Krmení – alfa a omega každého chovu
Měli bychom si uvědomit, že i před dvaceti lety jsme měli odchovy různých druhů, které jsme ale krmili úplně jinak než dnes, poplatně době a možnostem. Pak je tady široká plejáda druhů, jejichž dlouhodobý úspěšný chov v lidské péči umožnil až rozvoj krmivářství exotů v poslední době. Tento článek jsem rozdělil do samostatných odstavců, které se zaobírají různými tématy, ať už popisujícími nové trendy krmení, různé techniky podávání krmiv, či jen popisují fakta nutící alespoň k zamyšlení nad uvedenou problematikou. Neberme, a ani to nechci, tento článek jako univerzální návod, spíše námět na zamyšlení pro chovatele především zrnožravých ptáků.
Biotop a způsob krmení
V každém článku vždy zdůrazňuji nutnost obeznámit se s prostředím, kde námi chovaný druh žije. Je celkem jedno, jestli chováme andulky nebo velké papoušky či astrildy, znalost biotopu, chování ptáků ve volné přírodě i jejich potravní spektrum nám vždy hodně napoví o tom, čím bychom měli krmit a jak. Na jednom semináři pro chovatele ptáků jsem vyslechl nadšené vyprávění chovatelky amazoňanů, která popisovala, jak ptáky drží na suchém zrní a ovoci, a jen pokud chce dostat ptáky do toku, podává naklíčené zrní. A máme tady první námět k zamyšlení. Pokud chováme ptáky z polopouští či suchých stepních oblastí, je pochopitelné a správné, že je dostaneme do toku podáním naklíčeného krmiva. Tím vlastně simulujeme nastupující krátké období dešťů, které ptákům v přírodě musí stačit k tomu, aby rychle zahnízdili a vyvedli potomstvo. Pokud navíc těmto druhům podáváme v době krmení mláďat klasy zrnin a trav v mléčné zralosti, docílíme opravdu silných a zdravých ptáků. Již Milan Vašíček popisoval pokus chovatele rozel, kdy jeden pár dostával při odchovu vaječnou míchanici a druhý klasy v mléčné zralosti. Ptáci odchovaní na vaječce byli menší a slabší, ptáci krmení potravou, na kterou jsou stovky generací v přírodě naprogramováni, pak reprezentovali silné a velké jedince, kteří v našich chovech už mnohde citelně chybí! Naproti tomu, pokud chováme druhy amazoňanů pocházející z tropických deštných pralesů, tak je až nelogické krmit je suchým zrním.
Vzhledem k dnešním možnostem cestování určitě přibývá chovatelů, kteří už uvedené oblasti navštívili či navštíví, takže si mohou udělat obrázek sami. Ptáci obývající určité patro tropického lesa prakticky nemají možnost získat suché zrno. Samozřejmě existují druhy žijící na okraji lesů, které pravidelně zalétávají na plantáže a podobně, ale i ony mají po většinu roku přístup k zrninám v různém stadiu vývoje, jen ne k tvrdým vysušeným zrnům, které jim někteří chovatelé předkládají, byť v druhově bohatých směsích. Navíc je nutno podotknout, že uvedený druh krmiv patří v přírodě mezi okrajové záležitosti v potravním spektru amazoňanů a dalších druhů ptáků, kteří dávají přednost široké paletě plodů, výhonků, ořechů, pupenů a dalších částí rostlin. To jen v chovech mnohdy nemají jinou možnost než se vrhnout na zrní, nicméně pokud ji dostanou, zrní zůstane ve své většině netknuté. Ze stejného důvodu preferuji ve svém chovu biotopní voliéry – žádné betonové či vydlážděné podlahy a nad tím dvě holá bidla. To si jen chovatel ulehčuje práci sobě, místo toho, aby měl na zřeteli příjemné a plnohodnotné prostředí pro své ptáky. Přírodní dno, ať už pískové, travnaté nebo pokryté štěpky, místo bidel celé stromy umožňující jak zábavu našich chovanců, tak zároveň možnost získat cenné přírodní látky k předkládané stravě.
