K čemu potřebují štěňata školku?
V „lidském světě“, zvláště v ekonomicky vyspělých zemích, je rodičovská péče zaměřena na vysoký standard vzdělávání, na rozvoj individuální osobnosti dítěte a na příležitosti k sociálním kontaktům. To jsou nejdůležitější předpoklady dobrého uplatnění jedince v moderní civilizované společnosti. Tyto vývojové šance dostávají děti od kojeneckého po pubertální věk a mají je i mladí dospělí. Než mladý člověk dosáhne rozumového a právního stupně vlastní odpovědnosti a samostatnosti, trvá to minimálně 16 let. Lidé, kterým nebyla dána možnost osobního rozvoje nebo se jim nedostalo kvalitní rodičovské péče, jsou sociálně inkompetentní a často projevují poruchy chování. Typickou sociální reakcí na zanedbání péče o děti je vysoká kriminalita a projevy násilí u dětí a mládeže.
Stejně tak štěňata vykazují poruchové chování, pokud jim není umožněno získat v raném období dostatek sociálních zkušeností. Psi se však musí naučit vedle správného chování k vlastnímu druhu a životnímu prostředí navíc přizpůsobit se lidem a jejich způsobu života. Vývoj osobnosti je stejně jako u člověka časově omezen, ale u psů je tato doba podstatně kratší. Rodičovská péče trvá 6–8 týdnů, další týdny má eventuálně ve svých rukou chovatel a pak je výchova zcela na novém majiteli štěněte. Možnost ovlivnit rozvoj osobnosti štěněte trvá jen do 16. týdne věku, to znamená, že majitel má k dispozici maximálně 6–8 týdnů na to, aby štěněti vštípil potřebné životní poznatky a sociální kompetence, na které bude odkázáno dalších 12 a více let.
I přes zjevný obrovský vliv časných sociálních kontaktů na pozdější chování štěňat se tato oblast stále zanedbává a pozornost je soustředěna spíše na fyzické než na psychické blaho psů. To má za následek alarmující počet dospělých psů s poruchami chování.
Ve Spojených státech a v západní Evropě je nejčastější příčinou smrti psů mladších tří let eutanazie v důsledku nezvladatelného chování. Hlavním důvodem je právě zanedbaná socializace a výchova, tedy chybějící prevence nežádoucího chování.
Co nejdříve pryč z nevhodného prostředí!
Početné etologické studie ukázaly, že existuje vztah mezi délkou doby, po kterou štěně žije v nevhodném prostředí, a stupněm jeho přecitlivělosti. Běžně používaná chovatelská zařízení, jako jsou kotce, klece, vyčleněná místnost, nebo dokonce sklep, kůlna, chlívek či dvorek, nemohou zajistit štěňatům prostředí bohaté na podněty a vedou k poruchám označovaným jako klecový syndrom. Takoví psi v pozdějším životě nejsou schopni denně zpracovat množství přicházejících signálů a situací a reagují na ně podrážděně, bázlivě až panicky. Proto je tak důležité zajistit štěňatům prostředí vhodné pro správný psychický vývoj co nejdříve po narození. Někteří chovatelé však paradoxně ponechávají v nevhodných podmínkách štěňata do 20 týdnů i déle, aby se mohli rozhodnout, zda budou vhodná pro další chov nebo výstavní kariéru. Jenže taková štěňata pak i přes hvězdný původ a perfektní exteriér nejsou schopna zvládat přemíru podnětů, se kterými nebyla seznámena v raném socializačním období, a mnohdy doživotně trpí různými poruchami chování. Když totiž přijde do ordinace půlroční ustrašené a kousavé štěně, nebo dokonce pubertální psík, je už náprava velice těžká. Podněty, kterým je třeba takového pejska vystavovat, musí být pečlivě dávkovány, aby stav ještě nezhoršily. A času na nápravu mnoho nezbývá – jakmile pes dospěje, je kompletní odstranění některých problémů téměř nemožné.
Čím začít?
Téměř všichni majitelé štěňat už vědí, jaká preventivní opatření jsou nutná k tomu, aby jejich miláček neměl červíky, blechy a infekční nemoci. Pravidelně odčervují, odblešují a vakcinují. Ale mentální a sociální zdraví štěněte je přece přinejmenším stejně důležité jako to fyzické! Se sociální kompetencí se mláďata nerodí, tu si musí osvojit. Stejně jako je nutné včasné očkování k vybudování dobré imunity proti infekčním chorobám, je nutná i „sociální imunizace“, bez které je štěně bezradné a velmi zranitelné v kolektivu ostatních psů i lidí. Využijte tedy maximálně těch pár týdnů, ve kterých se s mládětem nejlépe pracuje!
