Společné letnění papoušků
Zvolený styl chovu
Úplně stejné je to i se zvoleným stylem chovu. Někdo upřednostňuje chov papoušků po párech, jiný v hejnech stejného druhu či pestré několikadruhové hejno. Zcela zásadním faktorem, který zde hraje roli, je výčet možností chovatele. V naprosté většině se musí styl chovu přizpůsobit domácím podmínkám, kterými chovatel disponuje. Záleží již na „fištrónu“ chovatele, zda bude jen nadávat a stěžovat si, že nemá podmínky pro určité druhy a nemůže chovat ten či onen druh, nebo využije podmínek, jaké má, zvolí vhodné druhy a udělá si z chovatelství velmi naplňující činnost a krásné dobrodružství.
Co jsem zvolil já
Již několik let mě fascinovaly články o způsobu chovu, kdy chovatel simuluje hnízdní podmínky od podzimu do zimy a ptákům poskytuje možnost hnízdění po párech ve vnitřních prostorech a poté jsou ptáci smíšeně letněni ve venkovních voliérách. Jelikož nedisponuji přehnaně velkými vnitřními prostory, rozhodl jsem se, že tento způsob chovu bude pro mě a především pro ptáčky asi nejideálnější. Při tomto způsobu chovu si ptáci také přijdou na své. Přes zimu chovám ptáky uvnitř v boxech, kde mají možnost intimnějšího a soukromého soužití po párech a kde jim nabízím i možnost hnízdit, a od jara do podzimu jsou ptáci „letněni“ smíšeně ve voliérách, kde čerpají sluneční paprsky, rosení a pořádně se vylétají. Při tomto způsobu chovu by měl chovatel brát na vědomí, že by měl volit především druhy, pro které je přesun na zimu do boxů spíše plusem a ocení tuto změnu a intimnější atmosféru a začnou si všímat více i poskytnuté boudy. Jako vhodní kandidáti se mi jeví agapornisové etiopští, ale i jiní agapornisové, aymarové pruhovaní, aymarové šedoprsí, aymarové citronoví, rod forpus, tedy papoušíčci, pyrurové, aratingové a papoušci rodu poicephalus, kteří se však nehodí pro smíšené letnění. Výčet není určitě zcela naplněn.
Výhody tohoto způsobu chovu
Jak jsem již psal výše, největší výhodou je pro papoušky změna. Papoušci jsou velmi inteligentní tvorové a potřebují jednou za čas nové podněty. Mnohokrát se již stalo, že osvědčené chovné páry jakýchkoliv papoušků, které několikrát za sebou úspěšně odchovaly a byly umístěny nepřetržitě v jedné voliéře, přestaly najednou odchovávat. V tomto je obrovská výhoda způsobu tohoto chovu. Ptáci si užijí své soukromí a hnízdicí náladu přes zimu a na jaro je čeká obrovská změna a nové podněty ve formě jiných ptačích druhů či jedinců stejného druhu, prolet, slunce a celkově jiné prostředí. Nové podněty blahodárně působí na inteligenční stránku papoušků a na jejich psychiku a mohou tak nabírat síly do dalšího roku na novou chovnou sezonu. Další obrovskou výhodou je to, že se ptáci při smíšeném letnění naučí brát daleko pestřejší paletu poskytovaných druhů krmiva, a to i ti nejvíce zarytí odpůrci, kteří byli zvyklí na minimální počet složek potravy. Velkou výhodou – nyní ze strany chovatele – je to, že při hejnovém chovu určitého druhu papouška se dozvídá daleko více informací o daném druhu, o jeho způsobu chování v přirozenějším seskupení (málokterý ptačí druh celý rok žije zcela izolovaně v páru), a stává se tak větším odborníkem.
