Zakrslí králíci, jak je známe dnes, jsou výsledkem více než stoletého systematického šlechtění. Prvním předchůdcem zakrslých králíků byl tzv. Polish Rabbit. Byl to menší králíček bílé barvy s červenýma očima (resp. bezbarvou duhovkou) vážící asi 1,5 až 2 kilogramy. Tento byl znám v tehdejší Anglii patrně již od poloviny 19. století. Na původ Polish Rabbit není dosud jednotný názor – patrně se mohlo jednat o křížence tamních králíků s králíky dovezenými z kontinentu. Některé prameny hovoří o dovozu z Belgie či Francie. Více se však o Polish Rabbit začalo v Anglii mluvit až později. Velkým chovatelem těchto králíčků byl především pan John Meynell z Darlingtonu. V osmdesátých letech 19. století vznikl i první návrh standardu, jehož autorem však byl jiný chovatel – pan H. E. Gilbert. Tento první standard kladl důraz na tvar, srst, kondici a utváření očí. V roce 1884 bylo v anglickém Hullu vystaveno 17 těchto malých bílých králíčků. Někteří z vystavených jedinců byli téhož roku dovezeni do tehdejšího Německa, avšak výraznější exportování se odehrálo až později. V samotné Anglii pokračoval chov Polish Rabbit dál zcela jiným směrem než na kontinentu. Z importovaných původních Polish Rabbit vznikla na Kontinentu současná podoba zakrslých králíků, zatímco Angličané z těchto původních králíků vytvořili současné plemeno polish, které se od kontinentálních zakrslých plemen diametrálně liší, o čemž se zmíním dále.
V Německu jim byl dán jiný název – hermelín, protože jejich kvalitní kožešina byla skvělou imitací kožešiny hranostaje. Pro hermelína byl v Německu vypracován standard plemene již v roce 1903. Byli to právě němečtí chovatelé, kteří se zasloužili o nastavení trendu exteriéru hermelína – došlo ke zmenšení tělesného rámce a prošlechtění na délku uší a kulatost hlavy. Právě také v Německu vznikli v roce 1918 hermelíni modroocí. V roce 1907 byli hermelíni importováni do tehdejšího Nizozemska, kde se o jejich další prošlechtění zasloužili tamější chovatelé. Až do třicátých let tam byli hermelíni známí pouze jako bílí červenoocí. To však několika nizozemským chovatelům nestačilo, a tak začali hermelíny křížit s divoce zbarvenými králíky a také s většími ušlechtilými plemeny za účelem přenesení barvy na maličký tělesný rámec. To se v poměrně krátké době povedlo a nové plemeno bylo 1. května 1940 zařazeno do nového nizozemského vzorníku plemen králíků. Bohužel, zanedlouho dorazila hrozba druhé světové války i do Nizozemska. Zahraniční literatura udává, že se tam po válce podařilo nalézt pouze sedmnáct barevných „zakrslíků“. S opětovným rozšířením a šlechtěním pomohli i Angličané, kterým Nizozemci v roce 1949 zaslali v rámci podpory devět zakrslých králíků v šesti barvách – divoce zbarvené, černé, modré, kuní, bílé červenooké a bílé modrooké. V Anglii byl již 13. 10. 1949 založen speciální klub pro chovatele zakrslých králíků (těm dali Angličané název Netherland Dwarf) a plemeno tam bylo uznáno již počátkem roku 1950. Do USA byli zakrslí králíci dovezeni v roce 1965, již o čtyři roky později byli uznáni tamní králíkářskou komisí jako nové plemeno a zažili a zažívají tam opravdový „boom“.
Ještě bych dodal, že nynější Polish Rabbit je v Anglii chápán jako zcela jiné plemeno, jehož vývoj se oddělil od kontinentální tvorby hermelína a později zakrslého barevného. Současný polish je vysloveně útlé malé plemeno – ještě menší než hermelín. Chová se především v bílém červenookém zbarvení, ale jsou známi i divoce zbarvení nebo tzv. otter (vydří) polish. Je známý především v Anglii, ale v roce 2008 byl dovezen také k nám; je znám pod názvem „zakrslý zaječí“, což vyjadřuje jeho tělesnou stavbu (max. hmotnost 1,134 kg).
