Začínáme s holubářstvím – 2. díl
Čím holuby krmíme?
Holub se živí semeny a jen doplňkově mu můžeme předložit salát, strouhanou mrkev, bramborovou míchanici nebo různé šroty. Vhodným přilepšením je naklíčené obilí, zpravidla postačuje pšenice. Také granule pro holuby, případně nahrazené granulemi pro krůty, brojlery či nosnice, plní dobrou doplňkovou funkci. Základ směsi semen, kterou holubům předkládáme, tvoří obiloviny. Jsou chudší na bílkoviny a slouží jako zdroj energie. V našich podmínkách představuje základ krmné dávky pšenice, obvykle ve směsích zastoupená více než 20 procenty. Důležitou a dle mého názoru velmi opomíjenou obilovinou je ječmen. Ačkoliv je poměrně nerad přijímán, neboť má ostřejší špičky, jeho dietetické vlastnosti jsou nenahraditelné a měl by být zastoupen ve směsích po celý rok. I pro výživu lidí jsou cenné potraviny, které nejsou oblíbené, a obdobný význam má pro holuby ječmen. V chovné sezoně stačí do 10 až 15 procent, přes zimní období jeho podíl zvýšíme. Další potravu předkládáme, až je ječmen z krmítek vybraný. Někteří holubáři provádějí přes zimu tzv. čisticí kúru, během které je ječmen majoritním krmivem. Vynikajícím krmivem, které je základem všech moderních směsí pro holuby, je čirok, a to bílý a červený (milo a dari). Výborně je přijímán a zužitkován, ale neměl by se skladovat příliš dlouho. Podobně výživné je proso, kterým rodiče v chovné sezoně velmi ochotně krmí holoubata. Doporučuji do směsí kolem deseti procent. Loupaný oves je podáván zřídka, ale určitě patří mezi vhodná krmiva, což platí také o rýži, která se již dávno zabydlela v potravě poštovních holubů. Kukuřice je velmi bohatá na energii a má přidružený vliv na kvalitu zbarvení obočnic nebo lepší prokrvení očí. Sháníme takové odrůdy, které svojí velikostí holubům vyhovují. Drobná a čistá kukuřice je vynikajícím a oblíbeným krmivem.
Holubi se v krmné dávce obejdou bez živočišných bílkovin, ale nepostačuje jim podíl bílkovin zastoupený v obilovinách. Ten je potřeba zvýšit luštěninami, kde vynikají různé odrůdy hrachu, včetně pelušky (rolní hrách). Zvláštní luštěninou oblíbenou holuby je vikev, která je svou malou velikostí předurčena být výborným krmivem v období výživy mladých holoubat. Ostatní luštěniny se zpravidla nepředkládají, jen podzemnice olejná (burské oříšky) může platit za pamlsek pro holuby. Luštěniny ve směsi zpravidla tvoří 30 až 40 procent. Z fazolí je oblíben pouze katjang. Ačkoliv se olejnin do směsí dává jen do 5 procent, jsou velmi důležité pro kvalitu zbarvení i opeření. V období krmení mladých a při pelichání je oblíbená řepka. Barviva v ní obsažená mohou vyvolat větší podíl skvrn na zobácích u výletků, proto ji dáváme s mírou. Slunečnice v několika odrůdách je asi nejlepší olejninou s vysokým obsahem vlákniny. Poslední roky je u nás dostupné kardi, které je poněkud hořké, ale i přesto (proto) oblíbené a přínosné. Semenec (technické konopí) je podáván výjimečně, ale lze ho i přes vyšší cenu doporučit. Holuby po něm snadno ochočíme a má pozitivní vliv na pernaté ozdoby, podobně jako luštěniny nebo vařené brambory. Oblíbeným krmivem, které má však pro holuby nevýhodu ve svém tvaru, takže ho neberou stejně všechna plemena, je len. Výborným doplňkovým krmivem je zvláště po provedení léčebné kúry ostropestřec mariánský. V krmné směsi během hnízdního období by mělo být zastoupeno asi 16 až 17 procent bílkovin. Komodity na přípravu krmné směsi si můžete zakoupit sami, a to přímo u výrobců, kde ovšem nemusí být ideálně čisté nebo kvalitní. Lépe pochodíte ve specializovaných prodejnách nebo na burzách, kde jsou nabízené zrniny v daleko vyšší kvalitě a vyčištěné, byť dražší. Stále více holubářů využívá nákupu hotových směsí. Nejlevnější české, maďarské či polské směsi nebývají tak čisté a kvalitní jako směsi některých renomovaných výrobců, ale i přesto nabízejí užitek porovnáním kvality s cenou. V některých směsích nebo i separátně jsou nabízeny extrudované či granulované doplňky (vitaminové, zeleninové), které dovedou zcela nahradit potřebu vitaminů. Kvalita a pestrost krmení mají významný podpůrný vliv na vyspívání odchovu, ale zásadní roli hraje dobrý zdravotní stav. Malá plemena mají spotřebu asi 25 gramů na den a holuba, nejtěžší plemena kolem 75 gramů na den. V chovném období krmíme dvakrát až třikrát denně, neboť okamžitě po předložení krmení jdou chovní holubi nakrmit mladé. V ostatních částech roku postačuje nakrmení jednou denně, přičemž krmíte tolik, kolik holubi během krátké doby spotřebují. Jediným doporučeným způsobem předkládání zrní je v dlouhých krmítkách se zábranou v horní části proti znečištění trusem (kolotoč nebo rovná stříška).
