Pyrurové jihoameričtí papoušci rodu Pyrrhura – část I.

Jan Werich kdysi napsal pohádku, která se jmenovala „O kybernetické babičce“. Jako všechny jeho texty, má i tenhle text něco, co se může vztahovat k současnosti, přičemž to dokáže vyvolávat všemožné pocity, aby nakonec vaše mysl dosáhla bohorovné vyrovnanosti. Třeba věta: „Máme na světě v jednom velikánském městě Neustálou Poradu, na které nejchytřejší a nejpoctivější muži ze všech, úplně ze všech koutů světa se sešli, aby buď souhlasili, nebo vůbec ne.“ No jasně, kamkoliv obrátíte špičky bot, vidíte někoho, kdo souhlasí, anebo vůbec ne! Všude a s čímkoliv, tak proč vás to rozčiluje? Raději se uvolněte.

Systematika neboli klasifikace papoušků, rodu Pyrrhura pak obzvlášť

V titulku popsaná disciplína je i součástí vědy zvané ornitologie, česky nauky o ptácích. Není to nic jiného než třídění, anebo pořádek v poznání, abychom zbytečně nezkoumali poznané, i když mnohdy je nutné něco poznávat zase od začátku, když se nashromáždí nadměrné množství bludů. Nebo se shromáždí mnoho nového, přičemž se špatně rozhoduje, kam nové poznatky zařadit. Jak z Werichova textu plyne, komise, porady a vůbec velké sešlosti se obvykle nedohodnou, a i kdyby se dohodly, musíme jejich dohodu přijmout také my všichni ostatní, i kdybychom o ní vůbec nevěděli. Ornitolog pak je znalec ptáků. Neznamená to však současně, že je i systematikem. Systematik je totiž vyhraněný specialista, kterých je ve skutečnosti jenom hrstka. Systematika je disciplína, která musí brát v úvahu mnoho dalších disciplín, a mohou se dokonce objevovat i disciplíny zcela nové. A potom je tady otázka, jak k systematice přistupovat. Mohou k ní přistupovat jinak chovatelé a jinak terénní ornitologové a zase jinak molekulární genetici. Je to v první řadě otázka, co je to druh a poddruh, neboli zeměpisná forma. Pro ornitology je poddruh nižší taxonomická jednotka, než je jednotka základní, je pro ně prioritou ji rozeznat, tím to ovšem končí. Pro chovatele to právě v tomto bodě začíná. Měli by bezpečně rozlišovat, co je druh, rozlišovat poddruhy a hlavně je mezi sebou nekřížit. To by měla být jakási mravní zásada. Jenže jak to mají dělat, když jim vědátoři nedodávají spolehlivé podklady a jejich stálé porady buď souhlasí, anebo vůbec ne? Papoušci byli dříve členěni tak, že se takové členění dnes vůbec nepoužívá, přičemž některá pojmenování jaksi kolují v hovorových verzích stále. Třeba papoušci ploskoocasí, klínoocasí, tupoocasí a další. Byla totiž příhodná. A proč se vlastně neustále hledá nějaké nové řazení? Inu proto, že naše řazení je stále jen záležitost umělá, kterou se snažíme co nejvíce přiřadit k přírodní skutečnosti. Tu obvykle dostatečně neznáme. A můžeme i přirozeně lidsky zapomínat, takže i tady se nám vloudila historie, neboli studium minulosti. Poslední, skutečně velká porada v oblasti systematiky, která se na něčem dohodla, se konala, tuším, v roce 1905 v Paříži. Právě tady byla začleněna historie do systematiky, když se dohodlo, jak se mají psát vědecká pojmenování. Vždy se jménem autora a letopočtem, kdy tak učinil.

