Kůň v pohodě, Díl 35.: Kůň v pohybu
A tak jako není dobré přílišné přecházení několik desítek kilometrů denně, většinou navíc po nevhodném – tedy tvrdém a kamenitém – povrchu, není dobrý ani druhý extrém, kterým je celodenní postávání a stání, ať už v uzavřeném boxu, nebo v malém výběhu u balíku sena. O tom, kolik nachodí koně v přirozeném prostředí v přírodě, už určitou představu máme (je to nejčastěji 5 až 10 km denně, méně nenachodí a více ujdou v případech, že podmínky přežití jsou poněkud tvrdší, potrava chudší nebo vzdálenější od zdroje vody). Ale kolik ujdou koně domácí? Je jasné, že to bude záležet na mnoha faktorech, například na ploše, kterou mají k dispozici, na množství a rozmístění krmení a vody, na složení stáda i na počasí.
Prostor, prostor
Koně jsou zvířata prostoru, o tom není debat. Na malé ploše neprospívají, ať už proto, že ji celou rozdupou, znečistí, sami se pak ve špíně procházejí nebo válejí, snadno se infikují parazity i infekcemi, dokonce jim může velmi vadit, že musí být s jinými koňmi příliš natěsno (nemožnost dodržení individuálních vzdáleností). A samozřejmě se po ní příliš málo pohybují, což – jak jsme psali v minulém díle – není ani zdravé, ani prospěšné pro jejich pohodu. Vědci proto zkoumali, kolik toho denně nachodí skupinka koní v různě velkých výbězích, a zjistili, že už výměra zhruba jednoho hektaru (!) by mohla být výborným základem, pokud kůň ještě pracuje pravidelně pod sedlem. Na zatravněné ploše 0,8 ha totiž koně denně ušli 4,7 km. Když k tomu přidali další 3 hektary, zvýšil se denní počet kilometrů na 6,1. Přirozenému dennímu pohybu se přibližovali koně na výměře 16 hektarů, kde zcela a jen ze své vůle nachodili 7,2 km za den. Takže jakou má mít ideální výběh či pastvina rozlohu? Moudré knihy sice mluví o 1 ha na koně, ale to pouze odpovídá tomu, že tato výměra dobré pastviny je schopná koně na rok uživit. Pokud chceme zohlednit i pohybové potřeby koní, pak je to mezi 3 až 4 hektary na koně! Pouhým popásáním se pak kůň nachodí přibližně tolik, kolik i jeho divoce žijící kolegové z koňsky „přirozených“ podmínek.
Pokud bychom chtěli mentorovat, řekneme, že kdo nemá odpovídající prostor, nemá chovat koně. Do jisté míry je to pravda, ale na druhé straně, kam by se daly ty stovky koní, pokud by se měly zrušit stáje, kde jsou výběhy jen s malou výměrou? Nebude lepší jít na to s rozumem a pokusit se koně nějak rozhýbat i na menším plácku? Motivovat je k pohybu? Co třeba jim prostor, který je k dispozici, nějak virtuálně zvětšit? I na to vědci mysleli a zkusili, jak ovlivní pohyb koní různé rozdělení takové „normální evropské“ travnaté plochy obdélníkového tvaru o výměře 0,8 ha. Kupodivu – nejvíce nachodili tehdy, když měli na popásání k dispozici celý obdélník úplně nerozdělený. Prošli ho skutečně poctivě a ušli přitom 4,1 km denně. Jakmile se jim výběh jakkoli rozčlenil (například tak, aby chodili jen dokola jako po dostihové dráze nebo aby museli chodit cikcak či byl výběh uspořádán do spirály), denní pohyb se snížil, a to až o jeden kilometr!
Motivace: žrádlo
Jak jinak, ani koně nejsou natolik uvědomělí, aby se hýbali pouze a jen „pro zdraví“. K pohybu je nutí potřeba (nebo chuť …) žrát. Ono je to vlastně trochu naopak: koně se po desítky tisíc let vyvíjeli ve velká zvířata živící se pouze rostlinnou stravou, tedy málo výživnou. Jejich přirozenou stravou je pastva, a aby je tato zasytila a dodala jim vůbec nutné živiny, musí jí kůň spořádat hodně. Jenže takové množství obvykle nenajde na pár metrech čtverečních, proto je nucen za dalšími a dalšími stébly popocházet. A tomu se během svého vývoje taky přizpůsobil, natolik přizpůsobil, že pohyb je pro fungování jeho organismu naprosto nezbytný. Co se stalo kdysi nutností pro nasbírání dostatku kalorií a živin, to je nyní nutností ke zdravému fungování koňského organismu – to, co bylo kdysi nutností, je nyní významnou potřebou. Ale vše souvisí se vším: kdysi kůň musel chodit, aby se nažral, dnes mu nabídněte žrádlo, aby chodil!