Jaké jsou další nezbytné doplňky krmení?
Asi nejdůležitějšími jsou grity, které jsou zdrojem cenných minerálních látek různého původu, majoritně ovšem vápníku. Měly by být složené z více druhů, neboť některé jsou příliš velké, jiné zase jednostranné. V době krmení mladých chovní holubi ocení drobnější grity, které jdou zobat okamžité poté, co se nasytí zrním. Až poté se napijí a jdou krmit mladé. Pestrost gritů ocení naši svěřenci. Je možné je kombinovat s různými práškovými minerálně–vitaminovými produkty, které lze podávat i zvlášť nebo namíchané v zrní, které bylo předtím navlhčeno v česnekovém, klíčkovém nebo oreganovém oleji. Do gritů nebo tzv. holubího koláče, který je směsí zapracovanou do cihlářské hlíny, je možno přidat i velmi důležitou mořskou a kuchyňskou sůl, a to v takovém množství, aby směs nenatahovala vlhkost. Grity předkládáme v širší kulaté misce nebo ve speciálním gritníku, který zamezí jejich znečištění. Nezbytný je i písek, jehož drobné kamínky napomáhají funkci svalnatého žaludku, kde se zrniny mechanicky drtí. Sůl je ve vyšších koncentracích pro holuby jedovatá, ale lze na ni utvořit postupný návyk a podávat ji ve zvláštní misce (běžné v chovech v Severní Americe). V průběhu odchovu mladých předkládání soli ad libitum nedoporučuji. Vitaminy zpřístupňujeme holubům prostřednictvím práškových nebo tekutých koncentrátů dle návodu výrobce. V obou formách (tekuté i práškové) lze vitaminy zamíchat do krmiva a po vsáknutí předložit holubům. Mláďatům, ale i chovným nebo výstavním holubům lze vitaminy předkládat též individuálně prostřednictvím vitaminových nebo česnekových tabletek, takto lze podávat též pangamin, kyselinu listovou či jiné vitaminové produkty a též probiotika. Do pitné vody lze přidat med, který se osvědčil v případě nepřízně počasí. V nabídce jsou i speciální čaje pro holuby, které lze nahradit bylinkami. Jejich použití v některých chovech spolehlivě nahrazuje léčebná opatření. Vodu předkládáme holubům ve speciální napáječce, která může být i se zásobníkem (3 až 10 litrů), a to každý den čerstvou. Čistotu napáječky udržujeme vhodným kartáčem s delšími štětinami. Napáječku umísťujeme alespoň 10 cm nad zem, aby do ní nepadaly nečistoty. Pro velmi mladá holoubata je vhodné přímo na podlahu umístit vodu v běžné misce. V dobách mrazů využíváme topných podložek, které spolehlivě udrží vodu v napáječce v kapalném skupenství. V poslední době jsou oblíbené okyselovací prostředky do vody, které udržují ph vody v hodnotách, jež zabraňují množení bakterií. V nouzi je lze nahradit jablečným octem. Většinu potřebných zařízení a produktů pro začátek s holubářstvím i pro jeho další vedení lze zakoupit na burzách, které se konají na mnoha místech v České republice. Jejich anonci s termíny lze nalézt ve Fauně a na iFauně.cz. Pro každého začínajícího holubáře je neocenitelná četba holubářské literatury a především návštěvy u zkušených holubářů za účelem přebírání vědomostí, které jsou zcela nenahraditelným a nejdůležitějším pomocníkem při startu v této malebné oblasti chovatelství.
Co je dobré vědět o stavbě těla holubů a jejich plemenných znacích?
