Pyrurové jihoameričtí papoušci rodu Pyrrhura – část II.
Dílčí názory a informace vedou pouze ke zmatku, protože nezapadají do systému a vy je prostě nedokážete v potřebný okamžik vyhledat. Každý nový údaj je potřebné prošetřit a porovnávat se starými údaji, a to z mnoha důvodů. V první řadě je potřeba zjistit, jestli nějaký nový údaj je skutečně nový, jestli to samé již nebylo vysloveno někdy dříve, ale bylo zavrženo, přehlédnuto nebo z nějaké jiné příčiny nebylo vzato v úvahu. Proto je systematika silně propojena s historií. A nejen proto. Se zařazením do systému je úzce spojeno i pojmenování. Zvláště pak názvosloví národní. Že se vám nějaká jména ptáků nelíbí? Že neodpovídají vašim představám? Obvykle je to v první řadě tím, že zase jde jen o dílčí záležitost a vy jste se o nějaký celkový pohled ani nepokusili.
Jména vědecká mají přece jenom určitá pravidla. Ta jsou platná a říkají, jak je lze použít, jak postupovat a podobně. Pokud jde o jména česká, kdekdo říká, že by se mělo postupovat podle zásad názvosloví vědeckého, bohužel tak téměř nikdo nečiní. Nicméně se během doby přece jenom vytvořilo něco, co většina lidí začala používat, ono se to uchytilo a stalo pravidlem. Naše národní názvosloví ptáků, kteří u nás žijí, bylo vytvořeno také jistým, dokonce by se dalo i říci násilným způsobem a vesměs se používá. Před tímto zásahem se používala některá krajová jména, která pomalu zanikají. Nejtypičtějším je asi jméno čermák, které je pomalu zapomínáno, když bylo nahrazeno jménem rehek. Chceme-li více porozumět exotickým papouškům rodu Pyrrhura, je nejlepší obrátit se malinko zpět a podívat se na ně historickým způsobem.
Většina druhů jihoamerických papoušků rodu Pyrrhura se začala v evropských chovech objevovat až v poslední čtvrtině dvacátého století, u nás pak až po roce 1989. Začátkem tohoto století pak u nás vypukl téměř hlad po těchto ptácích, aby se trh velmi rychle nasytil a všechno se tak nějak uklidnilo. Když začali exotičtí ptáci docházet do Evropy, byly to ponejvíce neživé exempláře. Teprve v Evropě byly zpracovávány, popisovány. Že docházelo k chybám a omylům, je známé. Zřejmý je třeba případ astrildovitého ptáka motýlka rudouchého. Jeho vědecké jméno zní Uraeginthus bengalus, což znamená bengálský. Zpracovávaný vzorek se zřejmě připletl mezi vzorky z Asie. Původní, nejstarší jméno má být podle zásad platné. Protože nic neříká o vzhledu ptáka, nakonec to nijak nevadí. Méně přijatelná nebo vlastně vůbec nepřijatelná jsou pak některá jména národní. Třeba je nějaký pták nazván rudouchým, ale barva peří na těchto místech tomu neodpovídá, nebo zelenolícím, když další druhy nazvané přitom jinými jmény jsou zase na lících více zelené. Nemůžete se proto dobře orientovat již na základě jména toho ptáka. Celý rod Pyrrhura je takového zmatku docela dobrým příkladem. Jak proboha něco takového mohlo vůbec vzniknout? Vysvětlení je přitom docela prosté. Z neznalosti. Původní česká jména exotických ptáků začala vznikat pro potřebu výstav konaných v Praze okolo roku 1880. Tato jména byla zcela jiná a nepodobná jménům, na která jsme zvyklí v současnosti. Někteří aratingové se jmenovali peříšan a peříš, motýlek rudouchý kordonble a byla i jména další. Protože byla zapomenuta, není třeba je pitvat. První, modernější česká jména byla vytvořena profesorem Jandou pro potřebu vydávání Brehmova atlasu zvířat. Základ názvosloví exotických ptáků stvořil potom MUDr. Jaroslav Karásek za podpory KPEP. Podíváme-li se do Karáskova díla, zjistíme, že uvádí pouze dva druhy rodu Pyrrhura, přičemž celý rod má zahrnovat v jeho případě 23 druhů. Uvádí pouze Pyrury hnědouchého a bělouchého. Rudolf Vít ve své knize Papoušci, na které pracoval koncem šedesátých let, píše, že rod Pyrrhura zahrnuje 18 (? 19) menších až prostředně velkých druhů papoušků. Nakonec však poznamenává, že je skutečně velká škoda, že se většina druhů tohoto rodu téměř vůbec nedováží. V této větě leží klíč k pochopení pojmenování, které většině druhů neodpovídá. Tvůrci jmen ty ptáky neznali, neviděli je nikdy na vlastní oči. Většina jmen proto vznikala překladem z němčiny, později z angličtiny, případně z vědeckého pojmenování. Jenže situace v těchto zemích nebyla o nic lepší než u nás. A také nebylo možné původní řazení dost dobře opravovat na základě přímého pozorování těchto ptáků chovaných v klecích. Většina druhů těchto ptáků se začala do Evropy dostávat až v poslední čtvrtině minulého století a nakonec se ukázalo, že se dají docela dobře odchovávat. Vznikala poměrně často nevhodná mezidruhová páření. Jsou o tom dostatečné zprávy. I v současnosti se můžeme o tom přesvědčovat. Na internetu třeba visí video natočené o Kříženci pyrury zelenolícího s pyrurou černohlavým. Že jde o křížence, je přímo uvedeno. Ten pták se nedá nazvat ochočeným, ale spíše cvičeným. Lehá si třeba na povel do dlaně ruky na záda. Protože je všechno v pohybu a ne v ideálním osvětlení, těžko se potom popisují topograficky jednotlivé části jeho těla. Ale bylo by to důležité.
