Hrátky se hříbátky 16.
Příprava ze země
Než si na koně poprvé sedneme, měli bychom se zamyslet nad tím, na co je fyzicky a psychicky připravený, případně jakou přípravu bychom mu mohli ještě poskytnout, než se na něm usadíme.
Pro vlastní bezpečí bychom měli mít na paměti, že kůň musí znát a dobře snášet doteky kdekoliv na těle, a to jak rukou, tak různými předměty. Kůň by se měl naučit rozlišovat pasivní tlak, který má snášet, a aktivní tlak, před kterým má uhnout. Aktivní tlak pozná kůň podle řeči lidského těla – soustředěný pohled, přesné, sebejisté a cílené pohyby jasně koni říkají, že by se měl pohnout. Působit aktivně neznamená být agresivní, naopak klidná sebejistota cvičitele působí mnohem blahodárněji než silové přetlačování. Při dobře zvládnuté práci na tlaku ze země není časem potřeba jít až do fyzického kontaktu, kůň se naučí vyhovět již gestům a náznakům. Máme-li k dispozici ohrazený prostor, můžeme zařadit i práci ve volnosti, která prověří, jak dalece kůň gestům a své úloze porozuměl. Přesto stále procvičujeme i kontaktní povely, kdy kůň uhýbá lehkému tlaku, neboť v sedle budeme na koně působit sedem a holeněmi, na které musí kůň dokázat bez rozrušení reagovat.
Předtím, než na koně nasedneme, bychom mu měli dokázat sdělit, že po něm vyžadujeme pohyb vpřed a v něm zrychlení i zpomalení, pohyb do strany, zastavení a couvání. Je užitečné, pokud kůň zvládne reagovat na slovní povely, protože tím, že se přesouváme koni na hřbet, měníme i způsoby působení na koně. Dotek prstem nebo bičíkem a holení na totožném místě na boku koně není pro koně tím samým povelem, neboť vsedě na koni působíme i svou celkovou vahou, součinností svalů celého těla. Hlasová pomůcka však zůstává stejná.
Přesné působení na koně, srozumitelné sdělování požadavků člověka a zároveň zlepšení koordinace pohybů těla koně můžeme dosáhnout procházením různých labyrintů z kavalet, jejich překračováním, ustupováním nad nimi i kolem nich, obraty nebo couváním ve vymezeném prostoru. Fantazii se při sestavování úkolů meze nekladou, jen by měla mít osoba vedoucí koně na zřeteli, že nejde o to koně přivést naráz do zapeklité situace, ale postupným navyšováním obtížnosti cviků jej naučit různé situace dobře zvládat. Cviky prováděné na určitém typu překážek je vhodné čas od času obměňovat, aby si kůň nezafixoval jen jedno konkrétní provedení, ale aby čekal na svého člověka, jakou variantu překonání zvolí.
Ke zvyšování tělesné kondice koně je možné využívat procházky do přírody. Kdo má v okolí své stáje kopce, může jejich překonávání zařadit jako součást fyzické přípravy koně. I když máte možnost využít jezdeckého koně a mladého koně vedle sebe vést, zkuste si nejdřív trasu i s koněm projít ze země. Získáte tak lepší představu o tom, které úseky jsou pro koně jak náročné – například kamenité nebo blátivé úseky jako jezdec můžete snadno podcenit, neboť zkušený kůň si s nimi hravě poradí, ale pro neznalého koně mohou představovat problém.
Jak před prací v labyrintech, tak před vycházkami do terénu můžeme koně naučit rutině v činnostech, jako je být uvázán, vyčištěn, a časem i nasedlán. Při zvykání koně na sedlo nenechávám na sedle třmeny, aby koně nerušily při manipulaci s ním nechtěnými doteky na bocích. Se sedlem na koni lze provádět všechny dosud procvičované činnosti, dobře padnoucí sedlo koni nevadí a přitom představuje stálou pasivní zátěž. Po skončení vycházky či jiné lekce se kůň opět učí odsedlávací rutině a péči, kterou mu budeme poskytovat po ježdění. O nasedání na koně začínám uvažovat až tehdy, když kůň „mazácky“ vykonává všechny úkony se sedlem na hřbetě.
