Kostarický deník – Pura Vida
Ani ráno jsme nepřišli na to, co nás v noci strašilo. Mně je trošku lépe, ale nejsem úplně ve své kůži. Vstali jsme ještě před šestou hodinou, abychom udělali pár fotek probouzející se přírody. Nad hlavami nám přeletělo hejno tukanů a my se vydali za nimi do míst, kde jsme je viděli přistát. Objevili jsme je. Jen se – potvory – usadili na těch nejvyšších stromech a nás při pokusech o jejich focení málem sežrali hladoví komáři. Antimalarika nebereme, prý se v Kostarice malárie neobjevila více než 40 let. Alespoň nám to tvrdí náš průvodce Kosta, tak mu budeme věřit.
Snídáme papáju, ananas, meloun, vajíčko a nezbytné gallo pinto (rýže s fazolemi). Již teď vím, jak mi bude doma ta báječná kuchyně chybět. Na Kostarice se snídá především čerstvé ovoce a různé ovocné šťávy, k obědu a k večeři se podává většinou libové maso – kuře, steaky z vepřového nebo hovězího masa a ryby. Kostaričané jsou zvyklí jíst hodně masa, ale vzhledem k tomu, že k němu jedí i spousty zeleniny a jako přílohu volí hlavně rýži a fazole s různými omáčkami, je tato kuchyně nejen výtečná, ale i zdravá. Jsem zvědavá, jak dlouho mi doma vydrží předsevzetí se tímto způsobem stravovat i nadále.
Po snídani odjíždíme do rezervace Selva. Jedná se o výzkumnou stanici a centrum ekoturistiky. Sjíždějí se zde vědci a studenti z celého světa, kteří jsou zde i ubytovaní. Mají oproti nám výhodu v tom, že se mohou po rezervaci sami volně pohybovat. My jsme nuceni si zaplatit průvodce, který nás s odborným výkladem rezervací provede.
Nejprve jdeme na prohlídku sekundárního pralesa, kde pozorujeme různé ptačí krasavce: trogony, kotingy, kukačku a tukany. Také si všimneme na stromě zelené užovky, jak požírá tangaru. Je až s podivem, jak se do štíhlého hadího tělíčka vejde tak velké sousto. Poté přecházíme do primárního pralesa, který je původní, bez zásahu lidské ruky. Cesta vede přes řeku po visutém mostě a jaká je moje radost, když v řece vidíme skotačící vydry. Ve vodě plave spousta ryb, takže se tu asi mají dobře. Před námi po cestě přeběhl pekari a kousek dál spatříme aguti a chápany. Konečně si na své přijdou i milovníci chlupatých potvor.
Podél chodníků jsou označena místa, kde by se mohli vyskytovat hadi. Výzkum je výzkum a musí v tom být pořádek. Jen jsme zde žádného hada nepotkali, až konečně na neoznačeném stromě spatříme spícího prudce jedovatého křovináře - svítivě žlutou formu. Já si stejně myslím, že nespí, ale bedlivě sleduje okolí a číhá na kořist. Průvodce nás hlídá, abychom se ho nesnažili probudit, ale myslím, že mezi námi takový sebevrah není.
(Pokračování příště.)
