Domácí přípravy 2
Určitému riziku se ani nejpečlivější přípravou vyhnout nemůžete. Kočky mají příliš dobrodružnou povahu a nebezpečí přímo vyhledávají. Třeba se velice rády otírají svým lidem o nohy, čímž se jim pod ně zároveň vydatně pletou. Také nejraději probíhají dveřmi až v okamžiku, kdy se zavírají, a někdy to tak docela nestihnou. Mohutné skoky z výšky či do výšky nemusí vždy skončit podle kočičích dokonalých propočtů, když se jim přimotáte do cesty (nebo naopak uhnete) nebo když na doskočišti číhá skrytá zrada. Ale rozhodně je dobré o možných rizikách vědět a udělat vše pro jejich minimalizaci.
Péče o srst a drápky
Chcete-li dlouhosrstou kočku, připravte se na denní česání jejího kožíšku hřebenem a kovovým kartáčem. Jinak se srst v podpaží, v mezinoží a na břiše (tam, kde se při pohybu třou chlupy o sebe) slepí a zplstnatí. Česání je pak pro kočku bolestivé a hřeben se může stát její i vaší noční můrou. Krátkosrstým kočkám stačí vykartáčovat kožich jednou týdně, jen v době výraznějšího línání každý den. Kupte si k tomu měkký žíněný kartáč a před použitím jej navlhčete vlažnou vodou. Kotě bude mít podobný pocit, jako když ho umývala máma, a ohromně se mu tím zavděčíte: Zbavíte jeho srst odumřelých chlupů, které by jinak spolykalo, příjemně je ochladíte a promasírujete kůži na celém těle. Přitom si hned všimnete případných travních osin nebo kuliček svízele, poranění nebo parazitů. A co je obzvlášť důležité – takové jemné kartáčování s pohlazením a vlídným slovem je přímo balzámem na kočičí duši. Kotě vám vřele poděkuje vydatným otíráním tváří a hlasitým předením, a to zas určitě udělá dobře na duši vám.
Kočičí drápky jsou sice zatažitelné, ale když přerostou, zachytávají se o koberce, záclony i o vaše oblečení, a při hře vás kočka může ošklivě poškrábat. Pořiďte si proto ostré kleštičky a odmalička učte koťata zůstat chvilku v klidu a nechat si prohlédnout, popřípadě zkrátit drápky. Nejde to většinou najednou a neobejdete se bez pomoci dalšího člena rodiny, který kočičku náležitě zabaví. Stačí ostříhat v klidu drápky na jedné tlapce, vydatně kočku pochválit a odměnit nějakou lahůdkou, a druhý den pokračovat. Stříhejte jen zahnutou špičku, abyste kočku neporanili.
Vedle vaší manikúry bude kočka potřebovat několik škrabadel, svisle i vodorovně umístěných, kde se o své drápky bude starat sama. Je možné je zakoupit v chovatelských potřebách nebo vyrobit doma např. z dřevěné desky potažené kouskem hladkého koberce. Tyto nezbytné rekvizity slouží jednak k odstraňování odumřelé vrchní rohové vrstvičky drápků, ale také k umístění pachových a vizuálních značek. Mezi polštářky na tlapkách má totiž kočka potní a pachové žlázky, jejichž sekret ulpívá na škrabadle. Škrábáním vzniknou na povrchu škrabadla rýhy. Jejich hloubka a výška, ve které je kočka umístí, svědčí o její síle a velikosti. Takže každá cizí kočka, která by se náhodou ochomýtla kolem škrabadla, hned ví, jak velký a silný je obyvatel označeného území.
Zajímavým bytovým doplňkem může být tzv. kočičí strom, který má kromě škrabadel v podobě sloupků omotaných sisalovým provazem také odpočívadla, pozorovatelny a tunely. Jen jej dobře upevněte, aby odolal kočičímu řádění. Na malé kotě dohlížejte, aby se nedostalo na místo, odkud nebude umět slézt a hrozil by mu pád.
