Začínáme s holubářstvím – 4. díl
Jaké podmínky bychom měli poskytnout výletkům?
Mládě holuba mezi prvním a přibližně šestým měsícem stáří nazýváme výletkem. Holoubě opustilo hnízdo, brzy ho přestanou dokrmovat rodiče, ale konstitučně jeho tělesný vývoj odpovídá věku. Proto je vždy žádoucí výletky při odstavu umísťovat separátně od chovného oddělení, kde nemůže docházet k jejich napadání starými holuby. V takovém prostředí, mezi stejně starými vrstevníky, pak nachází výletci potřebný klid k žádoucímu rozvoji plemenných znaků. Několik dní ještě pozorujeme, zda odstavení výletci dobře prospívají. Vzácně se u některých plemen může stát, že nemohou najít zdroj vody, ačkoliv to všem ostatním nečiní potíže. Ti totiž příjem vody i zrní „odkoukali“ od ostatních. V daném případě stačí namočit špičku zobáku do misky s vodou nebo do napáječky a holoubě se okamžitě napije. Zpravidla už další takový zákrok není potřeba. Holubi začínají sbírat první letové zkušenosti a poměrně záhy se stávají dovednými letci. Výletka poznáme na první pohled. Jeho oči jsou tmavší, ozobí je zatím bez bílého poprašku, zobák je měkčí, u holubů černé barevné řady vidíme tmavší šupinky na běhácích a prstech, které červenají až později působením slunečního záření. Mladí holubi mají nízký lesk, který je namátkou u moravského pštrosa obrácený oproti žádoucímu lesku, který se vytvoří při prvním pelichání. Kreslení holubi, třeba šupinatí nebo tygři, mají v této době tmavé vzorkování, které se zjemňuje (vyběluje) později. Často vymizí i zářezy v opeření a další nešvary. Během života výletka probíhá zásadní vývoj jeho základních plemenných znaků, u voláčů se vyvine volatost, u strukturových holubů dostanou dokonalou podobu pernaté ozdoby, u holubů tvaru získá tělo potřebnou šířku, hloubku a osvalení. Základním předpokladem zdárného vývoje v této nejdůležitější oblasti života holuba je jeho dobrý zdravotně–kondiční stav. Krmení a další atributy chovu není potřeba nijak více upravovat. V době odstavu holoubata vakcinujeme proti paramyxoviróze, kdy zpravidla (dle typu výrobku) po třech týdnech provedeme revakcinaci. Vhodné jsou též bivalentní vakcíny (kombinované např. proti herpesviróze či salmonelóze), které doporučuji. Aplikace se provádí injekčně, a pokud ji neprovádí veterinární lékař, může se pokusit o zvládnutí vakcinace samotný chovatel. Není to nic složitého. Dnes používané inaktivované vakcíny jsou výborné zejména z důvodu, že jejich aplikací (oproti tzv. živým vakcínám) snižujeme riziko propuknutí onemocnění, proti kterému byly vyrobeny, v případech, kdy je v chovu skrytě přítomno. Nesmíme zanedbat i „boj“ s ektoparazity a endoparazity, ale o zdravotních otázkách si povíme někdy příště. Holub dospívá a přichází pro holubáře někdy těžká, jindy velmi snadno zodpovězená otázka:
Jak výletky dále využijeme?
