Kůň v pohodě, Díl 37.: Jak zákon hlídá pohodu koní
Vycházejme tedy z velmi důležitého paragrafu:
„Chovatel je povinen zajistit s ohledem na druh hospodářského zvířete, stupeň jeho vývoje, adaptaci a domestikaci, životní podmínky odpovídající fyziologickým a etologickým potřebám hospodářských zvířat tak, aby jim nebylo působeno utrpení a byla zajištěna jejich pohoda v souladu se získanými zkušenostmi a vědeckými poznatky.“
V první řadě nakrmit
Krmení (tedy nekrmení) koní bývá nejčastějším důvodem k podezření na týrání zvířat, které vyšetřuje veterinární správa. A často jeden z mála důvodů, kdy skutečně dojde k potrestání majitele.
Zákon na ochranu zvířat proti týrání říká:
• že týrání je omezovat výživu a napájení z jiných než zdravotních důvodů (a kromě zvláštního předpisu);
• že ale na druhé straně je týráním i překrmování nebo krmení zvířete násilným způsobem, nejde-li o zákrok nezbytný k záchraně jeho života nebo zachování jeho zdraví;
• dále je týrání podávání dopingových látek a jiných látek poškozujících organismus s cílem změnit výkon nebo vzhled zvířete.
Dále tento zákon nařizuje chovatelům, že jejich hospodářská zvířata musí:
• dostávat potravu, která je vhodná pro jejich stáří, druh a která je podávána v dostatečném množství, … v intervalech vhodných pro jejich fyziologické potřeby;
• mít přístup k vodě, která neohrožuje zdravotní stav zvířat, … uspokojovat potřeby tekutin;
• mít možnost přístupu k zařízení pro krmení a napájení tak, aby bylo minimalizováno znečištění krmiva a vody i vyloučeny nepříznivé účinky.
Veterinární zákon se o tomto zmiňuje taky; chovatelem se zde rozumí nejen majitel zvířete, ale každý, kdo se o něho – byť na přechodnou dobu! – stará:
• chovatel je povinen chovat zvířata tak, jak to vyžadují jejich biologické potřeby, a předcházet poškození zdraví.
O co tady vlastně jde? Vždyť nakrmit zvíře je přece samozřejmým základem jakékoli péče o něj – nebo ne?
Ano, je, ale bohužel právě u koní to není tak jednoduché. Pominu situace, kdy majitel z vlastní nedbalosti nebo třeba z nedostatku peněz své koně vůbec nekrmí a oni nemají k dispozici skutečně nic. Hubnou a samozřejmě se to velmi výrazně podepisuje na jejich zdraví. Tyto situace jsou naprosto jasným důvodem k ohlášení na KVS (nebo aspoň na příslušný obecní úřad, který toto musí také řešit, samozřejmě prostřednictvím KVS) a k oficiálnímu potrestání majitele či dokonce odebrání zvířat. Jenže je zde celá řada případů ne tak bijících do očí, kdy přesto koně trpí nedostatkem krmení nebo mají krmení nepřiměřené.
Když se koně krmí špatně
Budeme-li se totiž držet zmíněných paragrafů zákonů a koně krmit podle jeho biologických potřeb a bez poškození jeho zdraví, zjistíme, že týráno je mnoho těchto zvířat kolem nás, aniž by to vůbec někomu přišlo na mysl a snažil se s tím aspoň něco málo udělat. Proč? Protože koně jsou zvířata, která potřebují mít přísun vláknité potravy rovnoměrně po celý den. Je třeba, aby měli neustále nebo téměř neustále k dispozici seno či pastvu nebo jinou formu vhodné píce (například kvalitní senáž). Pokud nebudou mít možnost si kdykoli během dne „zobnout“ píce, například proto, že by příliš ztloustli nebo se nadměrně zaplnili objemem a pak už nechtěli potřebné množství energetického krmiva nutné k podávání požadovaných vysokých výkonů, bude třeba jim ale vhodně nadávkovat během celého dne odpovídající odměřené množství. Současné odborné poznatky pak uvádějí tato doporučení, jejichž nedodržení by se dalo považovat za nesprávné krmení koní, a mohlo by tedy být v rozporu s paragrafy zákonů:
• Minimální množství sena je 1–1,5 kg na 100 kilo živé hmotnosti koně a den, čili kůň o hmotnosti 600 kg denně potřebuje minimálně 6–9 kg sena denně, kdy více píce potřebují zvířata rostoucí, březí, kojící nebo pracující, méně pak koně nic nedělající nebo v nadváze. V rozporu s tímto požadavkem jsou často koně sportovní, kteří dostávají denně pouze pár kilo sena, aby „neměli senné břicho“.
• Kůň, který hladoví déle než 4 hodiny (!), může onemocnět žaludečními vředy, takže je třeba, aby nejdéle za 4 hodiny po sežrání veškerého krmení měl opět přístup k další dávce potravy (ideálně sena či pastvy). V rozporu s tím požadavkem jsou koně drženi ve stájích a často navíc na pilinách, kdy mezi večerním a ranním krmením uplyne dlouhá doba (někdy i více než 12 hodin), mnohdy i mezi ranním a večerním nebo poledním a večerním krmením. Tito koně často nemají po většinu dne doslova do čeho kousnout, což odporuje jejich biologickým potřebám a způsobuje zdravotní poruchy. (Uvědomte si, že kůň žvýká 1 kg sena asi 0,75–1 hodinu; podle toho můžete usoudit, jak rychle sežere danou dávku sena a kdy mu bude třeba dát další.)