U nás se první hermelíni (někdy tehdy zvaní polští bílí králíci) objevili na výstavě v Cvikově – byli vystaveni německými chovateli v roce 1904. O prvních odchovech se u nás hovoří v letech 1908–1909, tedy za dob Rakouska–Uherska. Rozvoj králíkářství vůbec výrazně zbrzdily obě světové války. V meziválečném období si našlo několik příznivců, ale vyššího rozšíření se plemeni nedostalo. Maličké plemeno králíků u nás však nemělo na růžích ustláno nikdy, natož po druhé světové válce, kdy se prosazovala vysloveně tzv. hospodářsky významná plemena. Až koncem 50. let minulého století se skupinka chovatelů rozhodla povznést i tato plemena na vyšší úroveň. Takto v roce 1958 vznikl Čs. klub chovatelů hermelínového králíka, který byl později (s přibývajícími plemeny) přejmenován na Klub chovatelů zakrslých plemen králíků ČR. Právě členové tohoto seskupení měli nezanedbatelný vliv na propagaci zakrslých králíků. I tak však vždy zakrslá plemena tvořila pouze několik málo procent z celkového zastoupení u nás. To se začalo měnit koncem 80. let, zejména po roce 1989, kdy se otevřely hranice k západním státům. Tak se k nám postupně dostávala raritní plemena a barevné rázy – mezi nimi i zakrslá plemena v mnoha barvách. Velká popularizace a rozšíření zakrslých plemen králíků nastaly koncem 90. let. Přibližně od té doby výrazně vzrostla atraktivita a rozšíření „zakrslíků“ jako pet zvířete. Především děti a mládež našly zalíbení v chovu zakrslých králíků jako domácích mazlíčků.
Společnost patrně v každém údobí reagovala preferováním určitých nových druhů jako domácích mazlíčků. Vliv na rozšiřování těchto nových mazlíků měla vždy i reklama a také módní vlny. Ještě před dvaceti či pětadvaceti lety by asi jen málokoho napadlo, že zakrslí králíci doznají významu mazlíčka, navíc v takovém měřítku jako nyní. Dnes se zakrslí králíci řadí v oblíbenosti na příčku za psy a kočkami a jejich rozšíření je stabilní. S tím také souvisí rozvoj krmivářství a samozřejmě veterinární medicíny pro drobné savce, resp. králíky. Chov zakrslého králíka je poněkud odlišný od tradičních pet zvířat (psů a koček), a to díky hned několika aspektům, což z něj činí zajímavé zvíře. Jedná se např. o nároky na krmivovou základnu, nároky na prostor a třeba i nutnost lidské společnosti.
Oblíbenost zakrslého králíka jako domácího mazlíčka je dána i jeho morfologickými znaky. Právě určité vzhledově infantilní znaky, které jsou patrné i na dospělém králíkovi, jej činí v mnoha ohledech neodolatelným, předně pro mladší generaci. Kratší kulatá hlava, malé zaoblené uši, krátké silně zavalité tělo a relativně velké oči jsou skutečně velkým lákadlem a hrají velkou roli při rozhodování – tento fenomén je všeobecně znám i u některých plemen psů či koček. Pro hodně zájemců o chov domácího mazlíčka (zvláště v bytových prostorách) jsou právě podobně vypadající plemena velmi atraktivní. Kouzlem králíka jako domácího společníka jsou nejvíce učarovány děti a dále také ženy, především s příchodem období, kdy děti již vyrostly, odstěhovaly se od rodičů a přijíždějí jen občas na návštěvy. V domě či bytě tak naráz zůstává prázdné místo, které se jeho obyvatelé snaží většinou zaplnit nějakým domácím miláčkem. A právě zakrslý králík se tímto pet zvířetem stává častěji a častěji.
Určitou výhodou pro mnoho zájemců, a zejména také pro sousedy, jsou i vokalizační (hlasové) projevy, které jsou u králíka opravdu minimální. Někteří zájemci si pořizují králíka též kvůli menším nárokům na prostor. Králík nevyžaduje venčení (oproti třeba psovi), naopak je lepší, když se zdržuje pouze v dostatečně velké kleci a případně se mu občas umožní krátké proběhnutí po bytě pod dohledem dospělé osoby. Také psychická fixace na konkrétní osobu není u králíků zpravidla tak výrazná jako u psů anebo koček. Proto většinou není ani problém s ošetřováním králíčka přes dovolenou skrze nějaké strádání po majiteli.