Hračky
Nekupujte předem příliš mnoho hraček. Počkejte si, co vaše kotě bude nejvíce lákat. Bývají to textilem potažené gumičky do vlasů, uzávěry od PET lahví, korkové špunty a další poklady, které si samo někde najde. Ale určitě mu uděláte náramnou radost vlněnou bambulkou nebo střapcem na šňůrce, vějířkem složeným z novinového papíru a uvázaným na klice, papírovými kuličkami, provázkem na prutu (udičkou). Až podle toho, jestli vaše kotě projeví sklony k aportování, nebo bude raději dlouho číhat a připravovat bleskový výpad, nebo se bude trpělivě snažit vydolovat zapadlou kuličku ze škvíry, můžete začít vyrábět a nakupovat hračky, které budou jeho vlohy rozvíjet a se kterými si vyhraje jak samo, tak společně s vámi.
Téměř každou kočku potěšíte kartonovými krabicemi. V některých může „bydlet“ (je s podivem, do jak maličké krabice se kočka dokáže nacpat), do jiných jí schovejte nějaké dobroty, maličké míčky nebo plyšové myšky a prořízněte v bocích a ve víku díry tak akorát velké na prostrčení kočičí tlapky.
Náruživému lovci zkuste hodit míček do vany (samozřejmě bez vody). Když ho pacičkou postrčí po šikmé stěně vany nahoru, sám se skutálí zpátky. Kuličku nebo bambulku uvázanou na provázku můžete také přikrýt starým ubrusem a zpovzdáli za provázek maličko zatahat. Uvidíte, jak rychle vzbudíte kočičí pozornost.
Nedávejte však kočce mnoho hraček najednou a nenechávejte je volně ležet. Brzy by ji omrzely. Po hře je vždy ukliďte a vyměňte za jiné. Jen tak budou pro ni stále atraktivní.
Kontrolujte, zda jsou hračky neporušené a neodlamují se z nich malé částečky nebo nevypadává výplň. Pokud dáte kočce na hraní provázek, mějte ji pod dozorem, aby jej (nebo jeho část) nespolkla.
Nikdy neučte kotě hrát si s vašima rukama nebo nohama. Kočku náramně baví lov, dokud se její kořist pohybuje. Proto ulovené myšky, ptáčky nebo můry dlouho mučí a šťouchá do nich tlapkou, aby se pohnuli a mohla je s novou vervou lovit. Vaše ruka či noha je teplá a velmi živě reaguje na zatnutí kočičích drápků. Každé vaše ucuknutí však povzbudí kočku k dalšímu útoku. A když přidáte plácnutí nebo odhození kočky, je to pro ni výzva k boji na život a na smrt. Kočka totiž každou hru bere naprosto stejně vážně, jako kdyby šlo o skutečný lov nebo boj.
Potřeby na vycházky a cestování
Bydlíte-li v zahradní čtvrti a máte-li hodné sousedy, možná se rozhodnete dopřát vaší kočce volný výběh. Měla by však mít stále přístup ke svým miskám, skrýším a záchodkům. Abyste jí nemuseli dělat vrátného, namontujte do domovních dveří kočičí dvířka. Dělají se v mnoha provedeních, některá se dají připevnit i na prosklené dveře na terasu nebo do okna. Existují i dvířka se čtečkou čipů, která nepustí do domu cizí kočku.
Někteří majitelé dávají venkovním kočkám na krk obojek s fosforeskující barvou, aby je při náhodném přebíhání ulice dobře viděli řidiči. Jiní se zase snaží ochránit ptáčky tím, že kočce pověsí na obojek rolničku. Pro snazší návrat domů při zaběhnutí mívají kočky na obojku adresu a telefon majitele. Já jsem při volném výběhu zásadně proti všem obojkům! Kočky podlézají a přelézají drátěné ploty, šplhají a skáčou po stromech, plíží se podrostem. Tam všude se může obojek zachytit, kočka bezmocně uvízne a v takové pasti pak dlouho umírá.