Osobně jsem se například nikdy nedozvěděl více informací o agapornisech, než když jsem vyzkoušel jejich hejnový chov. Mnoho chovatelů by mohlo namítnout, že je zde velké riziko šarvátek, a v některých případech mají pravdu. Záleží však již na zkušenostech a citu chovatele pro své svěřence. Věřím, že dobrý pozorovatel, který nemá ptáky pouze na odchov, zná velmi dobře povahu každého páru i jednotlivce. Chovatelství není pouze o tom, přebírat neustále opisované zkušenosti, ale je to lidská činnost, která má jako všechny ostatní neustálý vývoj. Zkusil jsem to a jsem spokojený já a očividně i ptáci. Mnohokrát jsem se nechal skoro zviklat, že bych měl ptáky držet po celý rok po párech, ale naštěstí se tak nakonec nestalo. Nechovám ptáky pro to, abych něco dokázal jiným. Chovám je pro vlastní potěšení a pohled na pestřejší voliéru mě zkrátka naplňuje. Abych se nepohyboval pouze v teoretické rovině, uvedu jako příklad letošní obsazení dvou smíšených voliér. V jedné letním pár pyrurů rudohlavých, pár pyrurů žlutoprsých, pár pyrurů černotemenných brazilských, samečka Aymary šedoprsého, dva samečky papoušíčků šedokřídlých a samičku Agapornise etiopského. Ve druhé voliéře letním osm párů aymarů pruhovaných, pár pyrurů červenobřichých, dvě samičky papoušíků šedokřídlých a samečka agapornise etiopského. Nedochází k naprosto žádným útokům, a to i za skutečnosti, že pyrurové žlutoprsí momentálně hnízdí a mají pět vajec. Podle mých zkušeností se pár pyrurů dá chovat v době hnízdění s mnoha druhy jiných papoušků a soužití více párů pyrurů se musí vypozorovat. Zjistí se to prakticky hned. Páry, které si nesednou s jinými, začnou dělat problémy téměř okamžitě a jednoduše se ze společenství odstraní. Chce to zkrátka zkusit.
Ještě bych rád uvedl jeden svůj názor. Jsem přesvědčen, že chování a spokojenost ptáků jsou dány osobností člověka, který o ně pečuje. Každý člověk věnující se chovu trošičku déle jistě zná případy chovů, ve kterých jsou ptáci nervózní, vyplašení a napadají se i při párovém chovu. Naopak u jiných jsou ptáci klidní, spokojení a napadají se opravdu minimálně. Věřím, že zvířata, potažmo papoušci, jsou tvorové natolik citliví, že cítí povahu člověka, a dokonce i jeho záměry v chovu. Do budoucna bych chtěl ještě udělat jednu voliéru pro smíšené letnění papoušků. Chtěl bych ji obsadit opět více druhy pyrurů, které si sednou, latamy, aymary šedoprsými a citronovými. Věřím, že kombinací, obzvláště u jihoamerických papoušků, může být opravdu hodně a může to zkvalitnit život chovaných ptáků, co se týče podnětů. Ono i to jemné hašteření patří k naprosto přirozeným zážitkům papoušků v přírodě a obohacuje to jejich život.
Rada na závěr
Nikdy si nenechávejte v chovu nic vnutit a poslouchejte své srdce. Jedině tak bude mít váš chov hlubší smysl a naplnění bude na straně chovatele i papoušků. Chovatelství je propleteno velmi cennými zkušenostmi a radami starších a zkušenějších kolegů, ale také velkým množstvím pověr a mýtů. Je už na člověku, do jaké míry rozvine kritické myšlení a dokáže získat maximum z cenných rad a nenechá se zmást pověrami. Osobně se domnívám, že chovatelství papoušků je celkově postaveno z větší části na pověrách než na opravdových zkušenostech, jelikož vnímání papoušků ze strany člověka je vždy naprosto originální záležitostí a přiznejme si, že málokdo se podělí o opravdu přínosné zkušenosti, v dnešní době je tomu spíše naopak. Přeji všem opravdovým chovatelům, aby je kontakt s tak krásnými tvory, jako jsou papoušci, opravdu duševně naplňoval a měli co nejméně nervů, co se zase přihodí, papoušci to potom vycítí. Pohoda a štěstí chovatele se velmi snadno přenášejí i na jeho opeřence.
