Jack Russell teriér, Část 14. – Pes s PP, nebo bez

Brouzdám si tak po internetu a prohlížím si nabídku štěňátek i dospělých psů a také nabídku psů ke krytí. Vždy si zadávám ve vyhledávači, že chci vyjet pouze psy s průkazem původu. Tentokrát jsem na to zapomněla a zobrazily se mi všechny inzeráty. Nestačila jsem se divit, kolik existuje nabídek na psy bez průkazu původu. Ze zvědavosti jsem se do nabídek začetla a doslova a do písmene jsem nadskakovala na židli.

Pro příklad: prodám dvě chovné fenky JRT bez průkazu původu – co je tohle za nesmysl!? Vždyť chovní psi jsou pouze s průkazem původu a s razítkem plemenné knihy „chovný pes“ či „chovná fena“! A tak mi to nedalo a pátrala jsem dál. Dostala jsem se také na anonymní diskusi na www.ifauna.cz a konečně mi došlo, že dnešní společnost vnímá chov psů bez průkazu původu jako běžnou věc.

Musím podotknout, že s chovem bezpapíráků rozhodně nesouhlasím a lidé by měli znát znění chovatelského řádu, ať mají psa s průkazem původu, bez, nebo Voříška.

Výňatek z Chovatelského a zápisného řádu ČMKU (celý jej najdete na stránkách www.kynologie.cz v oddělení normativy a řády – Chovatelský a zápisní řád ČMKU): „Chov jednotlivých plemen je řízen chovatelskými kluby, které určují speciální chovné podmínky. Tyto podmínky musí být v souladu s předpisy FCI a závaznými právními předpisy, zejména zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, a zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání v platném znění. Základní chovatelskou normou je plemenný standard FCI v plném rozsahu. Proto produkce štěňat jakéhokoli plemene bez průkazu původu je s chovatelstvím neslučitelná a není proto ani podpora pro toto konání.“

Co je vlastně průkaz původu

Průkaz původu je něco jako náš rodný list, najdete v něm, jak se pejsek jmenuje, kdy se narodil, jeho rodiče a další předky do pátého kolena. Je zde zapsáno, jak byli jeho předkové úspěšní či neúspěšní na výstavách a kolik mají složeno zkoušek z výkonu. Je zde i kolonka na zdravotní záznamy, jaká je jejich kohoutková výška a počet zubů. Z plemenné knihy do průkazu původu dávají razítko chovný pes, či chovná fena, pokud jedinci splňují kritéria na uchovnění. Najdete zde také číslo, pod kterým jsou pejsek či fenečka zapsaní v plemenné knize, a také číslo čipu, které se rovná rodnému číslu na našem rodném listu. Mít psa s průkazem původu neznamená, že automaticky musíte absolvovat výstavy, nemusíte ani skládat zkoušky. Prostě nemusíte vůbec nic a pejska můžete mít jen jako mazlíčka, ale průkaz původu je záruka, že si kupujete skutečného Jack Russell teriéra (a jiná plemena psů) a ne jen jeho napodobeninu. Každé štěňátko je krásné s PP i bez PP, ale je otázka, co z něj jednou vyroste. Z Jack Russell teriérů s PP na sto procent Jackové.

Co se vlastně dnes děje v chovech

Dnes je však bohužel taková situace, kdy si mnoho rádoby chovatelů, respektive množitelů udělalo z množení psů bez PP, nebo z neuchovněných psů s PP doslova a do písmene živnost a vesele zahlcuje trh psy bez PP. Při tom tito množitelé porušují veškerá pravidla chovatelské etiky a chovatelského řádu a celá záležitost s množením naprosto nevhodných psů narůstá do obrovských rozměrů. Už teď jsou útulky zahlceny různými kříženci a karikaturami různých plemen. Co vede tyto lidi k množení bezpapíráků a vědomému dopuštění sabotáže plemenářské práce? Je to lenost a neschopnost přijmout jakoukoli odpovědnost za svůj chov. Dále je to zřejmě odpor k jakýmkoli nařízením a řádům a chybějící vůle absolvovat maraton výstav, bonitací, svodů a zkoušek. Také touha po zisku a v neposlední řadě je to i chovatelská negramotnost, přestože existuje dostatek informací a poradců chovu jednotlivých plemen.

