Kostarický deník – Pura Vida

Po přibližně třech a půl hodinách cesty přijíždíme do regionu Sarapiqui. Jsme v malé soukromé rezervaci s tropickým lesem, která se jmenuje Tirimbina. Velkou atrakcí této rezervace jsou visuté mosty, které vedou korunami stromů a jeden přes řeku Sarapiqui. Nic pro někoho, kdo trpí závratěmi.

Ještě před začátkem prohlídky máme možnost spatřit našeho prvního hada – hroznýše. Místní ho ulovili v trávě u cesty a přinesli nám ho ukázat. Jen doufám, že poté, co si ho vyfotíme, hroznýše zase vrátí tam, kde ho sebrali.

Je nám doporučeno si obout pevné vyšší boty a pokud možno použít i návleky proti hadům. Začínám se těšit, že se budeme prodírat džunglí, o to větší zklamání zažívám, když zjistím, že všude jsou udělané chodníky, ze kterých prakticky nesestoupíme. Připadám si spíše než v pralese jako v městském parku. Navíc je nám za pět dolarů nabídnuta i ukázka výroby čokolády. Vzhledem k tomu, že slibují přibližně dvacetiminutovou přednášku i s ochutnávkou čokolády, souhlasíme. Z původních dvaceti minut je hodina a my již netrpělivě pokukujeme po okolní přírodě. Přestože jsem nedávala příliš pozor, pár informací mi i tak utkvělo v paměti. Tak například: za objevení kakaa jsou zodpovědné opice, které si na jeho plodech pochutnávaly, a když indiáni viděli, že plody jsou jedlé, začali je sami jíst. Nejprve kakaové boby používali jako kukuřici, takže je vařili. Až mnohem později se naučili plody zpracovávat do podoby, jak je známe dnes – kakao, čokoláda. Další pro mne zajímavá informace byla, že kakao stejně jako ananas bylo objeveno v Brazílii. V průběhu přednášky ochutnáváme výrobky z kakaa ve všech možných podobách a je to moc velká dobrota.

Pomalu se chystáme na zpáteční cestu a máme velké štěstí, protože objevujeme pár krásně barevných pralesniček. A přímo z visutého mostu sledujeme přelety tukanů a arasariů.
Zbývá posledních asi půl hodiny jízdy minibusem do místa, kde budeme dnešní noc ubytovaní. Čekají na nás krásné a pohodlné bungalovy Gavilán a k naší velké radosti také Ládíkův batoh.

Večeře se podává při svíčkách, a nekousat tady tak ti komáři, jsme romantikou úplně rozněžnělí. Ještě krátká večerní procházka a objevování nočních tvorů – žab, hmyzu a gekonů, a jde se spát. Jen mě začíná znervózňovat můj zdravotní stav. Příšerně mě bolí v krku a jsem celá schvácená. Tak snad zítra bude líp.

(Pokračování příště.)