Měkkožraví chovanci našich voliér, Pěvci (Passeriformes) 7, Krkavcovití (Corvidae) 4
Vrána obecná (Corvus corone)
Donedávna byly uznávány dvě formy – vrána obecná černá a vrána obecná šedá, všeobecně známá jako šedivka. Obě mají své specifické evropské oblasti rozšíření. Vrána obecná černá obývá západní Evropu, zatímco šedivka severní a východní Evropu. Hranice přechází i přes ČR, zde ji tvoří řeka Labe. Aktuálně jsou však obě formy rozdělovány jako samostatné druhy a šedivka dostala odborné pojmenování Corvus cornix. Na druhou stranu je podle genetických výzkumů šedivka vráně obecné bližší než uznávaný poddruh orientalis.
Aktuálně jsou tedy uznávány dva poddruhy vrány obecné. Jednak evropská C. corone corone a jednak východoasijská C. c. orientalis, vyskytující se od řeky Jenisej po Japonsko. Avšak i zde je diskutabilní, zdali poddruh orientalis není samostatným druhem. Orientální poddruh se liší především velikostí, dosahuje délky 50 až 56 cm. Evropský poddruh je menší a dosahuje délky 45 až 49 cm.
Splést si ji také můžeme s juvenilními havrany polními. Ti však, na rozdíl od ní, mají výrazně strmější čelo. V letu ji lze také snadno odlišit od havrana i krkavce podle tvaru ocasu. Vrána má jeho konec téměř rovný, zatímco havran jej má zakulacený a krkavec klínovitý.
Vyskytuje se tedy ve dvou oddělených oblastech. Jednak v západní a střední Evropě a jednak ve východní Asii. Rozdělení těchto dvou ras vzniklo zřejmě během poslední doby ledové.
Jedná se především o samotářský druh. Do hejn se slučují především v zimním období. Během krmení se také slučují s havranem polním. Stejně jako většina krkavcovitých je to druh velice hlučný a také značně inteligentní.
Žije především v otevřené lesnaté krajině v blízkosti vod. Proniká také do měst.
Jako ostatní krkavcovití je všežravá, ale většinu stravy tvoří živočišná složka. Nejvíce požírá mršiny různých druhů živočichů, hmyz, kroužkovce, měkkýše, ryby, drobné savce, vejce, ale také semena. Mrchožroutem je již od přírody, což je také důvod, proč se přidružuje k lidským sídlům, kde hledá různé poživatelné zbytky a odpadky. Často také obtěžuje dravce nebo šelmy u jejich kořisti. Malé živočichy však také aktivně loví, přičemž dokážou i mírně spolupracovat. Inteligenci projevuje samozřejmě i při získávání kořisti. V Japonsku se tak například naučila získávat jádra ořechů. Jednou metodou je pustit ořech z velké výšky na tvrdý podklad a doufat, že skořápka pukne. Druhou metodou je nechat ořech rozbít autem. Zde se naučily, že na přechodech pro chodce jim nebezpečí nehrozí, pokud se rozsvítí zelené světlo, a tehdy tedy kráčí mezi chodci a sbírají rozbitá jádra.
K hnízdění buduje velké hnízdo z větví, které vystýlá trávou či srstí. Je budováno na vysokých stromech, skalních římsách, starých budovách a stožárech. Hnízdo ale také můžeme najít blízko země či přímo na ní. Připomíná hnízdo krkavce, ale je méně objemné. V březnu až dubnu snáší 3 až 4 modrá či zelenavá vejce s hnědými skvrnami. Inkubace trvá 18 až 20 dní a je zajišťována pouze samicí. Samec jí v této době donáší potravu. Mláďata jsou vzletná ve stáří 29 až 30 dní. Rodičům poměrně často pomáhají při hnízdění mláďata z předchozího hnízdění. Pohlavně dospívají ve věku tří let a páry spolu obvykle zůstávají po celý život. V České republice je nyní chována pouze u soukromých chovatelů.
