Španělští holubi
Proto tito holubi jsou po všech stránkách jiní, jak v letových i hlasových vlastnostech, tak i ve tvarech postav a jejich jednotlivých částí, hlavně volat, která bývají často pytlovitá a svěšená i za letu. Některá plemena španělských holubů mají kypré nadýchané opeření, které umožňuje velmi pomalý let. I tvary opeření jsou zvláštní, například ocas do tvaru korýtka, nebo svěšený kolmo dolů, kdy musí stát holub na podložce, protože by ocas vláčel po zemi.
Nejodlišnější jsou však charakterové vlastnosti, šlechtěné Araby mnoho století. Nejdůležitější je umění přivést do svého holubníku cizího holuba v co nejkratší době, což je hlavní úsilí chovatele. Standard španělských holubů je také důležitý, ale vlastnost umění dovést jiného holuba je prvořadá pro většinu holubářů.
Arabové chovali velké množství holubů ve věžovitých holubnících v počtech až tisíců kusů. Trus holubů byl cenný, využívaný jako nejkvalitnější hnojivo v zemědělství i jako základní surovina při výrobě černého střelného prachu. Abychom snáze pochopili, proč tomu tak je, podíváme se zpátky několik století do historie. Na počátku 8. století našeho letopočtu vtrhli na Iberský poloostrov černí Maurové z Afriky a založili tam roku 756 Cordóbský emirát. Později v 9. a 10. století vznikla království Leonu, Navarry a Galicie. Roku 1035 bylo vyhlášeno království Aragonu a Kastilie, na všech těchto územích vládli muslimští Arabové do roku 1469, tento rok byli přemoženi a vyhnáni. Všechna tato království se tehdy spojila v jeden státní útvar, který byl pojmenován Španělsko. V 16. století bylo Španělsko největší koloniální i evropskou mocností. Koncem 15. století byli Maurové donuceni opustit Pyrenejský poloostrov, ale místní obyvatelstvo dále žilo stejným způsobem jako za vlády Arabů a udržovalo stejné zvyky, které byly v nich zakořeněny, stejně tak i způsob chovu holubů. Tomu můžeme dnes děkovat, že se tato zvláštní plemena holubů udržela bez velkých změn do dnešní doby převážně jen ve Španělsku, ale nerozšířila se mimo jeho území.
S manželskou jsme několik hodin pozorovali rozptýlené hejno bílých holubů poletujících parkem mezi palmami, pohybujících se v jejich korunách po svislých listech a přelétajících ze stromu na strom i na zem ve městě Sevilla na jihu Španělska. Zaujali nás svojí odlišností od městských holubů stejných po celém světě. Tito španělé, zřejmě polodivocí, byli drobnějších postav a všichni bílí, nebyl zde jediný barevný holub, ba ani strakatý. Přes hrozné vedro panující zde celý den se holubi čile pohybovali a poletovali odlišným způsobem než naši holubi, tuto odlišnost však neumím definovat, ale přesvědčilo mě to, že jsou španělští holubi opravdu jiní než ti naši.
Přestože se typická španělská plemena chovají převážně jen na území Španělska, existuje v cizině voláč Horseman, chovaný nejvíce ve Skotsku. Má postavu evropského voláče, ale charakter typického španělského zlodějského holuba ovládajícího bravurně přivést si domů cizí holuby. V minulosti pro vylepšení jídelníčku hospodáře, dnes jej vrací holubář původnímu majiteli, někdy za úplatu. Horseman je podrobněji popsán (včetně barevných fotografií) ve třetím dílu knihy „Holubi na počátku 21. století“. V tomto souboru čtyř knih je popsáno a barevně vyfoceno 641 plemen, z nichž jsem vybral těchto šest fotografií plemen španělských holubů na ukázku jejich odlišnosti od ostatních evropských a dalších cizích holubů.
