Gelderlandský kůň
Historie
Tento atraktivní kůň byl vyšlechtěn v písečné provincii Gelderland v Nizozemsku. Zdejší obyvatelé toužili po pěkném kočárovém koni, proto k místním poněkud těžkopádným chovným klisnám začali připařovat hřebce jiných plemen. Při křížení použili například clevelandské hnědáky, polokrevné koně z Velké Británie, araby a angloaraby, Nonia a Furiosa z Maďarska, oldenburské koně, východopruské oře z Polska a došlo i na klusáky z Ruska. V 19. století byli potomci těchto koní zmohutňováni východofrískými koňmi, oldenburským koněm a také Hackneyem. Výsledkem byl ušlechtilý kočárový kůň s prostorným vznosným klusem, s vyrovnaným temperamentem. Koně byli vhodní jak pro lehké zemědělské práce, tak jako těžší jezdečtí koně. V polovině 20. století však klesala jejich oblíbenost, což bylo dáno snížením stavů koní v zemědělství. Chovatelé se museli zaměřit na jiné využití. Zpočátku se snažili zdůraznit jeho charakteristické rysy – tedy vysokou a elegantní akci nohou, ale ukázalo se, že to není vhodná cesta. Proto začali gelderlandy křížit s modernějšími typy koní, aby vytvořili jezdeckého koně. Použili k tomu mimo jiné i hřebce L´Invaze rasy Selle Francais nebo holštýny Normanna, kterého pak vystřídal hřebec Amor a Cavalerist, dále pak to byl hannoverský hřebec Eclatant a Artilleur z Francie. V 50. letech 20. století byla založena Dutch Warm Blood Society, která začala šlechtit výkonné sportovní koně, a to křížením gelderlandských a groningenských koní s anglickým plnokrevníkem. Tito polokrevníci si brzy získali velkou popularitu, dokonce větší než čistokrevní gelderlandi, kteří se vedle nich zdáli příliš těžkopádní. Selekčním kritériem byly všestranné výkonnostní zkoušky plemeníků a zjednodušené všestranné zkoušky klisen a sportovní výkonnostní zkoušky. Řád plemenné knihy registruje tři typy koní – sportovní jezdecký, sportovní vozatajský a původní gelderlandský (kočárový) šlechtěný na dřívější výchozí typ. Toto plemeno je evidováno v samostatné plemenné knize pod hlavičkou KWPN.
Popis a charakteristika plemen
Moderní gelderlander je ušlechtilý harmonický jezdecko–kočárový kůň s elegantním vzhledem. Je středního až velkého obdélníkového rámce, KVH je 160 až 172 cm. Hlava je dlouhá, rovná, někdy až klabonosá, uši jsou delší a oči výrazné. Krk je silný, dlouhý a svalnatý. Kohoutek je poměrně výrazný, hřbet delší se svalnatou zádí, ocas je vysoko nasazený. Hruď je široká, nohy kostnaté s prostornými klouby a dobrými kopyty. Nejčastěji jsou to hnědáci, ryzáci, méně často vraníci a bělouši, k pěknému vzhledu přispívají výrazné bílé odznaky na nohách a na hlavě. Jsou to koně konstitučně tvrdí, poměrně raní s vynikající mechanikou pohybu, vynikají skokovou potencí. Chody jsou vznosné, rytmické, ocas je při nich nesen vysoko, což přispívá k elegantnímu dojmu. Mají klidnou a přátelskou povahu, jsou učenliví a dobře ovladatelní, ale rozhodně jim nechybí „oheň“.
Využití
Původně tito koně sloužili zemědělcům, dnes se však úspěšně umisťují ve vozatajských soutěžích, a to i na mezinárodních. Jsou to však i příjemní jezdečtí koně, kteří dobře skáčou. Proto je často najdeme i v soutěžích všestrannosti, kde mohou naplno předvést vlastnosti, pro které byli šlechtěni. Vynikající byl například kůň Gondelier, který se stal skokovým šampionem v roce 1972, a jedním z nejlepších drezurních koní byl jeho syn Zooloog, který úspěšně reprezentoval toto plemeno na Panamerických hrách v roce 1991. Jaký mají úžasný elán a životnost, dokázal gelderlandský hřebec Vosmaer, který soutěžil na úrovni Grand Prix v drezuře ještě ve věku dvaceti (!) let.
Klisna Vida
Ačkoli u nás nejsou příliš často k vidění, na kolbištích jste se mohli setkat s klisnou Vidou (čti Fidou), kterou pod dámským sedlem většinou prezentuje Karolína Fränkelová. A jaké s ní má zkušenosti ona? „Gelderlandská klisna Vida mne zaujala již v roce 2005, kdy jsem ji jako tříletou viděla v Uhřicích ve stáji pana Iše. Tehdy byla ještě ‘syrová’ a určená k prodeji. O rok později byla předváděna v Pardubicích na výstavě Koně v akci v jednospřeží. Stále nebyla obsednuta, pouze chodila v kočáru a hledala svého kupce. To trvalo až do roku 2008, kdy majitel začal uvažovat o jejím návratu do Holandska a následném připuštění. Mezitím ji v Uhřicích obsedl Radim Pojezný a již pod sedlem vystupovala na uhřickém Dni koní. Tehdy jsem se rozhodla, že to s ní zkusím a s majitelem se dohodla na zkušebním období.
Do Prahy Vida přicestovala v září 2008. Byl to živel. Do výběhu chodila pouze klusem, ve výběhu se chovala jak malé hříbě, a když něco provedla, nasadila ten svůj nevinný výraz: ‘Já nic, to samo!’ Už v prvních dnech bylo jasné, že se jedná o koně s velkou osobností. Měla relativně hodně vypracovaný jelení krk a neuměla téměř cválat. Gelderland je vlastně klusák, takže zatímco všichni už cválali, my za nimi hnaly klusem, který vůbec nebyl pohodlný. Bubáky řešila útěkem nebo vzepnutím. To jsem ji časem odnaučila a začala jsem s prací na lonži, abychom přesvalily krk, v čemž pokračujeme dodnes. V lednu 2009 jsem ji dostala k narozeninám od rodičů. Tehdy dvakrát týdně chodila na jízdárnu a dvakrát do terénu. Několikrát jsme ji zapřáhli. Ukázalo se, že je velice vnímavá a učenlivá. Pokud dostává informace od jezdce srozumitelně, nemá problém vyhovět. A tak jsme časem zařadily do tréninku práci na dvou stopách a později i skákání. Skákání ji baví asi ze všeho nejvíc, hned po vyjížďkách do terénu. Prvoplánově neštycuje, když už zastaví před skokem, musí to být hrubá chyba jezdce. Je to neskutečný srdcař. Pokud jí nevyjde skok, radši překážkou proběhne, než aby zastavila. Absolvovaly jsme několik Hubertových jízd, některé i pod dámským sedlem, a nic pro ni nebyl problém. Nekope, nekouše, ale ani se nemazlí. Tedy mazlí se jen tehdy, kdy sama uzná za vhodné být milá (čouhá vám z kapsy mrkev). Potřebuje ale práci, pravidelnou práci. Pokud nemáte na koně čas více než hodinu denně, nekupujte si gelderlanda. S Vidou byly větší pokroky znát až poté, co jsme najely na dvoufázový trénink s mou bývalou druhou jezdkyní Kamilou. Dopoledne jízdárna, odpoledne terén nebo druhá jízdárna a klisna byla spokojená. Zařadila jsem ji do tréninkových lekcí svých klientů, kde si později našla svého nového majitele.“
