Minule jsem upozornila na to, že paragrafy dvou českých zákonů zabývajících se chovem zvířat přikazují zvířata – a tedy i koně – řádně krmit. Jenže žrádlo (s vodou, samozřejmě) není všechno. Pro pohodu a zdraví je nutné i celkové správné ustájení, vhodné životní prostředí. Co říkají zákony o tom?
Budu se opakovat, ale myslím, že je nutné opět upozornit na důležitou větičku zákona na ochranu zvířat proti týrání:
Chovatel je povinen zajistit s ohledem na druh hospodářského zvířete, stupeň jeho vývoje, adaptaci a domestikaci, životní podmínky odpovídající fyziologickým a etologickým potřebám hospodářských zvířat tak, aby jim nebylo působeno utrpení a byla zajištěna jejich pohoda v souladu se získanými zkušenostmi a vědeckými poznatky.
Zákon na ochranu zvířat proti týrání zakazuje kromě zvláštních a naléhavých situací:
• omezovat bez nutnosti svobodu pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete,
• vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů,
• chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení,
• chovat zvíře způsobem nebo v prostorech, které jsou v rozporu se zvláštními právními předpisy (zde se zákon odkazuje na Vyhlášku 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství, o níž se za chvíli taky zmíním).
Dále upozorňuje, že
• zvířata nesmí být chována v izolaci (krom výjimek), nebo naopak v příliš velkých skupinách,
• chovaná zvířata nesmí uniknout,
• chovatel musí mít k dispozici prostředky k první pomoci,
• chovatel musí zajistit personál, který pozná pohodu a zdraví zvířat, a vhodné prostředí,
• hospodářským zvířatům, která nejsou chována v budovách, se poskytuje přiměřená ochrana před nepříznivými povětrnostními podmínkami, predátory a riziky ohrožujícími jejich zdraví,
• musí být dodržovány tzv. minimální standardy na chov (viz dále),
• zvířatům v zájmovém chovu je nutno zajistit zachování fyziologických funkcí, zabezpečení úniku, nutnost adaptace na podmínky.
Znovu zde připomenu další velmi důležitou klauzulku: Chovatel je odpovědný za zdraví a stav zvířete. A k tomu dodám, že už tento zákon zakazuje prodávat či darovat zvířata osobám mladším 15 let, právně nezpůsobilým či osobám se soudně odebranou způsobilostí!
Veterinární zákon k tomu dodává taky svoji doušku:
• Chovatel je povinen chovat zvířata tak, jak to vyžadují jejich biologické potřeby, a předcházet poškození zdraví,
• chovatel musí sledovat zdravotní stav zvířat a včas jim poskytnout první pomoc a veterinární pomoc,
• chovatel musí bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat,
• chovatel musí udržovat hospodářství v patřičné čistotě a provádět jeho asanaci.
Minimální standardy a technické parametry
Ustájení koní, tedy přesné určení toho, v jakých prostorách, minimálně jak velkých a jak vybavených by měli koně žít, určují dvě vyhlášky: č. 208/2004 Sb. – Minimální standardy pro ochranu hospodářských zvířat a č. 191/2002 Sb. – Technické požadavky na stavby v zemědělství. Vyhláška o minimálních standardech pojednává o hospodářských zvířatech obecně a poté i o koních, kromě jiného nařizuje minimální rozměry stání (štontů), individuálních i skupinových boxů pro koně různých velikostí a věkových kategorií. Dále zmiňuje, že
• hospodářská zvířata je nutno od narození navykat na přítomnost člověka, kontakt s ním a provádění základních úkonů,
• musí být ve výbězích nebo na pastvinách zabezpečeno, aby zdroje vody nezamrzly a byly hospodářským zvířatům přístupné,
• nesmí být omezena volnost pohybu hospodářských zvířat ve výbězích nebo na pastvinách svázáním apod.,
• při venkovním chovu delším než 24 hodin nepřetržitě je třeba zajistit na pastvině nebo ve výběhu napájecí zařízení a v případě celoročního pastevního odchovu přístřešek, pokud koně nemají přímý přístup do stájí,
• prostory, zejména vchody a východy budov a výběhů, se udržují bez překážek a cizích předmětů upravené tak, aby nedocházelo ke zranění zvířat,
• aj.
Vyhláška Technické požadavky na stavby v zemědělství dále rozvíjí minimální rozměry boxů, jejich vybavení, ale například i řešení uliček či podlah stájí.
