Vejce nad zlato – 8. část, Ustájení
Chovatelské zařízení má především chovanou drůbež chránit, a to jak před nepřízněmi počasí, tak před případnými predátory. Mělo by splňovat několik podmínek:
První z nich je snadná čistitelnost, další izolovanost proti vlhku. Zařízení by také mělo poskytovat dostatek světla a zabezpečit přívod čerstvého vzduchu. Ideálně by teplota neměla v zimě klesat pod 12 °C, v létě stoupat nad 25 °C.
Než začneme stavět, je potřeba vybrat vhodné místo. Kurník by měl být v závětří, okna se orientují na jihovýchod, jih nebo jihozápad. Světlo je potřebné pro správný růst i snášku.
Při uvedené orientaci budou mít slepice světlo brzy zrána, ale v poledne, kdy je nejtepleji, nebude už na kurník pražit slunce.
Celková plocha oken má být 1/6 až 1/8 podlahové plochy kurníku. Vhodné je, aby byla otevíratelná nebo nahraditelná rámy s pletivem, aby bylo zabezpečeno odpovídající větrání. Pletivem je vhodné překrýt i větrací otvory, zamezíme tak přístupu škodné i nežádoucích hlodavců.
V zimním období, kdy je krátký den, je vhodné světelný den prodloužit. Jako zdroj jsou vhodné zářivky nebo úsporné žárovky, k regulaci můžeme využít časové spínače. Kuřata by se měla odchovávat odděleně od dospělé drůbeže.
Při plánování velikosti kurníku musíme brát ohled na počet chovaných slepic a jejich hmotnosti, kritériem je i větratelnost a využití výběhů. Orientačně se na jeden m2 počítá se 3 až 4 slepicemi, u zdrobnělé drůbeže se 7 až 8.
Z materiálů se nejčastěji používá dřevo, z hlediska trvanlivosti i údržby jsou zajímavé kurníky zděné. V našich podmínkách by měl být kurník zaizolovaný, zejména tam, kde jsou chladnější zimy. K zateplení se vede řada diskusí ve smyslu, že slepice v zimě stejně neponesou. Některá plemena sice nejsou dobrými zimními nosnicemi, u jiných je ale dobrá i zimní snáška, pokud jim ovšem vytvoříme alespoň trochu vhodné podmínky. Izolaci je dobré překrýt např. deskami. Zejména polystyrén slepice velmi rády zobou. Vnitřní stěny kurníku by měly být hladké, aby neposkytovaly úkryt nežádoucím cizopasníkům a dobře se udržovaly.
Zapomenout nesmíme na dvířka pro drůbež a vchod pro chovatele – dostatečně velký i pro pohodlné čištění.
Další vybavení kurníku
K potřebnému vybavení kurníků patří krmítka a napáječky, hřady, trusné stoly, hrabaniště a snášková hnízda.
Snášková hnízda mohou být individuální nebo společná. Individuální hnízda pro hrabavou drůbež mají rozměry 30×35×35 cm a mohou být až ve třech řadách nad sebou. Velikost snáškových hnízd je potřeba přizpůsobit plemeni. Umísťujeme je 60 až 90 cm nad podlahu, dále od oken tak, aby v nich bylo přítmí a klid, a co nejdál od vstupního otvoru z výběhu, aby si drůbež o čistou podestýlku očistila nohy (především pokud bývá výběh po dešti zablácený). Před hřady se připevňují náskokové tyče. Prostor nad hnízdy by měl být zešikmený, aby tam slepice nemohly hřadovat a znečišťovat hnízda. Na jedno hnízdo počítáme 3–4 nosnice. Velmi hezky vzhledově působí klasické proutěné kukaně. Jsou však náročné na údržbu.
Pokud chceme mít přehled o snášce, můžeme využít kontrolní snášková hnízda. Pro chovatele jsou poměrně náročná na čas (musíme je alespoň třikrát denně vybírat a vypustit slepice, které již snesly vejce), nosnice je po snesení vejce nemůže sama opustit.
Hřady se zhotovují z latí, jejich horní hrany by měly být zaoblené. Šířka latí pro slepice je 4 cm. Upevňují se vedle sebe nebo šikmo nad sebe do výšky 70 až 90 cm. U slepic by mezi jednotlivými hřady mělo být 30 až 40 cm. Na jeden metr hřadu usedá 4 až 5 slepic. Rozměry i umístění hřadů je ale potřeba přizpůsobit plemeni. Pod hřady umísťujeme trusný stůl nebo trusnou jámu pokrytou pletivem nebo roštem.
