Mé zkušenosti s chovem eklektů
První eklektus
K eklektům jsem se konečně dostal na začátku léta v roce 2010, kdy jsem od známého koupil samce eklekta šalamounského (solomonensis). Byl ve věku třiceti dnů a dal jsem jej dokrmit známému, který už mi s dokrmováním dříve pomáhal. S dokrmováním mám jisté zkušenosti, šlo však o podstatně menší papoušky, proto jsem si v tomto případě netroufl. Samce jsem chtěl pouze na ochočení, tudíž jako PET mazlíčka.
Když mi známý zavolal, že si pro něj můžu přijet, nemohl jsem se dočkat. Zpočátku byl poměrně plachý, ale rychle si zvyknul a za další měsíc už mi šel na ruku a perfektně jsme si rozuměli. Později jsem si ovšem začal uvědomovat, že samec eklekta, kterému jsem dal jméno Richard, by se cítil nejspíš lépe v páru, a přesvědčoval mě k tomu i můj otec a další známí. Proto jsem začal shánět samici, která by jednak odpovídala jeho formě solomonensis, jednak by zároveň byla stejně stará nebo mladší. Nebyl to lehký úkol a postupem času, kdy jsem mu protějšek stále neuměl sehnat, jsem začal být zoufalý.
Samice
Konečně mi známý poradil jednoho chovatele v České republice, chovatele poměrně známého, který má doma údajně samici formy solomonensis z roku 2010. Okamžitě jsem mu zavolal a zjistil jsem, že to je pravda. Samice byla kroužkovaná a údajně ve stoprocentním stavu. Když jsem poprosil o poslání fota, chovatel mi řekl, že s počítačem neumí zacházet. Vzhledem k tomu, že šlo o staršího chovatele, nepřišlo mi to divné, a tak jsem mu poděkoval a slíbil, že se ozvu. Byl tady totiž jeden háček, a to ten, že chovatel bydlel na druhé straně republiky a já jsem se k němu neměl jak dostat. Shodou náhod jel známý na služební cestu do města, kde bydlel i tento chovatel, a tak jsem se ho zeptal, jestli by mi byl ochotný samici přivézt. Známý souhlasil, a tak už zbývalo jenom jedno: rozhodnout se, jestli to takto „risknu“. Ptal jsem se známých, kteří tohoto chovatele znali, ať už z doslechu, nebo trošku více, a všichni mi potvrdili, že by mělo jít o slušného chovatele, kterému můžu věřit. Dnes už bych takovou chybu neudělal, nejspíš jsem příliš důvěřivý, ale koupi jsem domluvil a známý mi samici přivezl. Když jsem ji uviděl, málem jsem se rozbrečel. Samice doslova vypadla na dno klece, peří bylo v příšerném stavu, o ocasu ani nemluvím. Největší problém byl ale v něčem jiném, a to konkrétně v tom, že samice neuletěla ani metr. Okamžitě jsem zavolal tomuto chovateli a zeptal se, co to má znamenat. Chovatel mi řekl, že to je tím, že byla samice v malé kleci a že se do tří dnů rozlétá. Nelíbilo se mi věřit i tomuto, ale co jiného mi zbývalo? Ihned po tomto telefonátu jsem se rozhodl zkontrolovat kroužek a přišel další šok. Kroužek nebyl „obyčejný“, ale citesový. Věděl jsem, že eklekti nejsou v CITES už několik roků, a tak nastalo další telefonování se známými, se kterými jsem se radil, co a jak dál. Nakonec jsem opět zavolal bývalému majiteli, který začal jen se spoustou dalších výmluv, jako třeba, že před několika roky nakoupil hodně citesových kroužků, a tak teď kroužkuje tím, co je. Věděl jsem, že samice opravdu je mladá, špičku zobáku měla ještě světlou, ale jak bych to vysvětlil kupci, kdybych ji chtěl náhodou prodat?
V kleci
Rozhodl jsem se to všechno risknout a samici si nechat. Vlastně jsem neměl ani moc na výběr, ale řekl jsem si, že když už jsem ji jednou koupil, tak se ji teď budu muset snažit dostat do lepšího stavu. Samici jsem umístil ihned do klece k samci. V té době ještě nebyli ve voliéře, ale v poměrně velké pokojové kleci, kam jsem je přemístil oba najednou. Zpočátku byli oba poměrně váhaví, ale už první večer spolu spali na jednom bidýlku, těsně u sebe – alespoň to mi zlepšilo náladu.