V této oblasti máme neomezeně možností, a tak se zmíním jen o několika nejčastějších. Jestliže chováme holuby k jatečným účelům, a takových chovatelů je stále dost, holuby v době odstavu brakujeme (vyřazujeme). Jatečná zralost je dosahována již v 28 až 30 dnech, což činí z holubího masa jedno z nejzdravějších dietetických jídel, ve kterých se v tak krátké době nemohou jakkoliv nahromadit těžké kovy atd. K zabíjení holubů se používá krční řez, po kterém dojde k rychlému vykrvácení. Škubání a kuchání je podobné jako u kuřat. V některých chovech jsou holoubata užívána ke kuchyňskému zpracování až později, tedy v době, kdy chovatel nazná, že se nehodí k dalším účelům, kterým je buď výstavnictví, prodej či využití do dalšího chovu. Většina holubářů se snaží o využití výletků do dalšího chovu na úkor starších až přestárlých jedinců. Výletci by měli být velmi dobré až výborné kvality a tehdy snadno nahrazují starší chovný materiál. V chovu ze starých holubů mají pevné místo jen ty nejosvědčenější páry. Takové výjimečné páry jsou schopny každoročně dávat nejlepší odchov na holubníku, na kterém lze dále stavět. Žádný chovatel takových párů nemá mnoho a mnozí na takový pár celá léta marně čekají. Povede-li se ovšem spojení, ze kterého padají vynikající mladí holubi, v brzké době dojde k obrovskému pozvednutí chovu a (do určité míry ve vzdálenější příbuzenské plemenitbě) k ukotvení pozitivních plemenných znaků. Využití mladých do dalšího chovu je tím nejcennějším způsobem práce v holubářství. Žádný holubář ovšem nemůže do chovu použít všechno, podstatnou část odchovu přenechává jiným zájemcům, a to buď prodejem, darováním či výměnou. V současné době tyto aktivity znesnadňuje nemožnost posílání holubů drahou či poštou, proto je využíváno velkého množství chovatelských burz, inzertních i všeobecných chovatelských časopisů a elektronických forem nabídky zvířat, k zajištění nabídky i poptávky. Prodej zvířat je přesto vždy nejefektivnější na chovatelské výstavě, ale ještě více přímo u chovatele, kde si můžete prohlédnout celý chov, udělat si představu o poskytované péči i kvalitě a získat řadu cenných rad. Holubi, na rozdíl od králíků, nejsou na výstavách příliš hojně nabízeni k prodeji. K přepravě holubů využíváme speciální hliníkové, dřevěné či v kombinaci s ratanovými prvky zkrášlené přepravky. Holubi v nich nejsou spolu v jednom prostoru, ale odděleni přepážkami. Velmi praktickým prostředkem jsou i papírové krabice, které jsou lehké, skladné a nenarušují svým hladkým povrchem peří holuba. Nesmíme ovšem zapomínat vytvořit v nich dostatečné množství otvorů a kromě pevných banánových krabic bychom na ně neměli vrstvit další krabice či jiné přepravky, neboť by se vlivem zatížení mohly deformovat.
Jaké možnosti nám nabízí výstavnictví?
V současné době, kdy do značné míry bylo přehodnoceno původní využití holuba jako jatečného obyvatele dvorů, se hlásí stále více ke slovu jeho tzv. sportovní či soutěžní využití. A holub je v této oblasti opravdu vděčným objektem. Po celé republice, a vlastně ve většině evropských zemí, funguje komplexní systém výstavnictví okrasných a užitkových holubů. Paralelně je funkční výstavnictví poštovních holubů a soutěže v letových dovednostech rejdičů. Začíná se výstavami místními, okresními, oblastními, krajskými, zemskými a celostátními, které bývají otevřeny též pro králíky a drůbež. Speciální kluby konají výstavy výletků a hlavní speciální výstavu pro dané plemeno nebo skupinu plemen. Nejvyšším stupněm jsou výstavy mezinárodní a evropské. V České republice existuje zvláštní označení chovů, které splňují jistá přísná kritéria a měly by být jakousi výkladní skříní našeho holubářství. Tyto chovy jsou označeny jako plemenné, kdy základním kritériem pro získání takového „titulu“ je vystavení vysoce kvalitní osmičlenné kolekce holubů na celostátní výstavě rozšířené o expozici P–Chovů. Na úrovni speciálních klubů existuje nižší nástavba podobného ocenění výborných chovů a tato je nazývána speciální chov. Kritériem je vystavení 6 výborných holubů. Zdá se mi, že význam obou takto hodnocených chovů se v poslední době zmenšil a pro zájemce o odchovy z takto oceněných chovů ze zahraničí nemá význam prakticky žádný. Přesto je tento formát dále zachováván a podporován. Příprava holubů na výstavu je proces dlouhodobý. Nejpozději šest týdnů před akcí provedeme obměnu poškozených per, aby do doby výstavy dorostla. Provedeme opatření proti ektoparazitům a endoparazitům. Nejpozději týden před výstavou omyjeme