Začínáme s holubářstvím – 3. díl
Proč je období sestavování chovných párů tolik důležité?
Řada špičkových holubářů vám potvrdí, že zimní měsíce pro ně nejsou jen dlouhé zimní večery a ježdění po výstavách, ale především období, kdy jejich mysl připomíná rozehranou šachovou partii. Holubář již má poměrně jasno, se kterými holuby bude počítat do nadcházející chovné sezóny, nějaké holuby zakoupil jako posily chovu a nyní vybírá, jak všechny tyto jedince sestavit do ideálních pracovních párů. Smyslem tohoto počínání je získat odchov lepší kvality, než jsou rodiče. Co to znamená? Do páru zpravidla nedáváme jedince blízce příbuzné, se stejnými vadami či nedostatky nebo z linií, které nesou stejné skryté vady či jiné indispozice, například nízkou reprodukční schopnost. Znalost předků je v této době obrovskou výhodou. Sestavení chovných párů je proces napínavý, neboť okrasní holubi nemají vyvinutý, až na výjimky dané některými modifikátory zbarvení (rodobarvost, pohlavní vázanost znaků, intenzivní pigmentové skvrny u holubů popelavě červené řady nebo faktoru indigo), pohlavní dimorfismus. I velmi zkušený chovatel tak může zjistit, že dal do páru dvě holubice až na jaře, poté co v hnízdě nalezne 4 vejce místo obvyklých dvou. Samci holubů mají poněkud větší hlavu, širší zobák a další navazující znaky, ale na tyto rozdíly nelze vždy spoléhat. Holubičky by měly mít tzv. samičí výraz, tedy jsou menší, jemnější, v barvě zpravidla tmavšího odstínu. Hlasový projev samců je výraznější, holubičky vrkají poněkud tlumeně a kratší dobu. Samec dovede velmi urputně bránit svůj „prostor“ kdekoliv v holubníku, zatímco holubice si zpravidla hájí jen místo, kde ráda odpočívá. V případě, že zjistíme, že s pohlavím holubů je to jinak, musíme v relativně krátké době přehodnotit možnosti chovu a provést změny v plánovaném složení párů. Zpravidla se vyplatí mít některé holuby či celé páry náhradní. Jestliže dáme do páru oba partnery se stejnými nedostatečnými nebo vadnými znaky, tyto se utuží a naše rozehraná „šachová partie“ skončí matem.
Jak provedeme sestavení chovných párů?
Největší radost, ale také potřebu zvýšené aktivity přináší chovateli holubů proces hnízdění. Reprodukce holoubat byla od počátku holubářství hlavním důvodem chovu holubů, vedle přidružené možnosti využít trus jako kvalitní hnojivo. Dnes převažují cíle estetické. Holubi žijí monogamním způsobem života v trvalých párech (i zde jsou výjimky možné), které lze při cílevědomém chovu poměrně snadno přepárovat. Přes klidové období se doporučuje oddělený chov obou pohlaví, aby měly zvláště holubice klid před samci, kteří je mohou nahánět na hnízdo celý rok. Do párů dáváme vytipované partnery v období od ledna do března. Zpravidla dříve začínáme u větších plemen a holubů, kde vývoj určujících plemenných znaků trvá delší dobu. U menších plemen můžeme začít klidně později. Limitujícím faktorem před rozhodnutím, kdy dát holuby do páru a začít s hnízděním, není teplota prostředí, ale schopnost holubů řádně vychovat mláďata do doby, než budou sama schopna čelit nepřízni počasí. U většiny prošlechtěných plemen zahřívají rodiče mláďata 7 až 10 dní, ale máme i řadu plemen, která dovedou mladé zahřívat libovolně dlouho, dokud to budou vyžadovat teplotní podmínky na holubníku. U takových plemen lze provozovat chov v podstatě celoročně nebo začít velmi brzy, u těch ostatních hrozí v jarních měsících, ale dokonce ještě při nízkých ranních teplotách v květnu či