Kostarický deník – Pura Vida

Jedeme se usušit do lodge a upřímně lituji našeho řidiče Alonza. S takovou láskou a pílí pečuje o čistotu svého mikrobusu. Na každém odpočívadle leští disky na kolech, čistí okénka, myje podlahu a teď mu do jeho navoněného miláčka naleze deset promáčených a zablácených podivínů čerstvě vytažených z pralesa. Já bych na jeho místě včas ujela. Oběd máme zajištěn v argentinské restauraci a jinak než biftekem z argentinského býka to nemohlo skončit.

Domlouváme se na programu na odpoledne a zvítězila návštěva malé rezervace Ecocentro Danaus. Jedná se o biologickou rezervaci vzdálenou pouhé dva kilometry od města La Fortuna. Na přibližně třech hektarech se procházíme sekundárním pralesem, pozorujeme ptáky (kterých je zde více než 150 druhů), aligátory, lenochody, agutie a v dutině stromu zahlédneme spícího kynkažu. Asi jako největší atrakci tu mají motýlí farmu. Po rezervaci nás provádí mladík, který zde pracuje jako dobrovolník. Jezdí sem každý rok ze Švýcarska, kde má lyžařskou školu. Asi to tu má opravdu rád, protože vlastním tělem chrání malou žabku listovnici, kterou jsme objevili a chceme si ji vyfotit. Jenomže ta malá zelená pokušitelka tvrdě spí a její bodygard nepřipustí ani použití blesku, abychom ji náhodou nevzbudili.

Mají tu také malý obchůdek s výrobky od indiánů kmene Maleku, převážně z balzového dřeva. Takže nakupujeme pár maličkostí a konečně máme jistotu, že jde o výrobky, které pocházejí odsud. Předtím ale musím na sebe nechat navléknout indiánský obleček včetně čelenky z per, takže vypadám jako přerostlá indiánka Maleku s bílou tváří (v mém případě spíš s červenou). Podle toho, jak se indiánům od smíchu třásly pupky, jsem pochopila, jak moc mi to slušelo.