Množství a druhová pestrost
V zásadě chovatelé rozlišují dva způsoby krmení svých svěřenců – ad libidum a odměřené dávkování. Navíc rozlišují takzvaně krmivo základní a krmivo doplňující. Uveďme si to na příkladu zrnožravého papouška. První způsob znamená, že na misce je neustále základní směs zrnin, třeba i v automatickém zásobníku, to je ten základ, každý den pak ptáci dostávají čerstvé doplňkové krmivo – ovoce, zelené, klasy, větve k okusu a tak dále. Druhý způsob je obdobný, jen ptáci dostávají dávky, které jim stačí pouze a jen do dalšího krmení. Pokud se zase vrátíme do volné přírody, ptáci musí vynaložit poměrně mnoho energie, aby se vůbec nakrmili tak, aby pokryli své energetické nároky, které navíc stoupají v době hnízdění či nepříznivých klimatických podmínek. Navíc, i když vezmeme v úvahu poměrně širokou paletu možností biotopu, rozhodně to neznamená, že ptáci každodenně sežerou několik druhů potravy. Jednou se nakrmí na lánu pšenice, jindy zalétnou na strom, kde právě dozrávají plody či šištice semen, jindy vybírají semena travin a tak dále a dále. A nyní se vraťme do voliéry. Rozhodně nenabádám k málo pestrému krmivu, ale způsob obživy v přírodě je nutno mít na zřeteli.
Určitě jsem zastáncem odměřených dávek krmiva, automatická krmítka jsem už dávno zahodil. Pokud krmím hotovou směsí, dávám jen tolik, aby ptáci byli nuceni vzít i druhy, které by jinak jen vyházeli, paletu ovoce a zeleniny střídám, ono pestrobarevná miska je fajn, ale jen na první pohled. Svou důležitost má v období odchovů, kdy i v přírodě nastává doba té největší hojnosti, čímž i v lidské péči pak ptáky stimulujeme k správnému rytmu odchovu mláďat. Na druhou stranu musíme při střídání druhů ovoce a zeleniny dbát na nutriční hodnoty jednotlivých druhů tak, aby množství vitamínů a živin vůbec bylo pro ptáky vyvážené. Nechci, aby to vyznělo jako nějaká věda, jsem přesvědčen, že spousta z nás to vlastně dělá, jen to praktikuje na základě zkušeností a jakoby nevědomky.
Kupuji směsi – míchám si sám
Další téma, které má své zastánce i odpůrce. Nejsem výhradním zastáncem té či oné cesty, ve svém chovu používám obě. Nicméně opět alfou a omegou zůstávají vlastní nároky jednotlivých druhů ptáků. Ty je potřeba znát, a to v obou případech. Pokud si svoje krmivo míchám sám, musím ho sestavit z takových komponentů, abych ptákům pokryl nejen jejich základní potřeby a udržel je laicky řečeno na živu, ale také abych ptáky dlouhodobě udržel v kondici, zdravé a vitální, abych odchoval taková mláďata, která i v dalších generacích budou stejně prosperující jako jejich předci pocházející třeba i z volné přírody.
Dalším kritériem, které by měl chovatel mít na zřeteli, je věk ptáků dosažený v chovu. Existují případy, kdy i přes úspěšné odchovy ptáci nedosahují věku obvyklého pro daný druh – v takovém případě je z drtivé části vina v krmení – ať už z důvodu špatné krmné dávky, nebo prostě proto, že je to druh, který se stále ještě učíme chovat v lidské péči. Stejně tak potřebuji znát nároky chovaných druhů v případě, že kupuji hotové směsi, byť od renomovaných výrobců. Zde totiž hraje významnou roli trh a jeho nabídka. Jedna věc je, že kvalitní směs by měla obsahovat vše potřebné pro základní krmení ptáků, druhou věcí však zůstává, že spousta firem v honbě za ziskem přidává do směsí stále nové a nové komponenty, které mohou být k užitku ptákům, ale také naopak. Ne, že by našim chovancům ublížily, ale v některých případech jsou zbytečné, ptáci je nepřijímají či jen okrajově a nám jenom tahají z peněženky další a další peníze. Ty jsou totiž někdy tím hlavním důvodem, proč firmy směsi neustále vylepšují a vylepšují – je to hezké, je to barevné a člověk, který nezná přesně požadavky svých ptáků, rád zaplatí více v domnění, že ptáčkům zase přilepšil. Přitom o kus dál mohl koupit kvalitní plnohodnotnou směs za poloviční cenu, aniž by se musel strachovat, že ptákům něco chybí. Ale musel by znát a nedat jen na doporučení výrobce či prodejce, z těch vám totiž nikdo nikdy neřekne, že tohle je už vlastně zbytečné.