Vnější vzhled ptáků

Pokud však chcete studovat pouhý popis vnějšího vzhledu nějakého ptáka, skutečný popis, podle kterého byl ten pták poprvé popsán, museli byste se dívat na vzorek. To není zas až tak docela dobře možné. V první řadě obvykle nevíte, kde je takový vzorek uložen, pokud ještě existuje. A samozřejmě každý takový vzorek může ležet jinde, tenhle v Londýně a tamten třeba v Drážďanech. Proč byste se museli podívat na původní vzorek? Protože podle neustále opisovaných popisů původního ptáka vlastně nepoznáte. A když je k takovému popisu připojena dejme tomu fotografie, nemusíte si být jisti, že na té fotce je skutečně ten správný pták. Je to taková falešná občanka. Právě u papoušků rodu Pyrrhura je situace dosti zamotaná. Některé zeměpisné formy vypadají zcela odlišně než jiné, stejného druhu. Proto je další systémy považují za samostatné druhy. Já sám jsem se těmito papoušky nikdy příliš nezaobíral, přesto se mi vloudily poznatky, podle kterých vím, že je to disciplína poněkud na pováženou. Zvláště pak když víte, že dnes již existují mezidruhoví Kříženci a u některých druhů i početnější barevné mutace. A pojmenování ptáků na základě nějakých výrazných barevných znaků na jejich těle je také obvykle klamné. Třeba je nějaký druh nebo forma pojmenován jako červenokřídlý, ale ve skutečnosti má červenou jen na spodních krovkách křídelních a na vnější stranu přesahuje jen na ramenou. Takže červená jsou jeho křídla jen za letu. Bylo by vhodnější jej nazvat červenoramenný? Protože však takto zbarvená křídla má více druhů, může být takový název použit již jinde, je obsazen. Příkladem budiž tirika rudokřídlý – Brotogeris pyrrhopterus (Latham, 1801). Tento drobný papoušek byl jako rudokřídlý nazýván chovateli již dávno. Napravovatel názvosloví mně ovšem odepsal, že nikde na těle rudou žádnou nemá, proto jej nazval papouškem bělolícím a basta. Ovšemže má, ale jen na spodní straně křídel, což se nepopisuje. Takže to je zase jiná pohádka. Jak brouk Pytlík maloval můru, která byla pestrá pouze na spodní straně křídel, jinak splývala s kůrou stromu. S různými systémy řazení ptáků to máte také jako o té neustálé poradě. Je tady však jeden systém, který se poněkud vymyká, ale nemluví se o něm, i když je zajímavý. Především proto, že důsledně používá zavedené taxony, aniž by si pomáhal podpůrnými berličkami, kterými jsou obvykle skupiny. Je to systém Woltersův, který nebyl nijak nadšeně přijat, asi proto, že celou třídu příliš členil. Popisoval tuším na 50 řádů, což je asi jednou tolik než obvykle. Ale zase nic tak převratného, většinou byly povýšeny podřády. Najdeme tady i jiné členění papoušků. Pokusím se sestavit nějaké porovnání, nejlépe asi v podobě tabulky. Jestli se mi to tedy podaří. Zatím píši spíše proto, abych nezapomněl to, co mi volně přivanulo na mysl.

Systematika rodu Pyrrhura

Systematika rodu Pyrrhura mně připomíná známou hazardní hru zvanou skořápky. Neustále se mění názory na to, co to je druh, co zeměpisná forma, a v literatuře najdete zmínky o tom, že jistá zeměpisná forma byla popsána podle aberantního jedince, upozornil na to sám autor, přičemž se s ní dále počítá. Stejně tak jako nevíte, pod kterou skořápkou je právě kulička, tak zrovna tak nevíte, na jakého pyruru se zrovna díváte. Počet druhů tohoto rodu se pohybuje v docela značném rozmezí. Jsou však druhy tohoto rodu, které by se daly nazvat jistějšími, ale jsou druhy velmi nejisté. No zmaty nad zmaty. Samozřejmě s tím souvisí i názvosloví, zvláště pak to české. V tomto případě, pro lepší pochopení, je asi dobré vrátit se ke kořenům a chopit se malinko i historie.

