Je stanovisko ÚKOZ ohledně mezidruhového křížení ptáků objektivní?

Asi před dvěma lety byla i na stránkách Fauny vyprovokována diskuse na téma chovu tzv. kříženců. Chovatelé z velké části se naštěstí shodli, že i domestikovaná zvířata, která ve svém názvu užívají přívlastku „domácí“ jsou vlastně produktem podobné činnosti. Nemluvě vůbec o původu kanára prošlechtěného do barev i postavových variant. 

Chov tzv. kříženců jako zábava?

Je zvláštní, že ÚKOZ tuto činnost považuje za jakousi negativní nebo možná až se zvrhlostí hraničící „lidskou zábavu“. Francouzský trubač, severní holanďan, švýcarský kadeřavý, italský gibber, belgický hrbáč, skotský hrbáč, mnichovský hrbáč, japonský hrbáč, yorkshire, bernský, španělský, lancashire, to je jen část citace z mezinárodně uznávané nomenklatury postavových kanárů. Názvy svědčí o tom, že chovatelé v mnoha zemích připravili kanára o jeho původní vlastnosti zřejmě jen za účelem své zábavy, tj. k získání atraktivních vlastností. Dnešní (naštěstí zatím nezakazovaný) trend v chovu mutrací je ovšem v podstatě co se týká výsledku úplně stejný, produkujeme jedince pro přírodu bezcenné. Nehodlám obhajovat, zda se jedná o „lidskou zábavu“ na úkor živých tvorů nebo o zájmové chovy (tedy činnost, která má v úloze lidského odpočinku a vytváření správného vztahu k přírodě nezanedbatelný význam) či o cílevědomou a programovou šlechtitelskou práci. Rozhodně se však jako funkcionář někdejšího Klubu chovatelů kříženců mohu vyjádřit k údajným negativním následkům, které ÚKOZ uvádí.

Nevratné narušení genofondu

U zmíněného kanára zůstala původní forma v přírodě zachována beze změn, k žádnému narušení či poškození původního genofondu nedošlo.

Ztráta či změna speciálně tvarovaného zobáku

Pamatuju se na křížence zvonohlíka mozambického s křivkou vystaveného zahraničním chovatelem na SŠ v Olomouci. Ptáček skutečně v kleci nedostával šišky, ale kdo se na něj pamatuje, dá mi za pravdu, že jeho vitálnost a temperament nemohly potvrdit potíže s příjmem potravy. Mimochodem, skutečně jde o raritu - nevím opravdu o jediném kříženci odchovaném po křivce našimi chovateli za posledních dvacet let.

Nemožnost stanovení optimální krmné dávky

I tady si vzpomínám na úspěch jednoho z našich chovatelů, ptáčka, jehož rodičové byli kanár a zvonohlík mozambický. Nevím, jestli mu chutnala více řepka nebo proso. Ani jej toto dilema nevyváděla z dobré pohody. Navíc pak v době, kdy jsou i u nás už propagována kvalitní a plnohodnotá krmiva v podobě granulí (extrudovaná krmiva) tenhle argument pozbývá naprosto význam.

Neplodnost samiček

Nevím o případu, že by kdo toto řešil usmrcením. Vypouštění do volné přírody je typický lidský nešvar projevující se třeba uvazováním nepotřebných psů v lese. Řešení vidím v osvětě, nikoli v zákazu chovu psů a kříženců. Osobně jsem ve svém chovu takový problém nikdy nemusel řešit. Někteří chovatelé se samičkami kříženek mají naopak dobré zkušenosti coby s chůvami, čímž se pohled na jejich nežádoucnost zásadně mění.

Neplodnost samečků

Jednak není stoprocentní a právě na tomto úseku je možno ještě leccos zjistit, např. dosažení plodnosti v druhém či třetím roce života. Nepotřebnost ptáků starších dvou let pro zákaz vystavování. Klub chovatelů kříženců pro svou účast na celostátních výstavách Exota bez problémů nacházel u organizátora výstav pochopení pro změnu ve věci připuštění k expozici i bodování pro jedince starší dvou let. Že na vlastních klubových výstavách to bylo samozřejmostí se ostatně chovatelé pamatují. Tak jako tohoroční konopka se svou barevností nemůže rovnat tříletému samci, naprosto analogicky i někteří kříženci dosahují vybavení, kvality zpěvu a třeba i plodnosti teprve později, nelze mluvit o „nepotřebnosti“.

Přestupované předpisy

.. Nakolik je křížení v rozporu s právním řádem je vhodné posoudit jedině citací údajně přestupovaných předpisů.

- paragraf 1 zákona č. 246/1992 Sb., zní:
Účelem zákona je chránit zvířata, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem.

- paragraf 13 odst. 2 téhož zákona na ochranu zvířat proti týrání zní:
Je zakázáno chovat zvířata v zájmových chovech, jestliže chovatel nebo občan vytvořil takové podmínky chovu, že
v dalších generacích zvířat budou zvířatům chybět části těla nebo orgány nebo budou-li orgány zvířat funkčně nezpůsobilé anebo znetvořené.

- paragraf 5 zákona č. 114/1992 Sb., na ochranu přírody
a krajiny - zde se zřejmě jedná o odst. 5 tohoto paragrafu, kde se o křížení praví:
Záměrné křížení a následné rozšiřování křížence rostlin či živočichů do krajiny je možné jen s povolením orgánu ochrany přírody. Účelem citovaného nařízení je ochrana genového fondu v přírodě. Pokud by tedy někdo skutečně i vypustil prokazatelně neplodnou samičku kříženku, nejedná se rozhodně o přestupek proti citovanému.

Nejedná se o přestupky?

Byť tedy ÚKOZ disponuje jistými znalostmi a poznatky z praxe chovatelů, nelze obecně souhlasit se stanoviskem, že se jedná o přestupky citovaných předpisů. Dokonce zůstává i jakýsi otazník nad smyslem a náplní činností ÚKOZ. Nařčení z usmrcování neplodných samiček považuji za překročení hranic slušnosti potřebných k vzájemné učelové komunikaci s chovatelem. Nicméně, ač se to zdá nemorální nebo neuvěřitelné, regulování populace zvířat v zájmových chovech podle písmena g) v odstavci (2) paragrafu 5 zákona č. 246/1992 Sb., je důvodem k usmrcení (zvířete). Tyhle zákony ale chovatelé nevymysleli a ani je nepotřebují. Můžou pochopitelně nastat situace, kdy se počínání chovatelů dostane do rozporu s uzákoněnými předpisy. To, že se chovatel brání a jeho obrana postupně přeroste ve snahu nevhodné předpisy změnit, je přirozené. Prvořadě by ovšem stanoviska k podobným problematikám měla vycházet z ÚOK ČSCH.