Sojkovci v našich voliérách

Většina chovatelů měkkožravých ptáků dnes nostalgicky vzpomíná na doby teprve nedávno minulé, kdy byli sojkovci a timálie zcela běžně a za velmi přijatelné ceny dováženi do České republiky. Mnoho druhů sojkovců k nám pravidelně přivážela Farma Aves a timálie čínské a timálie stříbrouché byly často nabízeny i v městských obchodech se zvířaty. Tyto doby jsou nenávratně pryč a zástupci čeledi timáliovití patří dnes nejen u nás, ale i v celé Evropě k nejvzácněji chovaným ptákům.

K tomu, co způsobilo tuto situaci, vedlo hned několik důvodů. Hlavním důvodem byla jedno výrazné specifikum českého chovatelství. Čeští chovatelé vždy inklinovali zejména k pestře zbarveným a na první pohled líbivým ptákům. Až na několik málo druhů (např. Timálie čínská, sojkovec jihočínský) timáliovití tuto podmínku nesplňují. Druhým důvodem byla paradoxně nízká cena pohybující se v řádech stokorun. Chovatelovy náklady na každé úspěšně odchované mládě tuto cenu několikanásobně převyšovaly a i vzácně odchovávaní ptáci byli v podstatě neprodejní.

Dalším důvodem bylo určení pohlaví, které je u drtivé většiny sojkovců a timálií nutné provést analýzou DNA nebo endoskopií. Ta byla ještě před pár lety jedinou možností a její cena opět převyšovala cenu nakupovaného jedince. Většina vzácných druhů sojkovců a timálií, které byly přivezeny do naší republiky, pak skončila u chovatelů na západ od našich hranic. Jen malá část byla umístěna do voliér našich chovatelů. Slovo umístěna asi nejlépe vystihuje situaci, neboť drtivá většina sojkovců a timálií plnila jen funkci společníků okrasných bažantů. Řada chovatelů tak po mnoho let držela „v páru“ dva samce nebo dvě samičky či dva jedince různých druhů.

Jen několik málo skutečných chovatelů se zajímalo o podmínky chovu těchto ptáků a snažilo se o jejich hnízdění. Několik druhů se jim podařilo i úspěšně odchovat. Odchovaní ptáci však nemohli svou cenou konkurovat ptákům z odchytu a nebyl o ně žádný zájem. To odradilo i hrstku těch skalních chovatelů. Tito sojkovci a timálie tak postupně vyhynuli nebo v lepším případě skončili také u našich západních sousedů.

Situace se zcela dramaticky změnila v roce 2003, kdy došlo k zákazu dovozu ptáků do EU. Někteří chovatelé specializující se na hmyzožravé a měkkožravé ptactvo a kurátoři ptáků několika evropských zoologických zahrad a ptačích parků začali od chovatelů v západní Evropě vykupovat zbývající kusy sojkovců a timálií pocházejících z velké většiny ještě z odchytu a přežívající léta v mnohdy velmi nevhodných podmínkách voliér pro bažanty či kachny. Tito „chovatelé“ si rychle uvědomili cenu těchto ptáků a ta se v podstatě ze dne na den zdesetinásobila.

Dnes se cena sojkovců a timálií nepohybuje ve stokorunách, ale v tisících a u mnoha druhů i v desetitisících korun. U některých druhů se cena vyšplhala až na několik tisíc eur za pár. A tady nastupuje další paradox. Takto vysoká cena a nedostupnost některých druhů jako magnet přitahuje určitou sortu „chovatelů“, kteří chtějí tyto ptáky vlastnit. Mnoho sojkovců tak dnes nekončí mezi kachnami, ale opět u nezkušených chovatelů a pro změnu v nevhodných voliérách postavených původně pro papoušky. O budoucnosti sojkovců a timálií v evropských chovech lze i přes veškerou snahu a úzkou spolupráci vybraných soukromých chovatelů, ptačích parků a zoologických zahrad úspěšně pochybovat. Zákaz importů, malá chovatelská základna, čím dál užší příbuzenská plemenitba, zařazování stále většího počtu uměle odchovaných jedinců do chovu a s tím spojená neschopnost ptáků odchovávat mláďata přirozeným způsobem povedou k tomu, že časem tyto nádherné, inteligentní a chovatelsky velmi zajímavé ptáky v evropských voliérách už nespatříme.