Hrátky se hříbátky 13.
Ve své podstatě má procházka jednoduchá pravidla hry – jedinou povinností koně je nechat se vést, a to kamkoli člověk zavelí. Pro hříbě navyklé na převádění například mezi stájí a výběhem nebo od výběhu k úvazišti a zpět není požadavek chůze s člověkem neznámý a snadno se nechá navést i do cizího prostředí.
Člověk pracující s hříbětem má také svou povinnost, a to dokázat dávkovat hříběti procházky tak, aby koně nezradil a neznechutil.
Doba, trasa, společnost
Pro upevnění vztahu s hříbětem mají přínos zejména procházky ve složení jeden člověk – jeden kůň. První procházky s hříbětem by měly směřovat do blízkého okolí stájí a mohou trvat jen velmi krátkou dobu, třeba jen 10 minut. Ze začátku lze obejít pouze budovy stájí nebo se vydat kolem ohrad. Hříbě se během těchto procházek učí, že odejití od domovského stáda není definitivní, za chvíli se vrátí, i když třeba načas ztratí své stádo z dohledu. Procházka by měla být pro hříbě příjemná, nevyhýbáme se ani popasení na vhodném místě nebo krátké „odrbávací pauze“. Procházky lze postupně prodlužovat, například o pět minut po zhruba deseti dnech, vždy tak, aby hříbě neprocházelo zbytečným stresem. Koně mají zpravidla určitou hranici, kterou považují za blízké okolí stáda. Při prvních procházkách není žádoucí ji překročit, aby mladý koník neznejistěl. Když si miniprocházky hříbě osvojí jako rutinu, lze se bez zvýšené nervozity vydat s koníkem dál. Na tuto hranici myslete i v případě, kdy pracujete s již odrostlým hříbětem, které žilo delší dobu například na hříbárně a nyní se přesunulo do své nové domovské stáje. Pro koně po změně prostředí je stádo nejdůležitějším opěrným bodem a potřebuje čas a zodpovědné vedení, aby se mu stal po společně trávenou dobu člověk středobodem vesmíru.
Na procházky lze chodit i v doprovodu dalších lidí s koňmi, zde si však musíme rozmyslet, zda jsou všichni členové výpravy srozuměni s výchovným působením na mladého koně. Není vhodné brát s sebou koně, který je lekavý nebo nevychovaný, od takového zvířete nemůže hříbě nic dobrého pochytit.
Další variantou je vodění mladého koně se zkušeným koněm přímo z pozice jezdce na zkušeném koni. Před takovou první procházkou myslete na to, že pro koně je vedení ze sedla o dost jinačí než ze země a je vhodné na ně hříbě připravit. V první řadě mu musíme ukázat, že pozice vodiče může být i nad ním, a také je nutné vyzkoušet, zda se koně dobře snesou a dokážou reagovat na pokyny člověka i v těsné blízkosti druhého koně. Kůň pod jezdcem musí být stoprocentně ovladatelný, nejlépe aby dokázal reagovat pouze na sed a nohy jezdce. Hlasové povely a ruce si rezervujme pro případ, že by vedený mladý kůň potřeboval větší zásah ze strany jezdce.
Vedení hříběte ze sedla může svádět k delším vyjížďkám. Tělo hříběte je však nutné na takovou zátěž trénovat postupně, stejně jako jezdeckého koně. I pro hříbě, které tráví veškerý život na rozlehlé pastvině, jde o „nadstandardní“ pohyb. Všeho moc škodí, zejména když má hříbě ještě nedovyvinuté klouby, kosti a šlachy. O to opatrněji proto musíme dávkovat dobu, po kterou s hříbětem pracujeme – a řízený pohyb práce je.
Množství podnětů, které na hříbě mimo jeho známé prostředí na procházkách působí, buduje z hříběte vyrovnaného koně, který dokáže zvládat s rutinou i nezvyklé situace, což jistě každý jeho jezdec v budoucnu ocení.