Pak je tady ještě jedna skupina chovatelů, která kombinuje oba způsoby krmení v jeden, což podle mého názoru je ta nejhorší možnost, která může nastat. Holým faktem zůstává, že každý druh ptáků by měl dostat základní směs zrnin namíchanou v určitém poměru tak, aby nutriční hodnoty uvedeného krmiva pokryly jejich potřeby. Což každý kvalitní výrobce samozřejmě zná, a pokud chce uspět, musí dodržovat, proto je v dané směsi například 5 % slunečnice a 15 % prosa dvou druhů. Pokud ovšem doma takovou směs smíchám s dalšími komponenty, byť by to byly další druhy slunečnic či prosa, dostanu výsledný mišmaš, který pokud zrovna nejsem odborník na výživu zvířat, je dobrý tak akorát vysypat na dvorek slepicím. Zde určitě mnozí z vás namítnou, že to tak dělají léta a nic se neděje a odchovávají. Ano, vždy budou existovat výjimky potvrzující pravidlo, zvláště pokud je to podložené dlouholetými profesionálními zkušenostmi, nicméně pro běžného chovatele je to cesta do pekel a mnozí z vás by se divili, jak potom vypadají játra a další vnitřní orgány vašich chovanců při pitvě u zkušeného ptačího veterináře! Navíc lidská paměť je zatraceně krátká, a pokud nemám důkladnou evidenci chovu, ani mě nenapadne, že ten můj krásný papoušek zde mohl klidně žít ještě dalších pár let, jen kdyby byl správně krmen. A ruku na srdce, kolik z nás i běžnější druhy dá na pitvu, která objasní mnohé, ne-li vše, místo toho, aby otevřel první popelnici.
Ovoce, zelenina, krmiva z volné přírody
Nezastupitelné druhy krmiva! Schválně tučnými písmeny napsaná věta, kterou by si měli zapamatovat všichni chovatelé bez rozdílu. Nejen různé druhy ovoce místního i tropického, zeleniny pěstované, přirozeného zeleného krmení, ale i všechny možné klasy zrnin a trav, listí a pupeny listnatých dřevin, šišky, šištice a jehličí jehličnatých dřevin, semena v celých úborech různých bodláků a lebed a podobně tvoří velice významnou složku krmných dávek našich chovanců. Prakticky neexistuje druh ptáků, pro které by se nenašla část vhodného krmiva z výše uvedeného. V této oblasti se zkrátka meze nekladou a závisí jen na chovatelích, co všechno jsou ochotni u svých ptáků vyzkoušet a používat. Nicméně i tady platí potřeba znát alespoň základní nutriční hodnoty jednotlivých druhů krmiva. Například u zeleného krmiva, ať už kupovaného či trhaného, zvláště pokud ho krmíme ve velkém množství, se vyplatí znát poměr vápníku a fosforu v listech, protože při jednostranném krmení některých druhů zeleného krmiva dochází k narušení rovnováhy těchto prvků i v těle ptáků. Stejně tak například pozor při zkrmování většího množství citrusového ovoce, sice bohatý zdroj vitamínu C, ale zároveň zvýšené riziko většího úbytku vápníku z organismu ptáků. Takže zde platí zlaté pravidlo už našich předků – všeho s mírou a co nejčastěji obměňovat.
Hmyz a živočišné bílkoviny
I když tento článek se věnuje krmení převážně zrnožravých ptáků, hmyz patří mezi nedílnou součást složky mnoha druhů. Ať už pouze v období odchovu či občas i v průběhu celé sezóny. Pokud se zase podíváme do volné přírody, zjistíme, že hmyz je na jídelníčku i u druhů, u kterých nám to při běžné chovatelské praxi ani nepřijde na mysl. Nicméně příjem hmyzí složky potravy byl zaznamenán napříč spektrem převážně zrnožravých ptáků včetně u nás tolik rozšířené skupiny papoušků, například královskými papoušky počínaje a amazoňany a papoušky kakadu konče. Na druhou stranu, pokud zabrousíme do staré chovatelské literatury, zjistíme, že úspěšní chovatelé té doby doporučovali podávat velkým papouškům občas vařené kuřecí maso. Možná nevědomky, ale přece jen tak suplovali občasný příjem živočišných bílkovin ve volné přírodě. Navíc znám chovatele, kteří podobnou praxi používají i dnes a mají mimořádné výsledky. Na dokreslení uvedu příklad ze svého chovu, kdy papoušci královští chovaní v travnatých voliérách nenechají po dešti na pokoji ani jednu žížalu, která se objeví. Že běžně vrtají v hlíně a stále něco požírají včetně všelijakého hmyzu, to už beru jako něco úplně normálního. V dnešní době, kdy lze snadno získat pro krmení široké spektrum hmyzích druhů od octomilek přes muší larvy až po cvrčky a sarančata, není problém zařadit takovéto krmivo mezi námi předkládanou nabídku. Nicméně za nedostižnou složku hmyzí potravy považuji smýkaný hmyz, samozřejmě pokud máte možnost ho získat ze zdravotně nezávadných ploch. Naopak téměř nepoužívám moučné červy, dávám je jen takovým druhům, u kterých jsem si jist, že „vysají“ jen vnitřek a obal zahazují.
