Blechy, blechy, blechy … aneb co s nimi
Nemá blechy?
Kvůli nepříliš dobré informovanosti o tomto problému mají mnozí chovatelé, kteří na svém psovi blechu objeví, pocit „nečistoty“ a určitého „poklesku“ v očích jiných pejskařů a kolegů chovatelů. Někteří raději vymýšlejí různé krkolomné teorie o možném původci zablešení svého svěřence a historie, kterak pes k bleše přišel, bývají někdy velmi pikantní. Pamatuji si na jednu tuzemskou přednášku předního britského odborníka, jenž se problematikou kožních chorob u psů a koček celoživotně zabývá a který měl u svých pacientů při zjišťování základních informací o infestaci (napadení) blechami velmi krásnou a roztomilou fintu hodnou britského gentlemana. „Nemá náhodou, madam, pejsek vašich sousedů blechy?“ Po vyřčení této gentlemanské otázky se většinou dozvěděl vše, co potřeboval od majitelů vědět, aniž by se k nim zachoval „britsky“ nezdvořile.
Blechy patří z hlediska zoologického zařazení mezi hmyz, to jest mezi bezobratlé živočichy, kteří mají tělo rozdělené na tři části a mají tři páry noh. Blechy se řadí mezi hmyz, který – nemaje křídel – nemůže létat, ale tvar jeho těla a silné končetiny mu dovolují velmi čilý pohyb v srsti. Blechy patří mezi parazity napadající teplokrevné živočichy – hostitele, na nichž jsou z hlediska své obživy naprosto závislí. Zablešení je problém především zvířecí. Člověk bývá blechami napaden pouze výjimečně, a to především v návaznosti na kontakt se zablešeným zvířetem. Lidská medicína púlicosis (latinský medicínský termín pro zablešení člověka) nepovažuje díky téměř neexistujícímu výskytu blech u lidí za velký problém. Lékařské repetitorium (Avicenum, 1982) nemá ve svém obsáhlém rejstříku heslo púlicosis vůbec uvedené. Nepříjemné je snad jen bleší kousnutí. Na kůži poštípaného člověka se objeví typický svědivý či pálivý zarudlý pupenec, který však za několik hodin samovolně mizí. Citlivější lidé mohou na bleší poštípání zareagovat bouřlivější alergickou reakcí kůže, podobně jako při kousnutí kterýmkoliv jiným bodavě savým hmyzem (např. komár). Nedisciplinovaní pacienti si další problém přivodí nadměrným škrábáním a následným infekčním zánětem kůže svědivého místa.
Vývoj blechy
V hmyzí živočišné říši existuje přes sto druhů blech. Pro domácí masožravce (psy a kočky) má význam pouze několik málo jejich zástupců. Na psech nejčastěji parazituje blecha kočičí (lat. Ctenocephalides felis), blecha psí (lat. Ctenocephalides canis) a blecha lidská (lat. Pulex irritans). Všechny tyto druhy napadají i člověka. Paradoxně nacházíme u psů v daleko větší míře blechu kočičí než blechu psí. Příležitostně parazitují na psech i blecha králičí (lat. Spilopsyllus cuniculi), blecha ježčí (lat. Cerathophyllus erinacei) a blecha slepičí (lat. Ceratohyllus gallinae). Životní cyklus blechy je naprosto přesně znám. Blecha prodělává při svém vývoji tzv. dokonalou přeměnu. Znamená to, že vývoj jde postupně – od nakladeného vajíčka přes kuklu až po dospělce. Kopulaci (páření) a následné kladení vajíček stimuluje u blech napití se krve hostitele. Samička vyprodukuje za vhodných podmínek během celého svého reprodukčního života v několika rozmnožovacích cyklech až 500 vajíček. Jednorázově jich dokáže naklást do srsti hostitele kolem 20. Bleší vajíčka nejsou lepivá, takže volně vypadávají ze srsti a kontaminují okolní prostředí. V závislosti na teplotě a vlhkosti okolí se během několika dní z vajíček vylíhnou beznohé bělavé larvy, které lze vidět pouhým okem. Larvy nesají krev hostitele, ale živí se organickými zbytky v srsti (odloupané šupinky kůže, chlupy, zbytky trusu dospělých blech atd.). Larvální stadium trvá (opět dle podmínek vnějšího prostředí) od 9 do 200 dní. Larva během této doby roste a dvakrát se svléká. Nakonec se zakuklí a maximálně do 14 dnů se z kukly vylíhne hnědočerveně zbarvená 2,5 mm velká dospělá blecha. Samičky jsou