Sulmtálky
Odolné, rychle rostoucí slepice s kombinovanou užitkovostí, s jemným bílým masem a snáškou až 180 vajec za rok, to jsou sulmtálky.
Zařazení: středně těžká plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina D2).
Původ: velká forma Rakousko, zdrobnělé Německo.
Kroužek: kohout 20 mm, slepice 18 mm, zdrobnělé: kohout 15 mm, slepice 13 mm.
Vznik plemene
Sulmtálky jsou rakouské plemeno, které na první pohled připomíná štýřanky. Stejně jako ony pocházejí z rakouského Štýrského Hradce, z oblasti mezi městy Gratz a Maribor, zejména z údolí řeky Sulm. Tato oblast je známá pěstováním vinné révy a chovem drůbeže.
Vznikaly jako plemeno pro maso, selekcí největších jedinců štýřanek. Ti pak byli kříženi s kočinkami, brahmánkami a langšankami. Dále byly použity hudánky a dorkinky. Vzniklo tak masné plemeno se silnou stavbou těla, bílou kůží a masovými běháky.
Maso sulmtálek bylo pochoutkou nejen pro Rakušany, ale i Francouze, připravovalo se i na královských dvorech ve Vídni a ve Francii už koncem 19. století. Kapouni tohoto plemene se podávali i při oslavách korunovace Napoleona. Kuřata se krmila především kukuřicí a kapouni byli ceněni pro množství i kvalitu masa.
Po světových válkách populace plemene značně klesla, ale díky úsilí univerzit v Mariboru a v Lublani (Slovinsko) se podařilo oživit geneticky čistou populaci.
Sulmtálky se vyskytují v pšeničných zbarveních a v barvě bílé.
Zdrobnělé sulmtálky vyšlechtil německý chovatel Webers kolem roku 1960. Pro křížení použil velké sulmtálky a různá zdrobnělá plemena s vousem i chocholem.
Plemenné znaky
Sulmtálky jsou středně velkého tělesného rámce. Jde o robustní venkovské slepice s jemnou stavbou kostry. Trup je tvaru obdélníku, dobře osvalený, prostorný, hluboký a široký, vodorovně nesený. Hmotnost kohouta v prvním roce je 3,0–3,6 kg, u slepice 2,3–2,9 kg.
Krk se požaduje středně dlouhý, bohatě opeřený. Záda a ramena jsou široká, záda jsou delší, s mírným zlomem při přechodu do ocasu. Sedlo musí být bohatě opeřené, ale bez podušek. Ocas by měl být plný, široký, středně dlouhý, s širokými, mírně delšími srpy a bohatými vedlejšími srpy, vysoce nesený.
Také prsa jsou široká, plná, velmi hluboká, mírně dopředu klenutá, břicho plné a široké. Běháky jsou kratší až středně dlouhé, světle masové barvy, po stranách a mezi prsty narůžovělé.
Hlava sulmtálek je středně velká, ne hrubá. Obličej musí být červený, nepatrně ochmýřený. Hlavu zdobí jednoduchý listový středně velký hřeben se čtyřmi až šesti nepříliš hluboko řezanými zuby. Mírné zvlnění v přední části hřebene kohouta je přípustné. U slepic bývá hřeben v podélné ose zvlněný. Ideálem je dvojitý záhyb. Praporek je u obou pohlaví poněkud zvednutý.
Charakteristická pro sulmtálky je malá chocholka. Ta směřuje dozadu a je tvořena několika úzkými a delšími pery. U kohoutů je chocholka méně nápadná než u slepic. Toto plemeno nemá lebeční výduť.
Laloky by měly být středně dlouhé, ušnice menší, oválné, bílé, u starších zvířat se tolerují pročervenalé. Oči se požadují oranžově červené, zobák silný, poměrně krátký, masově až rohově zbarvený.
Opeření musí být široké, je bohaté, volnější, ale přiléhající.
Nejčastější exteriérové vady
Mezi hrubé vady patří: příliš lehké nebo úzké tělo, malá hloubka trupu a plochá hruď, hrubá stavba kostí, příliš úzký nebo vysoký postoj, příliš strmé nebo rovné nesení ocasu, příliš úzký nebo příliš dlouhý ocas, výskyt podušek, čistě červené ušnice.
Barevné rázy
Vyskytují se v barvě bílé a zlatě pšeničné. Nejčastěji jsou chovány v pšeničném rázu, kde jsou u nás uznány dvě variety: zlatě pšeničné a modré zlatě pšeničné. Zdrobnělé jsou v zahraničí k vidění i stříbrně pšeničné a modré stříbrně pšeničné.
U pšeničných je kohout jinak zbarvený než slepice. Chocholka kohouta zlatě pšeničných je hnědočervená. Krční a sedlový závěs zlatohnědý, přechází do zlatého zbarvení bez černé stvolové kresby. Záda, ramena a kryt křídel kaštanově hnědé. Křídelní krovky černé se zeleným leskem. Ruční letky matně černé, loketní letky uvnitř černé, vně hnědé, tvořící křídelní trojúhelník. Hruď, břicho a holeně černé se zeleným leskem, náznak černohnědé kresby se toleruje. Ocas musí být černý se zeleným leskem.
