Hrátky se hříbátky 12.
Zatlačení plecí do druhého koně (ale i do člověka) používá kůň, který chce ukázat svou převahu. Pro druhého koně je to jasným signálem – jsi-li ochoten se podvolit, uhni. V případě, že soupeř neuhne, začíná hra na přetlačovanou (obr. 1), v níž se každý z koní snaží přimět toho druhého, aby první uhnul ze svého místa. K dosažení svého cíle neváhají bojující koně používat praktiky jako kousnutí soupeře do nohy, krku nebo hlavy, nebo se zvednou oba na zadních nohách a ke srážce plecí dochází v pohybu (obr. 2). Zde má výhodu ten kůň, který se zvedne výše. V některých případech se koně spokojí s ukázáním právě této dovednosti, ten, který dosáhne hlavou výš, má nad druhým doslova navrch.
Zatlačení plecí není hrou jen pro hřebečky, používají ji i koňské dámy. Ty obvykle netrvají na tak vyhroceném boji, avšak občas i jejich spor končí kousnutím do krku nebo právě plecí.
Vždy od sebe
Znalost této hry je pro člověka manipulujícího s koňmi klíčová. Podle způsobu, jakým se kůň staví plecí k člověku, lze odhadnout, nakolik je kůň ovladatelný, ochotný se podvolit jeho vedení.
Někdy kůň, který nechce uhnout předkem těla, naznačuje dokonce zvednutí hlavy nad člověka, nebo pokus se odpoutat předníma nohama od země. Zde záleží na situaci a zkušenostech vodiče. Na některého koně platí stáhnout jej zpět na zem, jinému zase k umravnění stačí, když se člověk dokáže „zvýšit“ nad něj – například zvednout bičík nad úroveň hlavy koně. Každopádně pokud má koňský výrostek (nebo ještě hůř dospělý kůň) problém s voděním, velmi vhodným prvkem k procvičování je obrat kolem zádi směrem od člověka. Směr od člověka je důležitý – pokud si stáčíme koně na sebe, uhýbá vodič před koněm a je tak v nevýhodné pozici podřízeného jedince. Štábní pravidlo točit koně vždy od sebe, jak se do nás hustilo v oddílech, mělo hodně do sebe.
Když vodič naznačí během vodění koni směr od sebe, měl by kůň ihned zareagovat a začít se otáčet (obr. 3). Překračování předních nohou přes sebe naznačuje dobrý pohyb. Kůň, který jen přisune nohu k druhé, nebo jen přešlápne na místě (obr. 4), si nechává otevřenou cestu pro přetlačovanou. Na obr. 5 je vidět nastavení plece do protitlaku, kůň se nehodlá vzdát pevného postoje. Kůň má větší sílu, pro člověka nemá smysl se s koněm přetlačovat stálým tlakem, i když jsme schopni tlak vyvíjet bodově, na jediné místo, což je pro koně jistě nepříjemné. Účinnější je však rytmický tlak, otravné poklepávání na plec, které nemusí být silné, avšak neustane, dokud se kůň nepohne požadovaným směrem. Tomu neodolá ani původně pevně zapřený kůň (obr. 6). Důležité je, aby v tu chvíli byl kůň odměněn ukončením tohoto tlaku, což nevylučuje možnost, že po koni budeme následně požadovat další úkrok do strany.
Kontrola nad plecí
Dalším cvičením vhodným pro koně, který se zkouší s člověkem přetlačovat, je vodění koně na delším vodítku – ve větší vzdálenosti od sebe, a tuto vzdálenost se naučit řídit. Například jít vedle slalomu z kuželů, přičemž kůň slalom prochází, takže se střídavě přibližuje a vzdaluje, jak mu vodič velí.
Kontrola nad plecí je důležitá i u koní, kteří se z jakéhokoliv důvodu snaží člověku vytrhnout a utéct. Kůň – útěkář si dokáže opřít o plec vodítko, aby se mu snáz vytrhlo z rukou vodiče, než se rozběhne pryč. Hlavu přitom odvrací od člověka. Tento manévr někteří koně předvádějí s překvapivou rutinou. První pomocí při zvládání útěkáře je znovunabytí kontroly nad pohybem plecí, s jejichž kontrolou ztrácí kůň svou zbraň, ale zároveň, když se poddá vedení, ztrácí též většinou důvod k útěku.
