Neoféma ozdobná, Neophema elegant (Gould 1837)
Forshaw dříve rozlišoval dvě zeměpisné formy: Neophema elegant elegant – jižní Austrálie a část Viktorie a Nového Jižního Walesu, a Neophema elegant carteri – jihozápadní Austrálie. Bylo to proto, že se obě dvě tyto populace vyskytují odděleně od sebe. Zbarvením ani způsobem života se ale nijak neliší. Dnes se od jejich rozdělení upouští a je to jeden z mála druhů papoušků, kde se poddruhy sloučily. U jiných druhů je to naopak. Tam se zase objevují nové, či spíše určují se nové subspecie, nebo se dokonce z některé z nich stane druh nový. Můj osobní názor je, že někdy to až tak slavné není, aby se kolem toho nadělal takový humbuk, ale to je věc znalců, kteří potřebují vykázat nějakou činnost. U této neofémy je vše jasné, takže si v klidu proplouvá často neklidnými vodami taxonomie.
Život v přírodě
Neoféma ozdobná je i v současné době v místech svého výskytu vcelku běžným ptákem. Podle posledních údajů (JONES) se její stavy i zvyšují. Je to tím, že se vyhýbá lesům a dává přednost spíše otevřeným savanám. Lidé totiž lesy neustále kácejí a tím se vlastně rozšiřuje oblast jejího výskytu. Hnízdí v dutinách osamělých eukalyptů a pabuků, v mnoha případech byla hnízda nalezena i ve vyhnilých pařezech, které jsou shora otevřené – tím je sedící samice snadnou kořistí pro případné predátory. Snáší 4 až 6 vajec, přičemž platí, že mladší samičky v přírodě mají 3 až 4 vajíčka, starší samičky více. Doba sezení je 18 až 20 dní. Záleží na teplotě a vlhkosti okolního prostředí. Mláďata mají bílé chmýří. Samice, která je v prvních dnech krmena výhradně samcem, krmí mláďata 4 až 5 dní. Potom mladé přikrmuje i samec. Mláďata vylétají asi po měsíci. Přepeřovat do adultního šatu začínají asi v 7 měsících a v 9 měsících jsou již schopna rozmnožování. V přírodě se živí všemožnými travními semeny místních rostlin. S rozšiřováním kulturních plodin se přiživují nejvíce na jetelových polích. V přírodě hnízdí pouze jedenkrát. Po vyhnízdění se potulují krajinou v hejnech 15 až 50 kusů, přičemž se často přidružují k neofémám modrokřídlým (Neophema chrysostoma). V přírodě jsou si ptáci tak podobní, že člověk neznalý ani nerozezná, že jde o dva druhy. Forshaw udává, že při nedostatku vhodných protějšků se oba druhy kříží. Stalo se tak i několikrát v chovu v zajetí a Kříženci měli být neplodní (Vít). Jinak je v přírodě neoféma ozdobná velmi nenápadný pták a ani sami australští chovatelé ji moc ve voliérách nechovají. Ve své domovině je chráněna zákonem.
Chov v zajetí
Kdy byl tento druh poprvé dovezen, není známo, ale v roce 1862 jej chovala Londýnská zoo. V roce 1880 se neofémy ozdobné objevily v Nizozemsku, Belgii a Německu. V témže roce byly poprvé k vidění i u nás na třetí Výstavě ptactva v Praze. Z těchto časů také pochází základ pozdějšího českého pojmenování. Němci, tehdy u nás všudypřítomní, nazývali tuto neofému Schmucksittich – papoušek ozdobný (schmuck = ozdoba). A Češi postupem času spoustu německých výrazů buď přejali, nebo nějakým způsobem počeštili. V ostatních jazycích je tato neoféma nazývaná elegantní. Češi a Němci ji mají ozdobnou. (Malé rýpnutí: ještě ,,ozdobnější“ jsou dva jiné druhy rodu neoféma – tyrkysová a modrohlavá.)
Jisté však je, že spousta českých chovatelů ji pro zjednodušení nazývá ,,ozdoba“,dodnes. Mezi světovými válkami byla velmi vzácná, v západních zemích se začala rozšiřovat počátkem šedesátých let. U nás byla nabízena z odchovu kolem roku 1968. Pro její údajnou ,,malou barevnou atraktivitu“ o ni nebyl moc velký zájem. Ten se začal probouzet v devadesátých letech minulého století. V současné době není ozdoba zase tak běžným papouškem. Stačí se podívat do inzerce. Dnes jsou běžnější různé druhy rozel a amazoňanů. Asi není pro spoustu chovatelů zajímavá cenově. Zájem o ni dříve oživily některé mutace, zvláště lutino, straky a lacewing.
