Psí konverzace – část 12. Klíč k tajemství psího jazyka
Dialog pohlaví
Podle etologů je prý sebeprezentace pro živočichy stejně důležitá jako rozmnožování.
Sexuální chování má rozhodující úlohu ve vývoji druhů: rozmnožovat se totiž znamená pro jedince předat 50 % svých genů. Sexuální chování živočichů je nastartováno a motivováno rozmnožovacím pudem, který se neodmyslitelně odráží i ve vzájemné komunikaci.
Hárání
Estrus nebo-li hárání či říji způsobují hormonální změny, které připravují organismus samice k páření a následné reprodukci. (Samotný název estrus pochází od dvoukřídlého hmyzu – střečka, jehož larvy žijí v tělech savců. Latinský název střečka je Oestrus; dobytek po kousnutí dospělých střečků „blázní“ – „střečkuje“, proto přešel název na vzrušené sexuální chování.) Chování psovitých šelem se v tomto období mění: samci jsou zamilovaní, nervózní (mohou být agresivnější na jiné samce) a samice jsou vstřícnější k samcům a naopak agresivnější vůči samicím.
Vlčice hárají jednou ročně (v únoru až březnu), kdežto fenky domácích psů dvakrát za rok.
Ve vlčí smečce se zpravidla rozmnožuje pouze plemenný pár (dříve užívaný termín alfa pár), hárání ostatních samic bývá často dokonce fyziologicky potlačeno a neprojevuje se. (Při chovech v zajetí to nemusí být pravidlem: v roce 2009 v Zoo Brno nakryl vůdčí arktický vlk svou partnerku a posléze i její hárající sestru. Vlčice porodily vrhy každá ve své noře; po týdnu vůdčí vlčice mláďata své sestry zabila. V roce 2010 se situace opakovala, ovšem s tím rozdílem, že alfa vlčice již vlčata své sestry tolerovala a ta měla možnost dospět.)
Říje psovitých šelem trvá asi tři týdny a má svá stadia: proestrus trvá asi devět dní. Samice projevují neklid (fenky domácích psů inklinují k toulání), více pijí a často značí močí. Pro majitele psů je to nepřehlédnutelné: psi značky vzrušeně očichávají a mají tendenci hárající feny stopovat a sledovat. Co se vlastně děje? Háravé fenky vylučují feromony – z řečtiny fero = vést, mon = jako hormon, čímž vyvolávají detekci a následnou reakci psích samců. Jinými slovy: samičí feromony spouštějí sexuální chování samců. Psi, kteří analyzují moč hárajících fen, jektají – cvakají zuby a sliní, což umožňuje přenos pachových částic Jacobsonovým orgánem /Canalis incisivus/; tuto reakci označujeme jako flémování. Trestá-li někdo svého psa za tento projev, jak jsem to již mnohokrát pozoroval, svědčí to nejen o lidské pošetilosti, ale prozrazuje to i naprostou neznalost psího majitele. V závěrečné fázi proestru je výtok z vaginy samic tmavší – až krvavý. U samic dochází ke krvácení těsně před ovulací (způsobují ho změny ve stěnách pochvy), její organismus se připravuje na období plodnosti.
U domácích psů je toto období časem, kdy je fenka pro samce nejvíce přitažlivá. Samotná fenka začíná být ke psům vstřícná a hravá, přestala být na samce agresivní, ale při kontaktu s nimi většinou usedá, aby zabránila pokusům o páření.
Pravý estrus signalizuje čirý a vodnatý výtok z vaginy: samice prodělává ovulaci a je připravena k páření. Vajíčka se uvolňují asi 72 hodin po dozrání a teprve pak mohou být oplodněna samčím spermatem. Plodné období trvá pouze čtyři až osm dnů.
Dvoření
Dvoření hraje u psovitých šelem (zejména divoce žijících) nesmírně důležitou roli při výběru partnera. V nadšeném a vzrušeném chování objevíme spoustu prvků her, které si tyto šelmy uchovávají po většinu života (ne-li po celý).