Samice nebyla ochočená tak jako samec, ale plachá také nebyla. Hned další den jsem tedy vyzkoušel postupné přelétávání z klacku, který jsem držel, na klec. Uletěla sotva 1,5 metru, a to vždy z vyššího místa na nižší. Takto jsem s ní cvičil každý den, někdy se zdálo, že se poměrně zlepšuje, ale další den byla vždy zase na začátku.
Voliéra
Samici jsem koupil v únoru roku 2011 a v dubnu jsem samce i samici přemístil do venkovní voliéry bez záletu o velikosti 4×1×2 m (d,ך,×v). Samec tuto voliéru k letu maximálně využíval, samice bohužel jen šplhala. Naštěstí se jí ale po mém každodenním rosení začalo spravovat peří, a když jsem ji dal do venkovní voliéry, vypadala navzdory stále poničenému ocasu o hodně lépe než ten den, kdy jsem ji uviděl poprvé. Voliéru jsem vybavil třemi bidly, dvěma naproti sobě, vepředu a vzadu, třetím uprostřed, asi ve výšce jeden metr. Dále jsem do voliéry dal větve na okus, které pravidelně měním, stejně jako u všech ostatních papoušků. Používám vrbu, břízu, lípu, modřín, nejvíce smrk a borovici. Tyto větve ve voliéře moc dlouho nevydrží, o to se oba z páru rychle postarají. Nicméně to úplně změní vzhled voliéry, když se do ní umístí husté, čerstvé větve, vypadá to opravdu jako ve volné přírodě, nehledě na zábavu, kterou to papouškům poskytne. Na dno voliéry, které je z poloviny hliněné, jsem po neúspěchu s trávou rozmístil středně velké kameny, pod které jsem zasel trávu. Tento způsob vyšel a eklekti už si dál trávy prorůstající mezi kameny nevšímali. Voliéra se mi ale „jen“ s těmito papoušky zdála prázdná, a proto jsem k nim přidal jeden pár korel. Říkal jsem si, že vzhledem k nízkému věku eklektů to nebude vadit, a nemýlil jsem se. Oba páry se naprosto perfektně a bez problémů snášely. Dokud byl samec v domě, ani jsem o něm nevěděl, s přemístěním ven se však začal poměrně nepříjemně ozývat, zvlášť v ranních hodinách, přes den zůstával i nadále potichu, stejně jako samice.
Zimní ubikace
Během roku jsem v páru pozoroval sem tam nějaké náznaky náklonnosti, byly i nějaké pokusy o krmení. Samec i samice spali jen vedle sebe. V polovině léta samici vypadly i zbytky ocasu, které měla, a najednou vypadala absolutně zničeně.
Na podzim jsem oba páry, jak korely, tak eklekty, přestěhoval do dřevěné voliéry, která sloužila jako zimoviště, o rozměrech 2,5×90×1,80 m (d,ך,×v), kde jsem opět umístil tři bidla, větve na okus a vlastnoručně vyrobenou hračku ze dřeva. Během zimy jsem udržoval teplotu na deseti stupních a nepozoroval jsem žádné strádání. Samici během zimy vyrostla postupně asi čtyři péra v ocase, každé si je ale jednotlivě vytrhla nebo je ztratila. Hned po koupení samice se mi zdálo její peří vyschlé a slabé, proto mě těšilo, že tato vypadlá péra byla alespoň pružná a nebyla tak vyschlá. Šlo o malý pokrok, ale i ten mě potěšil.
Jaro 2012
V březnu roku 2012 jsem je opět přemístil do voliéry, kterou jsem ale předtím upravil. Jelikož si v oblasti, kde bydlím, nemohu dovolit takto hlučné papoušky, předělil jsem voliéru a z malé zadní části udělal nevytápěný zálet, kde můžu oba na noc zavírat a vypouštět je až kolem sedmi hodin, kdy už křik nikomu nevadí.
Viděl jsem, že soužití korel s eklekty už není tak bezproblémové jako předchozí rok, proto jsem korely přemístil do jiné voliéry. Během zimování jsem si všiml, že jak samice, tak samec mají o dost zhoršenou kvalitu peří. Nemělo ani z poloviny takový lesk, jako mělo na čerstvém vzduchu a na slunci. Po přemístění ven se peří během jednoho týdne vrátilo do původního stavu. S přemístěním do venkovních výletů jsem opět začal s pravidelným rosením hadicí. To si užívá jak samice, tak samec. Kdybych měl ale říct, kdo má rád vodu více, byla by to samice. Nechá na sebe stříkat z hadice tak dlouho, dokud není promočená na kůži a není z krásného papouška doslova „škaredá zmoklá slepice“, a ani potom se před vodou neschová. U samce to takto není. Jednoznačně to jsou ale papoušci, kteří mají v mém chovu vodu nejraději, na rozdíl např. od amazonků, kteří se zaletí okamžitě schovat do záletu, jen co spadne pár kapek z hadice.