červnu, ztráty na holoubatech z prochlazení. Párování začíná procesem, kdy holuba a holubici dáme vedle sebe do dvojklece, kde obě oddělení rozděluje přepážka z mřížek. Zpravidla holub ihned začne námluvy, a protože bývají obě pohlaví před hnízdní sezónou oddělena, je proces velmi rychlý. Až si holub získá pozornost holubice, dojde k tzv. zahoukání, kdy holub doslova leží na zemi a houká, holubice mu probírá přes mřížky peří na hlavě a krku. Tehdy lze pár dát dohromady. Činíme tak nejlépe večer. Pár můžeme dát přímo do budníku, kde bude hnízdit. V té době ho uzavřeme. Sladěný pár by neměl být vůči sobě agresivní, ale mělo by následovat odpáření holubice po krátkém svatebním tanci. Holubice se přikrčí, samec vyskočí na její záda a po podsunutí rýdováků pod ocas holubice provede kopulaci. Poté zakončuje svatební tanec krátkým doskokem, který mnohdy provede i holubice. Největší problém při párování holubů není získat souhru obou jedinců v páru, ale usadit je v jejich budníku. V tomto prostoru bude pár hnízdit celou sezónu a je potřeba ho na něj navyknout. Starším samcům přidělujeme jejich budníky z minulého roku, přičemž holubice se dovedou snadno přizpůsobit. Vždy dbáme na to, aby žádný pár nehnízdil na podlaze, protože může docházet k poklování holoubat vylétnutých z jiných hnízd. Neobsazené budníky necháme uzavřené.
Jak probíhá hnízdění?
Svatební tanec doprovázený dvořením holubici, předváděním se před ní obletováním a našlapováním s úklony těla a vrkáním, zobáčkováním, probíráním peří a naháněním holubice na hnízdo posléze vede k utvoření pevného svazku. Každý pár má v budnících k dispozici hnízdo, které je buď komerčně vyráběné, nebo vytvořené podomácku. K dispozici jsou mezi holubáři různé formy na vytváření kulatých či čtverhranných hnízd, někdy postačí hnízda z dřevěných latěk, jindy zakoupíme papírová, plastová, keramická či sádrová hnízda. Možností je neomezeně, například hnízda vytvořená z nařezaných PVC trubek o velkém průměru. Pro velká plemena užíváme hnízda hlubší a širší. V hlubších hnízdech je lépe možné zabezpečit, aby vejce nebyla vynášena. V mělčích hnízdech zase holoubata lépe vykonávají potřebu přes okraj hnízda a jsou tak držena v čistém prostředí. Vejce se mohou snadno rozbít, a proto je vždy žádoucí holubům předložit vhodný hnízdící materiál. Někdy se na hnízdo dává plstěná vložka a poté až výstelka. Tu může tvořit seno, sláma, malé větvičky, hobliny a řada alternativních materiálů. Osobně užívám kombinace hoblin na spodek hnízd, s měkkou řezanou slámou v horní vrstvě. Výstelku nosí do hnízd oba partneři, samec velmi aktivně při zahoukávání a lákání holubice ke hnízdění. Pro velká plemena holubů používám plastová či sádrová hnízda, pro ostatní standardní cihlové, plastové nebo sádrové hnízdní misky. Plastové misky užívám až pro holoubata starší 7 dnů, zpravidla opatřené plstěnou vložkou, aby nevznikaly vady postoje. Holubice snáší asi 6 dní po spáření 2 vejce, na kterých sedí přibližně 18 dní. Holub ji střídá pouze přes den, v rozpětí mezi 10.00 až 16.00 hod. V žádném případě nemusíme odebírat první snesené vejce a dát ho zpět do hnízda po snesení druhého vejce (obden). Na prvním vejci totiž holubi nijak pevně nesedí a tak dochází k plnohodnotnému zahřívání až po snesení druhého vejce a mláďata se líhnou společně. Oplozenost vejcí lze zkontrolovat již čtvrtý až pátý den po snesení, kdy zjišťujeme vyvinutí srdce a prvních cév. Po pátém dnu je dobře zřetelný tzv. pavouček. Vzhledem