Jako domácí mazlíčci se chovají především dvě plemena, a to zakrslý barevný králík a zakrslý beran (ZB). Zakrslý beran má mladší historii než „krátkouší zakrslíci“. Zásadním rozdílem je velikost, která pravidelně v pet chovu dosahuje asi 1,70 až 2 kilogramů. To není žádný nedostatek, ale obvyklá hmotnost zakrslých beránků. Pro ZB tedy musíme počítat s větší klecí. Na druhou stranu můžu jako dlouholetý chovatel ZB a také jako posuzovatel králíků potvrdit, že zakrslí beránci jsou velmi často skutečně klidné povahy. Svěšené ušní boltce u králíků beranů jsou velkým lákadlem, a hodně lidí jim tak dává přednost před „klasickými zakrslíky“. V České republice je známo hned několik zakrslých plemen králíků. Zásadní rozdíl je, že na výstavách se setkáme se zvířaty čistokrevnými (s rodokmenem), zatímco v různých zooprodejnách jsou nabízeni sice zakrslí, ale většinou nečistokrevní králíci. Prodavači v těchto obchodech se v posledních deseti letech vzdělali, jak poznat „zakrslíka“, takže již dnes patrně nenalezneme situaci, kdy se za zakrslého králíka nabízelo malé mládě nějakého většího, „nezakrslého“ plemene. Nicméně přesto považuji za velmi důležité, aby zájemce šel do zooprodejny již s určitou představou a informacemi. V zooprodejnách se většinou nabízejí zakrslí barevní, zakrslí berani a v poslední době občas také zakrslí liščí (dlouhosrstí) anebo zakrslí rexi. V některých obchodech se můžeme setkat i s tzv. saténovou srstí u některých zakrslých králíků. Jsou to většinou skutečně zakrslí králíci, ale neznáme detailně jejich původ (nemají rodokmen). Více jsem se o historii, popisu a rozšíření obou skupin zmínil v minulých dílech v časopisu Fauna, a proto zájemce o detailnější informace odkazuji na tyto příspěvky (jsou již také zveřejněny na webových stránkách www.ifauna.cz).
1) Uznaná zakrslá plemena
Všechna plemena králíků, která se u nás uznávají a posuzují na výstavách, jsou uvedena ve Vzorníku plemen králíků (Ing. J. Zadina, 2003). V této publikaci jsou uvedeny především standardy plemen – tedy jak má plemeno vypadat, co je ještě tolerovatelná vada a co je již nepřípustná vada. V rámci „zakrslíků“ se jedná o plemena s normální srstí (hermelín, zakrslý barevný, zakrslý strakáč), rexovité plemeno (zakrslý rex), dlouhosrsté plemeno (zakrslý liščí) a saténové plemeno (zakrslý saténový). Přehled uznaných zakrslých plemen včetně jejich charakteristiky je stručně uveden v tabulce č. 1. Důležitou informací jistě je, že s těmito čistokrevnými plemeny se setkáme pouze na výstavních akcích či přehlídkách Českého svazu chovatelů. Organizovaní chovatelé se snaží cílevědomou plemenitbou o zdokonalení zevnějšku plemen a také o propagaci na veřejnosti. Na výstavy si dávají králíky ocenit vyškolenými posuzovateli králíků, také tam soutěží s ostatními chovateli o ceny. Na výstavách se vystavují zejména dospívající či dospělá zvířata, nikoliv mladá králíčata k odběru. Speciální výstava Klubu chovatelů zakrslých králíků se bude konat 3.–4. listopadu 2012 v Tečovicích (kousek od Zlína) a budou zde k vidění či ke koupi stovky zvířat.