Bylo dohodnuto, že v případě vědeckého názvosloví ptáků počíná historie u Linného, jeho popisy budou považovány za nultý rok. Protože Linné svoje dílo doplňoval, známe u ptáků letopočty dva. Rok 1758 a rok 1766. Snadno zjistíme, které papoušky Linné znal, a je možné si odvodit, že již v jeho době byli tito ptáci v nějaké podobě dovezeni do Evropy. Není mezi nimi ani jeden z rodu Pyrrhura. Prvním popsaným papouškem, kterého dnes řadíme do tohoto rodu, byl Pyrrhura picta (Müller, 1776). On jej ovšem nepopsal jako Pyrrhura, tento rod byl totiž vytvořen až o osmdesát let později Bonapartem. Snadno to poznáme podle toho, že Müllerovo jméno je zapsáno v závorce. Většina druhů tohoto rodu byla objevena až v následujícím století, anebo až ve století dvacátém. Jestliže vědecká jména rodu Pyrrhura je možné považovat za hru ve skořápky, potom to není vůbec nic oproti názvosloví českému. Tady se totiž urodil takový počet synonym, že se v tom nejspíš neorientuje vůbec nikdo. Skupina autorů pověsila na internet jakýsi elaborát, který nazvala „Pyrrhura – nové názvosloví“ podle Thomase Arndta. V tom se již nevyznáte vůbec. Především Arndt ani Forshow nejsou systematici. Jsou to autoři nějakých prací, které se týkají papoušků. Proč jsou jejich práce považovány za důležité, je jiná otázka. Nicméně i oni by měli postupovat podle zásad dohodnutých v roce 1905. Forshow se některým problémům vyhnul tím, že papoušky rozdělil podle kontinentů, což žádná jiná systematika nečiní. Arndt sice vysloveně neříká, podle jakého systému postupoval, nicméně je tady otázka, jak postupovali naši autoři, když jejich verze s tou od Arndta nesouhlasí. Většina systémů uvádí okolo 18 druhů. U našich autorů se objevuje slovo druh a po něm dvojtečka 28krát. Potom následuje pojmenování české, vědecké, někde poznámka o synonymech. Nicméně se nedá rozeznat, co skutečně považují autoři za druh či jen formu, případně za synonymum. Nejspíš chtějí poukázat na všechny možnosti, které se mohou objevit. Sám Arndt nemá druhy řazeny systematicky, ale abecedně, což za něj udělal počítač. Nicméně se dá spočítat, že popisuje 17 druhů. Další systémy pak většinou 18 druhů.

Pokud máte více jak dvacet možností, které se někde nějak obměňují, těžko se v takovém guláši orientujete s vlastní pamětí. Každý ze systémů, který čtete, používá jiné řazení druhů za sebou. Abych objevil nesrovnalosti, zapsal jsem si druhy, jak jdou za sebou podle Wolterse. Jednak Wolters byl skutečný systematik a navíc postupoval s příslovečnou německou důkladností. A očísloval jsem si je. Potom jsem si přepisoval naše prameny, které sice až na jednu práci nelze považovat za záležitosti systematické, ale jen podle řazení druhů najdete nejlépe prvotní nesrovnalosti.

Takže jsem si zapsal pěkně pod sebe Wolterse a očísloval. Potom R. Víta, očísloval a vedle zapsal číslo od Wolterse. Potom „Přehled soustavy“, autoři R. Vít a S. Chvapil a další „Soustava a české názvosloví ptáků“ od kolektivu autorů. Řazení druhů za sebou má každá z těchto prací jiné, i když většinou začínají druhem Pyrrhura cruentata, kromě Wolterse. Okamžitě se ukážou problematické druhy, i když jejich výčet nemusí být konečný. Vyskočily mně čtyři druhy, které Wolters neuvádí. Jeden z těchto rozdílů je snadno vysvětlitelný, druh byl totiž popsán až později, práce Woltersova byla již na světě. Jde o druh Pyrrhura orcesi Ridgely & Robbins, 1988. Další druhy jsou problematické. Wolters neuvádí druhy P. berlepschi, P. lepida, P. hypoxantha. Nejproblematičtější je druh P. hypoxantha, který nejspíš neexistuje ani jako druh, ani jako zeměpisná forma. Ono se to vlastně dávno ví, když na to upozornil sám autor původního popisu, ale jen málokdy to další autoři berou v potaz. Jen málokdo totiž postupuje od úplného začátku, takže mu některé záležitosti mohou unikat. Ukazuje to názorně na to, jak historie hluboce zasahuje do přírodních věd, potažmo systematiky.