V chovu Jack Russell teriérů je množitelský zásah psů bez PP doslova pohromou. Toto plemeno je označováno jako módní a spousta rádoby chovatelů si na nich „mastí kapsu“, a tak se mezi laickou veřejnost dostává spousta nevhodných jedinců, kteří se dál nekontrolovatelně množí. Dále je to pohroma proto, že Jack Russell teriéři jako plemeno stále ještě zcela nejsou ustáleni na určitém typu a prakticky každý Jack je i svým originálem. Avšak pomalu, ale jistě se situace mění. Mají svůj plemenný standard, který vykazuje pevné plemenné rysy, a z toho chovatelé vycházejí. Pokud je však trh zahlcen bezpapíráky, tak my, co vlastníme psy s PP a věnujeme se plemenářské práci, máme díky sabotérům v podobě množitelů velmi omezený přístup na tento trh. Na internetu je rozpoután boj mezi množiteli bezpapíráků a chovateli uchovněných psů s PP. Je však marné vysvětlovat do nekonečna, proč nemnožit bezpapíráky.

Pokud se lidé chtějí věnovat chovu psů a odchovávat štěňata, ať si pořídí registrovanou chovatelskou stanici s mezinárodně chráněným názvem. Pořídí si do ní kvalitní chovné jedince, případně si zařídí živnostenský list, koupí si spoustu literatury o chovu psů včetně knih o genetice a nezapomenou se přihlásit na cvičák, aby věděli, do jaké míry je jejich pes schopen výcviku, zda není agresivní nebo bázlivý vůči cizím lidem a psům. Já udělala to samé, navíc úzce spolupracuji s klubem a poradcem chovu. Ráda bych také úzce spolupracovala i s chovatelskými stanicemi, protože si mezi sebou musíme vyměňovat genetický materiál a neustále zdokonalovat naše plemeno JRT. Slyšela jsem a četla jsem sice spoustu negativního na poradce, kluby, posuzovatele i majitele chovatelských stanic, ale nebála jsem se „jít do toho“ a udělala jsem dobře. Zjistila jsem, že pomlouvači nemají pravdu a chtějí se jen vyvlíknout ze své odpovědnosti za své odchovy nebo jen docela obyčejně závidí.

Triky a fígle, které používají množitelé bezpapíráků

1. Tihle pejskové nedostali papíry, protože byli nadpočetní.

Vůbec nezáleží na tom, kolik je štěňat ve vrhu. Průkaz původu dostanou všechna štěňata, pokud byly splněny podmínky pro jejich vydání. A není to zase tak složitý proces, i když je kolem toho hodně papírování a musí se spolupracovat s poradcem chovu a plemennou knihou. K těmto podmínkám také patří uchovněná fena, uchovněný pes a oficiální chovatelská stanice.

2. Nabízím čistokrevná štěňata bez PP po rodičích s PP.

Když se tak nad tím zamyslíme, do jaké míry je prokazatelná pravda tvrzení? A kde můžeme brát jistotu, že je pejsek čistokrevný a neměl někde v příbuzenstvu nakříženého jedince jiné rasy (množitelé JRT bez PP hodně používají jezevčíky a bígly). Ano, je tady jedna možnost, jak zjistit jejich původ, a to testy DNA a stanovení paternity, ale to žádný množitel neudělá, protože by se díky tomu jeho chov hodně prodražil a oni potřebují chovat a odchovávat co možná nejlevněji a nejčastěji. Zodpovědní chovatelé také nechávají své psy a fenky vyšetřovat na geneticky podmíněné nemoci, což žádný množitel neudělá.

