Začínáme s holubářstvím – 7. díl, Holubi tvaru

Volbu chovaného plemene není vhodné příliš odkládat, neboť ke každému patří specifické nároky prostorové, na vybavení holubníku, velikost budníků a hnízd, složení krmné dávky, vedení chovné sezóny a její načasování, v neposlední řadě se liší i „množstvím“ chovatelské péče a nároky standardu k dosažení ideálu. Všechny tyto a mnohé další atributy musí mít začínající holubář na vědomí, než se rozhodne pro plemeno, které by mu všestranně vyhovovalo a kterému může poskytnout ty nejlepší podmínky.

Jak vlastně holuby dělíme?

Již v dávné historii byla snaha dělit holuby do skupin podle hlavních plemenných znaků. Ustálily se tak skupiny holubů letově dovedných (letáků – rejdičů), užitkových (nyní tvaru), voláčů, racků a několik dalších, které se postupně vyvíjely a měnily. Moderní vzorníky, při současných poměrně dobrých znalostech holubářství ve světě, dělí holuby asi do deseti skupin. Ani toto dělení nemůže být explicitní, neboť některá plemena vykazují znaky dvou a více skupin. Také se setkáváme se zástupci plemen, třeba ze skupiny rejdičů, která jsou začleňována do jiných skupin z neznalosti jejich historického vývoje. Vzhledem k náročnosti tematiky volby plemene představím v seriálu postupně nejznámější plemena z jednotlivých skupin, z nichž si každý zájemce určitě vybere. První přichází na řadu holubi tvaru a není to náhodou. Česká republika, ale též Francie nebo Maďarsko, podobně jako USA, patří k zemím, kde je umístěno respektované centrum šlechtění holubů tvaru. Původní užitkoví holubi střední velikosti, vyznačující se polařením, při kterém se živili převážně sami a chovateli poskytovali množství mláďat k jatečným účelům, se transformovali na osvalenější, mohutnější, tvarově dokonalejší, v postojích a hrudi širší, ve stavbě těla hlubší a délce větší moderní formy. Užitkovost by měla být zachována, letové předpoklady rovněž, ale i zde vlivem převažujícího chovu ve voliérách došlo k mnoha změnám. Vzorníky řadí mezi holuby tvaru některá plemena vzniklá na bázi poštovního holuba. Není to zcela neodůvodněné, ale skupina těchto plemen je již tak silná, že si zasluhuje vlastní určení. Dále je snaha do této skupiny začlenit „dlouhokřídlé“ rejdiče, převážně se vyznačující střemhlavým způsobem letu, jako jsou swiftové. Tato skupinka poměrně dlouhých rejdičů nevšedního zbarvení, která je v ideálním prošlechtění až krátkozobá, samozřejmě patří mezi letově dovedné rejdiče, proto ji blíže představím až při pojednání o této skupině. Stejně tak i homery a lalůčkovitá plemena. Silné znaky holubů tvaru vykazují slepičáci, zvláště pak značně rozšířený king. Holubům tvaru poskytujeme stravu se zvýšeným podílem luštěnin a případně i kvalitní kukuřice, neměl by chybět ječmen, který je u tak velkých holubů nezbytný svými dietetickými hodnotami a vyšším podílem vlákniny. Některá plemena vyžadují hlubší a větší hnízda, stejné platí o budnících. Hnízdění začínáme brzy, abychom získali mohutná holoubata. Letové předpoklady se velmi různí, lehčí plemena jsou výtečnými letci, u nejtěžších platí opačné konstatování.

Jaké holuby tvaru u nás chováme?