Soustava podle Wolterse a česká jména papoušků rodu Pyrrhura
Č.	Wolters 1982	R. Vít 1970	Přehled soustavy	M. Vašíček 2002	Soustava 2003
1	Pyrrhura hofmanni	Papoušek žlutoocasý	Pyrura žlutokřídlý	Pyrura žlutokřídlý	Papoušek Hoffmannův
2	Pyrrhura hoematotis	Papoušek červenouchý	Pyrura červenouchý	Pyrura červenouchý	Papoušek červenouchý
3	Pyrrhura melanura	Papoušek černoocasý	Pyrura hnědoocasý	Pyrura hnědoocasý	Papoušek hnědoocasý
3a	P. m. melanura	NEUVEDENO	P. h. kolumbijský	P. h. pralesní	NEUVEDENO (5 forem)
3b	P. m. pacifica	NEUVEDENO	P. h. pacifický	P. h. pacifický	NEUVEDENO
3c	P. m. chapmani	NEUVEDENO	P. h. horský	P. h. horský	NEUVEDENO
3d	P. m. souancci	NEUVEDENO	P. h. andský	P. h. makarenský	NEUVEDENO
3e	P. m. berlepschi	Papoušek Berlepschův	P. h. peruánský	P. h. andský	NEUVEDENO
4	Pyrrhura rupicola	Papoušek žlutolící	Pyrura černohlavý	Pyrura černotemenný	Papoušek kápový
5	Pyrrhura calliptera	Papoušek kolumbijský	Pyrura hnědoprsý	Pyrura hnědoprsý	Papoušek kolumbijský
6	Pyrrhura rhodocephala	Papoušek rudohlavý	Pyrura rudohlavý	Pyrura rudohlavý	Papoušek rudohlavý
7	Pyrrhura albipectus	Papoušek běloprsý	Pyrura běloprsý	Pyrura běloprsý	Papoušek žlutoprsý
8	Pyrrhura molinae	Papoušek zelenolící	Pyrura zelenolící	Pyrura zelenolící	Papoušek zelenolící
8a	P. m. molinae	NEUVEDENO	P. z. horský	P. z. horský	NEUVEDENO (5 forem)
8b	P. m. phoenicura	NEUVEDENO	P. z. západní	P. z. západní	NEUVEDENO
9	Pyrrhura frontalis	Papoušek hnědouchý	Pyrura hnědouchý	Pyrura hnědouchý	Papoušek hnědouchý
9a	P. f. frontalis	NEUVEDENO	P. h. bahijský	P. h. bahijský	NEUVEDENO
10	Pyrrhura devillei	Papoušek bolivijský	Pyrura pestrý	Pyrura červenokřídlý	Papoušek zlatoocasý
11	Pyrrhura leucotis	Papoušek bělouchý	Pyrura bělouchý	Pyrura bělouchý	Papoušek bělouchý
11a	P. l. leucotis	NEUVEDENO	P. b. bahijský	P. b. bahijský	NEUVEDENO (5 forem)
11b	P. l. emma	NEUVEDENO	P. b. mirandský	P. b. mirandský	NEUVEDENO
11c	P. l. auricularis	NEUVEDENO	P. b. větší	P. b. monagaský	NEUVEDENO
11d	P. l. griseipectus	NEUVEDENO	P. b. menší	P. b. brazilský	NEUVEDENO
12	Pyrrhura picta	Papoušek modročelý	Pyrura modročelý	Pyrura modročelý	Papoušek proměnlivý
12a	P. p. picta	NEUVEDENO	P. m. orinocký	P. m. orinocký	NEUVEDENO (9 forem)
12b	P. p. luciani	NEUVEDENO	P. m. amazonský	P. m. říční	NEUVEDENO
12c	P. p. roseifrons	NEUVEDENO	P. m. říční	P. m. červenohlavý	NEUVEDENO
13	P. viridicata	Papoušek zelenavý	Pyrura zelenavý	Pyrura zelenavý	Papoušek zelenavý
14	P. egregia	Papoušek rudohrdlý	Pyrura rudoramenný	Pyrura rudoramenný	Papoušek rudoramenný
15	Pyrrhura perlata	Papoušek modrolící	Pyrura perlový	Pyrura perlový	Papoušek perlový
15a	P. p. perlata	NEUVEDENO	P. p. skvrnitý	P. p. červenobřichý	NEUVEDENO (0 forem)
15b	P. p. lepida	NEUVEDENO	P. p. hnědolící	P. p. hnědolící	NEUVEDENO
16	Pyrrhura cruentata	Papoušek modrobradý	Pyrura modrobradý	Pyrura modrobradý	Papoušek zelenobradý
17	Pyrrhura rhodogaster	Papoušek hnědočelý	Pyrura hnědočelý	NEUVEDENO	NEUVEDENO

