Základy králíkářství v otázkách a odpovědích – VIII.
Dá se to přirovnat k pomyslné pyramidě, kdy zdravotní stav je základnou pyramidy, mezipatra pyramidy tvoří vliv např. výživy, ustájení atd. a vrchol pyramidy představuje výsledný užitek (účel). A pokud jsou tyto základy špatné či jsou narušeny, tak je logické, že výsledný efekt bude vždy horší. V jednotlivých třech dílech si proto stručně představíme ty nejčastější infekční (nakažlivé) nemoci králíků a systém jejich základní prevence.
Jaká jsou nejčastější virová onemocnění králíků a jak jim předcházet?
Viry jsou nebuněčné mikroorganismy. Jejich velikost se pohybuje v řádech desítek či stovek nanometrů. Jedná se o mikroorganismy, které se množí (tzv. replikují) pouze v přítomnosti hostitelských buněk. Výsledkem jejich cyklu je lýza (rozpad) hostitelské buňky a uvolnění nových virionů, které jsou schopny napadnout další buňky hostitele. Obvykle mají velkou schopnost se šířit a vyvolávat tak onemocnění na větším území. Většina druhů virů má tzv. afinitu k určitým tkáním či orgánům, jiné viry se množí v celém organismu. U králíků jsou nejznámější vir myxomatózy králíků a vir králičího moru.
a) Myxomatóza králíků
Myxomatóza se řadí k nejznámějším virovým nemocem králíků a její podoba (projevy) je poměrně hodně zakořeněna v mysli chovatelů laických i organizovaných. Jedná se o akutní horečnaté onemocnění králíků, které dokáže způsobit v chovu velké ztráty, především přímého charakteru, tj. úhyn králíků. Původcem onemocnění je vir myxomatózy králíků z čeledi Poxviridae (viry s DNA). Nemoc sama má velmi dlouhou a bohatou historii – jako první se nemoc vyskytla již v roce 1896 v jihoamerické Uruguayi. Často je známá pozdější panzootie myxomatózy v Austrálii, kde svého času vyhubila většinu přemnožených králíků divokých. Na našem území je myxomatóza známa od roku 1954. Vir se šíří přímo (nakažení přímým kontaktem od nemocných zvířat), ale i nepřímo – především krevní cestou prostřednictvím krev sajícího hmyzu, případně inhalačně. V našich podmínkách se jedná především o přenos prostřednictvím komárů jako přenašečů onemocnění. Inkubační doba (tj. doba od nakažení do projevu klinických příznaků) se pohybuje od cca 4 do 14 dní. Specifickým klinickým příznakem myxomatózy je tvorba tzv. myxomů (tvrdých uzlovitých struktur) v podkoží – zejména v okolí očí, uší, nosu, úst a zevních pohlavních orgánů. Je výrazný otok hlavy (tzv. „lví“ hlava) se zánětem spojivek. K tomuto se přidávají nespecifické klinické příznaky, jako např. apatie, horečka, nechutenství a s tím spojené trávicí potíže apod. Králík hyne po asi jednom týdnu na udušení – otok dýchacích cest. Tyto specifické a výrazné klinické projevy byly známé především v minulosti. V současné době se rozlišuje hned několik forem myxomatózy podle intenzity klinických příznaků. V současnosti se myxomatóza projevuje spíše v lehčí klinické formě a relativně větší podíl infikovaných králíků přežije. Myxomy se často vyhojí, ale zůstanou po nich kožní léze, kde již srst většinou nevyroste. Případní výstavní jedinci jsou tak exteriérově znehodnoceni. V rámci diagnostiky nemoci se orientujeme především podle anamnézy (např. stav epizootologické situace v regionu, očkování zvířat, kontakt králíků apod.) a předně podle klinických příznaků. Naděje na úspěšné vyléčení nakažených králíků je minimální. Prevence onemocnění spočívá především v důsledné vakcinaci králíků. Existuje více vakcín proti myxomatóze a podobně i více způsobů aplikací. Vždy je potřeba dodržet vakcinační schéma udávané výrobcem očkovací látky v příbalové informaci. Myxomatóza není přenosná na člověka.
b) Králičí mor (králičí hemorrhagické onemocnění – RHD)
Králičí mor je velmi závažnou, rychle probíhající nakažlivou chorobou králíků, která vede ve většině případů k úhynu postižených králíků. Původcem onemocnění je virus králičího moru (často zkratka RHDV, případně RCD). Jedná se o virus z čeledi Caliciviridae, což jsou viry s RNA. Vir je velmi odolný vůči pH, teplotě i chemickým dezinfekčním látkám. Tento virus napadá pouze králíky divoké, resp. domácí. Poprvé byl králičí mor zaznamenán v roce 1984 v Číně. Na území Československa se objevil o čtyři roky později, a znamenal tehdy dokonce zrušení tehdejší Celostátní výstavy mladých králíků. Zahraniční literatura uvádí, že šíření nemoci bylo tehdy tak rychlé, že v jistých evropských státech znamenala infekce obrovské problémy v populaci jak u volně žijících, tak i u domácích králíků. Virus se šíří jak přímým kontaktem s nakaženými králíky, tak i nepřímo – např. oděvem ošetřovatele, krmením, chovatelskými pomůckami, případně i vzduchem. Onemocnění má velmi krátkou inkubační dobu (hodiny až několik dní) a jsou známy tři formy – perakutní, akutní a mírná forma. V patogenezi je známo, že se virus replikuje přednostně v buňkách jater. Způsobuje nekrotický zánět jater, často spojený s nekrózou sleziny. Virus dále způsobuje také krváceniny v různých orgánech. Při perakutní formě RHD je úhyn velmi rychlý a často nečekaný (např. večer králíci nejeví žádné příznaky a ráno je nalezneme uhynulé). Průvodními příznaky jsou také horečka, křeče, kolaps a často i krvavý výtok z nosu. Úhyn nastává v důsledku oběhového či jaterního selhání. Diagnostika je založena na anamnéze, klinických projevech a zejména pitevním nálezu. Proti králičímu moru neexistuje léčba. Obrana chovu tedy spočívá především v důsledné prevenci, resp. vakcinaci králíků. Na našem trhu je několik vakcín od tuzemských či zahraničních výrobců. Králičí mor není přenosný na člověka. Závěrem bych uvedl, že detailnější informace o myxomatóze a králičím moru mohou zájemci nalézt v příslušné odborné veterinární literatuře.
Nutno poznamenat, že vakcinaci provádí pouze veterinární lékař. Věk pro první očkování a délka chráněnosti proti onemocnění jsou uvedeny v příbalových informacích u konkrétních vakcín. Rozhodně je vhodné a doporučitelné provádět toto očkování – již několikrát jsem byl svědkem, kdy chovatel nechtěl vynakládat prostředky na vakcinaci, a posléze mu uhynula většina chovu na jedno z výše uvedených onemocnění. Právě prevence by měla být vždy na tom prvním místě.
