Fjordský kůň
Historie
Pokud bychom chtěli stručně charakterizovat fjorda, mohli bychom použít přirovnání ke koni Převalského. Je to jeden z nejstarších chovů na světě, střediska se nacházela na západě Norska, v oblastech More og Romsdal, Sogn og Fjordane, Hordaland a Rogaland, což jsou oblasti fjordů. Koně byli také známí jako „Vestlandhesten“ (koně ze západu země) a jejich domestikaci řadíme do doby kolem roku 2 000 př. n. l. Izolace Skandinávie přispěla k udržení čistoty tohoto plemene. Víme, že je používali i Vikingové, a to často k zápasům hřebců, které byly hodně krvavé a často končily i smrtí poraženého hřebce. Později s vikingskými výpravami se tito koně dostali i do Velké Británie, na Island či do Skotska, kde se křížili s místními plemeny. Od roku 1907 se však již fjord chová bez příměsi cizí krve. Zemí původu je Norsko, kde je velmi populární a nazýval se zde různými jmény – Nordfjordling, Nordfjordhest, Vestlandhest, Fjordhest. Je však pravděpodobné, že jeho kořeny sahají až do Asie, protože jeho podobnost s koňmi Převalského je nepřehlédnutelná. Nyní je v Norsku chován zejména na západním pobřeží (Vestlanden) a tato země má dle evropské úmluvy o chovu domestikovaných zvířat odpovědnost za ochranu a rozvoj plemenného typu fjordského koně. Současným záměrem chovatelů je zachovat čistotu plemene a zároveň rozvíjet jeho všestranné vlastnosti, které z něj dělají oblíbeného rodinného koně, samozřejmě za předpokladu udržení typického zbarvení. Chov fjordů v ČR založil v devadesátých letech pan Jonker z Holandska, který na statek Svárava importoval 154členné stádo (z toho bylo deset hřebců). Když však v roce 2003 zemřel, bylo stádo rozprodáno a dnes je mnoho koní potomky právě těchto prvních importů. Dne 10. února 2009 byl založen SChFjK ČR, jehož hlavním cílem je „podpora a zkvalitňování čistokrevného chovu fjordských koní v České republice v souladu se stanovami a chovatelským řádem Fjord Horse International (FHI)“.
Popis plemene
Hlava je malá a výrazná, s velkýma očima a s klidným výrazem. Krk by měl být vysoko nasazený, hřebci ho mají často silný. V současné době je žádoucí delší a ohebnější krk, který lépe vyhovuje jezdeckým a vozatajským požadavkům. Žádoucí je šikmá plec, kohoutek není příliš výrazný, ale musí být dostatečně zřetelný. Hřbet a bedra mají být dobře osvalené. Záď je dlouhá, dobře osvalená a skloněná, ocas je nesen přirozeně. Končetiny mají být dobře stavěné a s odpovídající kostrou, klouby a šlachy mají být zřetelné a suché. Žádoucí je krátká a pevná holeň. Kopyta jsou kulatá a velká, s kvalitní rohovinou. Pohyb je energický. Výška (KVH) se pohybuje mezi 135 až 150 cm. Typická je dvoubarevná hříva (černobílá), která se zpravidla stříhá do oblouku, který navazuje na horní linii krku, kštice se nestříhá. Hříva je sestřižena tak, aby tmavé žíně uprostřed přečnívaly nad světlými žíněmi na okraji (střední tmavý pruh se sestřihuje na délku 10 cm, boční bílé části jsou přibližně o 2 cm kratší). Někteří vystavovatelé si dají ještě větší práci a sestřihávají hřívu do složitějších ornamentů. Zbarvení je nejtypičtější plavé, ale oficiálně se rozlišuje pět barev – hnědý plavák (brown dun), severoirský plavák (uls dun), šedák (gray neboli blue dun), rudý plavák (red dun) a žlutý plavák (yellow dun). U koní se často vyskytují i primitivní znaky – např. hnědé tečky nad očima a na stehnech, zebrování – horizontální pruhy na předních nohách, úhoří pruh. Bílé odznaky jsou nežádoucí, pouze u klisen může být hvězda.
Využití
Všestranný kůň vhodný pro jezdectví, vozatajství i práci v tahu. Dokáže se dobře pohybovat na rovině i v nerovném terénu. Je snadno ovladatelný, vhodný jako rodinný kůň, školní nebo kůň pro rekreační ježdění a pro putování v přírodě. Vidět ho můžete i na vozatajských soutěžích nebo při různých show. Je inteligentní a odvážný, občas může být svéhlavý, protože se spoléhá na vlastní instinkty. Při dobrém vedení je to skvělý a spolehlivý parťák do nepohody, skromný, otužilý a dlouhověký.
Zajímavosti
Milovníci pohádek si jistě vzpomenou na princem neustále trýzněného preceptora v podání Jana Libíčka z pohádky Tři oříšky pro Popelku, který se brodí ve sněhu se svým plavým koněm. Právě tento fjord pocházel z vyškovského Zookoutku a jmenoval se Čaromir. Do Zookoutku byl přivezen v roce 1974 z Polska a to mu již bylo kolem dvaceti let a spolu s huculskými klisnami se stal zakladatelem chovu fjordských koní ve Vyškově (dnes je již toto křížení nepřípustné). Těšil se velké popularitě, a dokonce o něj měli zájem i lidé z cirkusu, ale nakonec zemřel stářím ve Vyškově. Fjordský kůň hraje důležitou roli v legendách Vikingů. Vládce bohů Odin v nich jezdí na osminohém fjordském hřebci Sleipnirovi, kterého najdeme zobrazeného např. na kameni z Tjängvide. Šedák Sleipnir (což ve staré norštině znamená štíhlý) byl neuvěřitelně rychlý a také uměl cválat vzduchem. Na jeho hřbetě pojede Odin také do poslední bitvy, která nastane o Ragnaröku – konci světa.