Začít bych měl představením národních plemen užitkových holubů, které tvoří velmi silné kvarteto. Nicméně si myslím, že po seriálu o českém holubářství, který nedávno ve Fauně doběhl, by si tato tematika zasloužila určitou střídmost. Uvedu též některé nedostatky, na které by se měli začínající holubáři zaměřit. V barvě a lesku nejkvalitnějším a celkově nejprošlechtěnějším holubem tvaru na světě je moravský pštros. Kombinace pštrosí kontrastní kresby (nejtmavší varianty) s intenzivním zbarvením (podpořeným účinky genetických faktorů smoky a dirty) a důrazem na lesk a svit přivedla naše plemeno na samý vrchol šlechtění. Plemeni sluší poněkud zkrácený širší zobák, živě červené oči, širší hlava s vyšším čelem a plynule spadajícím záhlavím, z hlediska tvarových jsou nejkrásnější jedinci s pozvednutou hrudí, menšími a dobře tvarovanými křídly, hlubokou postavou, která předstupuje před a hlavně pod křídla (vedle kulatého začíná koexistovat i mírně kvadratický tvar). Výška a šířka postoje je středního utváření, opeření utažené. Všechny rázy pštrosa bychom měli držet v otevřených voliérách nebo jim poskytovat přímo volný prolet, neboť jen tak docílíme kvalitního živě červeného zbarvení očí, u předmětných rázů pak červených obočnic a červeného (prokrveného) vybarvení kořene zobáku. Kdo dostatek sluníčka poskytnout nemůže, měl by přemýšlet o jiném plemeni. Nároky z hlediska šlechtitelského jsou velké, úprava kresby před výstavami zpravidla nezbytná. Naučí ji zkušený chovatel. V ostatních ohledech se jedná o nenáročné plemeno, což platí též o dalších národních holubech tvaru. Tvarově nejbližším je benešovský holub, který tvoří jednobarevnou alternativu, při které velmi ochotně přebírá barevnost, lesk a svit právě od pštrosa. I zde se musíme zaměřit na tvar a klenbu hlavy a ujednocení typu mezi jednotlivými rázy. Letové a především užitkové vlastnosti jsou výborné, proto se dodnes užívá jako chůvka náročnějších holubů. K nejlehčím plemenům tvaru patří prácheňský káník, který je představitelem nejsvětlejší varianty pštrosí kresby. I on má zachovány typické české znaky, projevující se ve snaze o co nejživější zbarvení očí, obočnic a zobáku, která spolu s výbornou klenbou a šířkou hlavy, širší, kratší a hlubší postavou tvoří velmi ladný celek. Vedle výstavního využití nabízí produkci velkého počtu poměrně osvalených holoubat, která bývají mnohými chovateli kulinářsky zpracovávána. Původně barevný holub slezský barevnohlávek vlivem cíleného šlechtění od druhé půle 20. století patří k lehčím zástupcům holubů tvaru. Osvalená protáhlejší postava dává vyniknout mimořádně kvalitnímu opeření, při atraktivní kresbě barevnoocasého barevnohlávka. Pro vynikající letové parametry a ostražitost, která ho chrání před mnohými útoky opeřených predátorů, se jeho chov uplatní všude tam, kde jsou při volném chovu holubů velké ztráty. U nás asi nechovaný brivský barevnohlávek (ofic. černohlávek) je představitelem francouzského holubářství, které je na chov užitkových holubů zaměřeno již od středověku. Řadu tamních plemen zde záměrně nejmenuji, neboť u nás nejsou chována a ani v zemi původu nejsou příliš vystavována. Chov nynějších holubů tvaru byl ve Francii výsadou šlechty a stal se zdrojem blahobytu pro snadné získání levného masa (při polaření nevznikaly žádné náklady na chov). S brivským barevnohlávkem černým a modrým se v posledních letech setkáváme velmi pravidelně v Německu, kde ho zdobí typické celošupinaté zbarvení. Mohutnost a ladnost, delší nohy a krk, nenáročné barevné rázy, to jsou znaky gierského holuba, který se u nás již zabydlel. Veliký, ale tvarem hlavy jednoduchý holub má výborné užitkové vlastnosti. Se zcela jinou stavbou těla se setkáváme u karnó, který je velmi krátký, poměrně vzpřímený a dobře osvalený. V otázce zbarvení jsou povoleny varianty s bílým hřbetem a rozetami v křídlech. Dříve patřil koburský skřivan k nejrozšířenějším zástupcům skupiny. Mohutný a poměrně dlouhý