Bezpečnější alternativou volného výběhu jsou venkovní voliéry. Měly by být umístěny tak, aby tam bylo slunné místo i stín. Nejlepší je, když je ve voliéře strom, který poskytne kočce možnost šplhat a pozorovat svět z výšky. Zároveň tam musí být budka, nejlépe na vyvýšeném místě, do které nefouká a neprší. A samozřejmě záchodky, misky s jídlem a vodou, hračky. Ale vše musí být důkladně oploceno a zastřešeno, kočka využije k útěku každou skulinu.
Viděla jsem i kočky uvázané za postrojek na šňůře venku na zahradě, a byly docela spokojené. Kolík se šňůrou jde zapíchnout pokaždé někam jinam a kočka tak může pomalu okusit taje celé zahrady. U této varianty mne však děsí riziko, že se kočka do šňůry zamotá nebo na ní zůstane viset a ublíží si. Pokud tedy chcete kočku venčit takovýmto způsobem, měli byste ji mít stále pod dohledem.
Někteří majitelé vodí svou kočku na procházku na vodítku podobně jako psa – obvykle jen na zahradu, ale jsou i takoví, co si troufnou na ulici nebo do parku. Na klidnější procházky se hodí pořídit kočce postrojek a lehoučké vodítko, v hodně rušném prostředí doporučuji zajistit kočku ještě obojkem a druhým vodítkem. Připravte se však na to, že kočka nebude venku běhat jako pes. Je od přírody založena docela jinak: Nerada se pohybuje po otevřeném prostoru, raději se plíží křovím nebo podél zdi, ukrývá se, dlouho pozoruje okolí a vyhodnocuje nebezpečí. Když nazná, že je ohrožena, snaží se skrčit a schovat, vyskočit nebo vyšplhat do výšky, popřípadě prchá tam, kde tuší nějakou skrýš. Proto jsou kočky na ulici či v parku spíše výjimkou – není to žádný požitek dělat jim na procházkách doprovod. Užitečnou pomůckou může být speciální kočárek pro kočky, který je zasíťovaný tak, aby kočka viděla ven, ale sama nebudila velkou pozornost a nemohla utéct. Tam ji schováte a bezpečně a rychle se přesunete na místo, kde není v dohledu žádný volně pobíhající pes.
Ať už budete chtít vaši kočku vystavovat, jezdit s ní na dovolenou či na víkendovou chalupu, nebo ji jen občas povezete k veterináři, zvykejte ji už v útlém věku na přepravku. Může být plastová s měkkou podložkou na dně – ta se dobře udržuje v čistotě a je stabilní, pevná a odolná. Některé kočky však raději cestují schované v měkčím „tunelu“. Pro ty se hodí cestovní tašky z vyztuženého snadno čistitelného materiálu s pevným dnem a větrací síťkou. Po cestě mějte kočku pod kontrolou. Některá se ze strachu a nervozity pomočí nebo pozvrací. Berte proto s sebou náhradní savé podložky, aby byla kočka stále v čistotě a pohodlí. Do přepravky jí dejte pro jistotu obojek nebo postrojek s vodítkem. Nevíte, kdy budete muset vystoupit a kočku z přepravky vyndat – ať je zajištěna před útěkem. Nikdy nevozte kočku v autě volně nebo na klíně!
Ačkoli u nás zatím není běžné kočky (kromě výstavních a chovných jedinců) označovat mikročipem, moc se za to přimlouvám. Budete tak mít větší naději, že se vám zaběhnutá kočička vrátí, dostane-li se do útulku, popřípadě ji poraněnou donesou hodní lidé k veterináři. Přispějete tím také k naplnění ušlechtilé myšlenky „Každé domácí zvíře musí mít svého majitele, za každé zvíře musí být někdo zodpovědný“.
A když jsme u té zodpovědnosti: Sjednejte vaší kočce pojištění. Pojistit se dají úrazy a onemocnění, aby vás pak nezaskočil účet za osteosyntézu nenechavé tlapky, ale také odpovědnost za škody způsobené kočkou (to se může hodit zvláště v sousedství chovatele okrasných ptáků …).
(Z knížky MVDr. Hany Žertové Od kotěte ke kočce.)
