Nácvik samoty

Psi jsou zvířata sociální. To znamená, že k úspěšnému přežití potřebují sociální partnery. Samotu mají zafixovánu jako život ohrožující stav a vyvolává u nich pocit úzkosti a strachu, který se může stupňovat až ke strachu ze smrti. Být sám a nebát se je pro psa velice obtížný úkol. Proto je třeba začít s nácvikem hned od prvního dne, kdy si štěně přineseme. Důležité je, aby získávalo pouze pozitivní zkušenosti.

Štěně by zpočátku mělo mít pocit, že je dobře schované (látková nebo plastová boudička), a navíc by mělo mít jistotu, že ochránci jsou na dosah, zvláště v noci potmě. Proto je dobré umístit pelíšek štěněte těsně vedle vlastní postele a dát do něj kousek hadru z jeho původního domova. Aby se naučilo přijmout i několikahodinovou samotu jako něco samozřejmého, nechávejte ho několikrát denně na krátkou chvilku samotné, nejlépe když je syté, unavené hrou a kouše si nějakou zajímavou hračku. Prostě odejděte z místnosti a zavřete za sebou dveře. Zpočátku se vracejte hned po několika vteřinách, ještě dříve, než štěně spustí případný povyk. Dobu, kdy jste odděleni zavřenými dveřmi, pomaličku prodlužujte. Zavírejte se před pejskem v koupelně, vyneste odpadky, skočte si pro noviny. Před odchodem se nelučte, při příchodu se nijak nadšeně nevítejte – oboje dělá vaši nepřítomnost pro psa ještě nápadnější. Pokud slyšíte štěně při příchodu naříkat u dveří, znamená to, že jste je přetížili. Při dalším nácviku odchodu se vraťte dřív a dbejte na to, aby byl pes opravdu unavený, nakrmený a něčím zajímavým zaměstnaný. Vyplatí se při nácviku nic neuspěchat, může trvat týdny, než štěně vydrží doma samo několik hodin. Jestli se nemůžete o péči podělit s dalšími členy rodiny, raději nepořizujte psa, ale kočku. Kočky snášejí samotu lépe.

Nechat doma malé štěně a odejít na celý den do práce je zaručeným návodem, jak u něho vytvořit takzvanou separační úzkost. To je porucha chování, která trápí nejen psa a jeho rodinu, ale obtěžuje také sousedy a její řešení bývá zdlouhavé, někdy i nemožné. Pes prožívá takový strach z toho, že bude opuštěn, že již dlouho před odchodem rodiny z domu zrychleně dýchá, třese se, chodí stále někomu za patami, lehá si ke dveřím, aby jej nikdo nepřehlédl. Jakmile zůstane sám, vyje, škrábe na dveře, okna a zdi kolem nich, aby se prohrabal ke své „smečce“. Když se mu to nedaří, strachy se pomočí, někdy i pokálí. Hledá v bytě věci, které mu připomínají pánečky (prádlo, boty, knihy, noviny, papíry), nervózně je okusuje a hrabe si je pod sebe. Taková spoušť a k tomu lamentace sousedů, že pes zase vyl celý den, často pokazí hezký vztah a pes se stává obtížným. To jeho nejistotu a úzkost ještě prohloubí a vzniká začarovaný kruh. Předejděte tomu trpělivou výchovou!