Topinambury
Historie
Stejně jako značná část jiných druhů rostlin v Evropě hojně rozšířených, pochází i topinambury z amerického kontinentu. Není zřejmé, kam až sahá původ této plodiny, ale je známo, že ji pěstovali indiáni v oblasti dnešních kanadských hranic až po Mexiko, možná i v Jižní Americe. Sloužila zde ke krmným účelům pro zvířata, ale jako hlavní důvod jejich zájmu se ukázaly její blahodárné léčebné a dietetické účinky, které rudoši moc dobře znali. Do Evropy se samozřejmě dostala až v pozdější době, a to v roce 1616, kdy byla dovezena do Anglie a tam také započala její pouť po Starém kontinentu. Největšího rozmachu dosáhly topinambury hned ve svých začátcích v 17. století, kdy se rozšířily do Francie, Německa a odtud také k nám, kde byly ve větší míře pěstovány za třicetileté války. Bohužel došlo k jejich opomíjení, jelikož se lidé později začali blíže seznamovat s klasickými bramborami, které byly z mnoha důvodů mezi lidmi oblíbenější a jejich pěstování výhodnější.
Charakteristika
Čeká-li někdo, že se jedná o klasickou okopaninu, je na omylu, sám bych ho zařadil spíše mezi pícniny. Topinambur patří mezi slunečnice – nesmí vás tudíž překvapit až tři metry vysoká, koncem léta žlutě kvetoucí rostlina. Květ je na rozdíl od klasické slunečnice menší a nedá se takřka využít – opravdovým pokladem je vše ostatní. Hlízy topinamburu mají nepravidelný, spíše protáhlý tvar trochu připomínající brambory. Existuje hned několik odrůd, jejichž šlechtěním se zabývají hlavně v Německu a Francii. U nás můžeme narazit na dvě původní odrůdy, bílou a červenou, přičemž se každá liší jak složením, tak i výnosností a hmotností. Obecně je známo, že hlízy obsahují velké množství tělu prospěšných látek. Nejvýznamnější z nich je cukr inulin, který při konzumaci není rozkládán v tenkém, ale až v tlustém střevě, kde svými prebiotickými účinky podporuje trávení. Navíc pravidelná konzumace hlíz snižuje hladinu krevního cukru i cholesterolu a napomáhá při revmatu či artritidě. Pro krmivářské účely je důležité zmínit, že inulin se nachází nejen v hlízách, ale také v nadzemní části rostliny, která je králíky s chutí konzumována.
Pěstování
Konečně se můžeme zaměřit na to, co nás, chovatele králíků i jiných hospodářských zvířat, zajímá – pěstování. To je velice nenáročné – prakticky kromě výsadby a sklizně bychom nemuseli nic dělat, pokud bychom se chtěli spokojit s podprůměrnou úrodou. Můžeme hlízy vysadit někde v rohu zahrady, kde se jiným rostlinám nedaří, v létě pozorovat, jak sílí, a na podzim vyrýt brambůrky. To ovšem není žádný kumšt, a proto se zaměříme na co nejefektivnější a nejvýnosnější způsob pěstování, bohužel je s ním spojená i větší pracnost a náročnost, ale věřte mi, topinambur se vám bohatě odmění. Jedná se o klasické pěstování topinamburů v hrůbcích, přesně takové, jaké dnes známe u brambor. Nyní se pokusím co nejpřesněji popsat onen jednoduchý, leč velmi účelný postup.
Pěstování v hrůbcích
Topinambury nejsou náročné na výběr stanoviště, vyrostou všude, ale pro opravdu vysoký výnos a snadné hrůbkování volíme spíše lehčí, až středně těžkou půdu bohatou na živiny, kterou na podzim řádně pohnojíme, nejlépe uleželým chlévským hnojem v dávce maximálně 5 kg na metr čtvereční, a zryjeme.
Časně z jara půdu opět dostatečně prokypříme a připravíme hrůbky ve vzdálenosti 65 až 75 cm, hluboké asi 10 až 15 cm, my – malopěstitelé – si musíme poradit s rýčem a motykou. Posléze se můžeme vrhnout do výsadby (možno sázet již na podzim). Nejprve si musíme opatřit sadbu, která není jen tak k sehnání. Hlízy jsou občas k vidění na trzích, ale prodávají je také myslivci či naši přátelé chovatelé. Nejvhodnější jsou středně velké hlízy o hmotnosti 40 až 60 g, které se kladou přibližně 30 cm od sebe. Nakonec půdu opět zarovnáme a už jen čekáme, až se oteplí.
Během několika týdnů by měly z hlíny vykouknout první rostlinky. Jakmile jsou všechny venku a trochu zesílí, porost okopeme a nahrneme zeminu alespoň 5 cm ke stonkům (k nejbližším listům u země). Další kypření či plečkování již nepřipadá v úvahu, jelikož jiný plevel nemá vedle topinamburu šanci.
Po dosažení výšky asi jednoho metru můžeme na zeminu položit mulč, který zabezpečí dostatečné udržování vláhy, vyšší teplotu a prakticky nulové zaplevelení plochy, na které leží. Chovatelům vřele doporučuji čerstvě vykydanou podestýlku, kterou volně a velmi kypře poházíme po hrůbcích ve vrstvě 3 až 5 cm (mezi řádky může být vrstva vyšší). Tímto způsobem navíc dopřejeme rostlinám ještě více živin. Avšak nezapomeňte na hlavní pravidlo tohoto postupu – mulč se nesmí pokládat na suchou zeminu, a proto nejprve porost hodně (opravdu pořádně!) zalijte, poté zmulčujte a pak znovu lehce pokropte. Uděláte-li vše tak, jak je zde napsáno, úroda vás na podzim mile překvapí.
