Hrátky se hříbátky 14.
Koňská „puberta“
Chování hříběte se obvykle mění s věkem. Pod matkou je hříbě sebejisté, proto se s ním snadno pracuje – učí se zvedání nohou, doteky, vodění. Po odstavu může nastat období nejistoty, v němž je snazší utužovat dříve získané návyky než učit nové věci. Po pár týdnech či měsících se hříbě srovná, ovšem kolem druhého roku života nastává změna v psychice koně. Pokud jsme tedy koně do dvou let nezatěžovali svými požadavky na jeho pohyb kvůli vývoji kostí spodní části končetin a šlach, pak nejméně vhodná doba pro začátek práce je v jeho druhém roce věku kvůli jeho koňské „pubertě“. Richard Maxwell ve své knize Výcvik mladého koně nazývá dvouletky „problematickými“a vyjadřuje se o nich:
„Koňská puberta“ obvykle trvá od osmnáctého do třicátého měsíce věku. Její délka se může různit, ale obecně platí, že zhruba v této době lze u koně očekávat nejhorší výkyvy chování a největší odpor. [1]
Mám vypozorováno, že v tomto období jsou častěji „zlobivé“ mladé klisny než hřebci. Pro obojí pohlaví je to doba hledání místa na slunci, resp. ve stádě a případně v lidském světě. Záleží na povaze konkrétního koně, jak se s tímto obdobím vypořádá. Někteří koně si pouze zkusí občas do člověka drcnout a nechají se bez větších protestů vrátit na své místo, jiní se chovají více drze, avšak s rozumem a klidem v reakcích se dají vždy zvládnout.
Pro hřebce nastává silnější období problematického chování až ve čtvrtém roce věku, kdy se naplno projevuje jejich touha po hledání sexuálních partnerek, a nezáleží přitom na tom, zda „si už skočil“, nebo je držen v ryze „pánské“ společnosti.
V těchto obdobích je pro koně snazší se vyrovnat s požadavky na něj kladenými, pokud má již nastavené hranice a navyklé žádoucí vzorce chování. Potom se kůň snáz smíří s tím, že po něm člověk něco vyžaduje, ovšem je mnohem více rozladěný z nových nebo přehnaných požadavků. Chceme-li se nedorozumění s koněm vyhnout, neměli bychom jej v tomto období učit nové věci, ale raději se držet jen toho, co již zná. I to může být argumentem, proč neobsedat koně před třetím rokem života.
Majitel mladého koně by se měl tedy připravit na to, že jeho „výrostek“ bude procházet složitějším obdobím, a přizpůsobit tomu své plány a požadavky na koně. Hříbata jsou velmi citlivá na spravedlivé chování. Důslednost, laskavost a klid jejich vychovatele jim pomáhají překonat období dospívání. Naopak přílišný nátlak v nich může vyvolat obranné reakce, které si lidé často špatně vykládají jako útok nebo neposlušnost, jelikož si neuvědomují přemrštěnost svých požadavků. Dokonce mnohem snáz se pracuje se „syrovým“ koněm, který byl ve třech letech nebo i později vzat z pastvin, než s koněm, kterému se nevhodně věnoval člověk. Trenéři koní milují tyto „netknuté mustangy“ pro snadnou komunikaci s nimi, avšak musíme si uvědomit, že minimálně pravidelné korektury kopyt, odčervení a očkování jsou základem veterinární péče, kterou bychom měli svému hříběti dopřávat od raného věku, v horším případě také včasné ošetřování různých zranění, a přitom se kontaktu s mladými koňmi nevyhneme. Dokonce tento kontakt nemusí být pro koně nijak příjemný, z toho důvodu je lepší, když má kůň mimo ošetřování také pozitivní zážitky spojené s člověkem, a tyto zážitky by měly zabrat mnohem více času než možná nepříjemná, ale nutná péče. Z toho důvodu si cením majitelů mladých koní, kteří se jim věnují pravidelně a s rozumem již v období, kdy se na nich ještě dlouho nesvezou, ale úměrně jejich věku je učí spolupracovat s člověkem.
[1] Maxwell, R.: Výcvik mladého koně. Praha, Metafora, s. r. o., 2009, 153 s. ISBN 978-80-7359-199-1