k tomu, že vejce holuba nemá silnou skořápku, lze oplozenost zjistit prohlídkou proti slunci či jinému zdroji světla. Určitě lépe poslouží prohlídka pod obyčejnou baterkou. Vidíme detaily ve vejci, případné deformace skořápky, kontrolujeme vzduchovou bublinu. Při zjištěné abnormitě se zpravidla plod nevyvine. Proto při vadách skořápky vzniklých z různých příčin provádíme kontrolu plodu i v pozdějším období. Předmětné místo lze vhodně ošetřit. V případě, že zjistíme, že plod se nevyvíjí, vejce odstraníme. Oplozené vejce má o poznání „tmavší barvu“ než vejce nově snesené nebo čisté. Neoplozené vejce poznáme s jistotou přibližně kolem sedmi dnů po snesení, nikoliv dříve. Vejce je uvnitř buď beze změn, nebo s nenápadným kulatým útvarem. Vzduchová bublina ve vejci se v tomto případě pohybuje, nedrží tvar na okrajích, po drobném protřepání se hmota uvnitř vejce uvolní a my říkáme, že vejce „šplouchá“. Neoplozené vejce nahradíme podkladkem, který přibližně 10. den z hnízda odstraníme. Jestliže jsou obě vejce čistá, chovný pár začíná nové hnízdění. Desátý den není zvolen náhodně. V této době si holubice již odpočinula před další snůškou a ještě se u ní nevytváří holubí kaše.
Jak často necháme holuby hnízdit?
Zpravidla necháme holuby hnízdit 4× až 6×, což znamená odchov až 12 holoubat, ale u mnohých plemen a jejich kříženců lze provozovat celoroční plemenitbu. U plemen prošlechtěných končí hlavní hnízdní aktivita koncem léta při počátcích pelichání. Mláďata se rodí po krátkém procesu klubání, trvajícího asi jeden den. Za pomoci tzv. mléčného zubu na špičce zobáku naruší strukturu skořápky po jejím obvodu a následně se uvolní z vejce. V této době dochází ke změně oběhu cévního systému z prokrvené blány vejce. Holoubě brzy oschne, následně vstřebá žloutkový váček. Pomoc při líhnutí může být žádoucí, ale zpravidla stačí udržovat vyšší vlhkost před líhnutím. Holubům poskytujeme koupání cca 2× týdně, vejce asi 3 dny před líhnutím můžeme sami zvlhčovat drobným rosením. První krmení přijímá čerstvě vylíhnuté, slepé a jen nepatrně ochmýřené holoubě až po několika hodinách, v nouzi i druhý den. Rodiče zpočátku krmí mláďata výměškem z volete, kterému říkáme holubí kaše. Po asi týdnu přechází na krmení nabobtnalými zrninami. Páry se nasytí směsi zrní, jdou se nazobat gritu, následně se napijí a poté ihned odlétají krmit žadonivá holoubata. Krmení mladých trvá asi měsíc. Již týden před plánovaným odstavením je možné holoubata umístit na zem a vytvořit pro ně tzv. školku, kde jsou umístěna buď ve zvláštní kleci, nebo jen prostoru, kde je nemohou napadat jiní holubi, ale současně je tam mohou nakrmit jejich vlastní rodiče. Další vejce snáší holubice v období 14 dnů až tři týdny po vylíhnutí holoubat. V té době může být krmení mladých slabší, ale upraví se po snesení druhého vejce. Hnízdění proto probíhá krátkou dobu společně, druhou hnízdní misku do budníku dáváme, když je holoubatům asi týden. V budníku dochází ke kombinované péči o nově snesená vejce a starší holoubata. V chladných měsících není vzácností, kdy samec zahřívá v noci holoubata a holubice sedí na vejcích. Odstavená holoubata by měla mít na dně holubníku k dispozici nepříliš vysokou misku na zrní a na vodu, kde se naučí daleko lépe přijímat potravu a netrpí hladem a žízní. Navykat na krmivo a vodu lze již v budníku. V chovném období předkládáme potravu nejméně dvakrát denně, neboť předložené krmivo je okamžitým impulzem k nakrmení holoubat.