holub, vyskytující se pouze v několika rázech na stříbřitém zbarvení, je dosud velmi vděčným a nenáročným chovancem. Ačkoliv vzorník neklade na některé jeho znaky zvláštního důrazu, většinu výstav vyhrávají i zde jedinci s širší hlavou a zobákem, dostatečně široké a hluboké hrudi, se spíše zkrácenou zadní partií. V posledních letech se u nás velmi rozšířili košoa, původně jako chůvy pro velké voláče. Nyní tvoří již zcela svébytné výstavní plemeno, které může zdobit půlměsíc na hrudi a pestrá paleta projevu bronzového a toy stencil faktoru, který vyvolává v intenzivním i rozředěném založení různé modifikace vzorků v křídelních štítech, které označujeme jako bronzové, sírové, růžové či bílé. Ačkoliv je i tento holub poměrně dlouhý, vždy by měl být též dostatečně hluboký a osvalený. Na to nesmíme nikdy u holubů tvaru zapomínat a při hodnocení kvality a zařazení do chovu hodnotíme tyto znaky pohmatem. Vedle líbivého zbarvení se vyznačuje značnou spolehlivostí při odchovu. V Německu rozšířenou variací na téma užitkového holuba je mittelhäuser, mohutný, vyšší, v plemenných znacích hlavy naprosto nenáročný představitel solidně stavěného plemene. U nás hojně chovaný kalifornský holub není dokonce uznán ve sborníku standardů, neboť je chován výhradně k účelům užitkovým nebo jako chůva pro náročnější plemena. Dovede vychovat současně i tři podložená mláďata a ani při hnízdění není teritoriální, tedy jednotlivé páry mohou hnízdit doslova vedle sebe, aniž by to mělo vliv na zdárný průběh hnízdění. Převážné bíle zbarvené kalifornské holuby doplňují červenopruzí a vzácně i jiné rázy. Z jiného soudku jsou nejzdobnější plemena tvaru, jejichž zevnějšek zkrášlují pernaté ozdoby, ovšem často na úkor tzv. užitkovosti. Řadíme sem zejména holuba buga, který je kreslený, bohatě rousný, s lasturovitou chocholkou zakončenou růžicemi a dostatečně mohutný. Je národním plemenem Maďarska, takže není potíž ho kdykoliv dovézt. U nás velmi oblíbený lahore je synonymem nádherné a náročné kresby, vynikající klenby hlavy, dostatečné šíře hlavy a zobáku, při hustém, středně dlouhém rousu a poněkud delší zadní partii. Přes spolehlivost v odchovu, přítulnost, nebojácnost a krásu tohoto plemene, může některým začátečníkům vadit nutnost předvýstavní úpravy jeho kresby a poměrně nevyrovnané odchovy v kvalitě kresby i barvy očí. Ohromným holubem a mimořádným zástupcem skupiny je velmi zdařilý maďarský obr, kterého doprovází lasturovitá chocholka a pěkný rous při poněkud volnějším opeření. Podobným „obrem“ je montaubánec, který je ovšem hladkonohý. U některých jeho rázů se setkáváme s krásnými červenými obočnicemi, u jiných jsou jen načervenalé. Náročnost šlechtění spočívá ve tvaru chocholky, která často není vlivem zušlechťovacího křížení s římany žádoucí šíře a kvality. Dále se setkáváme s příliš volným opeřením, menší hloubkou postavy, nižší osvaleností a nesprávným složením ocasu. Když se podaří tyto atributy odstranit, získáme pohled na velmi krásného holuba. Podobný říman patří k starobylým plemenům. Jeho hlavní devízou je kontrolovaná délka, pernaté ozdoby nejsou přítomny. Proč používám výraz kontrolovaná délka? Žádné plemeno holuba nemůžeme vést k extrémům, které by narušovaly jeho další znaky. Při snaze o vyšlechtění „největšího“ holuba tak chovatelé poznali, že délka je již dostačující, a dnes dbají též na to, aby měl utažené opeření, dostatečnou hloubku a šířku hrudi, pěknou klenbu hlavy, široce nasazený zobák a perlové oči. Plemeno není pro dlouhé letky nijak zdatným letcem a tomu uzpůsobujeme jednak prostorové možnosti holubníku, tak i tvar budníků, hnízd a jejich přístupnost. K plemenům s pernatými ozdobami přidáváme soultského chocholatého holuba, kterého známe také spíše z výstav mezinárodních. Tento holub tvaru je vystavěn na mohutné, ale vyšší platformě s výrazným voletem a hrudí. Nároky na jeho chocholku jsou mimořádné. Měla by být vysoce nasazená, velmi široká, zakončená růžicemi a při