vždy větší než samečci. Stadium kukly je zajímavé tím, že larva může v jakési hibernaci (lat. zimní spánek) přežívat několik měsíců až jeden rok, přičemž zakuklená larva často i přezimuje a dospělec se vylíhne za příznivých klimatických podmínek až v dalším roce na jaře. Za optimálních podmínek trvá doba od nakladení vajíčka do vylíhnutí dospělé blechy (v závislosti na druhu) od 11 do 18 dní. Běžně je tento vývojový cyklus dlouhý 4 až 5 týdnů. Během roku tedy proběhne cyklů několik a vznikne více generací blech. Dospělá blecha žije průměrně půl roku, dokáže hladovět až 3 měsíce a vyhladovělá může přežít i rok. Žije-li pes trvale venku v kotci či ve výběhu, jsou možnosti jeho napadení blechami omezeny klimatickými změnami našeho zeměpisného pásma. Optimální pro množení blech je období jaro–podzim. Ovšem díky tomu, že většina psů je chována v našich podmínkách trvale doma v bytě nebo rodinném domku, životní prostředí pro vývoj blech je takřka ideální. Teplota i vlhkost se prakticky nemění, blecha má trvalý a neomezený přísun potravy (krev), prostor bytu je velmi obtížně asanovatelný, majitelé mnohdy ani netuší, že jejich pes je zablešený, a blešky se utěšeně množí. Dospělá blecha je vybavena bodavým a savým ústrojím, jehož pomocí perforuje kůži hostitele a z nalezené nabodnuté drobné kapiláry (cévky) saje krev. Krev je jedinou potravou dospělé blechy. Blecha má velmi objemný žaludek, který se může několikanásobně zvětšit a pojmout velké množství krve – potravy „do zásoby“. Zažívací ústrojí blechy dokáže využít z nasáté krve jen malé procento a většinu vyloučí ve formě drobných výkalů. Trus blech vypadá jako zrnka máku a je u psa důležitým diagnostickým znakem zablešení.
Následky
V literatuře se uvádí a praxe to potvrzuje, že až 80 % psích kožních problémů je primárně zapříčiněno zablešením. Po kousnutí blechy nejen že zůstává na kůži bolestivé místo po vpichu, ale do krve psa se spolu s blešími slinami dostanou i tzv. hapteny, což jsou nekompletní antigeny (látky schopné vyvolat v organismu imunitní odpověď). Mechanismus reakce mezi těmito látkami, následná reakce těla, tvorba protilátek, vznik reakce přecitlivělosti atd., to je velmi složitá a především ryze odborná problematika, jejíž odborná prezentace překračuje praktický rámec tohoto článku. Při infestaci blechami dochází při každém kousnutí parazita k trvalému vplavování haptenů do krve hostitele. Po čase, což mohou být řádově měsíce až léta, nejčastěji však mezi 3. a 5. rokem věku psa, se v jeho organismu vyvine reakce přecitlivělosti těla na tyto cizorodé látky. Stav se postupně zhoršuje a stává se pro zvíře velkou zdravotní nepříjemností. Zcela výjimečně může u psa dojít k postupnému vyléčení tím, že si organismus krok za krokem na bleší hapteny „přivykne“ a stane se vůči nim imunní. V žádném případě nesmí majitel s touto opravdu vzácnou možností počítat. Organismus psa, který začne být postupně na kousance a na hapteny bleších slin přecitlivělý, reaguje tvorbou silně svědivých a mokvavých ložisek v kůži. Kůže svědí, zvíře se začíná drbat, objevují se zarudlá místa pokrytá strupy a slepenci chlupů, pod nimiž se pokožka paří, produkuje se zvýšené množství mazu a vlivem neustálého drbání, lízání a vykusování kůže zhrubne a ztluští. Postižená místa pelichají. Kůže takto nemocného zvířete ztrácí svou přirozenou obranyschopnost a dojde k vážným změnám v křehkém biosystému na pokožce. Na kůži se začnou do té doby přirozeně a s tělem v symbióze žijící bakterie, plísně a případně možní parazité (svrab, trudníkovitost) nekontrolovaně množit, pokožka se jim neumí bránit a dochází k tzv. sekundární (druhotné) infekci kůže. Vzniká začarovaný kruh, který chovatel ještě podporuje nevhodnými a dráždivými koupelemi, nevhodnými antiparazitárními prostředky či pochopitelnou laickou neznalostí, resp. mnohdy také již ale nepochopitelnou ignorancí.
