Kůň v pohodě, Díl 36.: Pohoda ze zákona
Podívejme se nyní v následujících několika dílech, jaké zákony na zvířata myslí, co jim chtějí zajistit – a jak je lze nebo nelze převést do praxe. Jak se na ně dívat očima chovatele, jezdce, veterináře nebo prostě jen milovníka koní, který jim chce dopřát skutečnou pohodu – welfare.
Toto cizí slovo většinou překládáme právě výrazem „pohoda“, definicí však má však hned několik. Asi nevýstižnější jsou: „stav, kdy zvíře zůstává v dobrém zdravotním stavu (objektivní hledisko) a podle vnějších známek se v daném prostředí cítí v dostatečné pohodě (subjektivní hledisko)“ nebo „stav fyzické a psychické harmonie s prostředím“. V roce 1999 přišel britský etik, etolog a filozof Webster s teorií pěti svobod, kterou doporučuje používat pro „systematické a ucelené vyhodnocení pohody zvířat“:
1. Svoboda od hladu a žízně a podvýživy garantovaná nerušeným přístupem k čerstvé vodě a krmivu zaručujícímu plné zdraví a tělesnou zdatnost.
2. Svoboda od nepohodlí daná poskytnutím odpovídajícího prostředí včetně úkrytu a pohodlného místa k odpočinku.
3. Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění zaručená prevencí anebo rychlou diagnózou a léčením.
4. Svoboda od strachu a stresu zajištěním takového prostředí a zacházení, při kterém bude vyloučeno psychické strádání.
5. Svoboda projevit přirozené chování poskytnutím dostatečného prostoru, vhodného prostředí a společnosti zvířat téhož druhu.
(podle O. Bednáře: Welfare kožešinových zvířat v české republice. Diplomová práce, Brno 2011)
Z tohoto hlediska najdeme v naší legislativě hned několik právních norem (zákony nebo vyhlášky), které se snaží vyjmenovat, které situace jsou pro zvířata ještě v rámci welfare a které jdou mimo něj, či dokonce způsobují jeho psychické či fyzické újmy (týrání). Ty nejdůležitější, které se nejvíce týkají chovu a využívání koní, jsou:
Zákon č. 246/92 Sb. – tzv. Zákon na ochranu zvířat proti týrání,
Zákon č. 166/1999 Sb. – tzv. Zákon o veterinární péči,
Vyhláška č. 208/2004 Sb. – Minimální standardy pro ochranu hospodářských zvířat,
Vyhláška č. 191/2002 Sb. – Technické požadavky na stavby v zemědělství.
Zmíněné zákony sice myslí na skutečně hodně dobrých věcí, jsou však bohužel příliš slabé a obecné a z praktického hlediska nedostatečné. Do jisté míry to je i proto, že si jejich věty a požadavky mohou různí lidé různě vykládat. Stále se ještě mnoho majitelů, ustajovatelů a bohužel i odborníků dívá na pohodu koní buď pohledem zastaralým, který nezohledňuje nové poznatky o potřebách těchto zvířat, nebo se prostě nedokážou skutečně vcítit do jiného živočišného druhu. Pokud totiž chcete svým koním poskytnout skutečně ty nejlepší podmínky, musíte se vžít do jejich pocitů a potřeb, nemyslet a nevnímat svět kolem sebe jako člověk, ale jako kůň. A to je často nepřekonatelný problém.
Ale i pro lidi, kteří nemají v sobě tolik empatie, tu je řešení: zákon přímo říká, že podmínky chovu domácích zvířat (hospodářských i zájmových) se mají držet současných odborných poznatků; ty se v posledních letech až desetiletích v určitých věcech podstatně změnily a potvrzují jakýsi „návrat k přírodě“; čím více se budou podobat podmínky chovu koní jejich přirozenému životu, tím zdravější koně budou a tím bude lepší i jejich welfare a pohoda.
Trpí? Netrpí?
Asi nejsilnějším příkladem nesprávného chování lidí ke zvířatům je takzvané utrpení, spojené často s pojmem týrání: tedy pochody, které mohou vést k trvalému poškození zdraví zvířete či v extrémních případech až k jeho usmrcení (viz Wikipedia). Přitom nezáleží na tom, zda se jednalo o přímý „útok“ na zvíře, nebo o zanedbání péče o něj, zda člověk týrá záměrně, nebo z neznalosti, nedbalosti, nedostatku času či prostředků. Výsledek je vždy stejný – trpící a strádající zvíře!
Podobně se na to dívají i zákony. Mluví o způsobené bolesti, zranění nebo smrti, ale také o zdravotních problémech; dnes se už ví a je z mnoha stran doloženo, jak nevhodné životní podmínky či chování poškozují zdraví zvířat. Bohužel i současné paragrafy stále ještě opomíjejí psychické strádání, přestože už nejeden výzkum a odborné pozorování dokládají, že tímto může významně trpět mnoho zvířat včetně koní.
