Kostarický deník – Pura Vida

Jdeme se odměnit do restaurace, která je obestavena kolem obrovského stromu. V podstatě máme pocit, jako bychom seděli v jeho koruně. Popíjíme pivo, pozorujeme ptáky a to psí počasí venku. Místní štamgasti jsou milí a velmi přátelští. Snaží se s námi dát do řeči, ale protože jsem líná a zanedbávám studium cizích jazyků, alespoň se mile usmívám. Ládík je na tom o poznání lépe a hlavně má větší sebevědomí. Možná kdybych těch piv vypila víc?

Cesta zpět je do kopce a fouká tak silný vítr, že nás to vždycky vrátí o kousek zpátky. Propadám skepsi, že takhle se do hotelu nikdy nedostaneme, a marně vyhlížím taxi. Deštník, který jsme chtěli použít jako beranidlo proti větrným poryvům, nám vítr doslova vyrval z ruky. Nezbývá než se přikrčit a šlapat. V pokoji se později zahříváme tím, co používáme každý den nalačno jako prevenci proti žaludečním problémům.

Sobota, 15. 1. 2011

Po snídani balíme a odjíždíme směrem k Tichému oceánu. Po cestě dolů byl nádherný výhled, duha a hlavně asi 15 minut cesty od Santa Eleny se počasí naprosto radikálně změnilo. Už zase pálí sluníčko a je tu sucho.

První zatávka je u řeky Tarcoles, kde máme zajištěn oběd. Nejprve se ale jdeme podívat na most, který vede přes řeku a na kterém je spousta lidí. Žene nás zvědavost, co tam ti lidé asi pozorují. A oni se tu na sluníčku vyhřívají skoro čtyřmetroví krokodýli. Na malém úseku jich za chvíli napočítáme skoro padesát.

A to ještě netušíme, že stojíme právě na nejzajímavějším místě jak z turistického, tak i zoologického pohledu. Právě pod tímto mostem je snad největší koncentrace krokodýlů amerických na světě. Tento prehistorický plaz obývá pacifické i atlantské pobřeží severně od jižního Mexika, jižní Floridy podél celé Střední Ameriky až po Venezuelu a Ekvádor, včetně karibských ostrovů. Miluje právě ústí řek, pobřežní močály a mangrovové porosty. Tady v Kostarice žije na dva tisíce jedinců ve dvou řekách, z nichž právě tady, na Rio Grande de Tarcoles, jak se řeka celým jménem nazývá, je jich nejvíce. Kolem této řeky žije téměř polovina obyvatel Kostariky a podle toho také vypadá. Je to prý nejvíc znečištěná řeka v zemi, pouhým okem vidíme řadu papírových a plastových odpadků, které se zachytily v pobřežní vegetaci. V roce 2000 zde došlo k ropné havárii, kdy vyteklo do řeky 400 tisíc litrů nafty. To jsme si o ekologii Kostariky dělali jinou představu!

Pokud se chceme vypravit na safari na této krokodýlí řece, zaplatíme 25 dolarů a vyplouváme z městečka Tarcoles proti proudu asi na hodinovou vyjížďku. Jiná možnost dostat se do kontaktu s řekou není, protože i zde, tak jako v celé Střední Americe, jsou všechny pozemky pečlivě oploceny ostnatým drátem, zde prakticky až k vodě. To si uvědomují i dvě cestovní kanceláře, zabývající se „krokodýlím safari“.