Odchov
Neoféma ozdobná je vcelku dobře odchovatelným druhem. Samozřejmě, že pár spolu musí harmonizovat, to ostatně platí u všech ptáků. Sestavujeme-li nový pár, musíme často z nedostatku chovných kusů přidělit partnerovi takového jedince, kterého právě seženeme nebo kterého zrovna máme. Některé páry k sobě jdou okamžitě, u některých to trvá delší dobu, než v sobě najdou zalíbení, a jen málo ptákům musíme nabídnout postupně více protikusů, než nějaký přijmou. Ozdoby se daří odchovávat i ve větších klecích (délka alespoň 80 cm), kde budku zavěsíme kvůli úspoře prostoru z venku. Lepší jsou samozřejmě voliéry, ve kterých můžeme vytvořit vhodný interiér pomocí různě silných větví, ale většina chovatelů stejně používá rovná bidla kvůli snadnějšímu čištění od zaschlého trusu. Neofémy by uvítaly travnaté dno, ale je s tím větší práce. Navíc strop voliéry musí být z pletiva a tím hrozí nakažení střevními parazity od volně žijících ptáků. Potom se musí dvakrát ročně odčervovat a trávník je potřeba nějakým vhodným způsobem ošetřit. Lepší jsou proto celozakryté voliéry s písčitým dnem, které se snadněji udržují v čistotě, nebo ještě lepší betonové dno s mírným sklonem, které se v případě potřeby spláchne hadicí. Mezi mými padesáti páry různých druhů papoušků a jiného ptactva mám i dva páry neofém ozdobných. Před dvěma lety jsem se k nim chtěl zase vrátit, ale nebyly k sehnání. Až jsem v Plzni, v jednom supermarketu v PET prodejně, objevil krásný přírodní pár. Prodávající slečna mi prozradila, že jsou tady půl roku a že se ,,pusinkují“ … Cena byla kvůli neprodejnosti už dvakrát snížena, takže velice příznivá. Ihned jsem je koupil. A protože nechci mít od žádného druhu ptáků pouze jeden pár, sháněl jsem dál. Na burze ve Volduchách jsem překvapivě sehnal samce a k němu mi kamarád dovezl skořicovou samici z Německa.
První pár jsem umístil do venkovní klece 100×100×80, druhý do voliérky 150×200×60. Budky mají ze sololitu a dřevotřísky, ležaté, dno ze smrkového prkna o rozměrech 23×17 cm, výška budky je 20 cm, průměr vletového otvoru 5 cm. Na dně přesáté smrkové hobliny kvůli zánětům spojivek mláďat.
Budky jsou zavěšené kvůli prostoru a lepší kontrole zvenku. První pár sdílí voliérku s křepelkami čínskými, druhý žije samostatně.
Samičky začaly asi po 14 dnech lézt do budek, samečci pilně krmili, s rozevřenými křídly tokali a pozoroval jsem i několikeré páření. Těšil jsem se, že odchovy budou snadné a početné jako od jiných párů před několika lety, ale realita byla poněkud jiná. První samička snesla 4 vejce. Po deseti dnech jsem je prosvítil a hned vyhodil, protože byla všechna neoplozená. Za 14 dní nasedla znovu, opět 4 vejce, 3 oplozená, nevylíhlo se žádné mládě. Třetí hnízdo 5 vajec, tři oplozená, jedno vylíhnuté mládě po týdnu přestali staří krmit a následoval úhyn. Bylo to také tím, že jsem dva poslední dny nekontroloval budku, protože jsem byl ukolébán tím, jak staří dobře krmí. Jinak bych mládě podložil pod některý pár bourků nebo tyrkysáků, kteří také měli mladé. Budku jsem na tři týdny uzavřel. Po jejím otevření samice opět sedí, tentokrát na 4 oplozených vejcích. Tak uvidíme …
U druhého páru téměř stejná situace. První snůška neoplozená, druhá nevylíhlá mláďata, třetí neoplozená. Zkusil jsem tedy poslední možnost. Domluvu. Zahradníci a někteří pěstitelé květin se svými rostlinami hovoří, občas je pohladí, a jestliže některá začne chřadnout, pohrozí jí, že jestliže se nedá dohromady, vyhodí ji. Většinou se prý květina vzpamatuje. I postavil jsem se k voliéře a vemlouvavým hlasem začal hovořit: ,,Miláčkové, papoušíčkové moji, mám vás rád a chtěl bych, abyste mi udělali nějaká mláďátka.“ ,,Ozdoby“ přilétly na přední bidlo a já jsem si v tu chvíli opravdu namlouval, že reagují na barvu a intenzitu mého hlasu. Otáčely se ze strany na stranu a nevěděly asi, ,,která bije“. Dalších několik milých slov jsem ukončil razantním: ,,A máte poslední šanci. Jinak půjdete do pr… !“
Ptáci odlétli na zadní bidlo, otočili se ke mně zády a bylo hotovo. Jisté je, že do týdne nasedli a dnes mají v budce 6 dobře krmených mláďat, z nichž 3 už jsem okroužkoval. (Samice je ta skořicová z Německa. To jen na okraj.)
