Popis: samec je zelený, na spodině světlejší, peří na hrdle je černošedě lemované, ruční letky fialově modré, letky loketní tmavě modré, spodní krovky křídelní a spodní strana letek modravě zelená. Ocasní pera zelená, krajní u kořene vnitřního praporu červená, vnější modrá. Zobák je šedý, u kořene horní čelisti je světlá skvrna, běhák zelenavě šedý. Délka cca 25 cm.
Rozšíření: Jamajka, Západní Indie.
Chov: amazoňan šedohlavý byl poprvé do Evropy dovezen v roce 1873 (zoo Londýn). Byl zde chován také v roce 1972. Je stále vzácný.
Krmení: Skládá se převážně z ovoce a zeleniny - jablka, banány, hrušky, ananas, hroznové víno, mrkev, paprika, cukýny, salátové okurky, kukuřice, rýže, brambory, zahradní jahody, rybíz, ostružiny, maliny, černý bez. Dále se osvědčilo máčené zrní (v době hnízdění a odchovu mladých naklíčené), suché zrniny v množství jedné polévkové lžíce na jednoho ptáka, svatojánský chlebíček, mandle, oříšky kešu, piniové oříšky, vlašské ořechy, dýně, limbové oříšky. Na doplnění také tzv. holubí kámen, grit z mušliček, přípravek Korvimin a Vitakalk (německý výrobek, který se svým složením dosti podobná našemu Plastinu nebo Vitaplastinu.
Před zahájením hnízdění a v průběhu celého odchovu dostávají amazoňani také semena různých divokých rostlin a nechybí ani suché odchovné krmivo. Denně mají k dispozici vaječnou míchanici se sucharem, s vápníkem, vitaminem D3 a přípravkem na podporu růstu kostí. Do vody se dává vitaminový přípravek a každé 3-4 měsíce 1 kapka Lugolova roztoku (pozn. zprac. - tato dávka rozhodně nemůže být přínosem pro zdraví!). K dispozici mají amazoňani také trvale lískové oříšky na louskání.
Chovatel K.K. si koupil v roce 1981 z dovozu pár amazoňanů šedohlavých, které dosud v žádném ptačím parku neviděl. Domníval se, že když se mu podařilo úspěšně odchovat papoušky senegalské, kteří rovněž pocházeli z dovozu, že bude moci své zkušenosti uplatnit i při chovu těchto amazoňanů.
Teprve po uplynutí 11 roků (1992) se začali amazoňani šedí častěji zdržovat v připravené kmenové budce. Koncem června našel K. v hnízdě dvě vejce, která zahřívala výhradně samička. Samec navštěvoval budku jen zřídka, ale samičku krmil pravidelně. Za 24 dnů se vylíhlo mládě, které ale žilo pouze 30 dnů. K. se domníval, že příčinou úhynu mláděte mohl být náhlý pokles teploty. Byl začátek srpna a ze dne na den klesla teplota o 15 st. C a trvale pršelo, zřejmě byla i vysoká relativní vlhkost ovzduší. Uhynulé mládě bylo vyšetřeno ve Státním veter. zařízení: nález zněl, ucpání žláznatého žaludku a edém plic. Při bakteriologickém vyšetření byly zjištěny ojedinělé streptokoky. Plísňové šetření prokázalo v plících hromadný výskyt kvasinek.
Jelikož v oblasti, kde chovatel K.K. bydlí, k podobným výkyvům počasí dochází pravidelně, rozhodl se, že zde může situaci příznivě ovlivnit vytápění instalované uvnitř hnízdní budky.
V roce 1993 byla snesena dvě vejce, ale ukázalo se, že nejsou oplozená. V roce 1994 byla situace lepší. Koncem května bylo sneseno první vejce, za tři dny druhé. Zde se osvědčilo vytápění budky. Podle potřeby bylo zapínáno na dobu 30-60 minut. Za 26 dnů se vylíhlo mládě, které až do 57. dne stáří bylo svými rodiči velmi dobře krmeno. Poté musel chovatel K.K. mládě krmit ručně, protože dělalo nedobrý dojem a především nemohlo sedět vzpřímeně. Veterinární lékař zjistil, že mládě trpí křivicí a nemá vyhlídky na přežití. Ve stáří 63 dnů bylo proto utraceno. Příčinu tohoto stavu chovatel nezjistil, protože minerálií a vitamínů všeho druhu bylo na krmítku stále dostatek. Snad jedním z možných vysvětlení bylo málo slunečního záření, na které je Jamajka, země původu amazoňanů šedých, bohatá. Proto vyměnil chovatel obyčejné zářivky za zářivky s instalovaným UV zářením a tím zajistil vhodnou náhradu slunečních paprsků po celý rok.
V květnu 1996 byla opět snesena dvě vejce a za 28 dnů se vylíhlo jedno mládě, které dobře prospívalo a ve stáří 15 dnů (mělo již otevřené oči) mohlo být okroužkováno. Až do 60. dnů stáří probíhalo vše hladce, ale 63. den bylo nalezeno nenakrmené a zesláblé. Ihned bylo umístěno do inkubátoru a uměle krmeno. Velmi rychle se zotavilo. Od 14. týdne se podařilo mládě s použitím vařené zeleniny a rýže převést na namočené a naklíčené zrniny. Dále byl jídelníček obohacován o čerstvou mrkev, papriku, jablka a jiné druhy ovoce. Mláděti mimořádně chutnala vařená rýže a kukuřice. Kukuřici bralo též polozralou nebo máčenou. Z bobulovin především ptačí zob obyčejný - Ligustrum vulgare. Jako pochoutku vzalo mládě sem tam trochu vařeného vejce, vařeného kuřecího masa nebo hovězí chrupavku.
V roce 1997 bylo sneseno první vejce 14. května, druhé 17. května. Samička zahřívala vejce velice pilně a po 26 dnech (8.6.) se vylíhlo jedno mládě. V chovné místnosti byla udržována teplota 25 st. C a relativní vlhkost 60 %. Mládě bylo možno kroužkovat opět ve stáří 15 dnů. Šedesátý den se mládě poprvé rozhlíželo z vletového otvoru budky a vzápětí budku opustilo. Létat neumělo a proto čekalo na krmení od rodičů na zemi. Rodiče ale vůbec na podlahu voliéry nelétali a tudíž ani mládě nekrmili a proto je chovatel vrátil zpět do budky. Druhý den však bylo opět z budky venku na zemi, značně prochladlé a nenakrmené. Chovatel je ihned vzal do bytu, kde se po umělém krmení v teple rychle zotavilo. Když bylo mládě samostatné, umístil je společně s prvním odchovaným mládětem do velké voliéry. Zde měli amazoňani dostatek možností k létání a šplhání.
Popsaný odchov je první, který byl docílen v Německu.