Ze smyslů je nejlépe vyvinutý zrak a poté sluch, zatímco ostatní smysly jsou vyvinuty slabě. Oči se skládají navenek z černých zorniček, které jsou přesně ohraničené, a barevných duhovek. Nejběžnější jsou duhovky žluté, při silném prokrvení dostávající červenou až „rybízovou“ barvu, velmi často se zesvětlením u zorniček, kterému říkáme (žlutý) kroužek. Při hnědé pigmentaci na holubovi se žluté oči mění na nepravé perlové, jsou světlejší a kroužek kolem zorniček je zpravidla bílý. Vymizením žluté pigmentace docílíme očí tzv. perlových (bílých), které jsou zpravidla žádoucí čisté, co nejméně prokrvené. U holubů recesivně bílých a těch, u nichž se kolem očí nachází bílé opeření (vzácně i při zbarvené hlavě – např. plemena ze skupiny barevných), jsou přítomny oči tmavé, tzv. vikvové. Neopeřený kroužek kolem očí se nazývá obočnice. Kopíruje barvu opeření nebo je modifikován, při vysokém prokrvení a dostatku slunečního záření, jež napomáhají „rozkladu“ karotenu, jsou obočnice až červené, zpravidla se s věkem nepatrně zvětšují, u některých plemen jsou výrazně zvětšené a slouží jako výrazný estetický prvek. Zobák sestává z dolní a horní čelisti. V jeho utváření je podobně jako ve tvaru lebky neskutečný potenciál, od nejkratšího a co nejširšího až po co nejdelší a nejužší, s různou sílou čelistí a dalšími modifikacemi. U některých plemen se pod zobáčkem nachází lalůček, ale zpravidla bývá hrdlo zřetelně vykrojené. Na hlavě rozeznáváme čelo, které je zpravidla poměrně strmě nesené a široké, plynulou klenbu hlavy tvoří bez výrazných zlomů navazující temeno a záhlaví, končící u šíje. Při dlouhém krku bývá někdy vidět tzv. ohryzek, který představují krční obratle, někdy se na opeření krku objevují nežádoucí rýhy. Dvojité vole je určeno k nabobtnání potravy, která pak měkčí přechází nejdříve do žláznatého žaludku, kde dojde k prvotnímu natrávení, a vzápětí do svalnatého žaludku, v němž se nacházejí kamínky sloužící k mechanickému drcení potravy, která je tak co nejlépe využita. Hruď je zpravidla široká a dobře klenutá, ale jsou i plemena, která mají hruď dělenou nebo co nejužší (někteří voláči). Důležité je, kde je hruď při postoji holuba držena. Zpravidla je žádoucí hrdě nesená zvýšená hruď, nikoli hruď nízko položená a nevýrazná. Pohmatem zjišťujeme tvar kýlu hrudní kosti, který by měl být vždy rovný a až na výjimky nevystupující. Hřbet (záda až kostřec) je zpravidla nesený se sklonem k zemi, ale například u kingů jsou záda rovná a vytvářejí s nahoru pozvednutým ocasem tzv. fajfku. Navazuje ocas, který má nesčetně modifikací. Může být i dělený, rozšířený, střechovitý, s uvolněnými krajními rýdovacími pery, uspořádaný do vějíře, různé délky a počtu per. Z horní strany nasazení ocasu pokrývají horní krovky, ze spodní části dolní krovky ocasní, které nemají, jak se mylně udává, „zvedací“ funkci. Standardem je 12 ocasních (rýdovacích) per, u pávíků i přes 40. Ocas může být nesen se sklonem k zemi, vodorovně i vzpřímeně, přičemž sklon držení ocasu předepisuje vzorník konkrétního plemene, který si všímá i držení těla, jež může být v úhlu až kolem 60 stupňů. Křídla bývají nesena, nestanoví-li standard jinak, na ocase, zpravidla se nekříží, jsou středně široká i silná, dobře přilehlá a v tzv. ramínkách částečně kryta hrudním opeřením. Odchylky od této obecné roviny jsou časté. Nejdelší pera na křídlech nazýváme ruční letky. Je jich běžně deset, přičemž odchylky od tohoto počtu se dědí recesivně. Při procesu dospívání určujeme zralost přepeřování výletků holubů právě na ručních letkách, které se začínají měnit od první letky až po poslední, desátou letku, která se nachází na konci křídel. Ruční letky jsou širší a rostou pod větším úhlem než navazující letky loketní. Po kompletní výměně letek můžeme u většiny plemen konstatovat, že máme „hotového“ holuba. Do této doby výletek holuba doznává velkých změn. Proces prvního pelichání končí asi v pěti měsících stáří, ale některá plemena jsou plně vyvinuta ve druhém, ale i ve třetím až čtvrtém roce života. Na dolní hruď navazují nohy. Stehna holuba jsou našemu pozorování ukryta a my vidíme vlastně až lýtko (nazývané holeň, někdy nepřesně „stehna“), na něž navazuje pata, při které končí opeření všech hladkonohých plemen holubů. Z paty vybíhá zpravidla červeně zbarvený běhák, ze kterého vedou tři prsty směrem dopředu a jeden dozadu. Drápky jsou s výjimkou některých „kreslených“ rázů v barvě zobáku. V příští Fauně blíže představíme sestavování chovných párů a celý proces hnízdění.