Pořadí | Plemeno | Zkratka | Srst | Hmotnost | Uši | Barvy |
1. | Hermelín | He | normální | 1,00–1,25 kg | vzpřímené, 5–5,5 cm | bílý červenooký (Heč), bílý modrooký (Hem) |
2. | Zakrslý barevný | Z | normální | 1,00–1,25 kg | vzpřímené, 5–5,5 cm | různé – černí, červení, modří, s kresbou, … |
3. | Zakrslý strakáč | Zstr | normální | 1,40–1,60 kg | vzpřímené, asi 6,5 cm | bílý základ, barevná kresba (hl. černá) |
4. | Zakrslý rex | ZRex | krátká | 1,20–1,40 kg | vzpřímené, 5–5,5 cm | různé – bílý červenooký, červený, … |
5. | Zakrslý liščí | ZLi | dlouhá (pesíky) | 1,20–1,40 kg | vzpřímené, 5–5,5 cm | různé – bílý červenooký. žlutý, … |
6. | Zakrslý saténový | ZSa | saténová | 1,00–1,25 kg | vzpřímené, 5–5,5 cm | různé – červený, … |
7. | Zakrslý beran | ZB | normální | 1,50–1,75 kg | svěšené, 22–28 cm | různé – černý, činčilový, strakáč |
2) Neuznaná zakrslá plemena
Kromě uznaných plemen se můžeme, především v zooprodejnách, setkat s několika plemeny zakrslých králíků, která se u nás nevystavují, nicméně radost dokážou udělat jistě stejně. Jedná se většinou o zatím ještě méně prošlechtěná plemena, která by k uznání potřebovala ještě kratší nebo delší čas věnovaný plemenářské práci. U některých z těchto plemen proti uznání plemene „hraje“ také slabší rozšíření. Jsou to plemena, která k nám dorazila především ze západní Evropy, kde vznikla a stala se populárními. Jedná se zejména o zakrslé hřívnaté (lvíčky), zakrslé berany hřívnaté, zakrslé teddy a zakrslé teddy berany. Zakrslý hřívnatý (ang. Lionhead Rabbit) je uznaný v Anglii, kde má vážit asi 1,50 kg. Výčet a stručná charakteristika u nás rozšířených neuznaných zakrslých plemen králíků jsou uvedeny v tabulce č. 2.
Pořadí | Plemeno | Srst | Hmotnost | Uši |
1. | Zakrslý hřívnatý | normální, dlouhá srst okolo hlavy | asi 1,30 kg | vzpřímené, do 6 cm |
2. | Zakrslý beran hřívnatý | asi 1,70 kg | svěšené | |
3. | Zakrslý teddy | dlouhá angorovitá s víry a čelenkou na hlavě | asi 1,20–1,40 kg | 5–5,5 cm |
4. | Zakrslý beran teddy | asi 1,50–1,75 | 22–28 cm |
Na okraj bych se rád zmínil také o dvou současných trendech, které začínají panovat v hobby chovu králíků. Tím prvním překvapením je plemeno „leopardí rex“. Jedná se pouze o pracovní název, samotné plemeno u nás není uznáno, zatím je zařazeno v sekci šlechtitelských chovů. Plemeno pochází z USA, kde je známo ve velikosti plemene tzv. Mini Rex. S tímto velmi vzhledným plemenem jsem se setkal poprvé na národní výstavě v rakouském Welsu v prosinci roku 2010. K nám se tito králíci poprvé dostali na podzim roku 2011 z Rakouska prostřednictvím paní Ing. Lady Krejčové–Šípové, ale již o měsíc později proběhl další import paní Radkou Jahodovou z Brna. Zatím teprve čekají na své větší rozšíření. Předem chci předeslat, že se nejedná o zakrslé plemeno. Je to krátkosrstý – rexovitý – králík malé velikosti, který ideálně váží okolo dvou kilogramů, tudíž podmínky pro pet zvířátko jistě splňuje. Vždyť podobné hmotnosti dosahují běžně i zakrslí berani, kteří jsou vysoce populárními králičími společníky. Barva tohoto rexe je charakteristická – tříbarevná. Je to pláštová kresba: většina povrchu králíka je zabarvena, zatímco prsa a břicho jsou bílé. Zbarvení na pigmentovaných částech se skládá ze žlutočerveného základu, na kterém jsou malé černé (někdy modré) ostře ohraničené skvrnky. To králíkovi propůjčuje neobyčejně přitažlivý vzhled (viz fotografie leopardí rex). Současně navíc hebká rexovitá srst je vždy velkým lákadlem. Jsem přesvědčen, že poněkud vyšší hmotnost v porovnání s „klasickými“ zakrslými plemeny (hermelín, …) není vadou, ba právě naopak. Osobně se domnívám, že není potřeba u tohoto plemene mít navíc ještě skutečně zakrslý tělesný rámec (asi 1,30 kg) – na takovém králíkovi by tato jeho krása jistě nevynikla tak úžasně jako na dvoukilogramovém krasavci. Prostorové požadavky na klec se až tak markantně (ani finančně) neliší, máme-li králíčka vážícího asi 1,3 kg či 2 kilogramy, i proto se domnívám, že tito „leopardíci“ mají jistě světlou budoucnost. V zámoří se údajně chovají tisíce a tisíce chovných zvířat; podobně je tomu i v tak rozlohou malém ostrovním státě, jako je Japonsko.
