Jack Russell teriér a sportovní aktivita, Část 11. – Obrana

I malý pejsek dokáže být drsným rváčem i odvážným obráncem vaší osoby a ochráncem vašeho majetku. Jack Russell teriéři jsou věrní přátelé na život a na smrt. Dokážou být něžnými společníky, ale i ostrými a nekompromisními obránci a ochránci.

Už se perou …

Pokud je dobře vedený, je to sebevědomý obránce, který zuby použije pouze v krajní nouzi. Já sama zkouším jejich sebeovládání tím, že je dokážeme vyprovokovat až k zuřivosti a hned jim nabízím své ruce. Nikdy se nestalo, že by na mě zaútočili a pokousali mě. Slyšela jsem zvěsti o tom, že majitelé Jacků chodili s pokousanýma rukama a že se jich jejich páníčci bojí. Viděla jsem na vlastní oči bitku dvou Jacků, kteří se do sebe pustili na speciální výstavě JRT na Konopišti 2011 a skončili v rukou veterináře, nicméně majitelé je vystavili, a dokonce se umístili na předních místech. Ano i u nás doma se stalo, že syna cvakli do prstu, když měli Artuš s Merlinem konflikt mezi sebou, a syn mezi ně strčil ruku, aby je od sebe odtrhl. Bohužel ve vteřině mu prokousli prst, aniž by si uvědomili, že tam vůbec nějaká ruka byla.

Pokud se do sebe pustí dva dominantní jedinci, je jim jedno, jestli ten druhý pes je daleko větší než oni, bez kompromisu se rvou až do svého konce. Nejlepší je, když dva peroucí se psy popadnete za ocas a přitahujete si je k sobě. Pokud má Jack Russell teriér, nebo i jiný pes kupírovaný ocas, nezbývá nic jiného než je chytit za zadní nohy, ale chytají se hůř než ocas. Nebo pokud máte připravený kýbl s vodou, tak neváhat a pohotově je okamžitě polít. Tady je však základ pro dobrého obranáře, protože jak jsem v úvodu napsala, když je Jack Russell teriér dobře vedený, je to spolehlivý obránce vaší osoby a ochránce vašeho majetku.

Přirozená obrana

Náš Artuš dovedl své umění obrany až k dokonalosti, kdy naprosto přesně ví, co má dělat. Nikdy se nestalo, že by šel na člověka zuby, ale myslím si, že kdyby neměl jinou možnost, určitě by zuby použil, protože dokáže naprosto přesně odhadnout situaci a nikdy není tak zuřivý, aby nevěděl, co má dělat. Obrany bere jen jako hru a zábavu. Jak se vlastně bránit naučil? Tak to vím naprosto přesně, bylo mu okolo devíti měsíců, když jsem zaznamenala první pokusy o obranu svých věcí, ve kterých jsem měla uloženy dobrůtky pro jeho odměnu za cvičení, a on je začal hlídat před ostatními psy. Dnes zaznamenávám tyto pokusy o hlídání u našich sedmiměsíčních štěňat. Nicméně jsem neváhala a za každý tento pokus jsem Artuška odměnila a dnes odměňuji i štěňátka. Bohužel teď hlídá i cizí kapsy mých známých ze cvičáku před jejich vlastními pejsky. Těchto pokusů si všiml i náš trenér, vzali jsme si ho do parády a hned vyzkoušeli nácviky hlídání mých věcí. Stačilo málo a Artuš prakticky po několika nácvicích hlídá spolehlivě všechno, co mu dám ke hlídání. Dokonce mi rozumí tak dobře, že když mu dám povel hlídej, tak hlídá všechno i přede mnou, avšak když povel zruším, mohu mu věci opět bez problémů odebrat.

Jak vypadá hlídání předmětu

Před pejska položíme předmět, který má hlídat, a odejdeme kousek dál. Zpočátku jej máme na vodítku a později, když ví, o co se jedná, hlídá na volno. Figurant pak chodí před psem ve větší vzdálenosti, pes si jej nemá všímat a má klidně ležet u hlídaného předmětu. Figurant se začne po chvíli přibližovat, aniž by věnoval pozornost psovi, chodí před ním v kratší vzdálenosti a pes musí zůstat stále v klidu. Teprve v okamžiku, kdy figurant naznačí, že má být předmět, který pejsek hlídá, odebrán, má pes zaútočit. Klidně může vyběhnout od hlídaného předmětu, ale pokud figurant přestane jevit o hlídaný předmět zájem, má se pes klidně vrátit k hlídanému předmětu na své původní místo a zůstat v klidu. Tato disciplína je hra na nervy a pes neurotik může klidně někoho i zranit. Pes s vyrovnanou povahou si situaci od A do Z pohlídá a nikomu neublíží. Artuš tuto disciplínu dělá s přehledem zkušeného hlídače až do okamžiku, kdy se mu musí nasadit košík, protože je ve zkušebních řádech nakázán. Protože to ho do slova a do písmene urazí a už nehne ani chlupem. Bohužel tohle mi udělal i u zkoušek, a dokonce moji kolegové ze cvičáku si dovolili mi zkoušky tímhle způsobem zkazit, protože to o Artušovi vědí.