Prvotní typické příznaky pro zablešení se skryjí v nepřehledné škále projevů dalších kožních nemocí. Léčení bývá k nespokojenosti chovatele a ku neprospěchu zvířete zdlouhavé, drahé a mnohdy bez úspěchu. Domnělým viníkem se stává veterinární lékař. Typickým místem lokalizace kožních změn při zablešení je pruh prořídlé srsti se zarudlou kůží táhnoucí se od kořene ocasu podél páteře k hlavě. Množství a vzhled kožních změn nejsou přímo úměrné počtu parazitů na zvířeti. Postižení kůže závisí spíše na stupni přecitlivělosti psa vůči množství haptenů v bleších slinách. Teoreticky stačí i jedno bleší kousnutí, aby u vnímavého jedince vyvolalo ošklivé pruritické (svědivé) kožní změny. Pozorný chovatel nikdy nenechá problém tak daleko dojít. Jsou ovšem situace – např. pes na prázdninách u babičky, pes v hotelu, nechtěný pobyt zaběhnutého mazlíčka v útulku, psí tábor atd. – kdy i ten nejopatrnější majitel „selže“.
Správný postup
Jak tedy správně postupovat? Odlišujme stav běžného napadení blechami a stav rozvinutého kožního onemocnění, byť primárně blechami způsobený. Druhá možnost jednoznačně patří do kompetence veterinární ordinace a ze zkušenosti mohu říci, že majitel samostatně doma nikdy takto nemocné zvíře úspěšně nevyléčí. Při běžné infestaci psa blechami (bez rozvinutých svědivých kožních změn) jde strategie úspěšného a rychlého vyléčení vždy ve čtyřech krocích:
– jasná diagnostika napadení zvířete blechami,
– likvidace všech dospělých parazitů, jejich vajíček a larev na zvířeti,
– sanace prostředí, kde je zablešený pes chován,
– důsledná a dlouhodobá ochrana zvířete před opětovným napadením blechami.
Toto schéma jest jediné možné. Jednotlivé kroky je nutno postupně všechny provést a žádnou fázi „protibleší války“ nevynechat. Správný postup v jednotlivých krocích je následující: Zjistit, zda je zvíře zablešené, je poměrně jednoduché. Buď při pečlivém probírání kožichu „proti srsti“ narazíme na živé, velmi rychle se v srsti pohybující blechy, nebo v chlupech hledáme bleší trus, tedy výše popisovaná „maková zrna“. Nejvíce blech „bydlí“ v srsti na zádech a hlavě v místech, kde se zvíře nemůže snadno drbat a vykusovat. Při podezření na nález blešího trusu použijeme kousek navlhčené buničité vaty (tzn. toaletní papír, papírový kapesníček atd.), „maková zrnka“ na něj položíme a prstem rozetřeme. Jelikož trus blech obsahuje velké množství nestrávené sražené krve hostitele, začne se v případě blešího trusu na bílé mokré vatě kolem zrnka tvořit hnědočervené zbarvení ze zbytků krevního barviva nasáté krve. Tento jednoduchý pokus je jednoznačným důkazem zablešení. Pro získání bleších exkrementů (trusu) používáme v ordinaci k důkladnému vyčesání srsti přímo na mokrou buničitou vatu malý hustý hřebínek – všiváček. Zde musím připomenout jeden velmi rozšířený nešvar. Drbající se pes nemusí automaticky znamenat zablešený pes, jak si mnozí chovatelé myslí. Bezmyšlenkovité okamžité vykoupání zvířete v čemkoliv, co je po ruce a je určeno k likvidaci blech, není na místě. Nevhodná koupel či několik po sobě následujících koupelí může více pokazit než vylepšit. V případě, že nechytíme v kožichu psa dospělou blechu nebo přítomnost parazitů neprokážeme „papírkovým testem“, je lepší drbající se zvíře předvést na prohlídku do veterinární ordinace, která má další specializované metody diagnostiky. Průkaz alergického zánětu kůže jako reakci na bleší kousnutí provádíme např. nitrokožním injekčním testem. Mnohdy se velmi rychle zjistí, že pes trpící úpornou svědivostí kůže není zablešený, ale tento stav je zapříčiněn např. hormonálně, jinými parazity, nevhodnou stravou, jinými druhy alergie atd. Antibleší koupele jsou zde naprosto zbytečné.
Preparáty
Rychle zlikvidovat dospělé parazity a jejich vývojová stadia na zvířeti lze koupelí, zásypem nebo postřikem.