délce per, které ji utváří, též poměrně ucelená, což je jistě náročné. Na Slovensku vyšlechtěný piešťanský obr je představitelem lokálního užitkového holuba tvaru. Původní kontrastní tygří kresba dnes přerůstá v rozvoj četných barevných a kresebných rázů. Devízou je zachovaná užitkovost, šlechtitelská nenáročnost, hendikepem značná rozkolísanost v kvalitě a prošlechtění jednotlivých barevných rázů. Dalším z dlouhodobě oblíbených plemen je rys, který obohatil skupinu holubů tvaru o atraktivní kreslené rázy na bázi faktoru toy stencil, který dokáže zachovat nádherné zbarvení při přesně kreslených bělopruhých a šupkatých vzorcích. Naši chovatelé vyšlechtili líbivé hnědé a stříbrné (mléčné) rysy, na což můžeme být právem hrdí. Snaha o zvětšení tělesného rámce, vlivem použití nesprávných plemen, přivedla rysa k typu holuba s poměrně velikým tělem a menší nevýraznou hlavou, slabým a dlouhým zobákem. Věřím, že časem se dosáhne vyváženějšího stavu. Přes kresebnou i tvarovou náročnost dokáže rys poskytnout chovateli dostatek holoubat, ze kterých vybere nejlepší jedince k výstavním účelům. Pozornost věnujeme počtu ocasních per, kterých bývá často více, a také tvaru hrudní kosti. K nejkompaktnějším plemenům tvaru patří mondén, na kterém obdivujeme opravdu mohutnou, hlubokou a kvadratickou postavu, která vlivem volnějšího opeření jeví spíše kulatý tvar. Podobně jako u některých rázů rysa, také u mondéna je hlava v porovnání s tělem poměrně malá, ale u tohoto plemene je to žádoucí. Nápadné jsou sice silné, ale podkleslé a krátké nohy, jejichž značnou část navíc překrývá opeření břicha. Holub tak vypadá jako líbivá obrovská koule. Barevné rázy obohacují též bělouši, straky a tygři. Velmi podobným holubem je romagnolo, který je chován konečně i v České republice. Na rozdíl od mondéna, který je vždy hladkonohý, případně jen s malými punčoškami, je romagnolo rousným a pro mnohé ještě atraktivnějším holubem. Dalším zástupcem, u kterého v posledních letech vývoj v utváření tělesných tvarů směřuje ke kvadratickému tvaru, je štraser, oblíbený zejména v Německu a Rakousku, ale též u nás. V České republice ovšem štraseři moderního kvadratického tvaru, připomínající postavou texana italského šlechtění, k vidění spíše nejsou, ale je dobré se s vývojem seznámit. Štraser současnosti má hlubší postavu, hrdý a široký postoj, pozvednutou a širokou hruď, pěknou klenbu hlavy, ale také nenáročné utváření zobáku a často nižší kvalitu kresby na hřbetu. Maďarskou variací na téma rodobarvosti, umožňující na bázi genetického barevného faktoru faded rozpoznání pohlaví holubů od narození po celý zbytek života, je maďarský rodobarvý slepičák, kombinující znaky texana a slepičáků. Na závěr představení nejdůležitějších zástupců skupiny holubů tvaru jsem si vybral plemeno texan, které splňuje z plemen zahraničního původu dle mého názoru v nejvyšší formě znaky užitkovosti a tvarové krásy. Navíc využívá v plné škále možností rodobarvosti, čímž činí pro začínající holubáře vynikající „startovní“ plemeno. Není náročné na tvar hlavy, na zbarvení ani na chovatelskou péči. Vzorně odchovává dokonale zmasilá mláďata. Jediným možným úskalím v jeho pořízení je zbarvení očí, které v současnosti používaný vzorník z nepochopitelných důvodů ohraničil oranžovým zbarvením. Jistě budou brzy i pro naše holubáře „zrovnoprávněny“ oči perlové, čímž nebude nic bránit v rozšíření texanů k novým zájemcům.

Holubi tvaru jsou zpravidla majestátní a mohutní, s čímž souvisí zvýšené nároky na množství poskytovaného krmení, které lze kombinovat s granulemi, ale též bramborovou směsí či namočeným chlebem. Určitě se při jejich chovu vyplatí očkování proti salmonelóze a vhodné jsou i roštové podlahy. Holubi tvaru představují vrchol chovatelského umění, které se z původního užitkového zaměření vlivem moderního pojetí chovatelství dokázalo velmi účinně přetransformovat na chov holubů vynikajících tvarů, barevnosti, kresby a pernatých ozdob.