Začínáme s holubářstvím – 5. díl
Kde získá zájemce aktuální informace s tematikou holubů?
V současné době se začínající holubáři zprvu obracejí zejména na tištěná a elektronická média, přičemž úloha knih nastupuje až v druhé linii. Právě knihy ovšem nabízí, až na některé výjimky, nejucelenější a nejodbornější souhrny vědomostí o holubech. V letošním roce vychází již 51. ročník měsíčníku Českého svazu chovatelů časopis Chovatel, ve kterém tematika okrasných holubů díky několika pilným dopisovatelům zabírá poměrně velkou plochu. Články o výstavách všech stupňů z různých koutů České republiky jsou doplněny reportážemi z chovů u nás i v zahraničí, rozhovory s předními odborníky, informacemi o barevnosti a genetice, o zdravotní problematice, konkrétních plemenech a recenzemi o holubářských knihách. Dlouhou dobu vycházel časopis řízený Ústřední odbornou komisí chovatelů okrasných a užitkových holubů při ČSCH, čtvrtletník Holubář. Ten však svoji činnost skončil v roce 2010. Pravidelně vychází články o chovu holubů ve čtrnáctideníku Fauna, kdy výhodou tohoto periodika, vycházejícího již 23. rok, je schopnost integrace až několika desítek fotografií do jednoho pojednání, což je zajímavé nejen pro čtenáře, ale též prvkem výborné názornosti. Další, a to velmi důležitou výhodou publikačního působení v časopise Fauna je jeho provázanost s internetovým portálem iFauna. Po určité době se články z tištěné Fauny dostávají k recipientům prostřednictvím iFauny ve speciálním okně v rubrice holubi. Vzniká tak archiv článků od autorů z České republiky, který je k dispozici čtenářům nejen u nás, ale de facto z celého světa. Odkazy na články z iFauny bývají též mezi prvními při zadání jednotlivých problematik do internetových vyhledávačů. Z původně převážně inzertního média se tak stává všestranný pomocník chovatele zvířat, zahrnující též internetový obchod. Na portálu www.ifauna.cz se nachází další z důležitých forem elektronické komunikace mezi holubáři, včetně začátečníků. Jedná se o nejoblíbenější diskusní fórum, rozdělené do více odborné autorské části dotované řadou fotografií a někdy spíše emotivní části anonymní, kde anonymita příspěvků může dávat vyniknout obsahům různých kvalit. Dnes stále více chovatelů, holubáře nevyjímaje, zakládá vlastní internetové stránky, které obsahují fotogalerii, základní informace o chovaných holubech, záznamy z návštěv u jiných chovatelů a odkazy, které vedou k dalším nadšencům. Prostřednictvím internetu jsou nabízeny též produkty pro chov holubů, kdy jsou zastoupeny četné domácí i zahraniční firmy se širokou nabídkou produktů. Internetové stránky má též většina chovatelských klubů, základních organizací ČSCH, ale též Český svaz chovatelů (www.cschdz.eu), kde potřebné informace naleznete v sekci holubi. Žijeme v moderní době a holubářství není ohraničeno ani hranicemi ani při překonání jazykové bariéry národnostně. Pomocí různých sociálních sítí nebo přenosových zařízení (jako je Skype, umožňující vést telefony a videotelefony mezi uživateli zdarma po celém světě) jsou vzdálenosti minimalizovány. Výbornou názornost mají videa na serveru www.youtube.com, kde je nejznámějším propagátorem holubářství boxer Mike Tyson. Dále formou odběru různých monotematických zdrojů informací, jako jsou třeba bulletiny o genetice nebo jiné zpravodaje zasílané v elektronické nebo tištěné podobě, se „zkracují“ vzdálenosti mezi holubáři a potencionální zdroje informací mají mnohem širší záběr než dříve. Mezinárodní výstavy a mezinárodní návštěvy umožňují holubáři poznat přátele nejen z Evropy, ale i jiných kontinentů. Stále více našich holubářů těchto možností využívá a seznamuje se s podobnými nadšenci jinde ve světě. Často se přitom učíme, jindy vyučujeme. Probíhají debaty o šlechtění plemen, které ne vždy směřuje za stejnými cíli. Osobně cítím velkou potřebu informovat širokou českou veřejnost o zkušenostech od holubářů z jiných zemí, neboť tato bariéra, která měla být odstraněna před 23 lety, stále přetrvává. Bohudík jsme díky ing. Havlínovi již za dob „železné opony“ měli k dispozici informace z anglicky hovořících krajin, z čehož čerpáme dodnes.
Jaké knihy lze začátečníkům doporučit?
Doporučuji několik z nejlepších všeobecných holubářských knih, které jsou k sehnání mezi chovateli, v antikvariátech a knihovnách, v inzerci nebo přímém prodeji. Jedná se o knihy Příručka chovatele holubů, Dr. Rostislav Zavadil, rok vydání 1972, propagující hlavně naše plemena, dále Domácí chov zvířat, Jiří Havlín a kolektiv z roku 1983, s množstvím informací nejen o genetice holubů, ale také o širokém okruhu témat z chovu holubů a jiných malých zvířat. O dva roky později vydává Václav Tureček a kolektiv knihu Holubářství a konečně si cením díla z roku 2010, Naše holubářství od Miroslava Petrovského, které se mimo jiné zabývá představením všech významných osobností z historie chovu holubů v ČR. Ovšemže děl s touto tematikou vzniklo v průběhu 20. a 21. století velké množství, ale do užšího výběru jsem přiřadil výše zmíněné. Zvláštní pozici mezi nimi zabírají sborníky standardů holubích plemen, které v určitých periodách přinášejí ucelené přehledy o vývoji plemenných znaků holubů. Každý začínající holubář by si měl knihu standardů obstarat, aby měl přehled nejen o tom, jak má vypadat „jeho“ plemeno, ale také aby se seznámil s rozdíly a šlechtitelskými směry plemen jiných. Nejucelenější přehled holubářské terminologie pak nabízí Sborníky plemen holubů, Havlín, Petržílka a kolektiv, z roku 1993.