Našim domácím psům „plánujeme rodičovství“: fenu přivezeme za vybraným krycím psem – následuje trocha her a „přímočaré krytí“. Tím, že jsme přestali chovat psy v přirozených smečkách, jsme je „dohnali“ k promiskuitě a připravili je o důležitý fenomén – otcovství; péče o výchovu štěňat spočívá na bedrech fenky (a částečně člověka). (Že to nemusí být neměnný vzorec, dokazuje svědectví Františka Hracha, který choval kanadskou vlčici Lupínu a jejího partnera, Německého ovčáka Armína, a posléze jejich potomky přirozeným způsobem – viz jeho kniha Od vlčích kousanců po vlčí polibky. Pokud k tomu má pes příležitost, mohou dávno vyhaslé instinkty znovu vzplát …)
U vlků a dalších psovitých šelem je tomu naprosto jinak nežli u chovu psů řízeného chovateli: páření bez jejich subjektivního výběru jedinců je nemyslitelné! Dvoření u vlků – i když jde o stálý (trvalý) pár, jak tomu u vlků (zpravidla) bývá – je velmi dlouhé, koketní i upejpavé, vábivé i smyslné. Vlčice začínají své svatební tance obíháním kolem svého vyvoleného, odbíháním, návraty; následuje menuet plný šťouchanců čenichy a tlapkami, přerušovaný bláznivými honičkami. Ve „chvílích oddechu“ se staví partneři na zadní s předními tlapami na plecích druha – pravé ohnivé a láskyplné tango! Důležitým gestem je šťouchnutí zadkem nebo pánví. Vlk takto při námluvách přátelsky „bodyčekuje“ vlčici – čímž dává najevo svůj projev přízně a důvěry. Toto gesto je však užíváno i mezi členy smečky (ovšem bez sexuálního významu) – opět jako projev důvěry a přátelství. (Domácí psi toto gesto bez sexuálního podtextu používají i vůči „svým“ lidem, především během vítacího rituálu. Tím, že se pes otočí k člověku zády, dává ritualizovaně najevo, že nezaútočí = má odvrácenou hlavu – a zároveň demonstruje, že člověku bezvýhradně důvěřuje.)
Zásnubním tancům se neoddávají pouze vlci, nýbrž i kojoti, šakalové, dhoulové, a dokonce i lišky a psi hyenoví. I naši domácí psi ovládají „základní kroky“, nejsou však vášnivými tanečníky – raději chtějí rychle „dospět do finále“. Výzkum života psích páriů, který byl realizován na Středním východě, však jasně prokázal, že i u těchto bezprizorných domácích psů probíhá přísná sexuální selekce. „Z evolučního hlediska je sexuální selekce velmi důležitá,“ píše v Řeči psů Roger Abrantes. „Ti, kteří byli vybráni jako partneři, jsou z určitého hlediska ti nejschopnější a budou mít převládající vliv na příští generaci. Feny si vybírají samce podle kritérií založených na jeho schopnosti dvořit se.“
Až po dlouhých tanečních exhibicích a po nekonečném dovádění začne zamilovaný pár prozkoumávat svá těla. Začíná to předehrou – dotyky čenichů, vylizováním uší, vzájemným šlechtěním. Teprve pak si pár začíná očichávat pohlavní orgány. Teď už je vše v režii samice: pokud je připravena, postaví se zadní částí těla k samci ve strnulé póze a ocas ohne stranou. Samec položí hlavu na její hřbet: pokud samice nadále strnule setrvává, vyskočí jí na záda, obejme její tělo předními tlapkami a začíná páření. Po kopulaci následuje fáze tzv. svázání. Samci psovitých šelem mají na obou stranách penisu corpus cavernosus. Toto těleso se během kopulace naplní krví a tím se zvětší natolik, že se samec se samicí nemůže po nějakou dobu oddělit. Doba svázání může trvat od pěti minut do půl hodiny – výjimečně i déle. (Roger Abrantes uvádí, že corpus cavernosus se může někdy zvětšit i v důsledku stresu, což je viditelné zejména u krátkosrstých plemen.)
