Kostarický deník – Pura Vida
Je mlha, takže celá sopka je ukryta v mlze. Navrhuji podat stížnost na Pepovu cestovní kancelář. Vlečeme se takovou dálku a pak místo Arenalu vidíme jenom mlhu. Ale to Pepu jen zlobím, protože jak praví průvodci, vrchol sopky je po většinu času zahalen mraky, a tak si člověk nemůže dělat příliš velké naděje, že uvidí sopku jako z pohlednic. Takže nás to nijak netrápí a navíc národní park, který sopku obklopuje, je nádherný. Nejprve procházíme bambusovým lesem (jak nám prozradil Kosta, bambus sem patří asi stejně jako bolševník do naší české krajiny) a začínáme stoupat směrem k vulkánu, tedy přesněji řečeno k úpatí sopky. Sopka, jak jsem se již zmiňovala, je stále činná (naposledy došlo k erupci po 400 letech v roce 1968 a bylo usmrceno 87 lidí) a turisté se smějí pohybovat pouze v bezpečné zóně. Naposledy zde zemřeli v roce 1991 dva turisté i s průvodcem, protože pokračovali do zakázané zóny a nadýchali se jedovatých plynů. Cestou fotíme rozmanité druhy orchideí, lesem se mihne hoko černý.
Přicházíme na vyhlídku, odkud je, pokud vám přeje počasí, vidět Arenal (1 633 m) v celé své kráse. Najednou se strhne tak prudký liják, že jsme během chviličky promočení až na kůži. Nepomohla ani ponča, do kterých jsme se snažili před deštěm ukrýt.
Z vyhlídky je také dobře vidět na přehradní nádrž Arenal, která vznikla v roce 1978, má plochu 75 km2 a nachází se ve výšce 600 m n. m. Vznikla po erupci Arenalu, která zničila okolní vesnice, takže byly zaplaveny. Byla zde postavena elektrárna, která zásobuje elektřinou 65 % celé Kostariky.