U slepice je chocholka žemlově až pšeničně zbarvená. Hlava a krk jsou sytě zlatohnědé, nepatrně matně černá stvolová kresba dovolena. Prsa, stehna a břicho jsou smetanově (světle žemlově až světle pšeničně) zbarvené. Záda a plášť jsou pšeničně zbarvené, jednotlivá pera mají světlejší ostny a bílé lemy. Vnitřní prapory ručních a loketních letek jsou černé nebo šedočerné, vnější zbarvené tmavě pšeničně s jemným černým pepřením. Rýdovací pera šedočerná hnědě stínovaná. Peří na krytu ocasu pšeničně zbarvené. O něco tmavší tón v celkovém vzhledu je dovolen, zbarvení však nesmí být celkově tmavé.
K vadám patří bílé skvrny v letkách nebo ocase. U kohouta: světlejší lem v závěsech a hodně černě v křídelním trojúhelníku, příliš hnědi na hrudi a na stehnech. U slepice: příliš tmavá nebo skvrnitá barva chocholky, příliš světlé lemy krčního závěsu, silně skvrnitá a nejednotná nebo příliš tmavá či hnědá barva pláště, téměř bílé letky.
| Tabulka: Výskyt barevných rázů v zemích EE | ||||||
| Původ | Česká republika | Německo | Belgie | Velká Británie | Francie | Itálie |
| A | Sulmtálky | Sulmtaler | Sulmtaler | Sulmtaler | Sulmtaler | Sulmtal |
| zlatě pšeničné | gold-weizenfarbig | tarwe | wheaten | froment | dorata frumento | |
| bílé | weiß | wit | blanc | bianca | ||
| D | Sulmtálky zdrobnělé | Zwerg-Sulmtaler | Sulmtalerkriel | Sulmtaler Bantam | Sulmtaler naine | Sulmtal nana |
| modré zlatě pšeničné | blau-weizenfarbig | blauwtarwe | ||||
| zlatě pšeničné | gold-weizenfarbig | tarwe | wheaten | froment | dorata frumento | |
| stříbrně pšeničné | silber-weizenfarbig | |||||
| modré stříbrně pšeničné | blau-silberweizenfarbig | |||||
| Původ | Nizozemsko | Polsko | Skandinávie | Španělsko | Slovensko | |
| A | Sulmtalers | Sulmtaly | Sulmtaler | Sulmtaler | Sulmtálka | |
| tarwe | złoto pszeniczny | hvedefarvet | triguena | zlato pšeničné | ||
| biały | blanca | biele | ||||
| D | Sulmtaler kriel | Dvaerg-Sulmtaler | zdr. Sulmtálky | |||
| blauwtarwe | modro pšeničné | |||||
| tarwe | hvedefarvet | zlato pšeničné | ||||
| striebornopšeničné | ||||||
Užitkovost
I přes záměr jejich šlechtění vytvořit těžké masné plemeno zůstala jejich snáška dobrá (ve vzorníku 140–160 vajec v prvním roce, ale uvádí se až 180 vajec). Vejce mají smetanovou až světle hnědou skořápku. Minimální hmotnost násadových vajec je 55 g. U zdrobnělých se předpokládá snáška kolem 120 vajec a minimální hmotnost násadových vajec 35 g.
Sulmtálky jsou ceněny pro svou masnou užitkovost, maso je šťavnaté a křehké. Pro jatečné účely je možné je použít v 6 až 8 týdnech.
Specifika chovu
Sulmtálky jsou odolné a skromné, a proto vhodné pro extenzivní chovy. Jsou shánlivé a dokážou si část potravy nasbírat samy. Na jednu slepici se doporučuje výběh alespoň 10 m2. Daří se jim i v omezených výbězích. Zařízení kurníku musí odpovídat jejich většímu rámci. I přes svou vyšší hmotnost jsou, podobně jako štýřanky, výborní letci. Je lepší je chovat v uzavřených výbězích.
Toto plemeno je klidné povahy. Při pravidelném kontaktu s člověkem sulmtálky snadno zkrotnou a nechají se i pohladit.
Kvokavost je spíše výjimečná. U kuřat pšeničného barevného rázu lze snadno rozeznat kohoutky od slepiček už podle prvního vyrůstajícího peří.
Zahraničí
V současné době je na internetových stránkách rakouského svazu chovatelů http://www.rassegefluegel.at/gefluegel/zuechteradressen.html uvedeno 36 chovatelů sulmtálek (z toho dva chovají sulmtálky bílé) a 18 chovatelů zdrobnělých sulmtálek v různých pšeničných rázech. Sulmtálky se chovají také v Německu, přehled dalších zemí, kde jsou uznány, je uveden v tabulce. Dovezeny byly i do USA.
Klub
Ač si zejména zdrobnělé sulmtálky i u nás našly své chovatele, není jich mnoho a klub jejich chovatelů u nás nepracuje.