Samostatnou kapitolou jsou slepičí vajíčka. Záměrně jsem nepoužil termín na tvrdo uvařené vajíčko, protože ve staré literatuře lze najít i recepty na vaječnou míchanici z čerstvých vajíček, která má být údajně lehčeji stravitelná. I na toto téma existuje mnoho protichůdných názorů, za sebe mohu jen říci, že vaječnou směs, tak jak ji zná většina chovatelů – vařené vajíčko, strouhanka, mrkev a další doplňky – nepoužívám a používat nebudu, zdravotní rizika vysoce převažují nad výhodami, které jsou navíc z výživového hlediska minimálně sporné! Navíc lze vždy uvedené krmivo nahradit krmivem přirozenějším a nutričně více odpovídajícím požadavkům ptáků. Samozřejmě, pokud má někdo to královské štěstí, a je u svých ptáků od rána do noci, může dávat a také odstraňovat vaječnou míchanici kdykoliv opakovaně – – kolik ale takových je mezi námi.
Průmyslově vyráběné směsi
V tomto odstavci bych se zmínil o několika druzích krmiva, které jsou na našem trhu dostupné ve velice dobré kvalitě od mnoha výrobců. Jsou to jednak kompletní granulované směsi nahrazující základní směsi zrnin, jednak vaječné směsi včetně směsí s barvivy nahrazujících klasické vaječné míchanice, jednak hmyzí směsi nahrazující hmyzí složku potravy, a konečně vitamínově minerální směsi v tekuté i sypké formě dotující požadavky našich chovanců na hladinu vitamínů a minerálních látek v organismu. Spousta chovatelů na tyto rozličné směsi nedá dopustit, spousta chovatelů je zase úplně zatracuje snad kromě vaječných míchanic a rozličných vitamixů.
Sám se těmto druhům krmiv nevyhýbám, myslím si, že jsou vítaným zpestřením a mnohdy i zjednodušující nutností, jak se dobrat kvalitních chovných ptáků u tzv. problematických druhů. Po letech zkušeností však už nepoužívám vaječné směsi s barvivy – nejčastějším případem je tzv. červená vaječka. Drtivá většina výrobců používá chemicky připravená barviva a ptáci to opět odnesou, i když jsou několik let krásně vybarvení – pak však rychle a zdánlivě bez příčiny uhynou – chemie je postupně jednoduše otráví. To raději mám sibiřské hýly nevybarvené, ale spokojené a dlouhá léta hnízdící. V každém případě, pokud se rozhodneme tato krmiva zařadit do krmné dávky, musíme dbát o to, aby výsledná kombinace všech krmiv v dané krmné dávce odpovídala obsahem živin požadavkům ptáků, jinými slovy, abychom je nepřecpali vším možným a naopak nedrželi moc zkrátka. Je dobré si tato krmiva vyzkoušet na nějakých běžných druzích, než přistoupíme k jejich zařazení a učení u vzácných chovanců. Pokud zvolíme vhodný způsob, ptáci se je naučí až na výjimky přijímat bez problémů. Spíše bych upozornil na způsob skladování a zkrmování uvedených směsí. Výrobce garantuje jejich kvalitu pouze tak, jak vám krmivo prodá, pokud z nějakého důvodu nedodržíme doporučený způsob skladování, dochází k velice rychlému znehodnocení krmiva a my můžeme ptákům spíše uškodit než naopak. Stejně tak by se tyto suché směsi neměly obohacovat dalšími složkami s obsahem vody, pak dochází k rychlému znehodnocení a rozvoji plísní. Tím mám na mysli známé strouhání mrkve do suché vaječné míchanice a podobné praktiky. Stokrát to vyjde, ale stačí jedno opomenutí a je zle. Stejně tak pozor na umístění napáječky, měla by být z dosahu misek s těmito směsmi či granulemi. A poslední rada pro krmení granulemi – dodržujte naprosto přesně dávkování – i když vám může přijít divné, že jen pár kusů granulek může ptáka nasytit, věřte, je to tak, a v opačném případě budete mít brzy na bidle opeřenou kouli!
Závěrem
Doufám, že těchto pár spíše obecných názorů a zkušeností vám pomůže ve vašem chovu, pro ostatní to třeba bude námět na přemýšlení pro dlouhé zimní večery. Výše uvedené informace prosím neberte jako dogma, určitě by bylo skvělé, kdyby někteří z vás uveřejnili svoje třeba i úplně odlišné zkušenosti, postřehy či jen domněnky nutící k zamyšlení – i to posune krmení ptáků zase dál. Vzhledem k tomu, že zoologické zahrady mají na spoustu druhů podrobně zpracované krmné dávky a spoustu dalších zkušeností z této problematiky, mohu vám slíbit v některém dalším čísle detailnější informace o krmení určitých skupin druhů.