zašpiněné části opeření, poté je usušíme a držíme holuby nejlépe na hoblinách až do doby odvozu na výstavu. Hobliny patří i na podlahu přepravek a drezurních klecí, které jsou velmi praktickým prostředkem, kde je možno navykat holuby na omezený prostor výstavní klece v předstihu. Velmi dobře se zde provádí výběr jedinců na výstavu i do dalšího chovu, proto by měly být součástí každého holubářského zařízení. Pro řadu plemen holubů, například voláčů, je drezura nezbytná. Využíváme pohlavního pudu holubů, kdy zaklecovaným jedincům ukazujeme jedince opačného pohlaví, případně takového jedince umístíme do sousední klece, která je zastíněna přepážkou. Na holuby zahoukáme a přepážku odděláme. Postupně je toto zahoukání samo impulzem k předvedení volatosti, aniž by jedinec musel vidět holuba opačného pohlaví. Na výstavě se pak voláči předvádí ve zcela jiném světle než nepřipravení holubi. Do předvýstavní přípravy patří též nezbytné úpravy zevnějšku holuba, kam patří zastřižení nesprávně zbarvených ojedinělých pírek či podpůrných pírek pernatých ozdob u některých útvarů. U hladkonohých plemen potřeme nožky krémem či olejíčkem, aby získaly červený lesklý vzhled. U plemen s červenými obočnicemi provedeme krátkou masáž. Přerostlou špičku horního zobáku zakrátíme nůžkami a upravíme pilníčkem, pozornost věnujeme i délce drápků. Očistíme nánožní kroužek, aby byl pro posuzovatele snáze čitelný. Veškerou manipulaci provádíme s maximální šetrností. Holuby nejlépe pochytáme v noční době. Ve velkých holubnících či voliérách v případě, že máme velmi zdatné letové plemeno, použijeme k chycení podběráku na delší násadě. Holuby na výstavy dodáváme v přesně určenou dobu, nejlépe v podvečer před posuzováním, aby si na výstavní prostředí zvykli. Majitelé nejlepších holubů obdrží tzv. čestné ceny, titul šampion nebo jiné tituly dle vypsaných soutěží. Odběr holubů z výstavy je možný až po jejím skončení, zpravidla v neděli kolem poledne. K navezení a odvezení zvířat z výstavy je nejekonomičtější využít hromadného svozu, který provádí buď chovatelská organizace, nebo skupinka přátel. Snižují se tak významně náklady na přepravu.
Jak probíhá hodnocení holubů?
Posuzovatelé hodnotí kvalitu předváděných holubů dle schváleného sborníku standardů zpravidla bez přístupu veřejnosti. Jen u vyřazovacího systému je přístup veřejnosti žádoucí, ba přímo nezbytný, neboť pro veřejnost je toto posuzování určeno. V České republice dodnes přetrval jako hlavní tzv. bodový systém, kdy plemenné znaky holuba jsou rozděleny do 20 pozic. Posuzovatel výborné znaky v určitých pozicích podtrhuje a nedostatky vypisuje přímo do příslušné pozice, míru odchylky od standardu kvantifikuje bodovou srážkou z celkového přídělu 100 bodů. Nejvyšší ocenění je 96 bodů a predikát vynikající. Dnes byl s tímto systémem zrovnoprávněn tzv. systém posuzování volnou úvahou, praktikovaný například v německy hovořících zemích. Posuzovatel zapisuje do oceňovacího lístku přednosti, přání a případné vady holubů. Nejvyšším oceněním je 97 bodů a predikát vynikající. V anglicky hovořících krajích je upřednostňován tzv. vyřazovací způsob posuzování, který je oblíben a praktikován též u nás, hlavně na výstavách pávíků, parukářů či kingů. Tento systém se velmi přibližuje ryzí praktičnosti, neboť nejlepší jedinec je vybírán přímým porovnáním s ostatními jedinci. Je tak nejvíce podobný tomu, jak postupují při výběru holubů do dalšího chovu samotní chovatelé. Chovatel totiž doma, na holubníku, nebere do rukou posuzovací lístek a nezapisuje si nějaké vady či přednosti, ale porovnává plemenné znaky a vyhodnocuje, jací jedinci jsou do dalšího chovu a výstavnictví ti nejvhodnější. Právě tak funguje vyřazovací způsob hodnocení holubů, který má omezení, zpravidla výhodu, ale může být i nevýhodou, že všechny holuby hodnotí jeden posuzovatel. V praxi tak při velkém množství jedinců může posuzování trvat i tři dny. Celou dobu jsou ovšem přítomni tomuto posuzování i chovatelé, pro které je výběr nejlepších holubů v jednotlivých barvách a dalších soutěžních kategoriích jednou velkolepou show a velkým ponaučením. Protože se nedělají „světové“ výstavy okrasných holubů, pro holubáře z celého světa mají největší mezinárodní význam každoročně pořádané výstavy VDT v Německu nebo Evropské výstavy, které se uskutečňují jednou za tři roky v různých koutech Evropy. Česká republika takovou akci hostila v letech 1998 a 2004. Na výstavách takového rozsahu je k vidění i přes 30 000 okrasných a užitkových holubů.