Štěňata je možné vzít celkem bezpečně ven již týden po prvním očkování. Na místech, kde se pohybuje velké množství psů, tedy na ulici a v parku, je lepší nedávat štěně na zem a přes taková místa je přenést. I z náruče mohou pozorovat dění na ulici, prožívat cestu autobusem, atmosféru restaurace či nádraží, zblízka sledovat chování lidí a hlavně hrajících si a dovádějících dětí. Tyto akustické a optické podněty jsou nesmírně důležité a malá štěňata by jich měla nasbírat co největší množství. Po druhém očkování je možné jim již dopřát kontakt s jinými psy, samozřejmě sociálně kompetentními, a to pod klidným dohledem a bez jakéhokoli zakazování, napomínání, trestání. Hrozí-li štěněti nebezpečí od rozdováděného dorostence velkého plemene nebo obtěžuje-li svým dováděním starou psí dámu, stačí přispěchat s pamlskem štěněti před nosík a odvést je v klidu do bezpečí.
Doporučuji také zvát domů návštěvy včetně dětí, aby štěně bylo co nejvíce v kontaktu s lidmi. Je však třeba pozorně dohlížet na chování dětí a nedovolit jim štěně děsit, působit mu nepříjemnosti nebo bolest nebo s ním hrát příliš divoké hry. Všechny časné zkušenosti štěňat totiž musí být dobré. Jen tak se předejde pozdějšímu strachu z jiných psů či lidí nebo jejich napadání.
Co se učí ve správné školce?
Pozor na nabídky některých cvičišť a psích škol, které poskytují tzv. socializační školky pro štěňata, kde štěně pobývá několik týdnů samo, bez majitele. Takováto služba je pravým opakem toho, čím by měla školička být, a svědčí o naprosté neznalosti a nekompetentnosti jejích provozovatelů. Štěně nemá možnost navázat úzký vztah s majitelem ani s jeho rodinou a přáteli, majitel nemá pod kontrolou aktivity svého štěněte, nemá přehled o množství a charakteru jeho kontaktů ani o způsobu zacházení se svým štěnětem. Promešká tak tu nejdůležitější a naprosto nenahraditelnou kratičkou dobu, kdy se rodí přátelství a oddanost na celý život.
Nejlepší příležitostí k získání a správnému vývoji sociálních kompetencí jsou kvalitní školky a socializační kurzy pro štěňata provozované ve veterinárních ordinacích. Nejde tam jen o to, aby se štěňata „vyřádila“ se stejně starými kamarády. Majitelé si tu osvojí správné navázání vztahu s pejskem, naučí se číst jeho signály a rozumět jeho reakcím, vyzkoušejí si nácvik jednoduchých povelů bez jakéhokoli donucování a korekcí, čímž vytvoří základ pro vzájemnou důvěru a porozumění. Navíc majitelé i psíci při příjemných aktivitách získají kladný vztah k veterinární ordinaci a nebudou sem později chodit se strachem a úzkostí.
Do kurzu lze přihlásit štěňata, která jsou klinicky zdravá a od jejich prvního očkování uběhlo minimálně 7 dnů. Lekcí bývá celkem 4–6 a každá trvá zhruba hodinu. Praktická část zahrnuje vzájemnou hru štěňat, jejich motivaci hračkami a pamlsky, trénink přivolání a základy prvků poslušnosti, masáže ze strany majitele i cizích osob, nácvik veterinárního vyšetření, přivykání na nejrůznější rušivé zvuky. V době, kdy štěňata odpočívají a nabírají síly, se probírá výživa, domácí výchova včetně tréninku čistotnosti a přivykání na samotu, způsob péče o srst, oči, uši a zuby. Diskutují se případné výchovné problémy a hned se začíná s jejich názornou nápravou.
Ve skupině by měla být štěňata přibližně stejného stáří a velikosti. Jsou držena na vodítku a střídavě (vždy dvě až tři s podobným temperamentem) pouštěna k volnému pobíhání a vzájemné hře. Majitelé se učí své štěně pozorovat a včas přesměrovat jeho aktivitu, pokud se hra stává příliš tvrdou.
Štěňata se učí přijímat klidně doteky a pozornost cizích lidí včetně dětí a najít mezi nimi bezpečně svého páníčka. Štěňata by se měla zúčastnit celého cyklu a pokud možno jednotlivé lekce nevynechávat. Psíci, kteří z různých důvodů přeruší účast v kurzech, později již těžko zapadnou do kolektivu a práce s nimi nemá takový efekt jako u pravidelných účastníků.
Na konci z kurzu odcházejí zdravě sebevědomá, nebojácná a neagresivní štěňata, která se dokážou správně chovat k jiným psům i k cizím lidem, a dostatečně poučení majitelé, kteří svému pejskovi rozumí a umí si poradit s jeho výchovou a výcvikem. Jen na takovýchto základech může vzniknout kvalitní a trvalé přátelství psa a člověka.
Proto se hned po zakoupení štěněte (nebo lépe ještě předtím) ptejte svého veterináře na socializační kurzy. Ne všichni veterinární lékaři mají čas, chuť a prostorové možnosti poskytovat poradenství v této oblasti. Určitě vám však rádi doporučí někoho, kdo takovouto službu nabízí na potřebné odborné úrovni. Vědí, že se správně vychovaným psem se jim pak bude dlouhá léta dobře pracovat.