3. Jestli chcete pejska jen na mazlení, tak si vezměte tady toho bez PP. Psi s PP jsou jen na výstavy.

Jak už jsem psala výše, průkaz původu je něco jako náš rodný list, kde je napsáno jméno pejska a jsou zde zapsaní rodiče a prarodiče. Jsou zde výsledky z výstav a ze zkoušek, zdravotní záznamy, razítko plemenné knihy „chovný pes“ či „chovná fena“. Také adresa majitele, číslo záznamu v plemenné knize, číslo čipu, jméno chovatele, u kterého se štěně narodilo a který je zároveň majitel chovatelské stanice. Psi s PP rozhodně nemusí být jen na výstavy.

4. Štěňátko je trochu špinavé a kulhá, ale to se srovná, protože bylo právě venku a asi se uhodilo.

Tak takováto štěňátka rozhodně nebrat ani ze soucitu, protože nevíte, v jakých podmínkách bylo chováno a jestli netrpí nějakou chorobou, kvůli které kulhá. Ano, může se stát i v dobré chovatelské stanici, že se vyskytne zdravotní problém, ale chovatel okamžitě stav štěňátka konzultuje s veterinářem. Buď si štěňátko ponechá, nebo pokud zdravotní problém není závažný, bude o tom informovat případného zájemce a ten se může rozhodnout, jestli si pejska odnese domů, či nikoliv. Pozor také na zablešená a zavšivená štěňátka, protože určitě nevyrůstala v čistém prostředí a dřív nebo později se přidají další zdravotní problémy, které mohou být skryté.

5. Nemám čas fenu uchovnit, a proto jsou štěňátka bez PP.

Tak tohle je věta do pranice. S největší pravděpodobností tito psi s PP nejsou chovní, protože neodpovídají standardům, nebo trpí nějakou chorobou, nebo genetickou vadou. Myslíte si, že strávit jeden půlden na mezinárodní výstavě a získat tak ocenění, které je podmínkou pro uchovnění, je hodně? A nevěřím, že ten, kdo to myslí poctivě s chovem, by si čas nenašel. Znám poměrně dost majitelů psů s průkazem původu, kteří se nebojí přiznat, že jejich pes má vadu, pro kterou nemohl být uchovněn a rozhodně chovat nebudou, aby tuto vadu nešířili v potomstvu dál. Tohle je mnohým množitelům bezpapíráků úplně ukradené a klidně budou chovat dál na nemocném zvířeti.

6. Nabízíme nádherná štěňátka bez PP, vhodná na chov.

Opět mě tato věta zvedá ze židle, jak fena či pes bez PP může být chovný jedinec? Kdo jej posoudil? Kdo uznal, že může jít do chovu? A opět připomínám, že to není chovný jedinec, protože se nejedná o odchovy s PP.

7. Nabízím dospělé pejsky JRT s váhou 2,5 kg a výškou 23 cm.

Tak tyhle pejsky bych si rozhodně nepořídila, protože standardní pes či fenka váží okolo 6 kg a měří 25–30 cm. Tohle jsou jen karikaturky pravých Jacků a s velkou pravděpodobností mohou být nemocní či podvyživení.

8. Mám krásné pejsky s PP, ale jdu si vlastní cestou. Na výstavy nechodím, protože mi je posuzovatel špatně posoudí.

Dobře, přejme tedy chovateli vlastní úsudek a vlastní cestu. Ale popřemýšlejme, kolik těchto chovatelů si vede svou vlastní evidenci a nakolik je pro jiného člověka prokazatelná či ověřitelná. Takový přístup je spíše zástěrkou, a abych pravdu řekla, nikdy jsem se s takovým chovatelem nesetkala. Když jsem se v tom trochu povrtala, vyplynulo na povrch, že pejskové takového chovatele nejsou ani uchovnitelní, protože vykazují hrubé vady odporující standardu.

Existuje další sousta triků a fíglů, jak nabízet dle textu vždy perfektní bezpapírová štěňátka, ale prosím dobře si promyslete, co vlastně chcete. Štěňátko se pak špatně vrací, fungují i lidské emoce a rozhodně se nebudete chtít vzdát pejska, na kterého jste si už zvykli, i když jsou s ním určité potíže, problémy a vzhledově se vymyká standardu.