A co se stalo?

Před zkouškami jsem se na kolegy obrátila, aby mi pomohli doladit hlídání předmětu s košíkem, ale narazila jsem na jejich neochotu. Nicméně se jeden z nich o to pokusil, ale skončilo to tím, že se mám na to vykašlat, protože ten můj pes nehlídá. U zkoušek pak jsem si hlídání předmětu vybrala jako jediná, a když jsem přišla na řadu, tak jsem si dodala odvahy a rozhodčího se zeptala, jestli mám dát Artuše hlídat s košíkem, nebo bez. On prohlásil, že je mu to jedno. Měla jsem velikou radost z tohoto přístupu ze strany pana rozhodčího, jenže ze zákulisí se ozvalo, že podle zkušebního řádu musí mít pes košík. Ano, tušíte správně, to vážení kolegové se ozvali a tajně se chechtali, jak mi zavařili, protože moc dobře věděli, že Artuš s košíkem odmítá jakoukoli práci. Podle toho to také tak dopadlo, rozhodčí mu předmět sebral a disciplína byla hodnocena nula body. Nicméně jsem se nedala odradit a vyžádala jsem si opakování. Už jsem byla s nervy úplně na dně, a tak jsem udělala velikou chybu, když jsem nechala svého psa hlídat opět s košíkem. To druhé opakování jsem brala už jen jako něco navíc a s nulou jsem byla smířená. Druhý pokus dopadl sice o něco lépe, ale já jsem to nervově neustála, protože ze zákulisí se opět ozvalo – co lezeš ke zkouškám, když nemáš připraveného psa, a tak podobně. Artušovi jsem vynadala, že je debilní pes, pak jsem rychle k němu přistoupila a jednu mu vyťala za ucho. Nakonec jsem ukázala rukou a řekla jsem mu, ať mi zmizí z očí. Pejsek se smutně zvedl a celý nahrbený odcupital mezi přihlížející. Tím pro mne zkoušky skončily, a dřív než mne rozhodčí diskvalifikoval pro nesportovní chování, jsem od zkoušek sama odstoupila. Ale chtěla bych mu vyjádřit svou úctu, protože když jsem cvičák s Artušem opustila, přišel za mnou a nabídl mi, že mám jít s ním na stopy. Musela jsem však jeho velkorysou nabídku odmítnout, protože jsem byla tak rozhozená a Artuš zklamaný, že jsem raději už nic dál nepodnikla …

Nezvedat ruce

Od té doby raději chodím hostovat na jiné cvičáky a zkoušky také dělám jinde a musím podotknout, že od té doby děláme všechny zkoušky s úspěchem a na první pokus. Dalším krokem v obranách bylo naučit Artuše bránit mou osobu při napadení. Zkoušeli jsme to s manželem a od té doby nesmí zvednout ruku, jinak okamžitě na něj Artík štěká a skáče na něj. Ovšem Artuš opět rozlišuje a na cvičáku dovolí, aby se mě cizí lidé dotkli nebo do mě strčili, ale nesmí zvednout ruce s náznakem útoku na mou osobu, jinak okamžitě startuje. Navíc při pokusu o útok i na cizí osobu se pokouší napadeného bránit a absolutně nesnáší, když někdo napadá děti, to je dokonce i zlý. Ovšem v okamžiku, kdy útok pomine, okamžitě vychladne a je z něj opět milý a přítulný pejsek, který se nechá hladit a mazlit i od agresora.

Obranář malý, ale šikovný

Dalším krokem ve výcviku obran je vyhledání osoby za maketou, stromem, keřem apod. na cvičáku nebo v terénu. Učím Artuše běhat k maketám nebo ke stromům a prohledávat, co je za nimi. Zde mi slouží především pamlsky. Ještě musíme doladit vyštěkávání figuranta, protože tuto disciplínu budeme mít na zkouškách podle národního zkušebního řádu již od kategorie ZMP1, a celou obranu pak na ZMPO. V dnešní době je sice plno zabezpečovacích zařízení, která mají ochránit naše domovy i jejich obyvatele, nicméně úloha psa také není zanedbatelná a kolikrát ani nevíme, kdy nám náš pejsek před agresorem pomůže. Vždyť krádeže jsou na denním pořádku a stále jich přibývá. Já sama jsem již byla několikrát okradena a tak mám radost z mého psa obranáře. Jsem si jistější a nebojím se chodit sama, protože i malý pejsek je účinnou ochranou našeho majetku i nás.