Izolace, stres a prostor
„Papíry“ a dodržování minimálních standardů na ustájení, čili zajištění přístřešků či stájí, napájení, minimální rozměry prostor pro koně a další technické specifikace stájí a ustájení, jsou většinou jediným bodem, který veterinární správa při kontrole hospodářství přísně sleduje a v případě nedostatků sankcionuje. Bohužel to je málo! Koně toho potřebují daleko více, aby bylo skutečně zachováno jejich welfare.
Věda a odborníci dnes vědí s jistotou: kůň je společenský tvor a ke svému životu potřebuje skupinu dalších koní; takovou skupinu, kde nejsou nějaké vážnější rozmíšky, kde se může každý jedinec cítit dobře, tedy má blízký vztah s jiným koněm a nemusí před některým kolegou doslova prchat. Chovat koně o samotě nebo jen v přítomnosti ovečky, kozy nebo kočky je zcela proti tomuto zákonu, protože to odporuje potřebám koní jako živočišného druhu. Pokud jste se rozhodli pořídit si domů toto zvíře, musíte velmi dobře zvážit, zda můžete ustájit koní více – ať už svých nebo i cizích za úplatu. Navíc je třeba zajistit, aby si tito koně „sedli“, aby se vzájemně nešikanovali nebo některého neodstrkovali. Každý kůň potřebuje kolegu, který je mu sympatický a s nímž si může společně projevovat přízeň. Samozřejmě nelze přejít ani k druhému extrému: mít příliš mnoho koní na malou plochu, protože pak dochází k vážným problémům, kdy si jednotlivá zvířata nemohou od ostatních udržet potřební prostorový odstup, důležitý například i pro rozvoj fungující hierarchie.
Další důležitou potřebou koní, prokázanou odborníky i logicky odvozenou z přirozeného chování těchto zvířat, je potřeba pohybu a (venkovního) prostoru. O tom, že se nesmí omezovat svoboda pohybu zvířete tak, že mu to způsobí utrpení, je v zákoně psáno, problém je, že každý živočišný druh má jiné potřeby pohybu a jinak ono „utrpení“ projevuje. Kůň potřebuje pohyb pro udržení svého zdraví – svobodný pohyb. Hodina pod sedlem denně, zbytek postávání v boxu je z tohoto hlediska pro koně utrpení, protože potenciálně způsobuje zdravotní problémy. První vlaštovka ve světě už naštěstí přiletěla: v Německu se dostal před soud případ, kdy sportovní kůň trávil celé dny v boxu a měl jen hodinu denně na ježdění, přičemž byl bodán ostruhami a podstoupil i další nátlakové výcvikové metody. Švýcarsko je ještě dál: od roku 2013 tam má platit novela zákona na ochranu zvířat, která nařizuje povinnost zajistit výběh pro jezdecky nevyužívané koně (hříbata, chovné klisny, hřebci) na minimálně dvě hodiny denně, jezdečtí koně musí mít možnost alespoň dvakrát týdně volného pohybu ve výběhu. O dodržování pobytu koní ve výběhu má provozovatel povinnost vést záznamy.
Současné poznatky a zkušenosti u nás i v zahraničí ukazují, že volný pohyb ve výbězích mohou mít koně všech plemen i využití; pohyb jim lze zajistit celou řadou důmyslných úprav životního prostoru, například formou aktivních stájí. Ty i na poměrně malém prostoru dokážou koně motivovat k aktivnímu pohybu a vyjdou vstříc jeho přirozeným potřebám.
A jsme u prostoru, který je koním zákonem dán. Je sice dobře, že existují určité minimální standardy, přesto je velká škoda, že mnoho moderních stájí je budováno tak, že koním budou poskytovat pouze a jen tato minima! Přitom by každé nové zařízení pro koně mělo být budováno s ohledem na jejich přirozené potřeby pohybu, prostoru a společnosti. Jestli vybudujete moderní koňskou králíkárnu se všemi vymoženostmi nebo promyšlenou aktivní stáj s možností individuálního oddělení koní, náklady se příliš lišit nebudou, pouze v té druhé stáji bude koním o poznání lépe!
To, do jaké míry působí určitým koním stres a utrpení nedostatek těchto životně důležitých předpokladů, se nedá normálním způsobem zjistit. Bohužel. Takže i když jsou naše zákony postavené poměrně ohleduplně k těmto zvířatům, bude vždy pouze a jen na lidech, jak si je vysvětlí …
A to stejné platí o dalších aspektech chovu a držení koní, na které zákony pamatují – a o kterých se zmíníme příště.