Naprosto přirozenou motivací koně chodit pomalým, stálým, pravidelným pohybem, je pastva. Při ní doslova prošněruje celou pastvinu křížem krážem a ujde si pár kilometrů (samozřejmě pokud je pastvina udržovaná, takže se nikde nehromadí pro koně nezajímavé plevelné rostliny!). V zimních měsících lze koně motivovat k pohybu tak, že se mu seno nedává na jednu hromadu, ale roznosí se po malých dávkách po co největší ploše, takže se tím do jisté míry imituje pastva. A co když není k dispozici pastva? Co když je plocha výběhu – především toho zimního – příliš malá, jen několik set metrů čtverečních?
Odpověď je jasná: vymyslete to tak, aby měl každou chvíli žrádlo někde jinde, vždy jen po malých dávkách. Tento způsob rozhýbání koní mají poměrně dobře vymyšlený takzvané aktivní stáje, kde je na jedné straně výběhu krmítko se senem, na jiném s jádrem. Koně mají elektronické obojky a otevírání krmítek a dávkování sena či jádra řídí počítač, který si přečte „totožnost“ koně z obojku na krku. Kůň tak přijde ke krmítku se senem a dostane jednou za určitou dobu určitou dávku sena, pak musí jít přes celý výběh (který může být přehrazený ohradníkem cikcak) a dostane příděl jádra, pak se zase musí vrátit k senu pro další povolenou dávku a tak to jde celý den. V jedné aktivní stáji, která měla rozlohu 2 ha a žilo na ní 20 koní, vědci naměřili 11 nachozených kilometrů denně! Na přednášce Dr. Briana Hampsona mě zaujalo, že přibližně tolik kilometrů dokázali nachodit koně i v jejich pokusném výběhu o rozloze 10×20 metrů! Stačil krmelec sena, jehož dvířka byla na protilehlých stranách a vždy po 5 minutách se jedna dvířka otevřela a zároveň druhá zavřela. Kůň, pokud chtěl pokračovat ve žrádle, musel na dalších 5 minut přejít na druhou stranu krmelce. Jenže to nebylo tak snadné – cestu z jedné strany krmelce na druhou mu přehradili ohradníkem vedoucím přes celý výběh až na druhou stranu (tedy necelých 20 m). Pokud chtěl kůň přejít k otevřeným dvířkům, musel projít celou délku výběhu, obejít konec dělicího ohradníku a celou délkou výběhu se zase vrátit ke krmelci.
Dalším způsobem, jak přimět koně chodit, je vytvořit jim takzvaný paddock paradise, což je výběh ve tvaru dostihové dráhy (ale může být i členitější), taková cesta vedoucí kolem dokola, na níž jsou místa úzká i široká, tvrdá i měkčí, voda i stín, krmelce, lizy a podobně. Protože podle filozofie paddock paradise koně nemají pobývat na trávě, není jeho součástí pastva, koně dostávají po celý rok seno, které je podáváno po menších dávkách po celé trase. Majitelé těchto ustájení uvádějí, že koně denně nachodí okolo 10 kilometrů (někde i více, záleží na více okolnostech). Z mého pohledu tu chybí ten pohyb krok–sun–krok s hlavou dole, tak jak činí pasoucí se koně, nicméně toto je výborné řešení například pro koně, kteří ze zdravotních či hmotnostních důvodů na pastvě být nemohou.
Obyčejná pastvina a měření
Ale vrátím se zase na začátek, k tomu, proč tento dvoudílný článek vlastně vznikl: k GPS loggeru a měření nachozených kilometrů mých koní, kteří mají k dispozici právě onu obdélníkovou pastvinu (s trávou rovnoměrně spasenou), kousek výběhu se zpevněnou plochou a část stodoly. Malou krabičku, o trochu větší, než jsou flash karty, jsem izolepou přilepila na ohlávku jednoho z koní a pak už jen zpětně na počítači sledovala, kudy a kolik toho nachodil. Za tu dobu měli koně k dispozici dvě různé travnaté plochy, jednu o výměře asi dva hektary a druhou necelý hektar. Nonstop pobyt venku, možnost kdykoli využít stínu otevřené stodoly, v níž je voda a seno. Během měření bylo až na výjimky teplé počasí, dokonce až horké, koně přes den měli tendenci postávat spíš ve stínu stodoly a popásat se, v noci více chodili, byli celkově aktivnější. Když byli ve větším výběhu, nachodili průměrně něco přes 10 kilometrů, když byli ve výběhu menším (plus dlouhé postávání ve stodole přes den kvůli velkému horku a hmyzu), bylo to něco málo přes 6 km. Pokud k tomu přidám ježdění, pak to bude o několik kilometrů za den víc. Stačí malá procházka a 4 kilometry zůstanou za vámi, ani si nevšimnete!
Poslední noc před napsáním tohoto článku jsem koně převedla na další pastvinu o ploše 3 ha. Za 10 hodin (od asi devíti večer do asi sedmi ráno) nachodili skoro 6 kilometrů!
Pamatujte si proto, že nárazovým ježděním sice výborně zvýšíte kondici koně, nicméně právě onen rovnoměrný, celodenní pohyb „na volno“ mu to nikdy nenahradí. K tomu je „pouze“ nutné vhodně uspořádat a zorganizovat podmínky jeho ustájení.
