Neoféma modrohlavá Neophema splendida (Gould, 1841) Fialová mutace
Mým záměrem je upozornit na jednu mutaci, která je sice v našich chovech známa již řadu let, ale díky okolnostem téměř vymizela, před časem se vrátila, ale stále patří spíš k těm vzácnějším v chovech. Takže, když slyšíme mluvit o violetách, fialové mutaci nebo jen o modrohlavých s fialovým faktorem, je to pořád o té samé vloze, u které bych se chtěl především pozastavit.
Dobrý základ
První mé setkání s touto barevnou variantou bylo někdy koncem osmdesátých let. Tehdy můj kamarád Karel Pecha z Dačic je získal od pana R. Strnada z Č. Budějovic. Ptáci pocházeli patrně z chovu pana Antonína. Přemluvil jsem Karla, aby mi nechal jednoho samečka, se kterým jsem začínal svůj chov. Začátky se nepyšnily nějakými pronikavými úspěchy. Samec byl v té době asi pětiletý, alespoň podle kroužku, to už je u modrohlavých požehnaný věk. Takže se mu do nějakého seznamování s nabídnutými partnerkami moc nechtělo. Přesto se mi ho podařilo přesvědčit natolik, že nějaká mláďata do své smrti přece jen zplodil. Měl patrně fialovou vlohu ve dvoufaktorovém provedení, proto odchov byl fialový. Byl to rozhodně dobrý základ pro budování chovu. Dnes mohu jen konstatovat, že je škoda, že to bylo v nevhodné době. Jak jistě víte, rok 1989 byl přelomem nejen v politice, ale do jisté míry i v chovatelství. Bylo to jednak v době, kdy euforie v chovu mutací neofém se vytrácela, objevovaly se stále nové mutace, v té době především mutace rozel. Prostě zájem o fialové modrohlavé nebyl. To bylo příčinou, že šlechtění této mutace nebyla věnována odpovídající pozornost. Takže postupně zmizela z mého chovu a i z chovů zmíněných dvou chovatelů.
K nezaplacení
Asi po patnácti letech, v době, kdy jsem se přece jen k neofémám vrátil, jsem úplně náhodou koupil několik ptáků a mezi nimi i jednoho pastelově modrého samce. Dokonce jsem ho ani nijak zvlášť nevybíral, jeden chovatel mi ho přivezl jako částečnou protihodnotu za to, co si vybral u mne. Ale ve voliéře jsem už viděl, v čem je zvláštní. V té chvíli mě napadlo, že propracovat tuto mutaci na určitou úroveň by určitě stálo za to. Pátral jsem po burzách, hledal mezi ptáky u chovatelů, které jsem navštívil, ale jako kdyby se po nich zem slehla. Za pomoci internetu je možné pátrání zefektivnit a rozšířit nejen po svém okolí, takže jsem kontroloval i zahraniční weby. Bezvýsledné. Pověřil jsem několik známých, aby při svých cestách se mi po nich podívali. To v době, kdy už jsem měl asi tři generace odchovů a postupně jsem doplňoval chov nepříbuznými nefialovými jedinci. Měl jsem představu, že nepříbuzní fialoví by nepochybně byli přínosem. První výsledky úspěšného hledání ale byly pro mě spíš zklamáním. Když už jsem je objevil, tak cena byla deseti- až dvacetinásobná oproti ceně, kterou jsem byl schopen realizovat na domácím trhu. Takže jsem od dalšího shánění upustil.
Fialový faktor
Fialový faktor je dominantní záležitostí, ostatně u dalších druhů je to obdobné. Je to stejné jako u andulek, agapornisů, alexandrů a nejspíš bych si vzpomněl ještě na další. Je obrovskou škodou, že u Neofémy modrohlavé se zatím nevyskytl, a jestli se vyskytl, tak není k dispozici, tmavý faktor. Tedy tmavozelená, potažmo olivová mutace. Protože teprve s tmavomodrou (kobaltovou) mutací by v kombinaci skutečně vynikl a vytvořil barevně efektní kombinaci. Chovatelé agapornisů mi určitě dají za pravdu, že rozdíl mezi fialovým modrým a fialovým tmavomodrým přece jen je výrazný.
V praktickém chovu je fialový faktor identifikovatelný u všech mutací, u některých je to jednodušší a naopak. Snadno ho vidíme samozřejmě na modrých ptácích, kombinacích s modrou, je dobře viditelný na základním zbarvení, u skořicové mutace, pastelové mutace, obtížně ho lze identifikovat u lutino a kombinací s lutino. Je sice viditelný, ale chce to mít už určité zkušenosti s odstíny zbarvení, takže ho lze spíš vytušit. Myslím, že bude potíž ho identifikovat i u šedozelených a kombinací se šedozelenou. Předpokládám, že šedozelené a jejich kombinace přítomnost fialového faktoru zvýrazní v podobě lesklejšího opeření a sytějších barev. Osobně jsem zatím fialové s šedozelenými nepářil, takže praktické zkušenosti v této oblasti zatím nemám. Co se týká efektu zbarvení, tak samozřejmě nejvýraznější je u modré řady, zvláště pak u modrých. Jen poznámka: Tak, jako jsou barevné rozdíly u jednotlivých mutací, kdy se na barvě především podepíše základní zbarvení, tak jsou samozřejmě rozdíly i u ptáků s fialovým faktorem. Jednoduše řečeno – uniformita zbarvení neexistuje. Je jen na chovateli samotném, aby se věnoval pečlivému výběru. Velmi pěkné zbarvení dodá fialový faktor i základnímu zbarvení. Zelení ptáci s fialovým faktorem vypadají opravdu dobře.
Chov
Samotný chov nečiní výrazné problémy. Tím, že má tato vloha dominantní dědičnost, umožňuje celkem snadno začlenit do chovu, jeho budování a šlechtění, nepříbuzné, vitální, zdravé, silné a barevně vyhovující jedince. Škoda, že nemohu přiložit fotografie ze zahraničních chovů, abych dokreslil jednak barevnou škálu této mutace a představil ji ve výstižnějším provedení. Ale jedná se o stejnou vlohu. Ptáci s dvojitým faktorem jsou samozřejmě daleko výraznější.
Na závěr snad jednu poznámku, možná by se dalo říct radu, která pramení z dlouhodobé praxe s modrohlavými. Mějme na paměti, že to jsou ptáci z pouště, případně polopouště, tedy z velmi suchých oblastí. Ani množství generací odchovaných v zajetí u nich neodbouralo geneticky zakódované vlastnosti, které pramení z jejich domoviny. Jejich nepřítelem je tedy například přílišná vlhkost prostředí, plísně a bohužel i nadbytek stravy, překrmování. Energeticky bohatá strava ničí jejich metabolismus a bez okolků by se dalo říct, že méně u nich mnohdy znamená více.
