Koprofagie
Odpovědi na tyto otázky hledají etologové už dlouho. Na některých příčinách se shodli a považují je za nejpravděpodobnější. Proč však někteří psi v této neblahé činnosti pokračují po celý život a jiní si najdou docela jinou zábavu, to zůstává záhadou.
Možné příčiny
U psovitých šelem je koprofagie za určitých okolností normálním chováním. Feny po porodu čistí svá štěňata a požírají jejich výkaly i moč, aby udržely pelíšek čistý. Toto chování je nutné k přežití vrhu – jednak zabraňuje propuknutí infekce, jednak omezuje zápach a tím možnost, že by vrh vyslídil nějaký predátor. Požírání výkalů je v tomto případě nepodmíněným reflexem souvisejícím s celým komplexem projevů spadajících do mateřského chování. Je to pud sebezáchovy, který přikazuje kojící feně pojídat výkaly svých štěňat.
Rostoucí štěňata jsou zvídavá a prozkoumávají okolí všemi smysly. Většina z nich to dělá nejraději ochutnáváním – olizováním, žmouláním, kousáním. Přitom sbírají kromě jedlých věcí i spoustu věcí k jídlu nevhodných nebo nepoživatelných. Jak štěňata dospívají, naučí se, že jejich granule nebo konzervy chutnají mnohem lépe než výkaly, a u tohoto přesvědčení už zůstanou. Některým štěňatům to trvá déle, ale obvykle koprofagie ustane po dovršení prvního roku věku. Kromě kojících fen tedy většina psů ztrácí o výkaly zájem.
Psi, kteří se pomaleji učí, stejně jako psi, kteří mají i v dospělosti snahu vše zkoumat ochutnáváním, nebo psi, kteří si jako štěňata zvykli hrát si s výkaly, mohou však mít s koprofagií opravdový problém. Zatímco ostatní psi se už dávno věnují jiným aktivitám, tito nešťastníci si vytvářejí na svém podivném zvyku závislost a jejich chování se stává nutkavým.
K vyvinutí koprofagie může přispět také řada vnějších faktorů, jimž jsou psi vystaveni. Těmi nejčastěji uváděnými jsou:
1. Možnost pozorovat při pojídání výkalů vlastní matku a sourozence.
2. Vysokoproteinová dieta, malé množství vlákniny v krmné dávce.
3. Nepravidelný režim krmení, velké pauzy mezi krmeními.
4. Nedostatek potravy, hlad.
5. Prostředí chudé na podněty, nuda.
6. Příležitost pojídat výkaly (dlouhá doba trávená v kotci nebo v bytě o samotě).
7. Nepozornost a nedůslednost majitele.
Ve většině případů se na rozvoji koprofagie podílí více faktorů najednou. Koprofagie se může vyskytovat v několika variantách nebo jejich kombinacích:
a) Psi, kteří se soustředí jen na vlastní výkaly.
b) Psi, kteří požírají výkaly druhých psů.
c) Psi, kteří požírají výkaly jiných druhů zvířat a člověka.
d) Psi, kteří požírají pouze zmrzlé výkaly v zimním období.
Řešení koprofagie
Mezi chovateli psů se traduje se několik „zaručených“ způsobů odnaučování tomuto zlozvyku, ale tyto metody ve valné většině případů nevedou k úspěchu. K nejznámějším patří například přidávání magi do krmiva psa nebo postříkání všech výkalů v okolí psa tabaskem nebo jejich posypání pepřem.
S větším úspěchem bývají praktikována následující opatření doporučovaná zkušenými etology (i když výsledky se případ od případu liší):
• Ihned odstranit všechny výkaly z okolí psa (zamezit přístupu).
• Přivést psa na vodítku na místo, kde obvykle kálí, nenechat ho jeho „produkt“ ani zkontrolovat a odvést ho hned pryč.
• Psům, kteří požírají své výkaly hned během defekace, je možné zkusit nasadit koš.
• Změnit stravu na dietu, která obsahuje vysoký podíl vlákniny (10 %), a krmit často (alespoň čtyřikrát denně) nebo ad libitum (krmivo nechat volně k dispozici). Pes tak má stále něco, co může jíst nebo žmoulat, a přitom nepřibírá na váze. Krmivo s vysokým podílem vlákniny změní konzistenci trusu a ten přestane být pro psa tak atraktivní. Granulovaná forma krmiva bývá účinnější než stejné krmivo v konzervě.
• Poskytnout psovi na hraní motivační hračky naplněné jídlem (míčky s otvory, ze kterých vypadávají granule, gumové kongy a hračky jim podobné). Tím se vyjde vstříc jak touze psa prozkoumávat a ochutnávat neznámé věci, tak jeho snaze zaplašit nudu.
• Změnit životní styl psa, především mu poskytnout dostatek pohybu a činností, které dělá rád a ke kterým má vlohy (agility, flyball, coursing apod.).
• Naučit psa pouštět věci na povel s pomocí těch nejlákavějších pamlsků.
Některá z výše jmenovaných opatření jsou účinná i jednotlivě, ale vždy je lepší používat je jako komplexní „nápravný program“, a to nejméně po dobu šesti měsíců. Po celou tuto dobu by pes neměl mít vůbec příležitost pozřít výkaly. Pokud se k nim dostane, nedá se nic dělat, v programu se pokračuje dál, ale je třeba počítat s tím, že se proces nápravy vrátí o pár krůčků zpátky.
Někteří psi však vzdorují i těm nejúžasnějším změnám životního prostředí a veškerému učení. Proto se předpokládá, že u těchto jedinců by mohlo jít o tzv. kompulzivní (nutkavé) chování. Jde o psychickou poruchu, kterou je možné v některých případech úspěšně léčit pomocí antidepresiv. Zdá se, že nutkavá koprofagie může být vrozená a geneticky podmíněná. Vyskytuje se častěji u psů s bázlivou povahou a u některých plemen bývá pozorována ve vyšší míře než u jiných (retrívři, němečtí ovčáci). Diagnózu musí stanovit veterinární lékař, který je také oprávněn předepsat účinná psychofarmaka.
Závěr
Ve většině případů je koprofagie řešitelná komplexem změn prostředí, režimu krmení a životního stylu, spolu s důkladným sledováním psa a jeho výchovou. Pokud se vám přesto nedaří psa tohoto nepříjemného zlozvyku zbavit, obraťte se na svého veterináře. Ten psa vyšetří, aby vyloučil možnost, že jeho koprofagie má nějakou zdravotní příčinu (např. poruchu trávicích enzymů). Vykazuje-li váš pes spolu s koprofagií jakékoli příznaky onemocnění, navštivte veterináře ihned.
Zdroj: www.petplace.com