Kolik vlastně stojí chlupatá láska

Kolikrát při rozhodování, zda pořídit pejska s PP, nebo bez PP, hraje i jeho cena. Pojďme se teď zamyslet nad tím, jak se vlastně taková cena stanoví a kolik peněz za konkrétní věc jsme ochotni utratit.

Ráda srovnávám cenu štěněte s mobilním telefonem. Kolikrát jsou lidé ochotní za nový typ mobilu utratit 10 či 15 i víc tisíc, jen aby měli něco extra. Jak dlouho jim pak mobilní telefon vydrží, než se na trhu objeví nový typ? Já si myslím, asi tak dva roky. Nové auto – běžná značka 300 000 Kč – majitel si ho podrží v průměru pět let. Lednička a pračka – v průměru 10 000, životnost asi pět roků. A tak bych mohla pokračovat dál a dál. Myslíte si, že 10 000 až 20 000 Kč za kvalitního pejska z dobré chovatelské stanice, která štěňátka odchovává v rodinném kruhu a udělá pro ně první a poslední, je hodně? Ano, pejsek bez průkazu původu je o něco levnější, ale nemáte jedinou záruku, jestli jste si pořídili právě to, co jste chtěli. Kolikrát čtu na internetu příspěvky od napálených lidí, kteří dali za podobné štěňátko i několik tisíc korun a zbyly jim jen oči pro pláč. Mají ho rádi, ale nesplnil očekávání, jak Jack vypadá či jaký má být.

Nezapomínejte na to, že váš chlupáček se dožije v průměru víc jak 10 let a Jack Russell teriéři se dožívají průměrného věku 16 let. Ono pak žít takhle dlouho s problémovým psem není legrace, a nedej bože aby se přidaly zdravotní komplikace. Pak byste za veterináře a léčení vašeho pejska zaplatili o hodně víc než za kvalitního povahově vyrovnaného a zdravého jedince s PP. Cena štěňátka se odvíjí od toho, kolik peněz chovatel do svého chovu vložil a jaké má další cíle. Množitel psů bez PP si s tím hlavu neláme. Psy často krmí zbytky od jídla, jeho svěřenci spí po stodolách na troše slámy nebo ve špinavých kotcích. Starosti si nedělá ani s jejich zdravotním stavem, ba ani s očkováním. Proto také spousta štěňat hyne po nákaze parvovirózou nebo psinkou, a i když onemocnění přežijí, nesou si následky po celý další svůj život. Množitelé feny nakrývají každé hárání, a tak se nakonec se ziskem dostávají na úroveň chovatelské stanice, která sice má pejsky dražší, ale kryje jen jednou za rok a pak nechává své chovné fenky odpočívat. Množitele zajímá jen jeho kapsa. Solidního chovatele a majitele chovatelské stanice zajímá také, jak dobře se mají jeho chovní pejskové, a dokáže pro ně udělat až neskutečně mnoho věcí, krmením počínaje přes veterinární péči až po jejich duševní a fyzické zdraví. Chodí s nimi na výstavy i na cvičák. Předvádí je na závodech atd. Uvědomte si, že takový majitel se štěňátkem prodává i kus sebe sama. Štěňátka jsou chovatelem a často celou rodinou hýčkána, k novým majitelům odchází vymazlená.

Vyskytují se i zájemci tzv. „vyčuraní“, kteří čekají, až jsou štěňátka s PP starší a chovatelé, aby nemuseli krmit dorostence, raději zlevní, kolikrát až pod úroveň nákladů. Bohužel většina chovatelů nasadí hned zpočátku vysokou cenu a předem počítá s tím, že pak půjdou s cenou dolů. Naše chovatelská stanice se však snaží nabídnout osmitýdenní štěňátka za slušnou cenu, ale pak, když jsou starší, jdeme s cenou nahoru, protože jejich další pobyt v naší chovatelské stanici se prodražuje.