Krmení
Krmím směsí semen, kterou dostávají všechny moje ostatní neofémy. To znamená 50 % směsi prosa (zelené, žluté, červené), 20 % lesknice, 5 % semence, 10 % nahého ovsa, 10 % slunečnice, 5 % směsi kardi, pohanky, perily a lnu. Zde bych se chtěl pozastavit nad varováním některých chovatelů, že by neoféma neměla dostávat slunečnici. Dám-li jim mou směs, jako první zmizí z misek slunečnice, potom semenec, lesknice a jako poslední proso. Je to jasné, jsou to přece ,,travní“ australští papouškové, tak proč ta olejnatá semena. Já sám se držím pravidla, že ptáci by měli především konzumovat to, co jim chutná, a ne co předepisují firmy, které vyrábějí určité směsi pro určitý druh ptáků. Mám zkušenost, že ptáci si z nabízených směsí stejně vyberou jen dva až tři oblíbené druhy a ostatní nechají bez povšimnutí. Jako důležitý doplněk dostávají moje „ozdoby“ senegal v klasech (celoročně), tvrdé rohlíky (namočené v roztoku Supervitu D a opět usušené), od jara do podzimu plevely trávy a byliny, jak právě dorůstají – pampelišku, ptačinec žabinec, kokošku pastuší tobolku, penízek rolní, mléč, ježatku kuří nohu, lebedu, jílek, různé kostřavy, rdesno ptačí atd. (Pozor na jedovaté rostliny, třeba drchničku rolní, která vypadá přesně jako ptačinec žabinec, ale má červené květy.) Směs na míchanici v době krmení mláďat tvoří:
30 % jakékoli sušené ,,vaječné“ míchanice tovární výroby,
20 % kukuřičného šrotu,
20 % směsi na výkrm kuřat K1,
20 % strouhanky z celozrnného pečiva,
8 % sušeného tvrdého tvarohu,
1 % směsi usušených a rozdrcených bylinek (libeček, meduňka, tymián, majoránka atd.),
1 % směsi plastinu, konvitu, vitaminu EX a Supervitu D.
Tuto směs si připravuji na jeden až dva měsíce dopředu, uchovávám ji v nádobách a v případě krmení mláďat ji jen obohatím buď nastrouhanou mrkví, nebo zelenými rostlinami (kopřiva, libeček, někdy pampeliška …) i vařeným vejcem, ale asi to není moc nutné, protože všechny složky, které obsahuje vařené vejce, už v sobě má míchanice. Pravda je, že ozdoby i ostatní ptáci vždy preferují míchanici, ve které je ono vejce. První pár se pokouší ozobávat kousky syrové červené řepy, oba páry shodně berou jablko. Hrušky ani ostatního ovoce si nevšimnou. Semena klíčím způsobem, který praktikuji už léta bez ohledu na to, jak to dělají ostatní chovatelé. Myslím, že není důležité, jakým způsobem se tak děje, prioritou je, aby výsledkem byla směs zrní, která je voňavá a pěkná na pohled tak, že by si ji dal nejraději sám chovatel. Dávku zrní (proso tří barev, lesknice, kardi) nejdříve propláchnu důkladně ve studené vodě. Je to proto, že zrní od některých našich prodejců není nic moc. Potom zrní na sítu osuším. V přiměřené nádobě zahřeji vodu až k bodu varu. Potom ji vypnu a vysypu vyčištěné zrní asi tak dva centimetry pod úroveň hladiny (jako když se vaří rýže). Odstavím a nechám vychladnout. Předtím do vody přidám několik kapek jablečného octa nebo citronové šťávy kvůli prevenci eventuálního zkvašení. Po 24 hodinách zrní sleju přes síto a několikrát propláchnu. Na některých obilkách jsou již vidět malé klíčky. Velká teplota v nich probudila enzymy rychlejšího klíčení. Pravda je, že tento způsob se dá nazvat spíše nabobtnáním, ale necháme-li část zrnin volně na sítu do druhého dne, klíčky se zaručeně objeví. Mám to vyzkoušené. Nikomu neberu jeho názor a způsob. Oba páry se koupají ráno v čerstvě dolité vodě, odpoledne už je voda nezajímá. Do napáječek přidávám Supervit D a Amivit E.
Rozpoznání pohlaví
Někdy to je problém. Modrý proužek na čele, který má mít samec delší, je nespolehlivý, stejně jako jeho intenzivněji oranžové až červeně zbarvené břicho. Některé samice jsou výrazněji zbarvené než jejich protějšky. Hlavním důkazem rozpoznání pohlaví bývá ve většině případů tok samečka, který se před samičkou na bidýlku předvádí s roztaženými křídly. U ročních ptáků je nejjistějším znakem rozeznání pohlaví podle barvy letek. Samec má černé, samice hnědočerné. Mezi chovateli, kteří se specializují na neofémy, jsou i odborníci, již rozeznají spolehlivě pohlaví už u právě vylétnutých mláďat. Kloubouk dolů.
Závěr:
Jak říká můj bratr Karel: ,,Ozdoba je dobrej pták, jenom to s ní musíš umět.“ Já dodávám, že za úspěchem jakéhokoliv druhu stojí především pozorování našich svěřenců. Díky pozorování potom splnění jejich potřeb a také naše velká trpělivost. Někdy mají ovšem ptáci větší trpělivost s námi …