Jména ptáků
Vraťme se ještě ke jménům. Situace byla zamotaná již začátkem sedmdesátých let. Proto vznikla z popudu ČSCHDZ komise, která měla vypracovat nové názvosloví, především pro nejvíce chované ptáky, a to papoušky a astrildovité, z iniciativy dr. Peciny byli přidáni ještě vrubozobí. Všechno pod dohledem dr. W. Černého. Téměř před dokončením vystoupil na scénu brněnský Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV, který pověřil Ing. Havlína zastupováním v této komisi. Bylo řečeno, že rodových pojmenování papoušek je příliš velké množství, což byla vcelku pravda. Jím navrhovaná rodová jména se ovšem chovatelům příliš nelíbila. Nakonec však došlo ke kompromisu. Některá jím navrhovaná rodová jména byla nakonec přijata a ujala se. Některá se naopak neujala. Takže autorem českého rodového jména pyrura je ing. Havlín. O dobře třicet let později byl brněnský ústav opět na scéně, když jím ustavený kolektiv sestavil česká jména pro všechny ptáky. Chovatelské názvosloví nebylo přijato a v papoušcích vznikl opět pěkný zmatek. Je docela dobře, že většina chovatelů o tomto systému prakticky neví vůbec nic. Nicméně existuje, je na světě, a je dokonce dobře možné, že někteří překladatelé z cizích jazyků je i použijí. To názvosloví vzbudilo docela velký odpor. Sestavil jsem pro lepší přehled tabulku. (Tak nakonec přece jenom slíbená tabulka.) Použil jsem pro vědecká jména systém Woltersův, i když v některých ohledech může vzbuzovat nesouhlas. Nicméně i další systémy mohou docela dobře vzbuzovat nesouhlasné kroucení hlavou. Jenomže takové kroucení lze postupně odstraňovat jen pečlivým porovnáváním a ten systém byl jistou etapou poznání. Proto tedy ten Wolters.
Porovnávat bude nutné nejen názory obsažené v jednotlivých systémech, ale v první řadě i dostupné fotografie jednotlivých druhů ptáků, abychom nejprve získali nejsprávnější představu o tom, jak mají jednotlivé druhy ve skutečnosti vypadat. Až doposud byly všechny dostupné knihy o papoušcích vybavovány fotografiemi ptáků, které byly získávány všemi možnými způsoby. Včetně krádeží. Na CD od vydavatelství Arnd jsem našel i jednu svoji vlastní fotografii, přičemž nevím vůbec nic o tom, jak se jim dostala do rukou. Zřejmě byla okopírována z jedné knihy Milana Vašíčka. Mohou tam být fotografie i špatně určené. Navíc se ukazuje, že v některých případech vypadají ptáci na snímcích jinak, než by se zdálo. Jinak, jsou-li nasvíceni bleskem, a jinak v přírodním světle. Budu vám to dokladovat na jednom a tomtéž jedinci. Jde o ptáka vystavovaného pod určením pyrura černohlavý brazilský. Jeho celkový vzhled může vyvolávat pochybnosti. Některé druhy pyrur jsou si totiž zatraceně podobné, přičemž jejich pojmenování není až příliš šťastné. Třeba pyrurové černohlavý a hnědoocasý jsou na tvářích mnohem zelenější než Pyrura zelenolící. Další druhy jsou tak výrazně zbarvené, že jejich typické vybarvení vyvolalo spontánně další pojmenování, které ještě ani v dnešní tabulce nenajdete. Nejméně dvakrát jsem v chovatelském tisku zachytil jméno pyrura červenobřichý. Ti ptáci vypadají opravdu tak, že vám to jméno samo od sebe vyskočí. Jenže až dosud se jmenovali pyrurové perloví, a to nominátní formy. Jsou natolik výrazně zbarvení, že některé systémy je skutečně považují za samostatný druh, který další formy nevytváří. Jenže druhé systémy je považují za druh Pyrrhura perlata. Takže Pyrrhura perlata nebo dříve Pyrrhura rhodogaster. Když se začalo jezdit na burzy do holandského Zwolle, stával v levém zadním koutě velké haly specialista na chov pyrur a nabízel různé formy druhu perlata. Neviděl jsem u něj ovšem nominátní, červenobřichou formu. Mám za to, že hodně ptáků v našich chovech pochází právě od něho. Jestliže při koupi bylo převzato i jeho pojmenování, nelze potom považovat nominátní formu za samostatný druh. Pokud ano, musíte ty další formy přejmenovat. Jsou však i jiné případy. Pojmenování pyrura žlutobřichý nikde nenajdete, tedy kromě inzerátů. Co je to tedy za pyruru, můžete jen hádat. Dalmácie jako decimálka, všechno jedno. Docela slušný zmatek na tak malý rod papoušků, že ano?
