O chovateli agapornisů
Seznámení
S Panem Roderem jsem se setkal poprvé na burze v Přerově, kde jsem nějaký ten rok zpátky od něj kupoval samičku Agapornise etiopského, a poté jsem s ním diskutoval na první výstavě Klubu chovatelů agapornisů, každopádně jsme se prozatím nijak více neznali. Letos jsem viděl v inzerci inzerát právě od pana Rodera, který inzeroval své odchovy agapornisů etiopských v mutaci misty, na které jsem již nějaký čas „číhal“. Ihned jsem pana Rodera kontaktoval a domluvil si koupi „tarantíků“. Jelikož jsem věděl, že se věnuje chovu agapornisů, na které byla v dřívější době zaměřena převážná část mého chovu, na návštěvu jsem se velmi těšil. Hned při příjezdu mě pan Roder přivítal a šlo se hned „na věc“. Zavedl mě do velmi sympatických podkrovních prostor, které byly uzpůsobeny pro chov ptáků.
Začátky
Nejprve by však bylo dobré říci, jak se pan Roder k takovému chovu agapornisů dostal. Stalo se to před 22 lety, a jak už to bývá u mnohých z nás, nakazil se u svého kamaráda, který ptáky choval již dříve. První roky začínal s pěti páry agapornisů škraboškových, které pravidelně odchovával. Novým impulzem v chovatelství však pro něj byl nástup nových mutací u těchto papoušků v druhé polovině devadesátých let. Pořídil si lutina, albina, později violety a začal se více zabývat genetikou. Chov se tehdy rozšířil asi na patnáct párů a začali v něm převládat fišeráci, kteří jsou podle pana Rodera nejvhodnější, co se týče genetické stránky, a také ho nejvíce zaujali svými barvami. O agapornise etiopské se jeho chov rozšířil před deseti lety a přes počáteční patálie s těmito ptáky se mu dnes daří tento druh poměrně slušně odchovávat. Postupně měl v chovu přírodní ptáky, jednofaktorově tmavé, olivy a misty.
Klub
V roce 2008 se svými přáteli založil pan Roder Klub chovatelů agapornisů, což bylo pro něj opět novým impulzem a motivací k dalšímu vzdělávání se a získávání zkušeností s chovem těchto ptáků pro výstavní účely. Dalo by se říct, že tento impulz vedl ke zkvalitňování jeho chovu. Je také rád, že díky klubu poznal další lidi, kteří chov agapornisů berou opravdu jako koníček, a ne jen jako vylepšení finančního příjmu.
Současnost
V současné době chová asi třicet párů agapornisů a agapornisové fischeri i nadále převládají. Dále se v chovu objevují agapornisové škraboškoví, růžohrdlí a etiopští. Pan Roder u těchto ptáků chová mnoho mutací i kombinací, ale pro lepší orientaci vypíši jen některé. Mezi jeho největší oblíbence patří tmavozelení ptáci, dále odchovává olivy, violety, mauwe, modré, albina, lutina, straky, pastely, edged SF i DF, slaty a další.
Krmení
Co se týče krmení, základem směsí je proso žluté i červené, slunečnice, nejlépe žíhaná, nahý oves a další příměsi, jako je lesknice, pohanka, paddy rýže, kardi a jiné. Samozřejmostí je také ovoce a zelené krmení, kde dává nejvíce pampelišku a ptačinec. A také vaječná míchanice, především v době hnízdění ptáků. Velký důraz klade pan Roder na minerální látky jako nezbytný doplněk stravy hlavně u mladých ptáků. Písek, jodové kostky, minerální bloky či sépiové kosti jsou nezbytné pro správný vývoj ptáků do jednoho roku života, ale i potom. Pan Roder uvádí, že mnoho chovatelů tento fakt opomíjí a to je největší chyba. Pokud je příjem minerálních látek zanedbáván u mladých ptáků, má to vliv na jejich kvalitu a nikdy to již nedoženou. Naopak se až na určité výjimky vyhýbá nejrůznějším chemickým přípravkům a doplňkům.
Budoucnost
Pan Roder je v současné době velmi rád, že se mu především podařilo zkvalitnit jeho chov, a má velkou radost, pokud jsou s jeho odchovy spokojeni i další chovatelé. O všem svědčí také několik ocenění na celostátní výstavě agapornisů. Jeho cíle do budoucna jsou přiměřené našim podmínkám a možnostem. V Nizozemsku a Belgii udávají chovatelé směr a jsou na velmi vysoké úrovni. Pan Roder by chtěl správnou selekcí a křížením posunout chov na co nejvyšší úroveň. To také znamená občas doplnit chov o kvalitní kusy z jiných (hlavně belgických nebo nizozemských) chovů, s čímž již začal. Co se týče fascinací ptáky, tak nepodlehl pouze agapornisům, ale chová i několik párů rýžovníků, o kterých říká, že jejich chov není tak jednoduchý, jak si mnozí myslí.
Na otázku, co ho nejvíce fascinuje na agapornisech, odpověděl, že jejich voliérový chov, který skýtá pohled na různé chování, pohyb a živelnost těchto ptáků. Například, když se jim dá do voliéry nová větev, je neuvěřitelné, jak dokážou zabavit sebe i své pozorovatele. Zkrátka pořád se něco děje. Velmi ho také láká nepřeberné množství barev a spousta mutací, hlavně u agapornisů fischeri, se kterými se dá do budoucna pracovat.
Článek o tomto chovateli agapornisů jsem chtěl napsat z jednoho prostého důvodu. Chtěl bych do povědomí chovatelů těchto ptáků dostat informaci, že chov ani takto malých ptáků nemusí být směrován hlavně pro výkup či nějaké další množící aktivity, ale může mít i svůj propracovaný systém, smysl a cíl. Není uměním nakoupit velké množství těchto ptáků a odchovávat je jako na běžícím páse. Daleko složitější je postupné propracovávání se a neustálé zkvalitňování chovu. Na závěr článku bych chtěl poděkovat panu Roderovi za jeho ochotu, vstřícnost a především krásný zájem o tak pěkné ptáky, jakými agapornisové jednoznačně jsou.
