Přátelství mezi kočkami a psy
Když jsem si pořizovala fenku yorkshirského teriéra, váhala jsem. Měla jsem ji sice u kamarádky zamluvenou, ale stále jsem si nebyla jistá. Štěně sice pocházelo z podobných podmínek, jaké jsou u mě, ale nějak jsem si nedovedla představit, co na toho hyperaktivního tvorečka řeknou důstojní a nerudní peršani.
Seznámení
Rozum nerozum, nakonec láska ke psům zvítězila a já si milé štěňátko vezla domů. Od chovatelky jsme na cestu dostaly spoustu moudrých rad co a jak dělat, jestli malá bude „brečet“, a že mám hned volat, kdyby nechtěla jíst a další moudra. Jenže štěně se mě chytlo už cestou, a přestože se to nemá, sedělo mně na klíně při řízení a ani nešpitlo. Totéž doma. Rozhlédlo se, ignorovalo kočky, které se zvědavě trousily podívat se, cože jsem jim to donesla za divnou kočku, vesele mezi nimi pobíhalo a poňafávalo. Kočky naskákaly na gauč, zaujaly vyvýšené pozice a fascinovaně sledovaly vrtící se ocásek pejska, tlapkami se pokoušely tu věc chytit, ale marně. Takhle si všichni vydrželi hrát celé odpoledne, než štěně „odpadlo“, to znamená usnulo.
Přátelství
V té době jsem měla doma zhruba stejně starého kocourka. Byl černý jako bota, moc hezký, ale černý a já jsem měla raději kočky barevné, tak jsem pro něj hledala nového majitele. Jenže štěně si nemělo s kým hrát a malý Vave, jak se kocourek jmenoval, mu padl do oka. Spolu jedli, spolu si hráli, spolu spali. Stali se z nich velcí kamarádi a já neměla to srdce tohle přátelství trhat. Vave zůstal doma a s Jaykou tvořili nerozlučnou dvojici. Venku malá za mnou chodila jako ocásek, ale doma hrál prim kamarád. Z celé kočičí party byl jediný, kdo směl spát na posteli. Jak na postel vyskočila jiná kočka, Jayka ji čumákem okamžitě shodila dolů. Postupem času jsem si dělala legraci, jestli se psík naučí pořádně štěkat, spíš to vypadalo, že začne mňoukat. Tohle období vyřešila Jayky puberta. Postupem času se z ní stala rozumná holka a dětství definitivně ukončilo její mateřství.
Rozumí si všichni
Přátelství s dětským kamarádem však trvá dodnes. Pravdou je, že kdykoli jsem měla koťata, vždycky Jayka některé tolerovala více, s někým si hrála, o někoho zájem nejevila. Kočky pro ni zůstaly kamarády. Vidím to i na procházkách. Stačí, když na ulici zahlédne kočku a zůstává na ni koukat celé minuty, ani neštěkne, spíš jako by čekala, kdy si ta minda s ní půjde hrát.
Dneska už je Jayka stará babka, uteklo to hodně rychle. Mám i její dceru Baby, už také není nejmladší, a tak jsem k nim pořídila ještě jednu kamarádku, Madlenku, fenku biewra. Naše psí holky jsou povahově každá jiná, jedna statečná a chytrá, druhá bázlivá, třetí malý provokatér. Ale všechny s kočkami komunikují, hrají si s nimi, společně jedí, společně spí. Dnes a denně jsou příkladem toho, že přátelství mezi zvířaty existuje. Pokud ne, je na vině člověk.
Jako mezi lidmi …
Mláďata se nerodí s tím, že by jiný zvířecí druh nenáviděla, nebo se ho bála. Pokud se dobře socializují, měla by si snadno zvyknout i na jiná zvířata. Koťata si mezi sebou ráda hrají, schovávají se za různými věcmi, krčí se s nataženým ocáskem a pak náhle vyskočí na nic netušícího sourozence, koulí se jedno přes druhé, koušou se, škrábou, a ačkoliv to vypadá, že spolu zápasí, jedná se o nevinnou hru, která končí společným spánkem. Pokud nemají k dispozici své sourozence, zamění je často za jiný živočišný druh, např. za lidské či psí členy rodiny. Většinou totiž kotě neví, ke kterému druhu vlastně patří, a tak se může kamarádit i s morčetem, králíkem nebo andulkou.
Se zvířaty je to jako s lidmi. I na procházkách se psy jsme denně svědky toho, že někteří psi se zdraví jako staří známí a kamarádi, vesele spolu poňafávají, vrtí ocásky či se „pusinkují“, a druzí se odmítají i přiblížit, v horším případě výhrůžně vrčí a zběsile štěkají. Inu, jako mezi lidmi. Tak proč se vlastně říká „jako pes a kočka“?