Osobně dávám u dospělých a akutně hodně zablešených zvířat přednost koupeli v naředěném preparátu Taktic® či Ektodex® s následným použitím obojku či spotonu. U štěňat jednoznačně preferuji (ověřeno dlouhodobou klinickou zkušeností) výrobky řady Frontline®, Bolfo® šampon a Bolfo® pudr a především preparát Stronghold®. Pro problematický způsob optimálního dávkování nepoužívám u štěňat ke stejnému účelu tlakové a mechanické spreje s výjimkou výrobku Frontline®. Pro jedince mladší tří měsíců je výběr vhodného antiparazitárního léku omezený a měl by být raději vždy konzultován s veterinárním lékařem. U štěňat starších tří měsíců je volba dalších vhodných preparátů širší. Totéž platí i o březích a kojících fenách, zvířatech starých a nemocných. Pro dospělé a zdravé psy je škála preparátů velmi pestrá. Záleží na vlastní zkušenosti chovatele či na doporučení, který prostředek zvolí. Vždy však musíme v příbalovém letáku (návodu) k výrobku bedlivě prostudovat věková, zdravotní a jiná omezení (tzv. kontraindikace) pro jeho použitelnost. Neví-li si chovatel rady a má-li sebemenší pochyby o vhodnosti aplikace toho či onoho antiparazitárního preparátu, není ani takto „zbytečný“ dotaz rozhodně obtěžováním veterináře.
Odčervení
Se zablešením souvisí i další méně známý parazitární problém. Dospělá blecha bývá (ne vždy) mezihostitelem vývojového stadia tasemnice psí (lat. Dipilidium caninum) a u psa, pozře-li při vykusování srsti takto nakaženou blechu, se později vyvine dospělá tasemnice, která zvíře dále zdravotně trápí. Při infestaci psa blechami by měl majitel vždy s veterinárním lékařem konzultovat vhodnost a možnosti odčervení. Odčervovací tablety jsou v prodeji ve velmi širokém výběru.
Očista prostředí
Sanace (ozdravění) resp. likvidace dospělých blech, kukel a vajíček z prostředí, kde pes žije, je naprosto nezbytnou součástí „protibleší války“. Lze ji provést chemicky, tzn. cestou přímé likvidace parazitů a jejich vývojových stadií, postřikem nebo vytřením prostředí vhodným preparátem.
Sanaci prostor od vývojových stadií je nemožné plošně s úspěchem provést použitím např. sava, domestosu, mycích saponátů a dalších domácích čisticích prostředků. Boj proti blechám a jejich zárodkům se musí vést speciálními k tomu určenými chemickými prostředky, které parazity skutečně zabíjejí. K úspěšnému ozdravění prostředí a prevenci patří i časté luxování a praní povlaků psích pelíšků a důsledná okamžitá antiparazitární očista po návratu z dovolených, z psích hotelů, útulků a někdy i chovatelských akcí. V současné době jsou mnohé moderní prostředky proti vnějším parazitům vyvinuty i jako účinná ochrana prostředí, které je blechami zamořeno. Některé obojky a spotony uvolňují do prostředí látky, které zamezí rozmnožování blech a líhnutí larev z již nakladených vajíček.
Prevence a léčba
V dlouhodobé strategii léčby i preventivní ochrany psů proti blechám používáme v naší ordinaci nejvíce antibleší obojky Bolfo®, Scalibor®, Kiltix a Preventic®, celý program spotonů Frontline® a Frontline Combo®, Sronghold® a Praktic®.
Aplikační forma „spot on“ je v současné době asi nejrozšířenějším způsobem aplikace antibleších preparátů. Jedná se o malé pipety (trubičky), které se jednorázově, vždy vázány na konkrétní váhovou kategorii, vyprázdní psovi nejčastěji mezi chlupy na kůži kohoutku. Velmi zjednodušeně řečeno dojde poté k efektu „kaňky na pijáku“ a účinná chemikálie se sama rozvrství po celém těle psa či se atiparazitikum penetruje skrze kůži do krevního oběhu psa či kočky a je dopraveno do místa výskytu parazitů. Po zhruba 48 hodinách lze zvíře běžně koupat (může i zmoknout), aniž by se účinek látky výrazně snížil. Výhodou spot on aplikace je rychlost, 100 % využití obsahu preparátu a pohodlnost použití např. u neklidných a agresivních zvířat. Pozor – některé spotony pro psy se nesmějí používat u koček!
Ve strategii protibleší války platí několik zlatých pravidel:
– neexistuje nejlepší preparát, existují však velmi špatné výrobky,
– požádat o radu u veterinárního lékaře se vždy vyplatí,
– kupovat zásadně značkové výrobky od renomovaných firem a nešetřit, cena je přímo úměrná kvalitě,
– doba účinku uvedená na značkových preparátech platí pouze při správném způsobu použití,
– respektovat doporučení výrobce, po jaké době výrobek vyměnit či provést další aplikaci.