Nejvíce problematický druh

Vraťme se k tomu druhu, který se jeví jako nejvíce problematický. Je jím pyrura zelenolící. Byl poprvé popsán dvojicí přírodovědců Massena et Souancé v roce 1854. Ptáci, podle kterých byl druh popsán, jsou označováni jako nominátní forma, forma určující. Další popsané formy se musí nějakým způsobem lišit od prvotního popisu. Musí však také zaujímat určité území, na kterém pak žijí buď zcela úplně, nebo na styčných územích směrem ke středu takové oblasti převážně. Salvadori však popsal nový druh papoušků podle tří jedinců odchycených z hejna jiných ptáků. Nikdy více se takové ptáky chytit nebo pozorovat nepodařilo. Sám autor prvotního popisu potom oznámil svůj omyl a prohlásil tyto ptáky za aberantní jedince. To znamená za takové, že vybočují z obvyklého popisu. Dnes by se řeklo, že to byli mutační jedinci. V současnosti se skutečně ukazuje, že tento pyrura je ke tvorbě mutací náchylný. Ne všichni následující systematikové, ornitologové, chovatelé zachytili tuto Salvadoriho opravnou zprávu a název hypoxantha si začal žít svým vlastním životem. Wolters vcelku správně poznamenává, i když si nechává pootevřená zadní vrátka, že „Pyrrhura hypoxantha“ není pravděpodobně zvláštní druh, ale jen variace druhu P. molinae. Milan Vašíček, jako zodpovědný zpravodaj, tohle všechno zaznamenává, ovšem nijak neřeší. A jak se k tomuto problému staví T. Arndt? Řekl bych, že hra na skořápky v tomto případě pokračuje. V abecedním seznamu forem druhu P. molinae najdeme u Arndta tyto formy: P. molinae molinae (Massena et Souancé, 1854), P. m. australis Todd, 1915, P. m. hypoxantha (Salvadori, 1899), P. m. phoenicura (Schlegel, 1864), P. m. restricta Todd, 1947, P. m. sordida Todd. Tuto poslední formu však Arndt nepředstavuje ani obrazem, ani popisem. Formu hypoxantha však ano. Tohle tedy nesouhlasí. Jediným znalcem, který tyto ptáky skutečně viděl na vlastní oči, je zřejmě Salvadori, ten však svůj popis odvolal! Co nám tedy vlastně představuje Arndt pod jménem P. hypoxantha? Obávám se, že to tedy sám nemůže vědět. Někteří systematikové prý nahradili pojmenování sordida právě názvem hypoxantha nespíš proto, že se jim zmatek nezdál být dost důsledným. Tady zřejmě došlo k nedodržení zásad dohodnutých v Paříži. Pak existuje zpráva, že dvě samice poddruhu hypoxantha se dostaly s dalšími ptáky v polovině osmdesátých let do karanténní stanice v Los Angeles a jedna z nich byla pářena se samcem nominátní formy. Čili máme na světě potvrzené křížence, aniž by bylo naprosto zřejmé, jaké formy byly skutečně kříženy? Jak potom chcete bezpečně rozeznávat papoušky rodu Pyrrhura?

Jak a co s čím porovnávat, případně z toho sestavit nějakou tabulku, z které by to bylo všechno nějak zřetelnější, to je právě ta otázka. Pokud by měla být taková tabulka jaksi vyčerpávající, v tištěné podobě se nám do Fauny nevejde. Takže jsem vzal systém Woltersův, jeho řazení, jeho pojetí druhů, protože představuje jistou etapu vývoje názorů, a přiřadil ty nejzásadnější české publikace týkající se rodu Pyrrhura. Všechno se mi do jednoho článku nevešlo, takže budu pokračovat. Zatím končím.