Opeření
Ať už to bylo častým rosením, velmi pestrou stravou, nebo podáváním palmového oleje, který má údajně perfektní účinky na stav opeření, během letošního jara začal samici znovu dorůstat ocas. Moc velké šance jsem mu nedával, k mé velké radosti jí však dorostl a v aktuální době, kdy píšu tento článek, už jej má téměř stoprocentní. Peří se jí také krásně spravilo a už by v ní nikdo nepoznal ten zmuchlaný, červenomodrý balíček, který mi loni na jaře vypadl na dno klece. Vlastně už má jen jedinou vadu, a to vadu, která je nejspíš pro ptáka obecně největší – stále neumí létat. I když se o to pokouší a stále balancuje na bidýlku v přikrčeném postoji s poloroztaženými křídly a odhodlává se vzlétnout, stále jí to nejde. Na druhou stranu se mi povedlo dostat ji do stavu, o kterém by se mi ještě loni ani nesnilo, a tak doufám, že překoná i tuto poslední velkou překážku.
Sympatie
Co se týče vzájemných sympatií mezi samcem a samicí, myslím, že pár je na dobré cestě. Většinou spí vedle sebe, samice se pokoušela samce nahánět, několikrát jsem je viděl, když samec samici krmil, k mému překvapení jsem zjistil, že u eklektů může krmit i samice samce, což jsem nevěděl, a zpozoroval jsem i jakési nevydařené pokusy o páření. Když jsem letos v polovině jara předložil eklektům kmenovou budku o průměru 35 cm a výšce asi 70 cm, samice o ni ihned projevila zájem a okamžitě do ní nakukovala. Po této počáteční zvědavosti se o budku nějakou dobu nezajímala, až na začátku června jsem ji viděl z budky vylézat. Potěšilo mě to, protože jsem jim budku dal prakticky jen proto, aby si na ni zvykli. Nic si od takto mladého páru neslibuji, ale přece jenom bylo pěkné vidět samici vykukovat z otvoru budky.
Krmení
Nějakou dobu mi trvalo, než jsem ustálil krmnou dávku, kterou budu svůj pár krmit, nakonec se mi to ale snad povedlo a z předkládaného krmení nezbude druhý den nic víc než slupky zrnin.
Jako základ si dělám vlastní směs z ovoce a zeleniny, nakrájených na malé čtverečky, a z jeřabin. Jako základ této směsi používám vždy jablka, mrkev a jeřabiny, které mám sušené, zavařované i mražené. Do tohoto základu vždy přidávám alespoň tři další druhy ovoce nebo zeleniny, jako např. banán, hroznové víno, broskve, meruňky, švestky, rybíz, kiwi, mandarinky, pomeranče, hrušky, jahody, červenou i zelenou papriku, rajčata, pórek, květák, kedlubnu, česnek, cibuli, ředkvičku, okurku atd. Tato směs tvoří asi 60 % celkově krmené dávky. Dalších asi 10 % tvoří domácí vaječná míchanice, kterou dělám z nastrouhaného vejce, mrkve, piškotů a strouhanky. Zbylých 30 % tvoří směs Deli nature. Míchám DN 62 a DN 64 v poměru 1:1 k tomu nakličuji směs DN 62. Na piškoty kapu palmový olej, který nejspíš také hodně pomohl k zlepšení kvality peří samice. Samozřejmě občas přidám pampelišky a jiné zelené krmení. Do vody přidávám acidomid.
Závěrem
Závěrem bych chtěl napsat, že jde o nádherné papoušky, které můžu jen doporučit. Eklekti se hodně spojují s nepříjemným zlozvykem, a to škubáním. Toto nemůžu posoudit, protože naštěstí u nich s touto nepříjemností zatím nemám zkušenost a snad to tak i zůstane. Určitě u nás jsou chovatelé, kteří mají s těmito krásnými papoušky více zkušeností než já, a to jak s chovem, tak s odchovem, i tak jsem byl rád, že se můžu s ostatními podělit o své zkušenosti. Snad zde ve Fauně časem přibude i článek o mém prvním odchovu eklektů.