Druhým módním trendem je tzv. králičí hop. Jedná se „sport“ ze Skandinávie. Králíci jsou mimořádně učenlivá zvířata a na vodicím postroji se dokážou překážkami pěkně zabavit. Je to zábava jak pro králíka, tak pro majitele. Zejména děti se tomuto sportu věnují a konají se různé tréninky, soutěže a šampionáty. S králíčkem se můžeme naučit skákat jak agility, tak do výšky či dálky. Přestože je tento hobby sport u nás poměrně mladou disciplínou rozvíjející vhodnou formou zájem o zvířata, máme již u nás velmi dobré „skokany“, kteří jezdí i na zahraniční soutěže.
Na co se připravit, pokud se rozhodneme pro chov králíčka jako našeho společníka? Tou hlavní myšlenkou by vždy mělo být důkladné promyšlení. Nelze se „hned a teď“ v zooobchodě po zhlédnutí krásné „chlupaté kuličky“ jménem třeba králík „rozhodnout“ pro jeho chov, aniž bychom dopředu uvážili, zda jsme vhodné péče o něj schopni. Právě z podobných unáhlených rozhodnutí později postupně vyvstávají další a další problémy v souvislosti s péčí a nejvíc na to samozřejmě doplatí jen a jen ono zvíře. Pořízení jakéhokoliv zvířete předchází základní nutnost položení si několika stěžejních otázek. S pořízením zvířete přebíráme zodpovědnost za jeho samotnou existenci u nás a na případné porušení nebo nevytvoření adekvátních podmínek péče, ošetřování a krmení v chovu zvířete existují u nás legislativní opatření. Dále je potřeba akceptovat fakt, že králík se průměrně dožívá asi sedmi až osmi let. Králík se tedy při vhodné péči dožívá podstatně vyššího věku než někteří malí hlodavci (myši, potkani, křečci apod.). Proto je potřeba intuitivně počítat s tím, že se k němu kupující „uváže“ na delší dobu. Pokud králíčka kupujeme dětem, tak až od určitého věku. U dětí je vhodný věk pro pořízení králíka od jejich deseti let, dříve bychom jim králíka kupovat neměli, protože až od přibližně tohoto věku jsou děti relativně schopny pochopit nároky králíčka. Dále musí rodič počítat s tím, že zájem o zvíře může u dítěte po několika měsících opadnout a rodičům nezbude, než aby se o králíčka starali sami. Toto si málokterý rodič při koupi zvířete pro svoji ratolest uvědomuje, ale hovořím z praxe, když doporučuji nákup zvířete dopředu dobře promyslet a uvážit. Dalším aspektem je seznámení domácnosti s očekávaným zakoupením králíka. Rozhodně nedoporučuji nakoupit zvíře bez předešlé konzultace s rodinou. Někteří rodiče mají pro zájem svého dítěte o přírodu a zvířata pochopení a podporují je, jindy je to, bohužel, poněkud jiná situace. Jsem přesvědčen, že záliba v chovu něčeho živého patří k nejušlechtilejším hobby, jaká vůbec jsou. Je fakt, že některé děti z toho vyrostou, ale pro jiné se zvířata stanou celoživotní zálibou.