Na závěr příklad, jak by mohlo vypadat „Chovatelské desatero“ dobrých chovatelských stanic

1. K chovu používáme pouze 100% zdravé psy a feny a všichni jsou po zdravotní stránce hlídáni naší veterinární lékařkou. U všech jedinců máme vyhotovené testy DNA. (Pozor – v ČR na rozdíl od zahraničí nejsou tyto zdravotní testy zatím bohužel zdaleka u všech chovných jedinců – nejsou totiž povinné a nejsou vyžadovány do chovu.) Nebezpečí tkví v tom, že někteří ocenění psi, pyšnící se mnoha tituly, pak mohou mít dědičnou chorobu, o které jejich chovatel buď neví, nebo se tím „zapomene“ pochlubit, a tak se tyto choroby přenášejí do dalších pokolení. Ne všechny genetické nemoci jsou vidět a konkrétní jedinec může být kvalitní. Avšak může být přenašeč určité nemoci, která se u něj neprojeví. Pokud bude spojen s fenou, která není postižena danou nemocí ani není jejím skrytým přenašečem, není to problém, ovšem pokud budou nevědomky spojeni dva přenašeči stejné genetické vady, štěňata z jejich spojení touto nemocí budou postižena. Testy DNA toto všechno včas odhalí a pomohou v dobrém chovu.

2. Nikdy bychom do chovu nezařadili bázlivého nebo agresivního jedince. Povaha je pro zdravý vývoj a život psa coby „člověčího“ partnera neméně důležitá jako jeho zdraví. JRT jsou všeobecně velice veselí a přátelští psi. Štěňátka od nás jsou řádně socializovaná a na člověka zvyklá, protože vyrůstají v našem domě a mají přístup, až na kuchyni, skoro všude. Každý den tráví určitou dobu venku, kde mají dostatek místa k pohybu a mohou se zde podle libosti pěkně vyřádit.

3. Fenku nikdy nenakrýváme před jejím 18. měsícem života a nikdy nekryjeme poprvé fenečku starší pěti let. Za žádných okolností neopakujeme vrh na feně, která předchozí vrh porodila císařským řezem, a nikdy opakovaně nekryjeme fenu bez vynechání nejméně jednoho hárání.

4. Vždy se snažíme najít pro své feny s ohledem na jejich budoucí potomstvo co nejvhodnější partnery, a proto využíváme hlavně své vlastní chovné psy, kteří jsou stoprocentně zdraví, mají vynikající povahové vlastnosti, výborné výstavní hodnocení, jsou ovladatelní a společensky vedení.

5. Netajíme chyby, které jsou nám známé a které mají naši chovní psi nebo odchovaná štěňátka. Ze zásady nekupírujeme štěňátkům ocásky a dbáme na to, aby měla všechna očkování úměrná jejich věku, a byla také vždy odčervená. Vždy vám předvedeme jak chovnou fenu, tak i chovného psa (pokud to bude v našich silách). Štěně si od nás odnesete spolu s kupní smlouvou, FCI rodokmenem, platným očkovacím průkazem, standardem plemene a štěněčím balíčkem.

6. Snažíme se být se všemi lidmi, kteří od nás mají štěně, v kontaktu a po celý život psa budeme vám i jemu kdykoliv k dispozici.

7. Raději si všechna štěňata necháme, než abychom je prodali nesprávným lidem. Pokud zjistíme, že by se k nim budoucí chovatel nechoval, jak je potřeba, raději si štěňátko ponecháme v naší chovatelské stanici a počkáme na nového vhodného majitele, který si bude svého pejska vážit a bude mu oporou a kamarádem po celý jeho život.

8. Se všemi našimi pejsky denně pracujeme a rozvíjíme jejich duševní a fyzické vlastnosti. Dbáme na jejich každodenní potřeby, hry a mazlení. Všichni také s námi žijí v našem domě, a dokonce s námi i spí.

9. Zúčastňujeme se výstav, dbáme na společenský život a sportovní výcvik. Nezapomínáme také na to, aby naši pejsci byli zvyklí i na děti a cizí lidi.

10. Pokud se stane a naše štěňátka dočasně zůstanou v naší chovné stanici, než najdou svého nového páníčka či paničku, prochází též výcvikem, který zahajujeme co nejdříve.