Další důležitou součástí kurníku nebo výběhu je hrabaniště. V kurníku může jako hrabaniště posloužit ohraničený prostor nebo bedna, ve výběhu můžeme vyhloubit jámu a její stěny zabezpečit např. deskami. Místo volíme tak, aby bylo hrabaniště co nejvíc vyhřívané sluncem. Hrabaniště plníme jemným pískem smíchaným s dřevěným popelem, přidat můžeme i bylinky nebo přípravky určené k odhmyzování drůbeže.
Podestýlka a hygiena
Jako podestýlku můžeme používat materiály, které nejsou prašné, zdravotně závadné a mají dobrou nasávací schopnost. Řezaná sláma je vhodná pšeničná nebo ječná, nevhodná je ovesná nebo žitná. Hoblovačky se dají použít ty, které jsou z měkkého dřeva. Plevy dobře absorbují, ale drůbež má snahu je požírat. Doporučuje se smíchat např. s hoblinami. Písek je vhodný zejména v létě. U zvířat s vyšší hmotností je tu ale nebezpečí otlaků. Piliny jsou prašné a drůbež je požírá, což může způsobit problémy.
Kurník je potřeba pravidelně čistit, odstraňovat trus. Podestýlka v kurníku musí být suchá. Před každým zástavem nových zvířat (nebo po jejich přesunu) a v případě chovného hejna alespoň jednou ročně před chovnou sezónou kurník vydezinfikujeme. K hygieně patří také kontrola ovzduší.
Dezinfekci zařízení provádíme až po důkladném odstranění podestýlky a trusu, vhodné je umytí nejlépe tlakovou vodou (wapkou).
K preventivní dezinfekci můžeme použít např. chloramin (2 až 6 %), jodonal (3 až 5 %), přípravky na bázi peroxidu, případně plynný formaldehyd.
Součástí údržby zařízení by měla být i pravidelná dezinsekce zaměřená zejména na výskyt čmelíků, případně klíšťáků (přípravky na bázi organofosfátů, karbamátů, syntetických pyrethroidů). Prostředí je třeba po ukončení dezinfekce a dezinsekce důkladně vyvětrat. Dezinfekční prostředky je třeba střídat, abychom předešli vzniku rezistence. Nezbytná je také deratizace – průběžná likvidace drobných hlodavců.
Výběhy
Jejich velikost závisí na možnostech každého chovatele. Je potřeba jim přizpůsobit i výběr plemene. Tam, kde je nedostatek prostoru, je vhodné pořídit si snadno čistitelný tvrdý výběh.
Zajímavým řešením zejména pro rousná plemena je využití hluboké podestýlky i ve výbězích. Malé výběhy je potřeba zastřešit, těžko by se jinak udržovaly suché.
Pozemek pro výběh by neměl být podmáčený, neměla by se tu vyskytovat místa se stojatou vodou. Prolákliny je možné zasypat pískem nebo štěrkem, při větším zamokření jsou potřebné větší úpravy.
Pro to, aby porost vydržel, se v zatravněných výbězích na jednu slepici počítá 10 m2, v okolí kurníku slepice porost ale i tak většinou zdevastují. Výhodné je rozdělit výběh na dvě části a ty po měsíci střídat. Další možností jsou mobilní ohrádky na kolečkách, které vždy po vypasení části výběhu přesuneme. Vypasený výběh po přemístění slepic ošetříme tak, že vyhrabeme nebo povláčíme a odstraníme zbytky starého nespaseného porostu, vhodné je výběh za sucha zalít. U menších zatravněných prostor je zajímavým řešením nadkrytí výběhů rošty nebo rámy s pletivem tak, aby slepice mohly vyrůstající porost zobat, ale nepoškodily jej.
Při zakládání výběhu nepouštíme slepice na mladý trávník, protože by jej zničily, vhodné je začít jej využívat až druhým rokem.
V žádném výběhu by neměla chybět zastíněná místa, ideální jsou stromy nebo keře. Pokud zde chybí, je potřeba vyrobit přístřešek. Výběhem může být i ovocný sad nebo dočasně záhony po sklizni.
V kvalitním výběhu může být úspora krmiv až 15 %.
Aby bylo chovatelské zařízení krásné
Chovatelské zařízení i výběhy můžeme vyzdobit různými druhy keřů, trvalek nebo balkónových rostlin. Tam, kde mohou do styku s rostlinou přijít zvířata, vybíráme nejedovaté druhy.