Hlízy nejintenzivněji rostou od začátku srpna až do konce října, kdy má rostlina nejvyšší nároky na zálivku a také na živiny, tudíž opět neuškodí, když na zeminu položíme nový mulč (starý mulč již bývá neefektivní) třeba v podobě uleželejšího hnoje, a řádně zavlažujeme. V této době také začínají topinambury kvést světle žlutými květy.
Sklizeň provádíme, stejně jako sadbu, buď na podzim, nebo na jaře. Osobně nemohu doporučit ani jednu variantu, každá má něco do sebe. Podzimní sklizeň je náročnější, protože kořeny, hlízy a zemina tvoří kompaktní celek, který jde jen těžko rozbít a člověk si u této činnosti příliš neodpočine. Naproti tomu můžeme po této sklizni připravit půdu na další sezónu, nechat ji odpočinout a pohnojením nabrat nové živiny. Při jarní sklizni se logicky tyto (ne)výhody prohodí – kořeny jsou mrazem roztrhány, při vybírání brambůrek se moc nenadřeme, ale zato musíme ihned začít s novou výsadbou. Ať tak či tak, po sklizni půdu zkypříme, zaryjeme mulč, navíc přidáme ještě klasickou dávku hnojiva (5 kg / m2) a můžeme začít opět znovu!
Nutno připomenout, že topinamburům vůbec nevadí několik roků po sobě stejné stanoviště. Klidně je můžeme pěstovat i osm roků na jednom místě a výnos se téměř nesníží (za předpokladu dobré agrotechniky). V případě, že máte v plánu po „topinách“ zařadit jinou plodinu, nezapomeňte ze zeminy pečlivě vybrat všechny hlízy. Nejspíš se vám to nepodaří (znovu vyrostou i z těch nejmenších), a proto na jaře aplikujte na vzešlý porost Roundup.
Ještě bych měl připomenout možnost zařezávání rostlinek a docílení vysokého výnosu objemného krmiva v podobě nadzemní části. Poté, kdy z hlavního stonku vyrostou první dvě až tři patra bočních výhonků, rostlinu nad nimi uřízneme (a zkrmíme!). Rostlina se začne košatit a výnos zeleného bude mnohem vyšší. Celý postup můžeme opakovat i s bočními výhony. Při tomto pěstování je hrůbkování zbytečné, jelikož ořezáváním snižujeme růst hlíz. Naopak doporučuji větší pěstební spon. Výběr, jakou metodu pěstování zvolit, nechám na každém chovateli. Osobně jsem z časových důvodů přešel na pěstování topinamburu pro jeho nadzemní část, kdy značné množství zkrmím mladým králíkům a část suším na zimu.
Skladování hlíz
Hlízy se neskladují dobře a to z důvodu velice slabé slupky – brambůrky brzy vysychají a podléhají hnilobě. Vůbec nedoporučuji dlouhodobé skladování ve sklepě, tam vydrží jen několik týdnů a navíc každým dnem ztrácejí jak na váze, tak i na svých účincích. Nejlépe uděláme, když necháme hlízy v zemi a vždy si sklidíme jen to, co během týdne spotřebujeme. Topinambur patří mezi mrazuvzdorné rostliny – hlízy vydrží i minus 30 °C, samozřejmě pod zemí, nikoliv někde na holé půdě. Navíc jim ani mráz neubere na jejich chutnosti a účinnosti, naopak. Uvádí se, že právě začátkem zimy a na jaře je obsah inulinu a ostatních látek nejvyšší.
Využití
Topinambur má v dnešní době všestranné využití – pěstuje se jako krmivářská, potravinářská i jako energetická plodina. Z hlíz se dají v kuchyni připravit nejrůznější pokrmy od studených salátů až po vařené či zapečené topinambury se sýrem. Plně by je měli pro jejich vlastnosti využívat lidé s cukrovkou či nadváhou.
Pro nás chovatele je význam topinamburu jasný. Hlízy předkládáme zejména mladým králíkům těsně před a po odstavu, kdy v tomto kritickém období dochází ke změně střevní mikroflóry a právě účinky topinamburu pomáhají stabilizovat zažívání. Je prokázáno, že takovéto zkrmování mladým králíkům výrazně snížilo stres při odstavu a tím pádem i úhyn u této náchylné skupiny králíků. Sám mohu ze svých zkušeností potvrdit, že topinambury v mém chovu snížily nejen úhyn, ale i počet napadených králíků kokcidiózou a enterokolitidou.
Závěr
Co říci závěrem? Snad jen to, že pěstování a zkrmování topinamburu má pro nás – chovatele králíků – obrovský význam a nemělo by být opomíjeno. Topinambur se se svými pozitivními vlastnostmi nedá prakticky s žádnou jinou okopaninou či pícninou srovnávat a záleží jen na vás, jestli do jídelníčku svých ušáků zařadíte i tuto plodinu. Ať tak či tak, má mise je splněna a já pevně věřím, že vám můj článek dopomůže k co nejvyšší úrodě v nadcházející sezóně. Chovatelům mohu nabídnout na vyzkoušení sadbu bílých topinambur (zašlu poštou). Chovu zdar!