Co s internetem?
Otázka za všechny prachy. Samozřejmě vám tato moderní pomůcka může i vytrhnout trn z paty, ovšem musíte být na slovo vzatý odborník. Na internet může totiž kdokoliv umístit cokoliv. Od zcela jasných bludů přes podvody až po skutečně neocenitelné poznatky. Když si zadáte jméno některého druhu pyrur, obvykle se v galerii obrázků objeví mnoho druhů, včetně zcela jiných papoušků. Když dokážete vyhodnotit, který z nich je správný, a dokonce v přírodě pořízený, může se stát pro vás i pokladem. Musíte však bezpečně poznat, které obrázky nesmíte brát v úvahu.
Je mi líto, že jsem vám nemohl poskytnout lepší informace, třeba ohledně správných obrázků všech druhů pyrur nebo něco podobného a samozřejmě čím a jak krmit. Nakonec to ani nepokládám za tak moc důležité. Nabídka krmení je dnes natolik široká a pestrá, oproti dobám dřívějším, že každý brzy pozná, co vašim svěřencům lépe chutná. Obvykle je to stejné jako u lidí, vybírají si tvrdošíjně to nejméně zdravé. Vy ovšem máte zájem, aby brali vyrovnanější potravu, která u nich vzbudí myšlenky i na jiné záležitosti, než je jenom to žrádlo. A v tomhle je každý člověk, ale i ten každý pták jedinečná osobnost. A o tom je právě to chovatelství, do jaké míry se dokážete sžít s těmi ptáky. Ten chaos okolo pyrur k tomu nijak nepomáhá. Takže alespoň, abyste o něm věděli.
Opravdu ten nejposlednější systém
Pokud si snad na systematiku někdo opravdu potrpí, to nejmodernější, co v této branži existuje, se jmenuje: Handbook of the Birds of the World. Papoušky pak najde ve svazku 4. Autoři jsou del Hoyo, J. Elliott, A. Sargatal. Pyrury jsou řazeny takto: Řád: Psittaciformes, nadčeleď: Psittacoidea, čeleď: Psittacidae, podčeleď: Arinae, tribus: Arini, rod: Pyrrhura. Druhů vyšlo autorům celkem čtyřicet, přičemž některá druhová jména byla pozměněna. Druh hypoxantha není zcela správně uveden, neexistuje ani jako druh, ani jako forma. Většina forem byla povýšena na druhy, ale ani tento systém nebyl ušetřen pomocných berliček, když byl použit tribus. Del Hoyo neříká nic o dalších zeměpisných formách. I když více forem povýšil na samostatné druhy, některé formy zůstaly jaksi volné, měly by tudíž existovat. Mohou to být jednoduché otázky, i mnohem složitější, když se bude muset rozhodnout, od kterého druhu ta která forma je. To znamená číst původní zprávy o popisu. Může se také forma zcela zavrhnout. V této partii zdá se mně být všemi očekávaný del Hoyo krapítko nedokončený. Tedy alespoň podle internetu. Tištěná podoba by vás přišla tak na 7 až 8 tisíc českých. Upravit podle tohoto nejnovějšího systému české názvosloví bude oříšek a chtělo by to tentokrát nějakou poradu, která by se opravdu dohodla. Myslíte, že by se to mohlo povést? Tak kdo souhlasí a kdo vůbec ne. Jenže dříve než se možná dohodneme, bude na světě nový systém a může se začínat znovu. I tohle by se mělo brát v úvahu.