Proč je někdy výhodné používat chůvky?
Při chovu některých náročnějších či vzácnějších plemen dospějeme k rozhodnutí zefektivnit plemenitbu užitím tzv. chův. Jedná se o osvědčené plemeno holuba, které má výborné reprodukční schopnosti, je spolehlivé v sedění na snůšce, není příliš agresivní a plaché a vzorně se stará o odchov, který dovede dle aktuálních podmínek prostředí zahřívat déle než sedm dní. Pro velká plemena se asi nejvíce osvědčili kalifornští holubi, kteří spolehlivě vychovají naráz i tři holoubata. Jejich obrovskou výhodou je naprostá nekonfliktnost, kdy mohou hnízdit vedle sebe, aniž by ohrozili proces hnízdění vedlejších párů. Osvědčených plemen „chůvek“ je mnohem více a často jsou i mnohem menší a s delšími zobáčky, takže jejich spotřeba krmení je příznivější. Roli tzv. chůvek mohou převzít i páry, které nemají oplozenou snůšku. V některých případech chovatel může převzít zcela roli rodiče. Vajíčka se mohou vložit do inkubátoru a vylíhlá holoubata jsou krmena pomocí stříkaček se speciálními hadičkami, které se postupně zvětšují. Krmení je prováděno speciálními směsmi, osvědčily se třeba produkty pro papoušky. Později je možno přejít na granulové či jiné směsi pro holuby. Podkládají se buď vejce, nebo mláďata, a to zpravidla ve věku do 7 až 10 dnů věku. Jestliže odebíráme chovným párům vejce, označíme je datem snesení a číslem páru. Poté jsou vejce držena v chladné místnosti a nejlépe třikrát denně otáčena. Nejpozději do týdne by se měla podsadit chůvkám. Chovný pár může dostat vejce chůvek či podkladek, aby se holubice nevynášela. Při podsazení vylíhnutých holoubátek by se mláďata chůvek měla teoreticky rodit ve stejný den nebo s rozdílem maximálně dvou dnů. Mláďata starší 14 dní již poznají své rodiče a podsazení by se nemuselo podařit. Kroužkujeme ve stáří 7 až 10 dní, dle velikosti mladých a síly kroužku, s ohledem na případné pernaté ozdoby. U každého plemene velmi brzy vypozorujeme období, kdy víme, že kroužek již z nohy nespadne. Při navlékání kroužku dáme první tři prsty k sobě, kroužek poté jemně přetáhneme přes kloub jednoduše dozadu. Zadní prst přitiskneme k běháku a opatrně přetáhneme až za drápek. Kroužkování je hotovo, ale přesto raději druhý den zkontrolujeme, zda kroužek z nohy nespadl. Proces nesmíme odkládat. Jestliže jsme se opozdili, kroužek i prsty vytřeme tukem a jemnými krouživými pohyby kroužek nasuneme. V celé chovné sezóně je důležitá evidence, do které patří poznamenání data snesení prvního vejce, číslo kroužku holoubat, jejich zbarvení a další zápisy dle potřeby chovatele. Například výstavní výsledky, přehled předností či nedostatků, využití holuba. Každý chovatel by měl být schopen vystavit rodokmen holuba nejméně do třetí generace předků. Vedení chovné agendy prostřednictvím speciálního sešitu nebo počítačového programu je dnes samozřejmostí.