Lze se jako holubář někde sdružovat?
Chovatele okrasných holubů zastřešuje v České republice jediná organizace, kterou je poměrně známý Český svaz chovatelů drobného zvířectva (ČSCH). Toto občanské sdružení plynule navázalo na první celostátní organizaci, kterou se roku 1957 stal Československý svaz chovatelů drobného hospodářského zvířectva. Počet organizovaných holubářů je kolem 3 600, přičemž polovina z nich je činná rovněž v rámci speciálních klubů fungujících ve prospěch rozvoje jednotlivých plemen nebo skupin plemen, často otevřena příznivcům z jiných zemí. Svaz chovatelů je veden ústředním výborem, v jehož čele stojí předseda svazu. Činnost zaměstnanců svazu řídí generální sekretář ČSCH. Kromě sekce holubi jsou zastřešované svazem též odbornosti „Králíci“, „Drůbež“, „Exotické ptactvo“, „Zpěvní kanáři“, Drobní hlodavci“, „Kočky“, Kožešinová zvířata“ a „Akva–tera“. Nižšími články v organizační struktuře jsou krajská sdružení, dále okresní a oblastní organizace. Jsou zřízeny ve všech krajích i okresech České republiky. I na této úrovni jsou v jejich čele výbory a revizní komise, nechybí předseda odboru holubů. Nejnižším článkem jsou základní organizace (ZO ČSCH) v městech a dalších obcích. Každý člen svazu musí být evidován v některé z jeho základních organizací, což se týká i členů speciálních klubů. Zájemci o členství jsou vítáni. Vrcholem činnosti svazu bývá celostátní výstava, která se letos uskuteční ve dnech 16. až 18. listopadu 2012 v Lysé nad Labem. Na stejném místě bude celostátní výstava i v dalších letech, vždy v listopadovém termínu. Odbornou činnost v rámci Českého svazu chovatelů řídí ústřední odborná komise, která zřizuje subkomisi posuzovatelů v čele s vedoucím sboru. Činná je též komise revizní a národní standardová komise. Důležité místo v činnosti ÚOK zabírá práce s chovatelskými kluby a také jednání se zástupci odborných komisí holubů jednotlivých okresů, která se pravidelně uskutečňují. Česká republika je řadu let členem Evropského svazu chovatelů (EE), na jehož činnosti se aktivně podílí. V minulém roce právě Česká republika hostila mezinárodní školení posuzovatelů holubů, u jehož příležitosti byla vydána publikace Národní plemena okrasných holubů. Dvakrát se v České republice uskutečnila evropská výstava zvířat. Velmi aktivně se zejména čeští holubáři zapojují do akcí evropského významu, kterými byla Evropská výstava Nitra 2009, kam jsme poslali téměř 1 500 holubů a řadu do okrasných voliér českých klubů. Též na letošní Evropskou výstavu Lipsko 2012 jsme přihlásili téměř 800 holubů do soutěžní části a 120 do voliér. To je na zemi naší velikosti vynikající počet.
Mám se stát členem svazu?
Každý zájemce o chov holubů by měl vstoupit do základní organizace Českého svazu chovatelů. Bohužel dnes řada z organizací zanikla, a tak je dobré si zjistit, kde se nachází nejbližší organizace a tam se přihlásit. V rámci této organizace získá chovatel možnost účastnit se poměrně bohaté činnosti svazu, získá řadu kamarádů a též potřebných vědomostí. Určitě žádoucí je vstoupit též do chovatelského klubu, pokud pro chované plemeno existuje. Tam se uskutečňuje vyšší forma šlechtitelské práce, kde specializace napomáhá lepšímu poznání konkrétní oblasti chovatelství a vede k intenzivní práci s plemennými znaky a nabízí též pravé společenské odreagování. Ani možnost nákupu a výměny kvalitních holubů není u klubových akcí k zahození. Některá vystoupení na schůzích i mimo jsou velmi často emotivní, neboť je holubářství blíže spjato s výstavnictvím, u kterého jsou emoce vždy přítomny, ale i to chovatelství a holubářství zvlášť charakterizuje. V případě, že chovatel dosáhne odborné úrovně, může se přihlásit za adepta na posuzovatele holubů. Po absolvování praktické výuky na nejméně 20 výstavách od zkušených posuzovatelů se může po úspěšném zvládnutí zkoušek stát posuzovatelem holubů. Cestováním po výstavách v různých koutech republiky pak poznává úroveň jednotlivých chovů v různých částech naší vlasti a při troše píle i v zahraničí. Zatím se pouze jedinému z českých posuzovatelů podařilo „soudcovat“ výstavy až v Austrálii. Samozřejmě tato aktivní forma vyžití s holuby a debaty o holubech přináší řadu zážitků a zkušeností, ale časově značně zatěžují volný čas a vyžadují nemalou toleranci ostatních členů rodiny. Do holubářského dění se zapojuje i mládež, která se po určité přípravě může účastnit jednak kol chovatelských soutěží pro mládež pořádaných ČSCH, tak i různých chovatelských táborů. Holubářství tak zůstává koníčkem, který na vysoké úrovni a v plném elánu i kvalitě mohou provozovat nejen děti a mládež, ale i dospělí a senioři. Ne každá záliba nabízí celoživotní plnohodnotný prostor.
