Měkkožraví chovanci našich voliér, Pěvci (Passeriformes), Krkavcovití (Corvidae) 8
Straka modrá (Cyanopica cyanus)
Systematika straky modré není dosud ještě zcela vyřešena. V některých, převážně starších, publikacích najdeme rod Cyanopica uváděn jako monotypický a samotný druh C. cyanus je pak rozdělován do dvou poddruhů. Prvním je východoasijská straka modrá (C. cyanus cyanus) a evropská straka modrá (C. cyanus cooki). Dle současných analýz však nejsou poddruhy, ale samostatnými druhy. V novějších publikacích tak najdeme straku modrou (C. cyanus) a straku iberskou (C. cooki) obývající Iberský poloostrov, tedy Španělsko a Portugalsko. Ať tak či tak, pro popíratele evoluce se jedná o její krásný příklad. Kdysi tato straka musela obývat prakticky celý jižní pás palearktické podoblasti. Na tak velké ploše samozřejmě musela vytvářet řadu poddruhů. Vlivem klimatických změn se poté udržela jen v přímořské západní a východní hranici palearktu a z těchto dvou dalece oddělených populací pak vznikly dva nové druhy.
Jelikož je ale u nás chována pouze asijská C. cyanus, vraťme se zpět k ní. Najdeme ji ve velké části Číny, v Koreji, Japonsku a severně zasahuje až do Mongolska. Zde obývá různé typy jehličnatých (převážně borových) a listnatých lesů, samozřejmě včetně parků a zahrad.
Jedná se o společenského ptáka, který v rodinných skupinách hledá i potravu. Při jejím hledání se shlukují jednotlivé rodinné skupiny, a tvoří tak hejna až o 70 ptácích. Největší hejna pak tvoří po hnízdění a během zimy.
Její potravou jsou v přírodě především žaludy a semena borovic, které silně doplňuje bezobratlými. Další částí její stravy jsou pak bobule a jiné měkké plody. V městských oblastech pak také vyhledává lidské odpadky.
Hnízdí většinou v řídkých, otevřených koloniích, kdy je na každém stromě pouze jedno hnízdo. Do něj samice snáší 6 až 8 vajec, která jsou inkubována 15 dní.
Chov v lidské péči
Straka modrá je v lidské péči jedním z nejpopulárnějších druhů krkavcovitých pěvců. Rozmach jejího chovu nastal především v posledních letech, kdy naši soukromí chovatelé získali snadnější možnost jejího získání, především z odchovů zoologických zahrad.
Pro chov samotný se nejedná o příliš náročný druh, odchov už vyžaduje jisté zkušenosti. Pro její chov nám nejlépe poslouží venkovní, hustě zarostlé voliéry s možností záletu do místa bez větru a deště. Temperování v zimě není nutné, tento druh bez problémů naši zimu přečkává. U voliéry se pak snažíme vytvořit kousek „jejího“ přirozeného biotopu. Nejedná se o zásadní či nutnou věc, ale nejen mému oku lahodí, když vytvoříme voliéru podobnou expozicím zoologických zahrad, což není v dnešní době nic obtížného, ani výrazně drahého. Za úplný vrchol pak považuji, když voliéru osadíme i rostlinami alespoň přibližně z oblasti výskytu ptáka. Věřte mi, vidět hejnko strak modrých proplétající se metasekvojemi, asijskými borovicemi a vrbami, to vše dole obohacené o bambusy a východoasijské byliny a keře, se nedá porovnat s držením těchto (a vlastně jakýchkoli) ptáků v holých voliérách s pár větvemi.
Ke krmení straky modré zvolíme jak rostlinnou, tak živočišnou část. Milují velkou řadu druhů ovoce a bobulovin, samozřejmostí jsou pak granule a měkké směsi určené pro měkkožravé. Krmení je vhodné obohatit vařenou rýží. U živočišné složky také vybíravé nejsou. Z živých bezobratlých a obratlovců vezmou téměř cokoli, co má vhodnou velikost. Můžeme tak nabízet zophobasy, cvrčky, šváby, drobné rybky, myší holata apod. Doplnit můžeme vařeným vejcem, tvarohem, tofu, kuřecími srdíčky a granulemi, nejlépe kočičími. V době odchovu pak musíme zvýšit příděl živé potravy, nejlépe myších holátek apod. Jejich nedostatek totiž může být silným důvodem k neúspěšnému odchovu, i když zkušenosti mohou být rozdílné.
Chov s jinými druhy ptáků je možný, ale stejně jako u ostatních krkavcovitých komplikovaný. Jiné druhy ptáků by měly být podobné velikosti. Největší problém společného chovu je hnízdění jiných druhů, kdy se vejce či mláďata těchto druhů mohou stát stračím obědem. Uvedu například zkušenosti z ostravské zoo, kde chovají straky modré ve dvou typech voliér. Chovný pár je chován samostatně v zázemní voliéře, zde tedy problémy nehrozí. Větší hejno mladých jedinců odchovaných v zoo je pak k vidění v expoziční části, v jedné z voliér komplexu „Ptáci Tibetu a Číny“. Zde jsou chovány společně s převážně mokřadními druhy ptáků, konkrétně se zástupci vrubozobých (Anseriformes), dlouhokřídlých (Charadriiformes) a brodivých (Ciconiiformes).
Aktuálně jsou tedy chovány v několika našich zoo a stále více také u soukromých chovatelů.