Dnes a denně se milovníci koní setkávají se situacemi, kdy se sami sebe ptají: Trpí tento kůň, nebo netrpí? Je mu dobře, nebo už není v pohodě? Kolikrát se stalo, že sousedé v dobré víře „udali“ majitele, jejichž koně pobývali ve dne i v noci na pastvinách a nebyli zavíráni „do pelíšku“ – stáje. Kolikrát naopak tleskali jiní milovníci koní „horsemanovi“, který během krátké show dokázal doslova uhonit v kruhové ohradě mladého koníka, aby ho následně mohl osedlat a obsednout? Kolik dalších milovníků koní zcela chladně a rutinně svazuje své koně do kozelců jen proto, aby pod sedlem chodili „se sbalenou hlavou“? Ano, pojem pohoda, týrání, strádání, utrpení, to vše je tak relativní! Problém je, že koně snášejí i to největší bezpráví mlčky, bez jakýchkoli zvukových projevů, a navíc se snadno nechají pokořit, protože jejich skutečná podstata je poslouchat a přizpůsobit se. Pak není těžké je zneužívat až za hranici snesitelnosti a mnohdy i jejich fyzického či psychického zdraví. Nelze proto říct, že koni nějaké lidské konání „nevadí, protože se nijak nebrání a zjevně neprojevuje odpor“. Kůň ho často projevuje – a člověk ho nazývá vzpurností, neposlušností, hloupostí nebo ho jednoduše ignoruje či přemůže řemením, železem nebo psychickým nátlakem. Je třeba si uvědomit, že právě chování, které rádi nazýváme neposlušností, zlobou, naschvály či zlozvykem, je vlastně jediným způsobem, jak nám kůň dokáže říct, že mu není dobře nebo že trpí!
To, že koně strádají, lze tedy často poznat velmi těžko. Možná pomůže malé obecné vodítko – jak vypadá a jak se chová kůň v pohodě, který je spokojený se sebou, svým okolím i svým životním stylem:
* Má klidný, ale bdělý výraz, sleduje se zájmem okolí, svaly obličeje jsou uvolněné, na běžné podněty reaguje klidně, nebojí se ani není agresivní, není na něm vidět celkové napětí a ztuhlost, uši má postavené dopředu nebo živě se pohybující, ocas nese volně.
– Nemá neošetřovaná zranění, otoky, zaujímá normální držení těla, neodlehčuje končetinám.
– Není letargický, je bdělý, vnímá okolí a účastní se dění.
– Nemá žádné „zlozvyky“, netkalcuje, nehodinaří, neklká (i když to mohou být pozůstatky z minulé nepohody).
– Pohybuje se ve volnosti i pod sedlem bez kulhání či ztuhlosti, ochotně a pravidelně.
– Nenechává zbytky krmení, nežere hltavě, ale ani přerušovaně, důkladně a v klidu žvýká.
– Komunikuje s ostatními koňmi i lidmi, je zvědavý, nemá snahu nikomu ubližovat, ale ani se bezdůvodně nikoho nebojí. K lidem má důvěru, nechá na sebe sahat, aniž by byl drzý či agresivní nebo ustrašený, nechá vejít člověka do svého prostoru. Zbytečně se nešklebí, neútočí, nekouše ani nekope.
– Je v optimálním výživném stavu a tělesné kondici, má zdravou kůži a srst.
– Nebojí se odpočívat, lehnout si, není nadměrně závislý na jiných koních, na druhou stranu nemá problém se v případě vyrušení aktivně znovu zvednout na nohy.
– Na nezvyklé situace může reagovat leknutím či útěkem, brzy se ale uklidní a přestane si nezvyklého (ale neškodného) podnětu všímat nebo ho zvědavě začne zkoumat.
Dá se říct, že kůň žijící v pohodě je vyrovnaný, pěkný, příjemně temperamentní, ladně se pohybující, přátelský, ochotný člověku vyhovět. Až budete číst řádky zákonů zabývajících se pohodou koní, mějte před očima tento obrázek a bude pro vás snadnější ve změti paragrafů poznat skutečnou podstatu ochrany koní před týráním a zanedbáváním. Obecná slova najednou získají konkrétní podobu a vyhodnocení welfare koní se neomezí pouze na to, zda jejich přístřešky mají skutečně minimální rozměr nebo zda má stádo přístup k vaničce s vodou a hromadě sena! Týrání a správná péče totiž jdou mnohem dál. Tak jako pohoda života člověka nezávisí pouze na plošné výměře jeho bytu nebo na tom, kolikrát denně bude jíst. Myslete také na to, že kůň není člověk a nelze ho srovnávat ani se psy, kočkami či jiným domácím mazlíčkem! To, co dělá dobře nám či našim psům, může být koním nepříjemné nebo jim doslova škodit.
Specifické potřeby koní jsou z pohledu člověka jedinečné a byla bych ráda, kdyby si to uvědomili i ti, kteří mají dohlížet na dodržování zákonů nebo učit nové generace chovatelů, trenérů, jezdců, či dokonce veterinářů. V následujících dílech se proto podíváme, jak dodržovat paragrafy pojednávající o ustájení, krmení, ale i využívání a péči o koně v souladu s nejnovějšími poznatky a výzkumy.
