Po přečtení nedávno uveřejněného článku „Stres u ptáků“, jsem se rozhodla napsat tento příspěvek.
Byla jsem zřejmě majitelkou korely, která trpěla stresem. Papoušek se vylíhl v roce 1997, tedy v době, kdy vrcholily povodně. Myslím, že tato situace neprospěla jeho zdraví. Přesto mě ale pohled na malé a škaredé tělíčko neodradil. Papoušek se u mne cítil dobře a vznikl mezi námi láskyplný vztah. Nepřerušila jej ani taková drobnost, že se z Kubíčka vyklubala Kubinka. Tento fakt jsem zjistila, když korela snesla první a podotýkám, ža také poslední vajíčko.
Sice mě její nízká reprodukce překvapila, ale nepokládala jsem to za důležité. Musím říci, že na mě byla silně fixovaná. Nesnesla nikoho jiného. Dalším faktorem, podle kterého usuzuji na stres, bylo vylučování trusu. Každý den jsem dlouho z domu. Korela po celou tuto dobu nic nežrala a ani se nevyměšovala. Ale jakmile jsem vstoupila do pokoje, přivítala mě obrovským „chlístancem“, který nekončil jen v kleci.
Nejspíše trpěla úzkostí, že se nevrátím. Tento průjem byl u ní běžný po celé tři roky. Nevím, jestli má to, že jsem před jejím zjevným onemocněním trpěla pásovým oparem, nějakou souvislost s její smrtí, ale možné je vše. Zrovna byla ve stádiu přepeřování, kdy je pták nejslabší. Umřela vyhublá na kost 18.4. 2000. Chybí nejen mně.