• Bylo zjištěno, že když koně dostanou najednou 2,5 a více kilogramů jádra najednou (oves, ječmen, kukuřice nebo různé granule a pelety včetně müsli), zvyšuje se významně riziko trávicích problémů, včetně kolik. Správné je proto rozdělit vypočtenou denní dávku jádra na několik porcí, z nichž by žádná neměla být větší než 2 kg. Pokud tedy velmi těžce pracující sportovní kůň potřebuje k zajištění příjmu energie denně 6 kg jádra, je třeba toto množství rozdělit nejméně na tři dávky po 2 kg, ideálně na více menších dávek.
• Pokud koně dostanou jádro na prázdný žaludek, významně to zvyšuje jeho kyselost a vede k žaludečním vředům i k jeho nadměrnému naplnění plynem. Proto je třeba, aby koně, kteří nemají neustálý přístup k píci, dostali vždy nejdříve seno a až pak jádro.
• Nekvalitní seno je téměř určitě zdrojem plísní, které jsou prokazatelně nejčastější příčinou dýchacích problémů koní. Pokud se tedy koním podává méně než kvalitní seno, jedná se o jasné poškozování jejich zdraví. Potenciální problémy však mohou mít i koně mající k dispozici delší dobu otevřený balík sena postavený bez ochrany na pospas vlhkému počasí. Lepší je zajistit venkovní krmelce stříškou a zvýšenou podlahou (paletou), aby balík nestál na zemi, nehnil tak nebo neplesnivěl.
Příliš všeho taky škodí
Přirozená potrava koní je pastva. Většině zdravých jedinců bez větší fyzické zátěže bohatě stačí k pokrytí všech životně důležitých potřeb, od zajištění energie a stavebních látek přes vitamíny a minerály, uspokojení potřeby na pohyb a držení těla až po zajištění té nejpřirozenější koňské zábavy. Nelze proto automaticky považovat za týrání případy, kdy jsou koně pouze a jen na pastvě bez jakéhokoli dalšího přídavku krmení. Samozřejmě musí být na pastvu a příjem trávy zvyklí, musí mít neustále k dispozici čistou pitnou vodu a pastva musí být dostatečně kvalitní, aby jim dodala dostatek živin. O tom posledním pak vypovídá hodně výživný stav koní, kdy z devítibodové stupnice (0 – podvyživený, 9 – obézní) se považují za optimální stupně 4–6, tedy takoví koně, kterým se mohou lehce rýsovat žebra a mírně vystupovat páteř nad okolní kulaté svaly, ale ostatní kostěné výčnělky jsou zaoblené (4), až po stav, kdy žebra vidět nejsou, ale lze je nahmatat, páteř je v rovině s okolními svaly, ale ani na žebrech, ani na pleci, hřebeni krku či ve slabině nejsou uložené hmatné tukové zásoby (6).
Mnoho koní si totiž s pouhou trávou dobře vystačí; jiným pak je vhodné k pastvě (například proto, že je již spasená) přidávat seno. Jádro a jiná podobná krmiva pak mají dostávat pouze ti koně, kteří musí vykonávat větší fyzickou práci – dokonce i větší, než je rekreační ježdění několikrát týdně! Často se stává, že koně jsou svými majiteli překrmováni a dostávají příliš mnoho „kalorií“ na to, že se velmi málo hýbou. Pak přibírají, obalují se tukem, což s sebou přináší prokázané negativní zdravotní následky, od kloubních problémů, špatného dýchání až po metabolické problémy podobné lidské cukrovce. Bohužel oči dnešních lidí jsou často špatně „nastavené“ a za ideál krásy se mnohde považuje právě kůň téměř obézní – a naopak koně, kteří jsou v optimální kondici, jsou často považováni za podvyživené a hubené. Je třeba, aby si to lidé uvědomili a koně zbytečně nepřekrmovali, neboť je tím – byť to zdí divně – dle slov zákona vlastně týrají.
Zodpovědnosti se nelze zříct!
Věřím, že většina lidí svým koním škodí v dobré víře. Nedokážou se totiž oprostit od lidských pocitů a potřeb a postrádají schopnost pochopit, že koně jsou naprosto jiní tvorové s naprosto jinými potřebami. Starají se o ně jako o lidské děti nebo jako sami o sebe, a to je také špatně. Je nutné, aby se každý majitel koně vzdělával a nespoléhal se na své „lidské instinkty toho, co je správné“, ale jednal na základě ověřených a prověřených informací a zkušeností. Časem získá nový cit pro své koně a to, co mu připadalo zvláštní, bude považovat z pohledu koní jako normální.
A nezapomeňte, že i zákon říká, že „chovatel je odpovědný za zdraví a stav zvířete“! Nemůže se vymlouvat slovy, že nevěděl, netušil, bylo mu řečeno… V současné době není problém dostat se k informacím – a co víc, dostat se k informacím, které jsou podložené výsledky oficiálních a průhledně vedených výzkumů. Co se týče krmení, současné trendy lze sledovat na stránkách institutu Kentucky Equine Research (KER, http://www.ker.com/), v češtině pak například ve článcích na www.equichannel.cz, které většinou čerpají právě z tohoto zahraničního zdroje.
Příště se podíváme na další důležitou oblast ovlivňující pohodu koní a diskutovanou i v našich zákonech: na jejich ustájení.