Jestliže si již zájemce o domácího společníka vše důkladně promyslel a rozhodl se právě pro králíka, můžeme přikročit k dalšímu nezbytnému kroku, a sice ke koupi. Existují tři možnosti. První variantou je koupě na výstavě Českého svazu chovatelů. Výčet výstav je uveřejněn na internetových stránkách ČSCH www.cschdz.eu v sekci „Kalendář výstav“. Některé základní organizace mají i své vlastní webové stránky, kde je uveden termín konání výstavy. Je však třeba počítat s tím, že ideální věk pro odběr králíčka je asi 8 až 10 týdnů – a právě takové mladé jedince na výstavách nenalezneme. Spíše se můžeme domluvit s daným vystavovatelem, zda nemá doma mladší vrhy. Někdy se ve vrhu vyskytnou i barevně nestandardní jedinci – třeba celočerný králík s lysinkou na čele, což jej vylučuje z čistokrevného chovu, avšak radost jako domácí miláček nám samozřejmě udělá stejnou. Další možností je právě návštěva u chovatele, kterou doporučuji. Můžeme vidět rodiče králíčka a také celkovou úroveň chovatelského zařízení. Také můžeme požádat o krmivo pro králíčka na první dny, než jej postupně převedeme na naši krmnou směs. Třetí možností jsou inzeráty. Dnes je možné k inzerátu vložit i fotografii konkrétních mláďat, což je skvělá situace. Nicméně přesto doporučuji domluvit si osobní odběr králíčka u inzerenta. Při koupi si všímáme chování králíka, stavu srsti, očí a přirozených tělních otvorů, celkového osvalení zvířátka (zejména na hřbetě). Vhodné je, když je králíček již přeléčen proti kokcidióze a naočkován proti myxomatóze a králičímu moru.
Základní potřebou pro chov králíčka je prostorná klec. Existuje mnoho způsobů provedení co do velikosti či architektonického řešení. Zcela nevhodné je skleněné terárium. Prostorná a vzdušná klec je králíčkovi ideálním příbytkem. Jako stelivo se využívají hobliny anebo speciální stelivo. Nevhodným stelivem jsou piliny, které se králíkovi dostávají do očí a mohou způsobovat dráždění či záněty. Ideálním vybavením klece jsou jesličky (seník) na seno, aby nedocházelo ke znehodnocení sena našlapáním. Nutností je miska na jadrné krmivo a napáječka (na kterou se králík postupně učí). Pokud budeme staršímu králíkovi podávat občas kousek jablka anebo mrkve, tak je vhodné si na toto šťavnaté krmivo pořídit menší misku, aby nedošlo k zahrabání do podestýlky. Napáječka je výhodnější než miska na vodu. Klec s králíčkem se umisťuje na vzdušné klidné místo, tak aby na klec nesvítilo přímé sluneční světlo.
Výživa králíků, především zakrslých, je velmi obsáhlé téma. Nakrmit správně králíka je skutečná věda a o zakrslém králíkovi to platí dvojnásobně. Pokud si chceme kupovat jednoho, max. dva zakrslé králíky jako domácí mazlíčky, zcela jistě si vystačíme s komerčně vyráběnými kompletními krmnými směsmi. Jsou to směsi, které obsahují vyvážené složení a poměr živin a energie. Je vhodné se řídit informacemi a především králíčkovi dávat adekvátní množství. Současná situace je však taková, že hodně lidí, bohužel, nemá ten krmný cit a králíčka překrmuje. Potom se nelze divit, že zakrslý králík může mít vyšší hmotnost a zaniká jeho krása. Krmný režim je velmi důležitým aspektem – jednoznačně doporučuji krmit v přibližně stejnou denní dobu a celkovou denní dávku jadrného krmiva (směsi) rozdělit na více dílů. To vše, samozřejmě, podle okolností a možností majitele (zaměstnání, škola apod.). Po celý den by měl mít králík k dispozici kvalitní seno anebo slámu. To je velmi důležité pro správnou činnost střev. Zajištění pitné vody je již samozřejmostí.
To je tradiční otázka, kterou si zájemci o pet chov králíčků často pokládají. Králík je od přírody skupinové zvíře, které má určitý společenský pud. Jestliže předem víme, že bychom se svému ušatému miláčkovi nemohli věnovat pravidelně (kvůli zaměstnání apod.), je lepší si koupit králíčky dva, kteří si budou dělat navzájem společnost. V tom případě doporučuji zakoupit dvě samičky, nejlépe sestry z jednoho vrhu. Tyto se nejlépe snášejí i v dospělosti, i když po drobných půtkách se jedna z nich stane dominantním zvířetem v kleci. Také klec samotná musí být vhodně větší, budeme-li v ní mít dva králičí obyvatele.
Co sdělit v krátkosti závěrem? Zakrslý králík se může stát domácím mazlíčkem a poskytovat nám radost a potěšení. Jsem přesvědčen, že po důkladné rozvaze před koupí a při kvalitním zajištění potřeb a welfare se z králíčka stane nedílný člen rodiny.