Rozdíl mezi vlkem a psem
Jeden francouzský chovatel vlků mi se šibalským úsměvem řekl: „Chceš znát zásadní rozdíl mezi vlkem a psem? Vlci jsou romantičtí milovníci s rytířskou etiketou, kdežto psi jsou pornoherci.“ Nebuďme však nespravedliví: za změněné psí chování jsme řízenou plemenitbou odpovědni my lidé. Lois Crislerová očividný rozdíl ve své knize V arktických pustinách vystihuje takto: „Vlk je ohromně veselé zvíře, ale není frivolní. Jeho vztah k druhým vlkům nebo vlkovi není pomíjivý a povrchní, je to životní závazek. Psi třeba utvoří smečku a loví společně, ale potom jde každý domů. Pro vlka je však druhý vlk partnerem – ne partnerem ve hře, nýbrž partnerem ze smečky nebo partnerem pohlavním. Jejich životy probíhají společně na základě hluboké odpovědnosti.“
„Sexuální chování psů je vrozené, ale zdokonaluje se zkušenostmi!“ výstižně zdůrazňuje Roger Abrantes. „Mladí psi většinou potřebují před úspěšným spářením několik pokusů. Mladé feny se běžně odmítají nechat nakrýt, i když mají vrchol říje. Někteří chovatelé takové feny fyzicky donutí nechat se nakrýt. Nicméně důvod odmítnutí může být, že fena dosud neovuluje. Počítat dny od začátku hárání není spolehlivá metoda, jak to určit. Fena, která odmítá psa, k tomu má většinou své důvody a ty bychom měli respektovat. Důvodem, proč se nechce nechat nakrýt, mohou být anatomické nebo fyziologické problémy nebo možná není dost vyspělá. Příroda se mýlí jen vzácně v tak důležité oblasti, jakou je rozmnožování, a to bychom si měli vždy uvědomit!“
V této souvislosti je nutno podtrhnout, že v přírodě mají šanci vstoupit do reprodukčního procesu jen plně vyspělé psovité šelmy.
Jsou psi homosexuálové?
Řada majitelů psů se mylně domnívá, že naskakování psího samce na hřbet jiného psa stejného pohlaví (může přitom provádět i kopulační pohyby) znamená projev homosexuálního chování. (Naskakovat může samozřejmě i fena na fenu.) Nikoliv, nejde o homosexualitu: je to jasný projev dominance. Pokud se to psu, který je „dole“, nelíbí a nepodřídí se, může vypuknout šarvátka. Ani skákání psa na pána není projevem přízně či mazlení: je to snaha získat převahu a postoupit ve společenském žebříčku výše. Rozumný a poučený majitel u psa podobné projevy nestrpí.
Zdali mezi psovitými šelmami může existovat skutečná homosexualita, nebylo dosud spolehlivě prokázáno. Ještě v nedávné době vypadaly úvahy o homosexualitě v říši zvířat jako holý nonsens (homosexualita odporuje evoluční teorii, poněvadž nepřináší potomstvo). Podrobná studia však přinášejí nové otázky … Kanadský biolog Bruce Bagemihl v knize Biological Exuberance (Biologická nevázanost, 1999) zaznamenal sexuální styk mezi jedinci téhož pohlaví u 471 živočišných druhů (např. u 167 druhů savců, 132 druhů ptáků, u 125 druhů bezobratlých …). Bioložka Janet Mannová homosexuální chování dokonce označuje za evoluční výhodu, protože zmírňuje vnitrodruhovou agresi v době rozmnožování, při výchově mláďat a v jiných citlivých situacích.
Američanka Lindsay C. Yangová studovala ke své disertační práci kolonii albatrosů laysanských. Výsledky byly ohromující – třetinu kolonie tvořily páry samic (samci sloužili pouze k reprodukci). Stabilní páry z jedinců téhož pohlaví byly pozorovány mezi racky, velrybami (převážně plejtvákovci šedými), mezi delfíny skákavými, kosatkami dravými, gorilami, makaky, hulmany, šimpanzi bonobo, koaly, orangutany, papoušky, slony, žirafami, mezi berany ovcí tlustonohých atd. „Sexualita je nejen o plození potomků, ale taky o fungování stáda,“ prezentuje svůj názor Peter Bockman, expert na homosexualitu zvířat z Univerzity v norském Oslu. „Pro některá zvířata je homosexualita normálním stádovým chováním.“ Tento názor má ovšem mnoho vědeckých oponentů; v jejich čele stojí profesor bioetiky Navarrské univerzity Antonio Pardo: „Zvířata jsou naprogramovaná k heterosexualitě a homosexualita u nich neexistuje. Ovšem vliv jiných instinktů, například dominance, může vést k chování, které vypadá jako homosexuální.“ Že by obdoba naskakování u psů? Nechme se překvapit dalšími výzkumy, vždyť svět je stále plný překvapení …
