Kostarický deník – Pura Vida

Všude, kam se podíváte, uvidíte obrovského leguáního macka. Akorát mě mate, proč se mu říká leguán zelený, ve skutečnosti jsou oranžoví, modrozelení, hnědí, šedomodří.

Přijíždíme do města La Fortuna, které se nachází v blízkosti sopky Arenal. Arenal je jedinou sopkou v Kostarice, která je nepřetržitě aktivní, pro nás ale nyní zahalena mraky. Na pohlednicích, které tu všude prodávají, je vidět, jak chrlí lávu. Nejsou to velké proudy lávy, ale jen tenké pramínky, takže se snad nemusíme bát, že se probudí k nějaké větší činnosti.

Obědváme ve venkovní restauraci a pozorujeme tangary modré a tiriky tovi, kteří hodují spolu s námi na krmítku u restaurace. Náš mužský doprovod každou chvíli opouští s fotoaparátem krásně nazdobené talíře s báječným jídlem, aby do své sbírky ulovil další snímek. Ještě že mám svůj mužský doprovod, který loví i za mne, a já se mohu nerušeně věnovat tomu, co nám kuchař připravil.

Ubytovat se jedeme do ekolodge Arenal. Jsou to pohodlné dřevěné bungalovy obklopené spoustou květin a rozkvetlých keřů, na které se slétají kolibříci a jiná pestrobarevná havěť. Kouzelné místo. Ideální pro rodinnou dovolenou. Usuzuji i podle možností, které se tu nabízejí pro trávení volného času. Na odpoledne máme na výběr z následujícího programu: rafting, jízda na koních, termální koupele, koupání se pod vodopády, jízda na čtyřkolkách. Mne láká úplně všechno, ale ještě mi není moc dobře. Proto se rozhodneme, že si uděláme svůj vlastní program. Taxíkem se necháme odvézt do centra Fortuny, kde nasáváme atmosféru města a snažíme se nakoupit nějaké drobnosti pro své miláčky. Ale je to problém. Zjišťujeme, že i tady se prodává úplně stejný kýč jako jinde ve světě.

Po večeři Pepa zavelí „chlapi, schůza“. Princip těchto schůzí spočívá především v popíjení piva a – jak tomu já odborně říkám – „ptačích pindech“. Víc neprozradím, protože by to také mohla být moje poslední schůze, které jsem se směla zúčastnit.